o neplatnosti rozhodnutí účastníka, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. února 2020, č. j. 44 Cm 89/2018-173,
JUDr. František Švantner · předseda senátu · Rozhodnutí ze dne 22. 3. 2021
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Ondřeje Kubáta a JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D., v právní věci
navrhovatelky: [Jméno navrhovatelky A], narozená [Datum narození navrhovatelky A]
bytem [Adresa navrhovatelky A]
za
účasti: [právnická osoba], IČO [IČO]
sídlem [adresa]
zastoupeného advokátem [Jméno advokáta]
sídlem [Adresa advokáta]
o neplatnosti rozhodnutí účastníka, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. února 2020, č. j. 44 Cm 89/2018-173,
I. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. února 2020, č. j. 44 Cm 89/2018-173, se potvrzuje.
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit účastníkovi [právnická osoba] na nákladech odvolacího řízení k rukám jeho advokáta částku 10 495,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení.
1. Shora označeným usnesením (dále též „předmětné usnesení“) Krajský soud v Plzni (dále též „soud prvního stupně“) návrh na vyslovení neplatnosti usnesení přijatých shromážděním účastníka dne 9. 5. 2018 pod bodem 3 - schválení účetní závěrky, pod bodem 5 - schválení rozpočtu pro rok 2018 a pod bodem 6 - schválení výše záloh pro rok 2018 zamítl (dále též „předmětná rozhodnutí“; výrokem I.) a navrhovatelce uložil povinnost zaplatit účastníku na nákladech řízení 16 456 Kč (výrokem II.). Věc posuzoval podle § 1209 odst. 1 občanského zákoníku a dovodil, že navrhovatelka je přehlasovaným vlastníkem. Neshledal však důležitý důvod pro vyslovení neplatnosti žádného z předmětných rozhodnutí, neboť v případě schválení účetní závěrky (bod 3) jde o běžné nakládání s finančními prostředky společenství při správě domu, stejně jako v případě schválení rozpočtu (bod 5), které nikterak nevybočuje z obvyklých mezí. Vlastníkům byl tento rozpočet předložen, byli seznámeni s jednotlivými položkami a usnesení bylo následně přijato potřebnou většinou. V případě schválení výše záloh pro rok 2018 (bod 6) soud prvního stupně s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu dovodil, že otázku navýšení plateb do fondu oprav nelze obecně považovat za záležitost přímo zasahující do právního postavení vlastníka jednotky a nelze za ní považovat ani snížení těchto záloh. Navrhovatelka se opakovaně domáhá předložení rozličných podkladů, z předložených listin však nevyplývá, že by mělo jít o listiny zásadně se týkající předmětných rozhodnutí. Potřebné informace byly vlastníkům poskytnuty v průběhu konaného shromáždění a do podkladů bylo umožněno všem nahlížet dne 3. 5. 2018. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř.
2. Proti předmětnému usnesení v celém jeho rozsahu podala navrhovatelka odvolání. Ve vztahu k usnesení přijatému pod bodem 3 namítá, že důvod pro skládání dlouhodobé zálohy na opravy odpadl již v červenci 2015. Navrhovatelka žádala o vypořádání této zálohy, dosud se tak ale nestalo. Emailem žádala předem o soupis dokumentů, které jí poskytnuty nebyly a při nahlížení dne 3. 5. 2018 připraveny také nebyly. Šlo o tyto dokumenty: přehled odchylek vyúčtování tepla 2017, náměry EITN, závěrečné vyúčtování vody od [Anonymizováno] za rok 2017 a od firmy [Anonymizováno] za [Anonymizováno] s výslednou kalkulací, předběžnou kalkulaci na [Anonymizováno] od firmy [Anonymizováno], platný certifikát a protokoly o výměně starých vodoměrů za nové v r. 2012 a jejich ověření, nové stanovení záloh na služby na rok 2018 podle VJ, nekompletní podklady prohlídek k výtahům, inspekční podmínky k výtahům aj., rozpočet na r. 2018, dlouhodobý plán oprav a finanční plán k dlouhodobému plánu oprav. K účetní závěrce musí být Příloha a Zpráva o hospodaření, které však výbor účastníka neposkytl. Zápis z 9. 5. 2018 tvoří pouze dlouhodobá záloha na opravy k 1. 1. 2017 (1 227 556 Kč) a zůstatek k 31. 12. 2017 (1 008 121 Kč). Jestliže navrhovatelka ručí za dluhy společenství do výše svého podílu, potom je společenství povinno navrhovatelku seznámit s hospodařením účastníka a účinně bránit všem podvodům a nehospodaření se společnými prostředky. K usnesení pod bodem 5 namítá, že předsedkyně účastníka ústně seznámila přítomné na shromáždění s předpokládanými náklady v r. 2018 ve výši 32 080 Kč, nechala přítomným nahlédnout do položkového rozpočtu pana [Anonymizováno] na výměnu kulových uzávěrů na stoupacím potrubí a uvedla, že z důvodů očekávaných nákladů ve výši 32 080 Kč na tuto výměnu se dlouhodobé zálohy na opravy snižují na 1 000 Kč a 800 Kč (což nesouhlasí na podíly). Shromáždění hlasovalo jedině o rozpočtu na rok 2018 v ústní verzi ve výši 32 080 Kč - Výměna kulových uzávěrů na stoupacím potrubí – 54 ks, ústně však podán být nemohl. V bytech na stoupacím potrubí v r. 2018 nebyly žádné ventily nebo kohouty vyměňovány. Hlavních uzávěrů teplé a studené vody, které popisuje zápis ze shromáždění, nemůže být shodný počet jako ventilů na stoupacím potrubí. S rozpočtem za rok 2018 souvisí výše záloh na správu a služby, v účastníku však nevznikl předpoklad nebo záměr nákladné opravy nebo investice. Na účtu dlouhodobých záloh na opravy byl v období 56/2018 zůstatek 570 000 Kč - 650 000 Kč. K usnesení pod bodem 6 namítá, že výše dlouhodobé zálohy na opravy v účastníku je neodůvodněná a extrémně vysoká s ohledem na její využití. S ohledem na formulaci tohoto bodu programu nebylo uvedeno, výše jakých záloh má být schválena, a nešlo ani o příspěvky na správu domu a ani o příspěvky do dlouhodobé zálohy na opravy. S penězi vybíranými od členů účastníka je nakládáno nehospodárně.
3. Účastník se k podanému odvolání vyjádřil tak, že usnesení soudu prvního stupně je věcně správné a odpovídá řádně zjištěnému skutkovému stavu. Shromáždění účastníka konané dne 9. 5. 2018 nerozhodovalo o žádné otázce, která by extrémně zasáhla do práv a povinností vlastníka bytové jednotky. Je tomu tak proto, že schválení účetní závěrky je toliko účetní záležitostí, v případě navrhovatelky činí položka dlouhodobé zálohy na opravu částku ve výši 1 000 Kč, tedy částku 14,02 Kč za 1 m2. Navrhuje proto potvrzení předmětného usnesení jako věcně správného.
4. Odvolací soud přezkoumal předmětné usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a zákona č. 99/1993 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb. v platném znění, o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)], a odvolání neshledal důvodným.
5. Podle § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2020, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká. Podle § 1208 písm. d) o. z. do působnosti shromáždění patří schválení účetní závěrky, vypořádání výsledku hospodaření a zprávy o hospodaření společenství vlastníků a správě domu, jakož i celkové výše příspěvků na správu domu pro příští období a rozhodnutí o vyúčtování nebo vypořádání nevyčerpaných příspěvků.
6. Soud vycházel ze skutkového stavu správně zjištěného soudem prvního stupně (s výhradou následně uvedeného doplnění), který je ve vztahu k právním závěrům dále dovozeným zjištěn dostatečně. Dokazování doplnil odvolací soud toliko zápisem ze schůze shromáždění SVJ dne 9. 5. 2018, z něhož má za zjištěné, že v rámci rozhodnutí o schválení výše záloh pro tok 2018 (bod 6) bylo rozhodnuto o návrhu na snížení záloh od 7/2018 cca na polovinu, tj. u jednotek [Anonymizováno] o snížení na částku 800 Kč a u jednotek [Anonymizováno] o snížení na částku 1 000 Kč.
7. K obsahu tohoto listinného důkazu, z nichž vychází odvolacím soudem dovozené skutkové zjištění, nebylo ze strany účastníků řízení vzneseno jakýchkoliv připomínek, které by je neumožňovaly.
8. Ve vztahu ke každému z předmětných rozhodnutí je třeba předeslat, že soudní praxe je ustálena v posouzení, dle něhož při výkladu slovního spojení „důležitý důvod“, užitého v ustanovení § 1209 odst. 1 o. z., lze vyjít z definice pojmu „důležitá záležitost“, k níž dospěla ustálená soudní praxe při aplikaci § 11 odst. 3 věty třetí zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016). Předpoklad důležitého důvodu tak odpovídá rozhodnutí o záležitosti, která buď zasahuje do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3246/2007 nebo ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 26 Cdo 421/2004).
9. Konkrétně k předmětnému rozhodnutí přijatému pod bodem 6 - schválení výše záloh pro rok 2018:
10. Jelikož tyto zálohy měly být skládány ve snižovaných částkách 1 000 Kč (u jednotky [Anonymizováno]) nebo 800 Kč (u jednotky [Anonymizováno]), pak s ohledem na tyto měsíční výše nepředstavuje rozhodnutí a jeho dopad do poměrů navrhovatelky důležitý důvod opodstatňující jeho přezkum ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z., v čemž je namístě soudu prvního stupně plně přisvědčit.
11. Je tomu tak proto, že navýšení plateb dlouhodobé zálohy (vytvořené za účelem financování oprav, modernizací a rekonstrukcí společných částí ve smyslu čl. VIII stanov účastníka) zásadně nelze považovat za záležitost, která přímo zasahuje do právního postavení vlastníků jednotek nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití, ledaže v konkrétním případě jde o navýšení extrémní. O takové navýšení však v souzené věci evidentně nejde, neboť objektivně žádná z těchto částek není v měsíční frekvenci částkou vysokou a neobvyklou (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 5024/2015, nebo ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016). Významné je to, že smyslem skládání záloh je vytvoření finančních zdrojů pro budoucí investice do správy nemovitosti (§ 1189 o. z.) a z tohoto pohledu není významné, zda v době skládání těchto záloh nebo v době rozhodnutí o stanovení jejich výše byly např. všechny potřebné opravy provedeny. Skládání záloh pak nesouvisí s jejich použitím.
12. Programem shromáždění bylo schválení výše záloh pro rok 2018, z čehož bylo objektivně zřejmé, že pod ně spadá i schválení výše příspěvků na správu domu dle § 1208 písm. d) o. z., tudíž bylo možné si udělat adekvátní představu (§ 4 odst. 1, § 556 o. z.) o předmětu tohoto hlasování.
13. Rozhodnutí přijaté pod bodem 6 proto není důvodu činit předmětem přezkumu, a to pro absenci důležitého důvodu jako předpokladu ingerence soudu.
14. K předmětnému rozhodnutí schválenému pod bodem 3 - schválení účetní závěrky (za rok 2017):
15. Navrhovatelka namítá, že pro skládání dlouhodobé zálohy na opravy (DZO) v původní výši odpadl důvod již v 7/2015 (kdy byla opravena střecha), jakož dále i to, že žádala o vypořádání této zálohy, což se dosud nestalo.
16. Odpadnutí důvodu pro skládání záloh či důvod pro jejich nevypořádání však nesouvisejí s účetní závěrkou, neboť tyto údaje se v ní neuvádějí [jak je zřejmé z § 18 zákona č. 563/1991 Sb. v platném znění, o účetnictví, kde jsou stanoveny zákonné požadavky na její obsah, ve spojení s vyhláškou 504/2002 Sb. v platném znění, kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví (dále též „vyhláška“), v níž jsou požadavky na obsah dále rozvedeny a jež se dle § 2 odst. 1 písm. g) vztahuje i na účetní závěrku účastníka].
17. Smyslem schvalování účetní závěrky není posuzování toho, zda jednotlivé transakce či plnění byly výhodné nebo nevýhodné, ale zda jsou zobrazeny v účetnictví (lze v tomto kontextu odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2012 sp. zn. 29 Cdo 1592/2011, v němž je tento názor vyjádřen Vrchním soudem v Praze v rámci přezkoumávaného usnesení ze dne 13. 10. 2010, sp. zn. 14 Cmo 503/2009, nebo na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 29 Odo 1044/2006, z něhož přímo vyplývá). Důvodem pro prohlášení rozhodnutí o schválení účetní závěrky za neplatné může být zásadně jen takový nedostatek, v jehož důsledku neposkytuje účetní závěrka v poměrech společenství vlastníků takové informace o jeho hospodaření, jaké má právo každý člen tohoto společenství očekávat, tj. takové ekonomické informace, aby se mohl rozhodnout, zda účetní závěrku schválí, popřípadě aby mohl učinit či navrhnout opatření, která ve vazbě na hospodaření tohoto subjektu zákon umožňuje (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 88/2001, mutatis mutandis). Tvrzení, že by účetní závěrka takovéto ekonomické informace neobsahovala, navrhovatelkou předestřeno nebylo.
18. Z tohoto pohledu proto není významné zcela obecné tvrzení, že navrhovatelka ručí za dluhy společenství do výše svého podílu, pročež je společenství povinno umožnit navrhovatelce seznámit se s hospodařením SVJ a účinně bránit podvodům a nehospodaření se společnými prostředky.
19. Navrhovatelka netvrdí, že by žádala účastníka o předložení Přílohy [dle § 18 odst. 1 písm. c) zákona o účetnictví, § 3 odst. 4 vyhlášky] či zprávy o hospodaření, nýbrž že žádala účastníka o poskytnutí listin jiných.
20. Shromáždění vlastníků pak neslouží (zásadně) k tomu, aby v jeho rámci byly detailně a zevrubně probírány partikulární informace stran účetní závěrky. Informace postačující pro schválení usnesení byly během shromáždění všem hlasujícím pro přijetí tohoto usnesení sděleny (jak soud prvního stupně zjistil), což je zřejmé z toho, že tito vlastníci hlasovali pro přijetí rozhodnutí, vyjma navrhovatelky.
21. Proto není dán důležitý důvod ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z. pro přezkum rozhodnutí ani v tomto případě.
22. K předmětnému rozhodnutí přijatému pod bodem 5 - schválení rozpočtu pro r. 2018:
23. Jestliže není dán důležitý důvod k přezkumu rozhodnutí o zálohách pro jejich výši, pak není dán ani důležitý důvod pro přezkum tohoto rozhodnutí, je-li namítáno, že na základě tohoto rozpočtu (lhostejno, zda ústního či písemného), měly být stanoveny snížené zálohy pro rok 2018.
24. Je-li namítáno, že předmětem rozpočtu byly očekávané náklady ve výši 32 080 Kč, pak při celkovém počtu 24 jednotek v účastníku (jak je doznáváno navrhovatelkou v odvolání) je při rozpočtení této částky na jednotky či na společné části nemovité věci zřejmé, že jde o částku nízkou, jež v důsledku důležitý důvod pro přezkum nezakládá.
25. Podstatné je však to, že není rozhodováno o vynaložení této částky, nýbrž jen o rozpočtu, v němž tato částka představuje předpokládané náklady. Důležitý důvod ve vyloženém smyslu pak není dán tím spíše.
26. Není pak bez dalšího významné, co bylo obsahem zápisu ze shromáždění ve smyslu, jaký rozpočet měl být předložen. Bez významu naproti tomu není to, že rok 2018 již uplynul, aniž by bylo tvrzeno něčeho významného z hlediska, v čem má spočívat důležitý důvod pro přezkoumání i v současné době (§ 154 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. a § 1 odst. 4 z. ř. s.).
27. Vysvětlené závěry o absenci důležitého důvodu pro přezkoumání předmětných rozhodnutí odpovídají principu proporcionality, vyjádřenému např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, dle něhož soudy mohou zasahovat do vnitřních poměrů korporací, jakož i účastníka, jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 29 Odo 442/2004, shodně též Šuk, P., Ingerence soudů do vnitřních poměrů obchodních korporací, Bulletin advokacie 11/2017, s. 21), či závěru, že vlastnictví bytu nebo nebytového prostoru je z podstaty věci omezeno v rozsahu, ve kterém je třeba respektovat nutnost hospodaření s budovou jako celkem. Práva jednotlivých vlastníků jsou přitom omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 26 Cdo 421/2014).
28. Odvolací soud proto předmětné usnesení jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 4 z. ř. s. potvrdil.
29. O nákladech odvolacího řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. (a § 1 odst. 3 z. ř. s.), neboť účastník byl i v odvolacím řízení plně úspěšným. Navrhovatelka je proto povinna nahradit účastníku náklady řízení spočívající v nákladech jeho právního zastoupení za 2 úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“), a to za vyjádření k podanému odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) AT a za účast na jednání odvolacího soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) AT ve výši 3 100 Kč za každý z těchto úkonů, určených na podkladě § 9 odst. 4 písm. c) AT z tarifní hodnoty 50 000 Kč (což je opodstatněno typovou obtížností posuzované věci, jež se projevuje v určené věcné příslušnosti soudu k jejímu projednání), ve spojení s § 7 bodem 5 AT, a dále v paušální náhradě za tyto úkony právní služby ve výši 300 Kč za každý z nich dle § 13 odst. 3 AT. Dále účastníku náleží náhrada za promeškaný čas ve výši 6 započatých půlhodin x 100 Kč za cestu k jednání soudu z místa sídla kanceláře jeho právního zástupce a zpět, dle § 14 odst. 3 AT (z googlemaps.cz bylo zjištěno, že obvyklá doba trvání této jednosměrné cesty trvá 1 hodinu a 14 minut), jakož i cestovné podle § 13 odst. 4 AT za tuto cestu k jednání soudu a zpět v délce 220 km (z internetového výpočtu vzdálenosti mezi těmito adresami programem googlemaps.cz bylo zjištěno, že tato vzdálenost je odpovídající). Výše náhrady cestovních výdajů se řídí § 13 odst. 4 AT ve spojení s § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. v platném znění, zákoníku práce, a sestává ze základní náhrady (4,40 Kč za km; 220 km x 4,40 Kč) a náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu (při průměrné spotřebě určené ze součtu hodnot 6.1/4.1/4.8 l/100 km, jež byla zjištěna z fotokopie technického průkazu vozidla použitého k této cestě), počítané ve vztahu k ceně paliva benzín 98 oktanů ve výši 31,5 Kč za 1 l dle § 4 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb. (vydané na podkladě zákonného zmocnění dle § 158 odst. 3 zákoníku práce, ve spojení s § 189 zákoníku práce), neboť právní zástupce účastníka neprokázal jinou cenu pohonné hmoty dokladem o nákupu. Cestovné proto bylo určeno v požadované částce 1 273,80 Kč. Celkem náleží účastníkovi 10 495,30 Kč [2x 3 100 Kč + 2x 300 Kč + 600 Kč + 1 273,80 Kč) + 21% DPH, neboť zástupcem účastníka je advokát jako společník právnické osoby, jež je plátcem této daně ve smyslu § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. (s účinností od 1. 1. 2014, jak bylo zjištěno z osvědčení k této dani)].
Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné za podmínek § 237 a násl. zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu. Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně.