o zaplacení částky 233 691,60 EUR s příslušenstvím a 5 697 688 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 73 Cm 54/2009-252 ze dne 29. července 2011

Proti tomuto rozhodnutí se včas odvolal žalovaný (odvolatel) do výroku I. a III. a IV. z důvodu nesprávných závěrů skutkových i právních týkajících se zejména soudem I. stupně konstatovaného nevrácení majetku (peněz) žalobci a protiprávnosti odčerpání prostředků s tím, aby byl rozsudek v této části změněn a žaloba byla zamítnuta, případně, aby rozsudek byl zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Důvodem pro žalovaným navrhovaný postup má být skutečnost, že:

1) Není správný závěr, že žalovaný nevedl řádně účetnictví, když jako jednatel společnosti najal odborníka - účetní společnost, přičemž jednatelka společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] uvedla, že co se týče dodavatelů a dalších smluv, detaily si nepamatuje. Standardně probíhaly účetní služby tak, jako u jiných společností a v případě, že se na výpisu z účtu nacházela položka, o které účetní nevěděli kam jí zaúčtovat, pod jakou položku v účetnictví, tak se dotázali klienta, což je běžný způsob komunikace účetní společnosti, přičemž účetnictví bylo prováděno v souladu s účetními předpisy.

2) Podle odvolatele i ve světle znaleckého posudku [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] není pravdou, že k újmě žalobce jako jeho jednatel zvýšil pasiva žalobce, aniž by to jakkoli zdůvodnil, což činí jeho rozhodnutí v tomto nepřezkoumatelným. Podle odvolatele byl nový jednatel naprosto pasivní a nesnažil se o standardní fungování společnosti a od chvíle odvolání žalovaného z funkce jednatele žalobce neměl obrat ani příjmy, což je zřejmé z daňových přiznání žalobce za rok 2006 a 2007. Navíc soud I. stupně pochybil, jestliže nevyslechl znalce [Anonymizováno] k jeho posudku č. [Anonymizováno].

3) Podle odvolatele soud I. stupně nesprávně rozhodl o neplatnosti smlouvy o půjčce ze dne 23. 6. 2004 a o tom, že smlouva o půjčce ze dne 23. 6. 2004 měla být projednána valnou hromadou žalující společnosti, neboť § 196a odst. 1 obchod.zák., se na toto právní jednání nevztahuje, neboť žalobci ze smlouvy o půjčce ze dne 23. 6. 2004 nevznikla povinnost splácet půjčku. Tento závazek byl výlučně na dlužníkovi společnosti [Anonymizováno]. Žalobce nebyl se svým jednatelem (žalovaným) v žádném vztahu ze smlouvy o půjčce a nemá vůči žalobci v tomto směru žádné povinnosti plnit. Podle odvolatele předmětem smlouvy o půjčce ze dne 23. 6. 2004 není ani zajištění závazku žalující společností a ani z toho důvodu na tuto smlouvu nelze aplikovat § 196a odst. 1 obchod.zák. Konečně smlouvou o půjčce ze dne 23. 6. 2004 se podle odvolatele ani nepřevádí bezplatně majetek. Podle odvolatele, jestliže žalobce plnil žalovanému, jednalo se toliko o to, co dlužil společnosti [Anonymizováno]., jemuž žalovaný zapůjčil peníze. Doplnil, že podle odvolatele soud I. stupně v napadaném rozsudku odkazuje na „rozhodnutí NS Odon 101/97“, jež však není možné dohledat.

4) Podle odvolatele soud I. stupně nesprávně, nenechal zpracovat znalecký posudek z oboru písmoznalectví k prokázání pravosti podpisu [Anonymizováno] osoby, jež podepsal smlouvu o půjčce ze dne 23. 6. 2004 když znalec [Anonymizováno] nebyl schopen z důvodu nedostatku podkladů stanovit beze vších pochybností, že podpis na smlouvě o půjčce ze dne 23. 6. 2004 patří [Anonymizováno]. Jestliže jeho závěr byl v rovině pravděpodobnosti pravosti podpisu, mělo být zváženo i to, že vedle podpisu se na dokumentu také nachází razítko společnosti [Anonymizováno].

5) Nenechal zpracovat znalecký posudek z oboru písmoznalectví, aby bylo beze vších pochybností prokázáno, že se jedná o pravý podpis, a to přestože žalovaný i žalobce takovýto důkaz opakovaně navrhovali. Odůvodnění prvoinstančního soudu, že tak neučinil z obavy, aby nebyl zničen jediný originál smlouvy o půjčce ze dne 23. 6. 2004, na nesprávnosti jeho postupu nic nemění.

6) Žalovaný tak mohl prokázat pravost podpisu [Anonymizováno] na smlouvě o půjčce ze dne 23. 6. 2004 a tím mohl i dokázat, že peníze ve výši 400 000 EUR byly žalovaným skutečně předány společnosti [Anonymizováno] dlužníkovi v hotovosti před podpisem smlouvy. Předání peněz mohla potvrdit i navrhovaná svědkyně [Anonymizováno]. Soud I. stupně mohl podle odvolatele rovněž vyjít z expertizi [Anonymizováno] doložené žalovaným.

7) Podle odvolatele, jestli soud I. stupně ve vztahu ke smlouvě o půjčce ze dne 23. 6. 2004 vyslechl [Anonymizováno], pana [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a na základě těchto důkazů obraně žalovaného neuvěřil, nečinil správně, když tyto svědecké výpovědi jsou nedůvěryhodné, jelikož všichni v uvedení svědci jsou dlouholetými obchodními partnery dlužníka. Svědek [Anonymizováno] je agentem společnosti [Anonymizováno], jejímiž společníky jsou manželé [Anonymizováno] a [Anonymizováno] je rovněž společníkem žalobce.

8) Podle odvolatele ani případné administrativní pochybení spojené s převozem peněz v hotovosti nezpůsobuje neplatnost hotovostní půjčky ani vrácení jejího poskytnutí.

9) Skutečnost, že [Anonymizováno] a [Anonymizováno] o smlouvě o půjčce ze dne 23. 6. 2004 nevěděli a nevedli ji v účetnictví, podle odvolatele nedokazuje, že smlouva nebyla řádně podepsána [Anonymizováno], byť tato nedůvěryhodná osoba nepravdivě uvedla, že údajně nezná žalovaného, ačkoliv s ním [Anonymizováno] prokazatelně obchodoval a byla s ním v pravidelném písemném i osobním styku. Konečně odvolatel poukázal na skutečnost, že jeho trestní stíhání pro údajný podvod bylo rozhodnutím č. j. KRPA-1169-8/TČ-2009-000092 odloženo.

10) Ve vztahu k tvrzenému nesplacení části půjčky ve výši 407 845 Kč, ačkoli opak byl prokázán hlavní účetní knihou, podle odvolatele není možno vycházet ze znaleckého posudku č. A 140/2010 vypracovaného společností [Anonymizováno], neboť jestliže by v účetních záznamech žalobce nefiguroval zápis vrácení půjčky v hotovosti, byl by pokladní zůstatek záporný, což je nemožné.

11) Odvolatel dále poukázal na skutečnost, že účetnictví žalobce obsahuje 3 zápisy týkající se výdajů z pokladny, promítnutých do analytických účtů 378 - Jiné pohledávky (platby dohoda s [Anonymizováno]) v celkové výši 635 000 Kč, z čeho je dovozováno účtování o předmětném závazku a jeho uhrazení.

12) Zdůraznil, že dle výše uvedeného znaleckého posudku je možné pouze to, že z jeho strany došlo ke splacení části půjčky žalovaným rovněž v rozsahu 407 845 Kč. Proto podle odvolatele soud I. stupně na základě předložených důkazů dospěl k nesprávnému závěru, jelikož výše uvedený znalecký posudek výslovně vylučuje možnost, že došlo k výběrům hotovosti bez předmětného splacení části půjčky, vzhledem k nemožnosti záporného pokladního zůstatku.

13) Odvolatel poukázal také na skutečnost, že mu přes opakované urgence nebylo umožněno nahlédnout do spisu.

14) Konečně podle odvolatele je třeba přihlížet k závěrům valných hromad žalobce, jež udělili souhlas s nyní projednávaným nakládáním s majetkem žalující společnosti, když usnesení předmětných valných hromad žalobce nebyla v prekluzivních lhůtách zpochybněna rozhodnutími soudu.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí v rozsahu podaného odvolání a v tomto rozsahu též řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k níže uvedeným zjištěním a závěrům.

Odvolací soud vychází ze správných závěrů soudu I. stupně o skutkovém stavu věci, podle nichž žalovaný v průběhu let 2006 - 2007 jako jednatel bez existence souhlasu valné hromady žalobce dal souhlas s odčerpáním níže uvedených prostředků z majetku žalobce a následně pro svoji potřebu odčerpal z účtu společnosti [Anonymizováno] celkem 5 697 688 Kč a 233 691,60 EUR (z toho 220 000 Kč a ve výši 99 300 EUR v roce 2007, tedy po té, kdy již byl odvolán z funkce jednatele), přičemž částku 1 187 155 Kč žalobci vrátil a po dohledání této vrácené částky žalobce vzal žalobu v tomto rozsahu zpět a soud I. stupně v této části řízení zastavil.

K žalovaným tvrzené legálnosti takto odčerpaných prostředkům žalovaný doložil jednak smlouvu ze dne 23. 6. 2004 uzavřenou v [Anonymizováno] o půjčce poskytnuté žalovaným na částku 400 000 EUR společnosti [Anonymizováno] s tvrzenou možností splácení přes účty žalobce (označenou jako [Anonymizováno]), kdy podle tvrzení žalovaného jednotlivé výběry finančních částek převodem nebo v hotovosti měly být splátkami této půjčky a jednak smlouvu ze dne 5. 12. 2005. o půjčce peněz poskytnutých žalobcem žalovanému ve výši 1 595 000 Kč.

Dále odvolací soud vychází v souladu se správnými závěry soudu I. stupně ze skutečnosti, že obě smlouvy o půjčkách (ze dne 23. 6. 2004 a ze dne 5. 12. 2005) sice byly předmětem jednání valných hromad žalobce, jichž se však zúčastnil pouze žalovaný [Jméno žalovaného] jakožto jednatel a společník společnosti na základě plných mocí udělených mu před řadou let dne 30. 6. 1999 stávajícími společníky společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a z plných mocí není seznatelné, ke kterým valným hromadám se plné moci vztahují a jakým způsobem na nich [Jméno žalovaného] byl pověřen vykonávat hlasovací práva.

Dále odvolací soud vychází ze skutečnosti, že podle názoru žalovaného nebylo ve vztahu k oběma uvedeným smlouvám (ze dne 23. 6. 2004 a ze dne 5. 12. 2005) zapotřebí souhlasu valných hromad žalobce, když tato právní jednání podle žalovaného nepodléhají režimu § 196a obchod. zák.

Odvolací soud vychází též ze skutečnosti, že z peněz odčerpaných žalovaným na základě smlouvy ze dne 23. 6. 2004 uzavřené v [Anonymizováno] na částku 400 000 EUR ve prospěch společnosti [Anonymizováno]. Žalovaný odmítá cokoli vrátit s odůvodněním, že tyto peníze sám zapůjčil uvedené [Anonymizováno] společnosti, přičemž jestliže žalobce dlužil společnosti [Anonymizováno] a tato společnost dlužila na základě půjčky jemu, mohl si prostředky odčerpat z majetku žalobce, když tuto možnost připouštěla smlouva, již za žalobce podepsal žalovaný v postavení jednatele.

Odvolací soud vychází též ze skutečnosti, že podle smlouvy ze dne 23. 6. 2004 mohla dlužnická společnost [Anonymizováno] uskutečnit splácení žalovaným poskytnuté půjčky prostřednictvím společnosti [Anonymizováno]

Konečně odvolací soud vychází ze zjištění, že žalobci bylo v průběhu odvolacího řízení zaplaceno insolvenčním správcem žalovaného dne 31. 7. 2019 celkem 2 007 005 Kč a žalobce o tuto částku vzal žalobu zpět.

Právním východiskem pro odvolací soud byla ve shodě se soudem I. stupně zejména ustanovení v rozhodné době platného obchodního zákoníku a zejména jeho ustanovení § 135 odst. 2, § 194 a násl. a § 373 a násl. obchod. zák.

Z § 373 obchod. zák. je zřejmé, že kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.

Z § 194 odst. 5 obch. zák. je zřejmé, že členové představenstva jsou povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu. Je-li sporné, zda člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, tento člen představenstva. Ti členové představenstva, kteří způsobili společnosti porušením právních povinností při výkonu působnosti představenstva škodu, odpovídají za tuto škodu společně a nerozdílně. Smlouva mezi společností a členem představenstva nebo ustanovení stanov vylučující nebo omezující odpovědnost člena představenstva za škodu jsou neplatné. Členové představenstva odpovídají za škodu, kterou způsobili společnosti plněním pokynu valné hromady, jen je-li pokyn valné hromady v rozporu s právními předpisy.

Požadavek zákonodárce vyjádřený v § 194 odst. 5 obch. zák., podle odvolacího soudu ve vztahu k členům představenstva znamená, že každý z členů představenstva zajistil, aby činnosti vykonávané či zajišťované představenstvem byly prováděny s náležitou péčí ku prospěchu společnosti tak, aby nebyly poškozovány zájmy společnosti a jejích akcionářů a aby pro ni byly přínosné. Součástí péče řádného hospodáře je i povinnost nezbytné loajality, tj. povinnost člena představenstva dát při rozhodování v představenstvu přednost zájmům společnosti před zájmy svými či zájmy třetích osob, včetně zájmů akcionáře, který jej do představenstva vahou svých hlasů prosadil.

V podmínkách s.r.o. se v souladu s § 135 odst. 2 obch. zák. ustanovení § 194 odst. 2 první až páté věty, odstavce 4 až 7 a § 196a obch. zák. použijí obdobně.

Z § 196a odst.1 obch. zák. je zřejmé, že společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, anebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků těchto osob, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku.

Konečně, jak je zřejmé z § 126 účinného do 7. 3. 2006 společník společnosti s ručením omezeným se zúčastňuje jednání valné hromady osobně anebo v zastoupení zmocněncem na základě písemné plné moci. Zmocněncem nesmí být jednatel nebo člen dozorčí rady společnosti.

V návaznosti na shora uvedenou právní úpravu odvolací soud posuzoval otázky odpovědnosti žalovaného bývalého statutárního orgánu k náhradě škody. Tyto otázky soud I. stupně správně posuzoval podle § 373 a násl. obch. zák.

K základním předpokladům vzniku odpovědnosti za škodu podle § 373 a násl. obchod. zák. patří: 1) porušení právní povinnosti (protiprávní úkon), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody (kausální nexus). Odpovědnosti se lze zprostit při prokázání zákonem přípustných liberačních důvodů. Tyto předpoklady odpovědnosti za škodu podle obchodního zákoníku jsou objektivního charakteru a důkazní břemeno ohledně nich leží obecně na účastníkovi, jenž vznik škody tvrdí.

Ustanovení o odpovědnosti orgánů společnosti je podle názoru odvolacího soudu významným ustanovením z hlediska ochrany práv společnosti a jejích věřitelů, avšak na druhé straně může mít toto ustanovení závažné dopady na rozhodování orgánů společnosti a tedy i na vlastní podnikání dané právnické osoby. Proto posuzování otázek odpovědnosti orgánů společnosti za jednání při výkonu funkce nelze zúžit na otázku obchodního úspěchu či neúspěchu společnosti, ale je nutno vždy posuzovat to, zda se na případném neúspěchu v podnikání společnosti nepodílelo podnikatelské riziko, či jiné faktory Z toho důvodu musí být skutečnosti významné pro rozhodnutí posuzovány v každém konkrétním případě zvlášť.

Dále odvolací soud zastává názor, že předpokladem pro závěr v tom směru, že statutární orgán společnosti jednal v rámci výkonu své funkce s péčí řádného hospodáře je, aby jednal v rámci účelu podnikání, jednal nestranně, nezávisle a ztotožnil se loajálně s cíli a směřováním jím řízené společnosti k dosažení prospěchu společnosti způsobem souladným se zákonem. Rovněž tak se od statutárního orgánu důvodně očekává, že bude činit veškeré opatření k tomu, aby v rámci řízení společnosti vždy rozhodoval s dostatečnou informovaností a volil odpovídající postup při přijímání rozhodnutí, a to v dobré víře, v rámci únosné míry podnikatelského rizika, a to vše při dodržování závazných právních předpisů.

Jestliže se orgány společnosti řídí shora uvedenými požadavky z hlediska požadavku na postup s péčí řádného hospodáře, nelze jim bez dalšího vytknout nedostatek takovéto péče, a to ani v případě, že společnost pod jejich vedením nedosahuje požadované hospodářské výsledky. V takovém případě ovšem není vyloučeno, že neúspěch podnikatelského záměru může souviset s podnikatelským rizikem tvořícím součást podnikání a závisejícím na celé řadě vnitřních i vnějších okolnostech podnikání. Za takovéto situace není vyloučen ani postup majitelů společnosti v tom směru, že mohou při dodržení smluvních pravidel společnosti a při respektování ustanovení zákona provést výměnu na místě statutárních orgánů společnosti. Tento postup je však nutno odlišovat od odpovědnosti statutárního orgánu společnosti podle § 135 odst. 2, § 194 odst. 5 obchod. zák.

V daném konkrétním případě žalovaný v průběhu let 2006 - 2007 jako jednatel bez existence souhlasu valné hromady žalobce podle § 196a odst.1 obchod. zák. dal souhlas s odčerpáním níže uvedených prostředků z majetku žalobce a následně pro svoji potřebu sám odčerpal z účtu společnosti [Anonymizováno] celkem 5 697 688 Kč a 233 691,60 EUR (z toho 220 000 Kč a ve výši 99 300 EUR v roce 2007, tedy po té, kdy již byl odvolán z funkce jednatele).

O legálnosti odčerpání uvedených prostředků a souladu tohoto jednání se zákonem podle odvolacího soudu nesvědčí žalovaným předložené listiny (smlouvy o půjčkách ze dne 23. 6. 2004 a ze dne 5. 12. 2005), když z obsahu těchto smluv a z obsahu spisu je jednoznačné, že tok peněz z žalující společnosti směřoval bez patřičného souhlasu valné hromady žalobce podle § 196a obchod.zák. jednoznačně do majetkové sféry tehdejšího jednatele (žalovaného). To vyplývá ze skutečnosti, že žalovaný nepopíral, že si vybral peníze, žalovaným odůvodňované smlouvou ze dne 5. 12. 2005. o půjčce peněz poskytnutých žalobcem žalovanému ve výši 1 595 000 Kč. Rovněž tak ve vztahu ke smlouvě ze dne 23. 6. 2004 o půjčce poskytnuté žalovaným v částce 400 000 EUR společnosti [Anonymizováno]. Žalovaný nepopírá odběr peněz z majetku žalobce, byť poukazuje na to, že tak činil v rámci komplikovaného současného zániku závazku žalobce vůči společnosti [Anonymizováno]. a současně závazku společnosti [Anonymizováno]. vůči žalovanému. Z těchto důvodů nemohla obstát argumentace odvolatele uvedená pod č. 3) jeho odvolání shora.

Ve vztahu ke smlouvě ze dne 23. 6. 2004 na částku 400 000 EUR výsledky dokazování jednak nesvědčí o tom, že by žalobce, jako jedna ze smluvních stran a dále společnost [Anonymizováno]. a společnost [Jméno žalobce]. v pozicích dalších dvou smluvních stran uzavřely trojdohodu o zápočtu vzájemných pohledávek, kdy by právním důvodem předmětných peněžních výdajů z majetku žalobce mohlo teoreticky být plnění mající právní podklad v takovéto trojdohodě a v předchozí žalovaným uváděné smlouvě ze dne 23. 6. 2004 o půjčce 400 000 EUR.

Ostatně, podle právního názoru odvolacího soudu souhlasu valné hromady žalobce podle § 196a obchod.zák. by bylo zapotřebí i v případě, že by žalovaným osobně inkasované peníze z majetku žalobce byly určeny k uspokojení pohledávky žalovaného tehdejšího jednatele společnosti [právnická osoba]. v rámci jím naznačované ale žalovaným přímo netvrzené a neprokázané trojdohody o zápočtu, jejíž existenci, jak bylo uvedeno shora, vylučovaly důkazy svědeckými výpověďmi a listinnými důkazy prováděné ve vztahu k finančnímu hospodaření společnosti [Anonymizováno].

Zásadní z hlediska obrany žalovaného poukazujícího na smlouvu ze dne 23. 6. 2004 na částku 400 000 EUR je skutečnost, že důkazně nepodložený důvod předmětného odčerpávání prostředků žalovaným z majetku žalobce na domnělý trojzápočet nemá oporu ani ve vlastní smlouvě ze dne 23. 6. 2004 na částku 400 000 EUR, neboť podle této smlouvy měl žalobce fungovat (aniž to mělo sebemenší ekonomický smysl) pouze jak „prodloužená ruka“ společnosti [Anonymizováno]., jež měla předat peníze od společnosti [Anonymizováno]. žalovanému s tím, že by společnosti [Anonymizováno]. oznámila společnosti [Jméno žalobce]., že posílá určitou platbu žalovanému na uspokojení soukromého závazku společnosti [Anonymizováno]. a po předání peněz žalovanému by společnost [Jméno žalobce]. zpětně potvrdila toto předání peněz žalovanému. Tímto způsobem však nepostupovala žádná z uvedených společností a žádná taková korespondence nebyla součástí dokazování. Žalovaný si bez dalšího čerpal peníze z majetku žalobce.

V projednávaném konkrétním případě tak žalovaný bývalý jednatel žalobce i podle odvolacího soudu především omisivně porušil shora uvedené zákonem stanovené povinnosti jednatele, a to zejména v tom, že projednávaným způsobem nesplňujícím zákonné předpoklady dané § 196a odst. 1 obch. zák. ve spojení s § 135 odst. 2 obch. zák. zjevně nejednal v rámci účelu podnikání žalobce, nejednal nestranně a nezávisle, když bez zákonem předpokládaného souhlasu nejvyššího orgánu společnosti (valné hromady společnosti) umožnil odčerpání značných prostředků z majetku žalobce a následně upřednostnil vlastní požadavky na získání peněz patřících žalující společnosti, jež v menším rozsahu sice hodlal vrátit (peníze získané na základě smlouvy ze dne 5. 12. 2005. o půjčce peněz poskytnutých žalobcem žalovanému ve výši 1 595 000 Kč), avšak větší část ze společnosti odčerpaných peněz (peníze získané na základě smlouvy ze dne 23. 6. 2004 o půjčce poskytnuté podle tvrzení žalovaného v částce 400 000 EUR společnosti [Anonymizováno]. s uváděnou možností splácení přes účty žalobce) vrátit nehodlal s odůvodněním, že by tyto prostředky i tak musel žalobce zaplatit německé společnosti [Anonymizováno]. a z toho důvodu si peníze ponechal přímo on , když podle svých tvrzení německá společnost [Anonymizováno]. dlužila jemu na základě privátního kontraktu mezi žalovaným a uvedenou německou společností. Žalovaný bývalý jednatel žalobce se tak zjevně neztotožňoval s cíli a směřováním jím řízené společnosti k dosažení prospěchu společnosti způsobem souladným se zákonem. Dopady na žalující společnost, kdy žalovaný nepoužil prostředky společnosti v její prospěch, jsou zřejmé z rozsahu prostředků, jejichž vynaložení společnost neschválila, když tyto prostředky žalobci doposud nebyly vráceny a znemožňují mu další rozvoj.

Podle právního názoru odvolacího soudu žalobcem tvrzené a prokázané odčerpání finančních prostředků žalovaným z jmění společnosti [Anonymizováno], uskutečněné v rozporu s kogentním ustanovením § 196a odst.1 obch. zák. ve spojení s § 135 odst. 2 obch. zák. představuje flagrantní porušení povinnosti žalovaného tehdejšího jednatele jednat vůči společnosti [Jméno žalobce]. a zejména vůči jeho majetkové podstatě, s péčí řádného hospodáře ve smyslu § 135 odst. 2, § 194 odst. 5 v té době platného obchodního zákoníku. Škodou je podle právního názoru odvolacího soudu v projednávaném případě snížení majetku společnosti v rozsahu odčerpaných a doposud zpět nevydaných prostředků v žalovaném rozsahu 4 510 533 Kč a 233 691,60 EUR. Žalovanému se přitom nepodařil prokázat souhlas valné hromady žalobce s odčerpáním shora uvedených prostředků žalovaným a nepodařilo se mu prokázat ani, že by jím tvrzenou část z těchto prostředků v rozsahu 407 845 Kč vrátil, když prokázáno bylo vrácení toliko částky 1 187 155 Kč a o tuto částku byla vzata žaloba zpět.

Část zjištěné škody byla uhrazena insolvenčním správcem v rámci výtěžku zpeněžení majetku žalovaného v průběhu insolvenčního řízení. Proto také na základě částečného zpětvzetí žaloby za souhlasu žalovaného odvolací soud postupem podle § 222a odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v rozsahu zpětvzetí žaloby zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.

Před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatele uvedená pod č. 3 a 14 shora neboť, jak již bylo naznačeno, odčerpávání peněz cestou převodu majetku společnosti na svého jednatele bezúplatně bez protihodnoty (smlouva ze dne 23. 6. 2004) nebo cestou odčerpání peněz ze společnosti jakožto půjčky jednateli (smlouva ze dne 5. 12. 2005) zákon svým kogentním ustanovením § 196a odst.1 obch. zák. ve spojení s § 135 odst. 2 obch. zák. podmiňoval souhlasem valné hromady žalující společnosti. Jestliže takový souhlas nebyl udělen, nelze předmětné převody majetku (peněz) žalobce považovat za souladné se zákonem a takové nakládání s penězi žalobce nelze považovat za jednání s péčí řádného hospodáře. Za souhlas s takovýmto nakládáním s majetkem žalobce nelze podle právního názoru odvolacího soudu považovat žalovaným nabízené právní jednání, kdy se v případech obou smluv žalovaný vždy dostavil na jím zvolené místo a tam sám přijal usnesení valné hromady společnosti [Jméno žalobce]. Takto přijal rozhodnutí i za další dva společníky ačkoli k zastoupení ostatních společníků na valných hromadách jako jednatel neměl podle kogentního ustanovení § 126 obch. zák. zmocnění. Proto na takováto rozhodnutí o udělení souhlasu společnosti s nakládáním se svým majetkem nelze nahlížet jinak, než na rozhodnutí valné hromady, jež byla vždy nulitní. Na tomto místě odvolací soud neshledává prostor pro argumentaci odvolatele, podle níž nepřítomní společníci měli vést řízení o neplatnosti takto žalovaným přijatého rozhodnutí vydávaného za rozhodnutí valné hromady žalobce. Důvodem je skutečnost, že uvedená rozhodnutí jednatele nelze považovat za rozhodnutí valné hromady žalobce. Jde o rozhodnutí nicotná, jež nemohou být předmětem řízení o neplatnosti těchto rozhodnutí valných hromad žalobce. To podle právního názoru odvolacího soudu plyne ze skutečnosti, že valná hromada společnosti s ručením omezeným jako nejvyšší orgán této společnosti může rozhodovat toliko za podmínek a způsobem stanoveným zákonem a společenskou smlouvou a v rámci toho může svými usneseními nakládat s majetkem společnosti pouze v zákonem a společenskou smlouvou stanovených mezích, nikoliv způsobem příčícím se kogentní ustanovením zákona.

Před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatele uvedená pod č. 1 a 2, neboť jestliže žalovaný v průběhu jím vykonávané funkce jednatele nakládal s majetkem společnosti způsobem příčícím se zákonu a tyto své postupy učinil rovněž součástí účetnictví, nemohl být dílčí závěr přijatý soudem I. stupně ohledně vedení účetnictví žalobce odlišný od správného závěru vyjádřeného v napadeném rozhodnutí.

Před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatele uvedená pod č. 4, 5, 6, 7, 8, 9 a 11 shora, neboť podle odvolacího soudu podstatné pro řešení projednávané věci bylo pouze to, jak žalovaný šetrně nakládal s majetkem žalující společnosti a nikoliv, zda skutečně nebo jen fingovaně poskytl ze svého majetku někomu půjčku či nikoliv. Otázka fakticity poskytnutí půjčky žalovaným třetí osobě z majetku žalovaného mohla představovat nanejvýš nepřímý důkaz o tom, co mohlo skutečně vést žalovaného k nehospodárnému odsávání majetku z žalující společnosti. Ostatně, ačkoli řešení osobních půjček žalovaného třetím osobám nemohlo z uvedených důvodů tvořit nosnou konstrukci pro rozhodnutí projednávané věci a nebylo pro projednávanou věc zásadním, pohled odvolacího soudu se v zásadě neliší od dílčích závěrů soudu I. stupně týkajících se této problematiky, a to zejména s ohledem na neexistenci jakýchkoli účetních dokladů u společnosti [Anonymizováno] o žalovaným tvrzeném poskytnutí osobní půjčky této společnosti.

Před odvolacím soudem nebyla úspěšná ani argumentace odvolatele uvedená pod č. 10 a 12 shora. Důvodem je skutečnost, že ani odvolací soud nemá důvodu k pochybnostem o znaleckých posudcích předložených v řízení před soudem I. stupně, zpracovaných znaleckým ústavem zabývajícím se mnoho let znaleckou činností, jenž na straně jedné pomohl k dohledání částečného plnění v rozsahu 1 187 155 Kč, avšak na straně druhé srozumitelně vysvětlil, proč nelze přijmout závěr o úhradě též zbývající částky 407 845 Kč, vážící se ke smlouvě ze dne 5. 12. 2005. Znalecký ústav přitom podle právního názoru odvolacího soudu zřetelně a věrohodně poukázal na vážné nedostatky účetní evidence žalobce z období výkonu funkce jednatele žalovaným, jakož i na nestandardní části účetní evidence vzbuzující pochybnosti o pokusu o nepovolené ovlivňování účetních záznamů. Za této situace ani odvolací soud nemohl dovodit závěry dovozované žalovaným z jednotlivých dílčích skutečností obsažených v účetnictví žalobce v rozhodném období.

Konečně odvolací soud neshledal důvodnou ani argumentaci odvolatele uvedenou pod č. 13 shora, když obsah spisu, kromě drobných provozních prodlev v reakci na návrhy účastníků, majících příčinu v náročnosti projednávané věci, nesvědčí o tom, že by žalovaný byl postupem soudu zkrácen ve svých procesních právech, zejména v právu nahlédnout do spisu. Spis zejména neobsahuje žádnou skutečnost, jež by svědčila o tom, že by se žalovaný dostavil k nahlédnutí do spisu a byl soudem vykázán bez možnosti do spisu nahlédnout. Stejně tak odvolací soud neshledal úmyslné pochybení soudu I. stupně v tom, jestliže vlivem písařské chyby došlo ke zkreslení označení rozhodnutí Nejvyššího soudu v textu rozsudku soudu I. stupně, kdy na místo správně znějící spisové značky 1 Odon 101/1997 obsahuje rozsudek v rámci poukazu na rozhodovací praxi spisovou značku Nejvyššího soudu Odon 101/97. Jedná se však o známé rozhodnutí, jehož odůvodnění lze nalézt i v celé řadě jiných rozhodnutí a žalovaný v důsledku této písařské chyby neutrpěl žádnou újmu.

Jestliže za shora popsané skutkové situace soud I. stupně vyvodil závěr o odpovědnosti žalovaného za způsobenou újmu vzniklou zmenšením majetku žalující společnosti (škoda) protiprávním jednáním žalovaného, při existenci kauzálního nexu mezi snížením majetku společnosti a protiprávním jednáním žalovaného, odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.

Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný a podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř., jakož i v souladu s § 7, 11 a 13 vyhl. č. 117/ 1996 Sb. (advokátní tarif) mu náleží proti neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 59 000 Kč představovaných náhradou nákladů na zastoupení advokátem za jím v odvolacím řízení vykonaný 1 úkon právní služby, a to vyjádření se k odvolání žalovaného, kdy výše odměny advokáta činí 48 460 Kč. Advokátce žalobce náleží i 1 režijní paušál 300 Kč. Zástupkyně žalobce má podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. rovněž právo na náhradu za advokátem odvedenou DPH ve výši 10 240 Kč.

Proto bylo rozhodnuto v bodu II. výroku tohoto rozsudku tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 59 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto způsobem uvedeným ve výrokové části tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné za podmínek stanovených v § 236 a násl. o. s. ř. Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, přičemž přípustnost dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) je oprávněn zkoumat pouze dovolací soud.