o určení odměny likvidátora a náhrady hotových výdajů spojených s likvidací, o odvolání účastníka, likvidátora, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 38 Cm 599/2019-50 ze dne 19. 10. 2022,
JUDr. Stanislav Bernard · předseda senátu · Rozhodnutí ze dne 5. 6. 2023
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Stanislava Bernarda a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka v právní věci
družstva: [právnická osoba], IČO [IČO]
sídlem [adresa]
za
účasti: [právnická osoba]., IČO [IČO]
sídlem [adresa]
o určení odměny likvidátora a náhrady hotových výdajů spojených s likvidací, o odvolání účastníka, likvidátora, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 38 Cm 599/2019-50 ze dne 19. 10. 2022,
I. Usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 38 Cm 599/2019-50 ze dne 19. října 2022 se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Krajský soud v Plzni jako soud I. stupně uvedeným usnesením přiznal společnosti [právnická osoba]., likvidátorovi uvedeného družstva, odměnu za provedenou likvidaci Kč 10 000,- a náhradu hotových výdajů Kč 2 190,-. O zrušení uvedeného družstva a jmenování likvidátora rozhodl soud I. stupně usnesením ze dne 9. 12. 2019, jímž dále uložil družstvu zaplatit soudní poplatek a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Podle odůvodnění rozhodnutí likvidátor požádal o určení odměny Kč 10 000,- zvýšené o DPH a náhradu hotových výdajů Kč 2 190,-. K tomu soud I. stupně uvedl, že požadovanou odměnu považuje za přiměřenou a hotové výdaje uznal za účelně vynaložené, tedy přiznal likvidátorovi jejich náhradu.
Soud I. stupně ovšem nepřiznal likvidátorovi DPH s odůvodněním, že z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. plyne, že zákonodárce otázku daně z přidané hodnoty placené likvidátorem z jeho odměny žádným způsobem neupravil, tzn. že daň z přidané hodnoty placená likvidátorem se nepovažuje za součást jeho odměny určované podle nařízení.
Proti tomuto usnesení se likvidátor odvolal a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolatel nesouhlasí s rozhodnutím soudu I. stupně, pokud mu nebyla přiznána DPH, kterou jako právnická osoba, plátce daně z přidané hodnoty, je povinen účtovat ze zákona. Podle odvolatele jsou daňové zákony z hlediska právní síly nad nařízením vlády, které ostatně ani nemusí výslovně tuto otázku upravovat, když uplatňování a odvody DPH plynou přímo ze zákona.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v části týkající se nepřiznané DPH dle § 211 a násl. občanského soudního řádu včetně řízení, jež mu předcházelo, aniž by bylo třeba ve věci nařizovat jednání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
K požadavku odvolatele k navýšení jeho přiznané částky o daň z přidané hodnoty, odvolací soud uvádí, že požadovanou náhradu za daň z přidané hodnoty v příslušné sazbě nad rámec přiznané odměny likvidátora a náhrady hotových výdajů odvolateli přiznat nelze.
Náhrada za daň z přidané hodnoty totiž může být přiznána jedině na základě výslovné právní úpravy /srov. např. § 38 odst. 1 větu třetí zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), § 17 odst. 5 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, či § 137 odst. 3 o. s. ř./; analogii k dovození platební povinnosti státu použít nelze. Takovou normu, která by stanovila, že likvidátorovi náleží vedle přiznané odměny ještě náhrada za daň z přidané hodnoty, neobsahoval ani zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013, a neobsahuje jí ani zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. ledna 2014, a ani prováděcí předpisy (vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena statutárního orgánu společnosti jmenovaného soudem či shora zmíněné vyhláška nařízení), či zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. V souladu se svou rozhodovací praxí odvolací soud i v této věci uzavírá, že “per analogiam legis” nenáleží likvidátorce k přiznané odměně likvidátora náhrada daně z přidané hodnoty, když přiznání této částky vedle odměny likvidátora a vedle náhrady nákladů spojených s likvidací zákon neumožňuje. Pakliže zákon tuto skutečnost nezohledňuje tím, že by výslovně i likvidátorovi - plátci DPH tuto daň nějakým způsobem kompenzoval, nelze tuto činit v rámci soudního rozhodnutí o odměně likvidátora. Ústavní soud v usnesení ze dne 24. 10. 2011, sp. zn. IV. ÚS 3580/10 veřejnosti dostupném na jeho webových stránkách ve skutkové obdobné věci vyslovil, že nepřiznání odměny za provedenou likvidaci ve výši, kterou požadovala stěžovatelka (navýšené o DPH), nevede k závěru, že by napadenými rozhodnutími obecných soudů došlo k zásahu do jejích základních práv, jichž se dovolává. Požadavek likvidátorky na přiznání náhrady daně z přidané hodnoty tak vyhodnotil odvolací soud shodně se soudem prvního stupně jako neopodstatněný.
Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako správné potvrdil.
Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.