o doplnění listin do sbírky listin obchodního rejstříku, o odvolání obchodní společnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2023, č. j. C 100718/RD69/MSPH, Fj 178059/2023/MSPH

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně obchodní společnosti [právnická osoba] (dále též jen společnost) uložil pořádkovou pokuta ve výši 10 000 Kč splatnou na soudem specifikovaný účet u České národní banky.

2. Soud prvního stupně (dále též jen „soud“ či rejstříkový soud“) své rozhodnutí poměrně rozsáhle odůvodnil tak, že ve své výzvě „žádal“ společnost o zaslání účetní závěrky společnosti za rok 20162021 s tím, že dne 14. 6. 2023 vyzval společnost, aby řádně odůvodnila požadavek na založení listin do sbírky listin se skrytými údaji a společnost byla řádně poučena o možnosti podat námitky.

3. Soud prvního stupně vycházel dále ze skutečnosti, že dne 27. 6. 2023 právní zástupce společnosti [právnická osoba] odpověděl na výzvu soudu tak, že začerněné informace (náklady vynaložené na prodané zboží; spotřeba materiálu a energie a služby) jsou informacemi, ze kterých, při jejich zveřejnění, lze zjistit cenová ujednání společnosti se subdodavateli, a tedy i výši obchodní marže. Podle společnosti tato podniká na relativně úzkém, vysoce konkurenčním segmentu trhu a z tohoto důvodu je bedlivě sledována jeho činnost konkurencí. V případě, kdy by konkurenti měli přístup k začerněným údajům, získali by podle společnosti nespornou konkurenční výhodu a mohli by ohrozit postavení společnosti na trhu a výrazným způsobem ohrozit její zdravé fungování, jakožto konkurence schopného soutěžitele na relevantním trhu. Společnost dále vysvětlila, že podniká i v zahraničí, kde není stanovena tak rozsáhlá zveřejňovací povinnost, a i zde by se dostala do nevýhodného postavení v kontrastu s konkurenčními soutěžiteli na trhu registrovaným právě podle pravidel příslušného států. Podle společnosti předmětné skryté skutečnosti a informace naplňují definiční znaky obchodního tajemství v souladu s ustanovením § 504 NOZ, kdy informace a skutečnosti představující obchodní tajemství požívají ochrany ze zákona, neboť odráží cenovou politiku společnosti, způsob tvorby cen a také výši nákladů společnosti na jednotlivá plnění a teoreticky tak i cenová ujednání se svými subdodavateli. Společnost zdůraznila, že zveřejnění těchto informací by mělo za následek ztrátu jejích konkurenčních výhod a z toho důvodu, byť vytýkaných soudem prvního stupně, společnost tyto informace soustavně nezveřejňuje již od roku 2016.

4. V dalším soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že nejsou splněny požadavky zákona na publicitu stanovených listin, jestliže by měly být ve sbírce listin zveřejňovány toliko listiny se skrytými (začerněnými údaji). Je tomu tak podle soud prvního stupně proto, že začerněné údaje jsou uvedeny v účetní závěrce na čísle řádku 04, 05, 06., přičemž z daného není podle soudu prvního stupně ani patrné, jak by byla společnost na trhu ohrožena a z daného nevyplývá ani konkrétní újma, když je požadováno nezveřejnění nákladů vynaložených na prodané zboží; spotřeby materiálu a energie a služby.

5. Podle soudu prvního stupně z korespondence společnosti nelze seznat konkrétní újmu (škodu, snížení zisku), již by společnost zveřejněním údajů utrpěla. Podle rejstříkového soudu sice Nejvyšší soud připustil možnost, že účetní jednotky mohou založit účetní závěrku do sbírky listin i bez vybraných konkrétních údajů, pokud by jejich zveřejnění mohlo způsobit újmu (viz rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 2536/2021), ale s tím, že obchodní společnost musí být připravena zevrubně odůvodnit, proč jí zveřejnění konkrétního údaje může přivodit újmu.

6. Podle rejstříkového soudu povšechné odůvodnění či vysoce abstraktně líčené nebezpečí vzniku újmy nepostačí pro důvodné začernění údaje obsaženého v účetní závěrce s tím, že obecné tvrzení o tom, že by konkurující společnosti mohly z zveřejnění údajů o nákladech vynaložených na prodané zboží, spotřebu materiálu a na energie a služby dovodit výši marže společnosti a zjistit jeho cenová ujednání je povšechné a vágní a není jasné, jak by tímto zjištěním mohla být ohrožena konkurenceschopnost společnosti na trhu.

7. Soud prvního stupně se neztotožnil s názorem, že by uvedené skutečnosti představovaly obchodní tajemství ve smyslu ustanovení § 504 NOZ, což má vylučovat již skutečnost, že jsou požadovány ke skrytí skutečnosti povinně uváděné v účetní závěrce, kterou je společnost povinna zveřejnit v sbírce listin.

8. Podle soudu prvního stupně závěr společnosti, že v jejím podniku existuje soubor informací, jenž splňuje požadavky na obchodní tajemství nedostojí požadavku zákona na určitost, uvedenému ve shora označeném ustanovení zákona. Podle soud prvního stupně nezveřejňování účetních závěrek od účetního období roku 2016 (což rejstříkový soud v projednávaném případě výzvou řešil) naplňuje znak porušení zakládací povinnosti podle § 66 odst. 1 písm. a) z. v. r., když navíc účetní závěrky založené ve sbírce u společnosti [právnická osoba] za roky 2006 až 2015 neobsahují žádné skryté údaje. Soud prvního stupně uzavřel, že je nutno přistoupit k vynucení plnění požadavku zákona ze strany společnosti cestou uložení pokuty dle § 104 z. v. r. vzhledem k tomu, že společnost ani po marném uplynutí lhůty požadované účetní závěrky bez úprav nezaslala a nesplnila tak svoji povinnost.

9. Proti usnesení soudu prvního stupně ohledně uložené pořádkové pokuty podala společnost obsáhlé odvolání, ve kterém však opakuje svoji předchozí argumentaci, jíž společnost prostřednictvím svého zástupce - advokáta, uplatnila k předmětné problematice v reakci na výzvu rejstříkového soudu a jež je uvedena výše v reprodukční části tohoto usnesení a na níž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Odvolatelka navrhla, aby Vrchní soud v Praze zrušil odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k projednání.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Povinnost osob zapsaných ve veřejném rejstříku vedeném soudem je založena ustanovením § 72 odst. 1 z. v. r. tak, že „Zapsaná osoba předloží bez zbytečného odkladu od vzniku rozhodné skutečnosti rejstříkovému soudu listiny zakládané do sbírky listin.“ Pro všechny obchodní společnosti a družstva platí povinnost zakládat do sbírky listin listiny dle § 66 písm. c) z. v. r. ve spojení s § 21a odst. 4 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Proto i společnost s ručením omezeným je povinna založit do sbírky listin příslušné účetní závěrky. Povinnost osob zapsaných v obchodním rejstříku předkládat soudu listiny, které se zakládají do sbírky listin, byla výslovně stanovena již obchodním zákoníkem s účinností od 1. 7. 1996, a to v § 27a obch. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2005, a s účinností od 1. 7. 2005 v § 38k obch. zák.; v § 38i obch.zák. ve znění účinném do 31. 12. 2013 byl uveden výčet listin, jejichž uložení do sbírky listin zákon požadoval (účetní závěrky byly uvedeny pod písm. c/ prvního odstavce tohoto ustanovení).

12. Podle § 3 odst. 1 z. v. r. rejstříkový soud uveřejní ... listiny uložené ve sbírce listin způsobem umožňujícím dálkový přístup a umožní získat úředně ověřený elektronický opis. Podle § 4 odst. 1 z. v. r. na žádost vydá rejstříkový soud listinný úředně ověřený částečný nebo úplný opis ... listiny uložené ve sbírce listin ....

13. Odvolací soud vychází ze skutečnosti, že shora uvedeným způsobem zákon tak vymezuje naplňování principu formální publicity veřejných rejstříků vedených rejstříkovými soudy, přičemž ve smyslu § 2 odst. 1 z. v. r. je součástí veřejných rejstříků i sbírka listin. Tedy i na sbírku listin se vztahuje princip formální publicity, zajišťující jak třetím osobám, tak i osobám zapsaným v rámci zápisu do veřejného rejstříku zapsané právnické osoby (členové společenství vlastníků jednotek či družstev, společníci obchodních společností, členové spolků atd.) dosažitelnost informací zapsaných ve veřejném rejstříku vedeném soudy a informací vyplývajících z listin obligatorně zakládaných do sbírky listin obchodního rejstříku. Těmito informacemi jsou zákonem stanovené údaje vnitřního právního režimu příslušné zapsané osoby, některých ekonomických ukazatelů a dalších skutečností.

14. Nezaložení zákonem určené listiny do sbírky listin ze strany povinné osoby - ve veřejném rejstříku zapsané osoby, podle právního názoru odvolacího soudu znamená nepřípustnou blokaci realizace zákonného principu formální publicity.

15. Zákon o veřejných rejstřících posílil míru sankcí proti takto protiprávně jednajícím zapsaným osobám, jež neplněním svých zákonných povinností blokují možnost získání informací ze sbírky listin veřejných rejstříků vedených rejstříkovými soudy.

16. Dle § 104 z. v. r., předseda senátu může uložit pořádkovou pokutu zapsané osobě také tehdy, jestliže neuposlechla výzvy rejstříkového soudu, aby mu sdělila skutečnosti nebo předložila listiny potřebné k rozhodnutí v řízení zahájeném bez návrhu nebo aby mu předložila listiny, které podle tohoto nebo jiného zákona mají být založeny do sbírky listin; pořádkovou pokutu lze uložit do výše 100 000 Kč.

17. Podle odvolacího soudu v daném případě stojí proti sobě právo na dosažitelnost informací o zapsaných osobách, mj. obchodních společnostech (realizované právě zákonnou povinností zakládat do sbírky listiny stanovené listiny, mj. i účetní závěrky), a na druhé straně zájem zapsaných osob na utajení, resp. nezveřejňování citlivých informací.

18. Odvolací soud vychází ze skutečnosti, že v právu se uplatňuje princip proporcionality (neboli spravedlivá únosnost v užším slova smyslu), který je využívaný při kolizi dvou (či více) chráněných subjektivních práv. Dojde-li ke konfliktu mezi konkurujícími si subjektivními právy, mělo by právo tento spor řešit takovým způsobem, aby „oběť“ přinesená v podobě omezení (zásahu do) základního práva se nedostala do nepoměru s užitkem, který byl tímto omezením dosažen ve prospěch veřejnosti.

19. Podle právního názoru odvolacího soudu ze současné zákonné úpravy je zřejmé, že převážil zájem třetích osob na dostupnosti informací před zájmem dotčených subjektů na ochraně předmětných informací. Třetími osobami není míněna jen „konkurence“ (tedy konkurující si obchodní společnosti), mající stejnou zákonnou povinnost - zakládat mj. účetní závěrky do sbírky listin, ale i jiné podnikatelské či nepodnikatelské subjekty, které mají nepochybně právo vědět „s kým mají tu čest“, než se rozhodnou s někým uskutečnit určité právní jednání (např. než uzavřou určitou smlouvu nebo než zadají nějaké obchodní společnosti větší zakázku na dodávku většího celku služeb, zboží apod.). Toto právní jednání, resp. právní vztahy coby jeho důsledek může mít pro subjekt vstupující s jiným do obchodního rejstříku zapsaným subjektem zásadní význam (dokonce fatální - viz např. nedobytnost pohledávek vůči dlužníku a z toho plynoucí následky pro společnost). Zájem na jisté míře transparentnosti zapsaných subjektů tak nepochybně převažuje nad jejich ryze soukromým zájmem na případném utajení ekonomických informací o své činnosti.

20. Podle odvolacího soudu účetní závěrka je nepochybně zdrojem informací, ze kterého lze důvodně usuzovat na to, zda se jedná o ekonomicky stabilní či naopak nestabilní obchodní společnost a částečně lze usuzovat i na platební schopnost, resp. neschopnost takové společnosti. Uvedené platí s jistou výhradou, neboť účetní závěrky vypovídají (striktně vzato) jen o příslušném účetním období, za které jsou zpracovány. Přesto mají takové informace poměrně vysokou vypovídací hodnotu o ekonomické situaci společnosti. Taková informace je důležitou pro všechny třetí osoby, které s ní budou vstupovat do obchodních vztahů při kontraktačním procesu, ale i např. pro potencionální zaměstnance, kteří se budou ucházet o práci v takové obchodní společnosti apod. či pro stávající zaměstnance, zda setrvávat ve společnosti, jejíž ekonomická situace je nejistá.

21. Lze shrnout, že právě zájem třetích osob na dosažitelnosti informací ekonomického charakteru o zapsaných osobách, mj. obchodních společnostech, resp. na výše popsané transparentnosti je zákonem chráněným obecným zájmem zmíněném v čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Odvolací soud pro úplnost podotýká, že z uvedených důvodů nedospěl ani on k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, a tudíž neshledal žádný právní důvod pro předložení věci Ústavnímu soudu ve smyslu článku 95 odst. 2 Ústavy.

22. Odvolací soud dále poukazuje i na to, že předmětná zákonná úprava ohledně povinnosti zveřejňovat účetní závěrky u zapsaných obchodních společností do obchodního rejstříku jejich uložením do sbírky listin je zcela v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/101/ES ze dne 16. září 2009 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 48 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (kodifikované znění), neboť dle kapitoly 2 zveřejňování, článek 2 písm. f) „Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění povinného zveřejňování alespoň následujících listin a údajů týkajících se společností uvedených v článku 1: účetní doklady za každé účetní období, které je třeba zveřejnit v souladu se směrnicemi Rady 78/660/EHS, 83/349/EHS, 86/635/EHS a 91/674/EHS“.

23. Konečně odvolací soud považuje za nezbytné poukázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 4. 2015 sp. zn. II. ÚS 2984/14, v němž Ústavní soud uvedl, že v jím projednávaném případě je podstatou ústavní stížnosti nesouhlas stěžovatelky s náhledem rejstříkového a odvolacího soudu na její povinnost předložit zákonem požadované listiny, které jsou povinně zakládány do sbírky listin, resp. stížnost nastoluje otázku, zda obsah požadovaných listin může být, s ohledem na ochranu informací považovaných stěžovatelkou za své obchodní tajemství, stěžovatelkou upraven či nikoli. Při řešení uvedeného problému Ústavní soud poukázal na skutečnost, že se již v minulosti v několika svých rozhodnutích zabýval problematikou předkládání listin (obsahujících údaje jak o osobách fyzických, tak o osobách právnických a jejich majetkových poměrech) za účelem jejich zařazení do sbírky listin. Ani v jednom z dosud Ústavním soudem projednávaných případů, které se ve své podstatě shodují i s nyní projednávanou věcí, však Ústavní soud porušení ústavně zaručených práv tehdejších stěžovatelů neshledal (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2008, sp. zn. I. ÚS 833/08, a usnesení ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2535/12, obě dostupná na http://nalus.usoud.cz). I v dříve projednávaných případech tehdejší stěžovatelé odůvodňovali odepření předložení předmětných listin za účelem jejich zveřejnění ve sbírce listin tím, že by došlo k nepřiměřenému shromažďování a zveřejňování údajů týkajících se statutárních orgánů společnosti a jejich majetkových poměrů a k narušení ochrany obchodního tajemství. Ústavní soud měl k takové argumentaci za to, že zákon o veřejných rejstřících, který byl přijat v důsledku zásadních změn v oblasti soukromého práva, k nimž došlo s účinností k 1. 1. 2014, nahradil mj. dosavadní právní úpravu evidence podnikatelů obsaženou v nyní již zrušeném zákoně č. 513/1991 Sb. a poukázal na § 66 zákona o veřejných rejstřících uvádějící výčet dokumentů povinně zakládaných do sbírky listin, což dříve shodně upravoval § 38i obchodního zákoníku. Mezi dokumenty povinně zakládané do sbírky listin patřily též účetní závěrky. Ústavní soud neopomenul skutečnost, že zákon o veřejných rejstřících neuvádí žádné důvody, pro které by bylo možno předložení těchto dokumentů za účelem jejich založení do sbírky listin odmítnout či v jejich rámci znemožnit čitelnost některých, tam obligatorně uváděných údajů.

24. V uvedené věci sp. zn. II. ÚS 2984/14 Ústavní soud dále poukázal na § 104 z. v. r. a zdůraznil, že jestliže zapsaná osoba nevyhověla výzvě rejstříkového soudu, aby mu sdělila skutečnosti nebo předložila listiny potřebné k rozhodnutí v řízení zahájeném bez návrhu nebo aby mu předložila listiny, které podle tohoto nebo jiného zákona mají být založeny do sbírky listin; lze této osobě uložit pořádkovou pokutu, a to až do výše 100 000 Kč. Z toho důvodu, jestliže ve věci řešené Ústavním soudem byla uložena pokuta za nevyhovění požadavku soudu, dospěl Ústavní soud k závěru, že soudy při ukládání pořádkové pokuty tehdejší stěžovatelce postupovaly v souladu s příslušnými právními předpisy, byť svá rozhodnutí odůvodnily pouze stručně.

25. Vlastní zákonná úprava listin povinně zveřejňovaných ve sbírce listin podle Ústavního soudu sleduje legitimní cíl, když důvodem pro založení předmětných účetních závěrek do sbírky listin je, že se jedná o dokumenty, z nichž lze zjistit stav hospodaření zapsaných subjektů, což jsou podle Ústavního soudu mnohdy zásadní informace pro investory, resp. pro obchodní partnery, jakož i pro jiné soutěžitele (účastníky hospodářské soutěže) či spotřebitele, přičemž porušování povinnosti zakládat řádně listiny do sbírky listin zakládá legitimní důvod pro zrušení právnické osoby soudem.

26. Odvolací soud dále poukazuje na soudem prvního stupně i odvolatelkou zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2022 sp. zn. 27 Cdo 2536/2021 a jeho právní větu, v rámci níž odvolatelka v nyní projednávané věci přehlíží skutečnost, že „právní zájem na zrušení zapsané osoby s likvidací - a to jak z důvodu opakovaného neplnění povinností podle § 104 z. v. r., tak z důvodu neplnění povinností majícího závažné důsledky pro třetí osoby podle § 105 z. v. r. - je zásadně dán již tím, že zápisy v rejstříku a sbírka listin o takové osobě neodpovídají požadavku aktuálnosti a úplnosti a neplní svou informační funkci vůči třetím osobám.“

27. Za shora uvedené situace se odvolací soud plně ztotožňuje s argumentací soudu prvního stupně, byť přisvědčil i odvolatelce v tom, že začerněné informace (náklady vynaložené na prodané zboží; spotřeba materiálu a energie a služby) mohou odrážet cenovou politiku společnosti, způsob tvorby cen a také výši nákladů společnosti na jednotlivá plnění a teoreticky tak mohou být i odrazem cenových ujednání se subdodavateli a zveřejnění těchto informací může vést k tomu, že konkurenti mohou na základě těchto informací přizpůsobit svou cenotvorbu zjištěným informacím a skutečnostem. Tento argument se však uplatní i vůči ostatním podnikajícím obchodním společnostem, jež mají stejnou zákonnou povinnost ohledně zakládání účetních závěrek do sbírky listin obchodního rejstříku. Proto uvedený argument nemůže být relevantním důvodem pro „začernění“ předmětných údajů v účetní závěrce.

28. V souladu s § 154 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř., s § 211 o. s. ř. a s § 120 z. v. r. vyplývá, že pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodný stav v době vydání usnesení.

29. Odvolací soud nahlédnutím do sbírky listin obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka číslo 100718, zjistil, že společnost nezaložila do sbírky listin obchodního rejstříku požadované účetní závěrky ani v rámci odvolacího řízení. To znamená, že v době rozhodování odvolacího soudu nebyly předloženy chybějící účetní závěrky za roky 2016 - 2021, k jejímž předložení byla odvolatelka rejstříkovým soudem řádně vyzvána. Vedle toho je zřejmé z odvolání, že společnost nadále nemá v úmyslu splnit svoji uvedenou zákonnou povinnost, když případné doložení účetních závěrek se začerněnými údaji znamená znemožnění realizace zákonem předpokládané dosažitelnosti stanovených informací, a takový postup odvolatelky nevyhovuje shora specifikovaným povinnostem daným zákonem.

30. Ve shora uvedených souvislostech odvolací soud poukazuje i na § 105 z. v. r. dle něhož neplní-li zapsaná osoba povinnosti podle § 104 z. v. r. opakovaně nebo může-li takové neplnění mít závažné důsledky pro třetí osoby a je na tom právní zájem, může rejstříkový soud i bez návrhu zahájit řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací; rejstříkový soud na tuto skutečnost zapsanou osobu upozorní a poskytne jí přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků. Dle § 106 odst. 1 z. v. r. za neuposlechnutí výzvy podle § 104 z. v. r. se závažnými důsledky pro třetí osoby se považuje zejména nepředložení aktualizovaných listin podle § 66 písm. a) až c) a j) z. v. r. Podle § 106 odst. 2 z. v. r. se v takovém případě má za to, že člen statutárního orgánu právnické osoby, která neplní povinnosti podle § 105 z. v. r., porušuje povinnost postupovat s péči řádného hospodáře.

31. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.