o zaplacení částky 28 000 € s příslušenstvím proti vydání věci, o odvolání žalobkyně a) i žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 13 Cm 1882/2011-403 ze dne 6. března 2023

1. Shora uvedeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud I. stupně ve výroku I. žalovaného zavázal povinností zaplatit žalobkyni a) částku 26 299 € s přísl. představovanou vratkou kupní ceny po odstoupení žalobkyně a) od kupní smlouvy, a to oproti povinnosti žalobkyně vrátit žalovanému zboží - nákladní a zemědělské vozidlo [Anonymizováno], ve výroku II. zamítl návrh na vrácení zbývající části kupní ceny 1 701 € s přísl. z důvodu obohacení se v tomto rozsahu žalobkyně a) na úkor žalovaného, ve výroku III. uložil žalovanému povinnost zaplatit státu náklady řízení ve výši 61 317 Kč, ve výroku IV. [Jméno advokátky A], žalobcům ustanovené zástupkyni, přiznal vůči státu náhradu nákladů za zastupování žalobců ve výši 149 493 Kč, ve výroku V. uložil žalovanému povinnost zaplatit státu v plné výši náklady spojené se zastoupením žalobkyně a) [Jméno advokátky A], a to ve výši, jak bude uvedena v samostatném usnesení, ve výroku VI. uložil žalobci a) [jméno FO], jenž vzal zpět žalobu, povinnost zaplatit žalovanému náklady zastavovaného řízení ve výši 68 880 Kč a ve výroku VII. uložil žalovanému povinnost zaplatit státu soudní poplatek z návrhu, když žalobci byly od soudních poplatků osvobozeni.

2. Soud I. stupně posuzoval důvodnost žalobních tvrzení, podle nichž se oba žalobci, a následně po zpětvzetí žaloby žalobcem b), již pouze žalobkyně a), domáhali zaplacení 28 000 € s příslušenstvím proti povinnosti žalobkyně a) vrátit žalovanému zpět nákladní zemědělské vozidlo [Anonymizováno]. Podle žaloby od žalované společnosti žalobkyně a) zakoupila vozidlo mající vlastnosti inzerované k prodeji žalovanou společností na emailové stránce žalovaného [Anonymizováno] Zde měl žalovaný nabízet vozidlo vyrobené v roce 1999, uvedené do provozu v Itálii v roce 2001 za cenu 28 000 €. Žalobkyně a) tak měla být se stavem vozidla seznámena toliko prostřednictvím fotodokumentace k inzerátu.

3. Na místo inzerovaného vozidla však mělo být dodáno vozidlo roku výroby nikoli 1999, ale 1985, přičemž zemí uvedení do provozu nebyla Itálie, ale předchozí majitel vozidlo uvedl do provozu a provozoval v Německu. Uvedené měla žalobkyně a) zjistit až následně po uzavření smlouvy. Stejně jak následovně měla zjistit, že vozidlo mělo být dle vyjádření odborného servisu za konečnou hranicí své technické životnosti, ačkoli měl inzerát tvrdit, že stav vozidla odpovídá 70 až 80% hodnoty nového vozidla. Vozidlo mělo být žalobkyni a) dodáno dne 10. 7. 2009 pouze s klíčky k zapalování bez dokladů a bez klíčů od vozidla. Proto mělo být reklamováno kupujícím, a to emailem z 4. 8. 2009 a bylo požadováno zaslání technického průkazu a dokladu o vyřazení vozidla z provozu v Itálii se stanovením lhůty deseti dnů pod hrozbou odstoupení od smlouvy. Technický průkaz od vozidla s uvedením nesprávného roku výroby, jak mělo být zjištěno později, měl být doručen žalobkyni a) až v září 2009, avšak bez potvrzení o vyřazení vozidla z provozu v Itálii, což bránilo přihlášení vozidla na dopravním inspektorátu [právnická osoba]. Zároveň měla žalobkyně a) v listopadu 2009 zjistit, že není hodnověrné tvrzení žalovaného o roku výroby vozidla. Proto mělo být žalobkyní a) neprodleně emailem ze dne 11. 11. 2009 od kupní smlouvy odstoupeno a mělo být požadováno vrácení zaplacené kupní ceny 28 000 €.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování zjistil skutkový stav v souladu s žalobními tvrzeními a věc posoudil zejména podle článku 5 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Brusel I.), podle Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní a závazkové vztahy z 19. 6. 1980, podle Úmluvy o OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, vyhlášené ve Sbírce zákonu ČR pod č. 160/1991 Sb. (dále jen CISG), podle § 2 zák. č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále jen ZMPS) a podle italského občanského zákoníku (dále jen IOZ).

5. Soud I. stupně učinil právní závěr, podle něhož žalobkyně a) v době uzavření smlouvy neznala datum výroby automobilu [Anonymizováno] a ani to vědět nemohla. Není přitom podle soudu I. stupně rozhodné, zda žalovaný žalobkyni a) i úmyslně či neúmyslně uvedl v omyl, neboť tato jeho odpovědnost existuje podle soudu I. stupně bez zavinění. Podstatné je podle soudu I. stupně pouze to, že k uvedenému závažnému porušení smlouvy žalovaným došlo. Žalobkyně a) tedy mohla odstoupit od smlouvy dle článku 49 písm. a) CISG za použití čl. 45 odst. 1 písm. a) CISG. Žalobkyně při odstoupení od smlouvy podle soudu I. stupně dostála čl. 39 odst. 1 CISG, neboť oznámila žalovanému vadu (spolu s odstoupením od smlouvy) den po jejím zjištění, a tedy v přiměřené době po té, kdy vadu spočívající v mnohem vyšším stáří vozidla zjistila. Řádně proto podle soudu I. stupně učinila obě právní jednání nutné k vrácení záležitostí stran do stavu před kontraktem, tedy včasně vytkla vadu a odstoupila od smlouvy. Žalobkyně a) podle soudu I. stupně má za této situace nárok na vrácení kupní ceny dle čl. 81 odst. 1 a 2 CISG s tím, že předmět kupní smlouvy vrátí.

6. Ve vztahu k úvaze nad možným pochybením žalobkyně a) při opatrování vozidla po odstoupení od kupní smlouvy soud I. stupně ustanovil znalce [tituly před jménem] [jméno FO], pro obor ekonomika - ceny a odhady motorových vozidel a zemědělských strojů, jenž potvrdil stáří vozidla roku výroby 1985. Soud I. stupně tak v uvedené otázce vycházel ze skutečnosti, že předmětné vozidlo [Anonymizováno] ročník výroby 1985, staré 24 let, mohlo mít v době koupě roce 2009 hodnotu 28 000 €, a to v případě, že by bylo přihlášeno k provozu v ČR. Jelikož však nebylo možno jej užívat v České republice, vozidlo mělo podle soudu I. stupně hodnotu v roce 2009 pouze 400 000 Kč a jedná se o hodnotu vozidla určeného pouze pro náhradní díly. Podle soudu I. stupně vycházejícího ze závěrů znalce, po dobu, kdy vozidlo bylo v držení žalobkyně a), bylo provozuschopné a pro udržení plné provozuschopnosti musela být do něj investována částka ve výši cca 203 000 Kč, z toho cca 163 000 Kč na několikerou výměnu provozních kapalin a dílů a dále pro jeho ochranu před povětrnostními vlivy mělo být vozidlo ukryto pod krycí plachtou. Z hlediska funkčnosti krytí by podle znalce bylo nutno pořídit plachty dvě, každou v hodnotě cca 20 000 Kč. Podle soudu I. stupně náklady na uvedenou údržbu ve výši 163 000 Kč by se však na hodnotě vozidla neprojevily, avšak krycí plachtu vozidlo mělo mít. Proto podle soudu I. stupně žalobkyně a) tím, že nevynaložila uvedenou částku 40 000 Kč na plachty, ačkoli tak ve prospěch vozidla žalovaného učinit měla za účelem zachování jeho hodnoty, se na úkor žalovaného v uvedeném rozsahu představovaném v přepočtu 1 701 € bezdůvodně obohatila. Uvedený závěr soud I. stupně učinil zejména na základě aplikace § 2 ZMPS a IOZ, a zejména jeho hlavy VIII o bezdůvodném obohacení. Z uvedeného důvodu soud I. stupně žalobu v uvedeném malém rozsahu v částce 1 701 € zamítl a ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl.

7. Proti tomuto rozsudku se v zákonem stanovené lhůtě odvolal žalovaný (odvolatel) do výroků I., III., IV., V. a VII. a domáhal se v této části jeho změny a zamítnutí žaloby a přiznání práva na náhradu nákladů řízení.

8. Odvolatel soudu I. stupně vytkl, že:

1) Nesprávně posoudil důkazy a dospěl tak k nesprávným skutkovým závěrům a z toho důvodu není správné ani právní posouzení věci.

2) Podle odvolatele žalobkyně a) byla plně seznámena s technickým stavem předmětného vozidla [Anonymizováno], jež převzala a následně také užívala a ujela přitom cca 3 500 km, přičemž z provedeného dokazování podle odvolatele též nesporně vyplynulo, že žalobkyně a) po převzetí vozidla do své dispozice neměla ohledně technického stavu vozidla žádné výhrady a jedinou námitkou žalobkyně a), kterou však vznesla až emailem dne 11. 11. 2009 po čtyřech měsících po převzetí vozidla, byla chybná informace o roku výroby vozidla. Podle znalce však technický stav předmětu koupě plně odpovídal jeho kupní ceně.

3) Chybné uvedení roku výroby u předmětu koupě při odstoupení od smlouvy u vozidla žalobkyně a) neuplatňovala a uvedené nepředstavuje za daných okolností podstatné porušení smlouvy ve smyslu čl. 25 Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (CISG), které by opravňovalo žalobkyni k odstoupení od smlouvy, s čímž se podle odvolatele soud I. stupně nevypořádal.

4) Žalobkyně a) nevytkla vadu vedoucí k odstoupení.

5) Žalobkyně a) je odborníkem v zemědělské dopravě a zjištění stáří vozidla není žádnou složitou technickou, ani technologickou, ani jinak odbornou otázkou a navíc to byla právě sama žalobkyně, kdo správný rok výroby vozidla na konec zjistil.

6) Žalobkyně a) vytkla vadu ohledně stáří vozidla až po čtyřech měsících po jeho převzetí, kdy navíc vozidlo prokazatelně užívala. Došlo tak podle žalovaného k prekluzi práva z vadného plnění podle čl. 39 odst. 1 CISG.

7) Přistupování k žalobkyni a) jako ke slabší straně nemá oporu ve skutkovém stavu, když jde o spor dvou podnikatelských subjektů a nelze přehlížet povinnosti žalobkyně plynoucí z hmotného práva a nelze ani porušovat princip rovnosti stran.

9. Proti tomuto rozsudku se v zákonem stanovené lhůtě odvolala i žalobkyně a) do výroků II. a VI. a domáhala se v této části jeho změny a plné vyhovění návrhu. Podle žalobkyně a) by s ohledem na závěry znalce neměla být kupní cena krácena vůbec. Ve vztahu k žalobci b), jenž vzal žalobu zpět, by podle žalobkyně a) měl být aplikován § 150 o. s. ř.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř., a to včetně řízení předcházejícího jeho vydání, avšak odvolání žalobkyně a) ani žalovaného důvodným neshledal.

11. Skutková zjištění soudu I. stupně, jakož i jeho závěry o skutkovém stavu věci jsou správné a v podstatných okolnostech se neliší ani od skutečností uváděných odvolateli. Stejně tak jsou správné i právní závěry soudu I. stupně. Z uvedených důvodů proto i odvolací soud vychází ze skutečnosti, že žalobkyně a) od žalovaného zakoupila 8. června 2009 nákladní zemědělské vozidlo [Anonymizováno] na základě internetové inzerce na stránce žalovaného [Anonymizováno] za velmi výhodnou cenu inzerovanou ve výši 28 000 €, ačkoli vozidla takovéhoto typu a značky se běžně prodávala přibližně za 100 000 €. Prodávané vozidlo podle inzerátu mělo být vyrobeno v roce 1999 a mělo být uvedeno do provozu v Itálii v roce 2001. Žalobkyně a) tak stav vozidla mohla posoudit pouze prostřednictvím fotodokumentace k inzerátu. Po zaplacení ceny vozidla bylo vozidlo dodáno 10. července 2009 bez technického průkazu a bez dokladu o jeho odhlášení z evidence v Itálii, bez čeho nebylo možno vozidlo přihlásit do evidence v České republice. Po reklamaci žalovaný v září 2009 dodal i technický průkaz, ovšem nadále prodléval s dodáním dokladu o vyřazení vozidla z evidence úřadů v Itálii. Když žalobkyně a) 10. listopadu 2009 podle kódu VIN zjistila, že údaje v technickém průkaze neodpovídají skutečnosti, neboť vozidlo bylo před užíváním v Itálii používáno též v Německu a bylo ve skutečnosti vyrobeno v roce 1985 a je staré nikoliv inzerovaných 10 let, ale 24 let, žalobkyně a) současně s oznámením této vady odstoupila dne 11. 11. 2009 od kupní smlouvy pro tuto podstatnou vadu předmětu koupě, když navíc žalovaný nadále prodléval také s dodáním dokladu o odhlášení vozidla z italské evidence. Odvolací soud dále vychází ze skutečnosti, že žalobkyně a) je ochotna vrátit žalovanému zpět stále existující nákladní zemědělské vozidlo [Anonymizováno].

12. Odvolací soud nemá důvodu nevěřit zjištěním znalce, že kupní cena 28 000 €. v roce 2009 odpovídala běžné tržní ceně srovnatelného vozu vyrobeného v 1985, nikoliv však vozidla vyrobeného v roce 1999, jak bylo inzerováno. Vozidlo mělo cenu 28 000 EUR, i pokud nebylo provedeno jeho odhlášení z italské evidence a bylo by použito na náhradní díly.

13. Dále odvolací soud nemá důvodu nevěřit žalovanému, že znalec, jenž posuzoval omisivní postup žalobkyně a), snažící se ušetřit na nezbytných opatřeních na ochranu vozidla po odstoupení od smlouvy a před jeho vrácením žalovanému, zjistil o cca 3 500 km vyšší nájezd vozidla proti tomu kolik bylo uváděno v rámci inzerce při prodeji vozidla.

14. I podle odvolacího soudu není pochyb o tom, že bylo podle správných zjištění uvedených ve znaleckém posudku s předmětným vozidlem ježděno, jak na tuto skutečnost poukazoval žalovaný. V této souvislosti odvolací soud nemá důvodu nevěřit závěrům znalce [tituly před jménem] [jméno FO], že žalobkyně a) na vozidle prováděla základní udržovací práce umožňující s vozidlem jezdit, spočívající v dolévání provozních kapalin a v udržování akumulátoru, přičemž podle znalce žalobkyně a) neprováděla všechny předepsané práce, zejména výměny různých součástek podléhajících degradaci postupem času, když provádění všech předepsaných prací a výměn součástek podléhajících běhu času by podle znalce stejně nemělo vliv na cenu vozidla neodhlášeného z evidence v Itálii. Konečně odvolací soud nemá důvodu zpochybňovat zjištění znalce, že žalobkyně a) neučinila základní opatření k ochraně vozidla před povětrnostními vlivy, když k ochraně vozidla nepořídila za částku cca 40 000 Kč plachty k jeho zakrytí.

15. Na základě uvedeného odvolací soud nemá důvodu pochybovat o správnosti závěrů soudu I. stupně, nezpochybňovaných ani žalovaným, že žalobkyně a) v souladu s CISG neprodleně dne 11. 11. 2009 odstoupila od kupní smlouvy na zemědělské vozidlo [Anonymizováno] po té, co dne 10. 11. 2009 zjistila, že uvedené zakoupené vozidlo má podstatnou vadu spočívající v tom, že nebylo vyrobeno v roce 1999, ale je o 14 let starší, když ve skutečnosti bylo vyrobeno již v roce 1985, vzdor údajům prodávajícího (žalovaného) a vzdor údajům z dodaného technického průkazu. Z těchto důvodů před odvolacím soudem neobstála argumentace žalovaného uvedená pod bodem 6) jeho odvolání, když žalobkyně a) na zjištění podstatné vady výrobku reagovala bez sebemenšího prodlení odstoupením od smlouvy, a to plně v souladu s právní normou. Soud I. stupně tak správně aplikoval nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále je Brusel I.), Úmluvu o právu rozhodném pro smluvní a závazkové vztahy z 19. 6. 1980, Úmluvu o OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, vyhlášené ve Sbírce zákonu ČR pod č. 160/1991 Sb. (CISG) a zák. č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním (ZMPS) a italský občanský zákoník (IOZ).

16. V uvedené souvislosti před odvolacím soudem nemohl obstát poukaz žalovaného v bodě 2) jeho odvolání, že i přes uvedenou vadu skutečného stáří prodaného vozidla přece jenom vozidlu starému 24 let odpovídala kupní cena 28 000 €. Je tomu tak proto, že předmětem řízení není bezesmluvní dodávka zboží, za níž by měla být zaplacena cena odpovídající ceně obvyklé, ale předmětem řízení je smluvní cena, jež se sice mohla jevit velmi výhodná, avšak nepochybně vyvažovala značná rizika platby celé kupní ceny předem, a to do zahraničí za výrobek od neznámého zahraničního dodavatele, když výrobek byl posuzován pouze na základě fotografií a na základě složitě ověřitelných údajů jednostranně uváděných prodávajícím. Ostatně o vysokém riziku takovéto koupě svědčí i schopnost prodávajícího obstarat technický průkaz obsahující účelově nepravdivé údaje, když na tuzemském trhu je takové veřejné listině přikládána značná důvěryhodnost. Shora popsaná výhoda značně nižší kupní ceny, vyvažující značná rizika, nepochybně vedla kupující k uzavření předmětné smlouvy, když pro případ koupě vozidla za nikoli zvýhodněnou běžnou kupní cenu ani odvolací soud nevidí důvody, proč by kupující měl podstupovat shora naznačená vysoká rizika a proč by si obdobné vozidlo nekoupil na tuzemském trhu se zemědělskými ojetými vozidly. Z uvedených důvodů měl i podle odvolacího soudu sjednané kupní ceně odpovídat předmět koupě - zemědělské vozidlo [Anonymizováno] vyrobené v roce 1999. Vozidlo mělo mít minimálně parametry inzerované a jejich nedodržení považuje i odvolací soud za podstatné porušení kupní smlouvy s následky v podobě možnosti odstoupení od kupní smlouvy podle shora uvedené právní normy. Po odstoupení od kupní smlouvy soud I. stupně správně uložil stranám vrátit vše, co bylo plněno. Z těchto důvodů před odvolacím soudem neobstála argumentace žalovaného uvedená pod bodem 1), 2), 3) a 7) jeho odvolání.

17. Odvolací soud nepovažoval za významnou ani výtku žalovaného pod body 2) a 6), že žalobkyně a) ujela vozidlem cca 3 500 km, neboť uvedený nájezd odpovídal běžnému užívání vozidla od jeho dodání v červenci 2009 až do odstoupení od smlouvy v listopadu 2009. Navíc pro uchování funkčnosti vozidla je nutno akceptovat pravidelné zajíždění vozidla i po odstoupení od smlouvy, aby se promísily provozní kapaliny, zvláště motorový a převodový olej.

18. Před odvolacím soudem neobstála ani argumentace žalovaného uvedená pod bodem 4) jeho odvolání, když žalobkyně a) správně žalovanému vytkla vadu spočívající v nepravdivém stáří vozidla a současně od kupní smlouvy odstoupila, jak jí to uvedené právní norma umožňovala.

19. V uvedené souvislosti nemohl před odvolacím soudem neobstát ani argumentace žalovaného uvedená pod bodem 5) a 7) jeho odvolání, když podle odvolacího soudu okolnosti případu svědčí o tom, že nebylo vůbec významné to, zda žalobkyně a) byla odborníkem na zemědělskou techniku či nikoliv za situace, kdy jí žalovaný předložil technický průkaz vozidla představující maximálně věrohodnou veřejnou listinu, přičemž bylo pouze věcí náhody, že se ukázaly informace z uvedené zahraniční listiny za nepravdivé na újmu kupující.

20. Soud I. stupně vycházel správně z toho, že povinností žalobkyně a) i po odstoupení od smlouvy bylo poskytnout předmětu koupě základní ochranu před povětrnostními vlivy, aby nedegradoval nad míru obvyklou a pokud žalobkyně a) nevynaložila potřebné prostředky v rozsahu znalcem stanovené částky 40 000 Kč, ač tak učinit měla, nepochybně ve snaze ušetřit získala na úkor žalovaného (na úkor majetku žalovaného) i podle odvolacího soudu bezdůvodné obohacení v rozsahu 1 701 €, po přepočtu 40 000 Kč na žalovanou měnu,.

21. Soud I. stupně správně žalobě v rozsahu částky 26 299 € s přísl. vyhověl a v rozsahu částky 1 701 € žalobu zamítl. Ze shora uvedených důvodů před odvolacím soudem neobstála odvolací argumentace žalobkyně a), že zaplachtování vozidla nemělo význam, neboť podle právního názoru odvolacího soudu uvedené minimální opatření k uchování stavu vozidla bylo významné i z hlediska případného použití vozidla na náhradní díly, jak jeho využití po uplynutí řady let od odstoupení od smlouvy odhadl soudem ustanovený znalec.

22. Před odvolacím soudem neobstála ani argumentace žalovaného uvedená pod bodem 7) jeho odvolání, když podle obsahu spisu průběh jednání před soudem I. stupně nesvědčí o tom, že by soud I. stupně nerespektoval princip rovnosti stran.

23. Odvolací soud nevyhověl požadavku žalobkyně a), aby ve vztahu k rozhodnutí soudu I. stupně týkajícímu se žalobce b), jenž se neodvolal proti výroku o své povinnosti platit náklady zastavovaného řízení, aplikoval § 150 o. s. ř. Odvolací soud odvolání žalobkyně a) proti výroku VI. napadeného rozsudku odmítl podle § 218 písm. b) o. s. ř. Důvodem je skutečnost, že ve vztahu k výroku týkajícímu se žalobce b) není odvolatelka - žalobkyně a) legitimována, když jí výrokem VI. napadeného rozsudku nebyla způsobena újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná rozhodnutím odvolacího soudu. Navíc ani z hlediska přísných podmínek podle § 150 o. s. ř. by nebylo možno odvolání vyhovět

24. Stejně tak, jak odvolací soud postupoval shora uvedeným způsobem vůči odvolání žalobkyně a), postupoval i ve vztahu k odvolání žalovaného proti výroku IV. napadeného rozsudku a odvolání žalovaného v tomto rozsahu odmítl, když uvedeným výrokem napadeného rozsudku nemohla vzniknout žalovanému újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná rozhodnutím odvolacího soudu.

25. Soud I. stupně rozhodl ve výroku III. správně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. o nákladech řízení státu, když žalobkyně a) nebyla úspěšná pouze v nepatrné části předmětu řízení.

26. Konečně podle odvolacího soudu soud I. stupně rozhodl správně též o nákladech řízení. Žalobkyně a) nebyla úspěšná pouze v nepatrné části a z toho důvodu by jí náležela plná náhrada nákladů řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. Za situace, kdy byl soud I. stupně povinen hradit náklady advokátovi ustanovenému žalobkyni a), tyto náklady uhradí státu neúspěšný žalovaný ve smyslu § 149 odst. 2 o. s. ř. státu.

27. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. a § 149 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen uhradit České republice Krajskému soudu v Českých Budějovicích náklady, které vznikly ustanovené zástupkyni v odvolacím řízení a budou určeny samostatným usnesením soudu I. stupně. Na soudu prvního stupně bude posoudit správnost vyúčtované odměny a nákladů ustanovené zástupkyně, jak toto vyúčtování bylo založeno do spisu po ukončení jednání odvolacího soudu.