o zaplacení Kč 963 100,80 s přísl., o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 46 Cm 102/2010-636 ze dne 29. 1. 2021,

1. Krajský soud v Praze jako soud I. stupně výše uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal proti žalovanému náhrady škody Kč 963 100,80 se specifikovaným úrokem z prodlení a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení Kč 257 076,60 a vedlejšímu účastníku Kč 2 700,- (výrok I., II. a III.); dále soud I. stupně uložil žalobci povinnost zaplatit státu na náhradu nákladů řízení Kč 16 742,- (výrok IV.).

2. Ve věci se jedná již o druhé zamítavé rozhodnutí, když první rozsudek soudu I. stupně ze dne 24. 5. 2015 Vrchní soud v Praze zrušil usnesením č. j. 6 Cmo 381/2015-443 ze dne 26. 7. 2016 a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení; ještě před tímto odvolací soud usnesením č. j. 6 Cmo 144/2012-208 ze dne 30. 5. 2012 změnil usnesení soudu I. stupně 5. 3. 2012 tak, že návrh žalobce, aby soud co do základu v předmětné věci rozhodl rozsudkem pro uznání, se nezamítá. Z procesního spisu se dále podává, že ve věci dále rozhodovaly soud I. stupně i soud odvolací dalšími procesními rozhodnutími, jako o věcné příslušnosti (Ncp 2753/2009), opakovaně o osvobození od placení soudních poplatků, opakovaně o procesním nástupnictví ([Jméno žalobce] - [Anonymizováno] - [právnická osoba] - [právnická osoba]), o spojení věcí, o znalečném, u odvolacího soudu věci vedené pod sp. zn. Cmo 144/2012, 6 Cmo 381/2015, 6 Cmo 296/2018, 6 Cmo 14/2020. Odvolací soud již na tomto místě poukazuje i na to, že žalobce v řízení vystupoval velmi aktivně, podal celou řadu podání a návrhů, mj. opakovaně na určení lhůty, na vydání mezitimního rozsudku, na další znalecké dokazování, ve věci proběhlo před soudy obou stupňů dvanáct ústních jednání, řízení bylo zahájeno v 12/2008, tedy téměř před 14 lety, ke škodní události došlo v 11/2006. Už s ohledem na pokročilost času a růst nákladů ještě před zahájením jednání odvolací soud vedl účastníky důrazně k mimosoudnímu vyřízení věci, avšak bezúspěšně, účastníci setrvali na svých pozicích, žalobce netrval toliko na úrocích, žalovaný trval na potvrzení zamítavého rozhodnutí. Odvolacímu soudu je též známo, že v souvislosti s touto škodní událostí podal žalobce i další žaloby na žalovaného z tohoto řízení a rovněž na majitele nemovitosti, v níž měl žalobce výrobnu a uskladněný cukr.

3. Odvolací soud tak s ohledem na výše uvedené odkazuje na reprodukční část předchozích rozhodnutí a obsah jejich odůvodnění týkající se žaloby, vyjádření žalovaného, skutkového děje, procesního nástupnictví, odůvodnění zrušovacího usnesení odvolacího soudu. V novém řízení soud I. stupně provedl dokazování předloženými listinami, znaleckým posudkem a svědeckými výpověďmi, z provedených důkazů učinil popsaná skutková zjištění, přijal právní závěry a po citaci příslušných zákonných ustanovení občanského zákoníku uzavřel, že žalobce neprokázal rozsah škody, tedy že v důsledku opakovaného protečení deště poškozenou střechou došlo k rozmáčení 48 tun cukru umístěného v zásobnících, a proto žalobu zamítl.

4. Odpovědnost žalovaného posuzoval soud I. stupně jak podle § 420a o.z. (zák.č. 40/1964 Sb.), tedy jako objektivní odpovědnost z provozní činnosti, tak věc posuzoval též podle § 415 cit.zákona dle zásad obecné prevence. Podle soudu I. stupně žalovaný jako zhotovitel při provádění prací poškodil nemovitost objednatele, došlo k pádu štítové zdi a poškození střechy, v důsledku toho došlo k protečení dešťové vody do prostor užívaných žalobcem a ke znehodnocení technologie a uskladněného cukru v zásobnících. K tomu soud I. stupně uvedl, že ohledně rozsahu a výše škody vzniklé zatečením ale žalobce přes výzvy soudu nesplnil svou procesní povinnost tvrzení a důkazní dle § 101 o. s. ř. a neprokázal, že v důsledku zatečení došlo ke znehodnocení dodaných 48 tun cukru, že v době havárie a opakovaných dešťů bylo toto množství umístěno v zásobnících. Tvrzení žalobce o rozmáčení 48 tun cukru v rozhodném období bylo podle soudu I. stupně jednoznačně vyvráceno znaleckým posudkem, podle něhož je vyloučeno, aby v rozhodném období došlo k rozpuštění takového značného množství cukru umístěného navíc v relativně uzavřených silech. Pochybnosti o množství cukru v zásobnících v době protečení deště střechou pak podporuje i zjištění z výpovědi svědků, uvádí dále soud I. stupně, podle nichž byly vedeny podrobné záznamy o množství cukru, který byl denně zpracován při výrobě sirupů; takové záznamy však žalobce jako důkaz neoznačil ani nepředložil. Soud I. stupně k tomu dále uvedl, že v současné době je stav zásob již těžko zpětně prokazatelný a nelze než uzavřít, že žalobce rozsah škody neprokázal.

5. Dále soud I. stupně věc posuzoval z hlediska preventivní povinnost předcházení škodám, která stíhá vedle vlastníka nemovitosti též samotného žalobce, který je též povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku nejen v jeho vlastnictví. Podle zjištění soudu I. stupně nebyla ze strany žalobce činěna žádná opatření k zamezení vzniku škody způsobené zatečením porušenou střechou, resp. k odvrácení takové hrozící škody. Podle soudu I. stupně o technickém stavu zásobníků dle informace výrobce, jejich stáří, netěsnících spojích, nemohl žalovaný nic vědět, a proto plachty umístil jen tam, kde to považoval za nutné a kde hrozilo nebezpečí; z toho soud I. stupně dospěl k závěru, že odpovědnost za škodu na straně žalovaného dle § 415 obč.zák. není dána.

6. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku řízení ve prospěch žalovaného, kterému přiznal právo na jejich náhradu za právní zastoupení v rozsahu dle vyhl.č. 177/1996 Sb. dle uvedené specifikace, stejně tak přiznal náhradu nákladů vedlejšímu účastníkovi a žalobci dále uložil povinnost nahradit náklady státu vynaložené za znalecký posudek a za svědečné.

7. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podal žalobce odvolání a navrhl jeho změnu ve svůj prospěch, tedy trval na přiznání uplatněné částky a na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, popř. navrhl zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Soudu I. stupně žalobce vytýká, že nerespektoval závěry odvolacího soudu obsažené ve zrušovacím usnesení a že nevyhověl žádosti o přizvání dalších znalců. Odvolatel je toho názoru, že předložil dostatek listinných důkazů a rozsáhlou fotodokumentaci prokazující zavinění žalovaného za vzniklou škodu a že soud I. stupně k hodnocení důkazů nepřistoupil objektivně, k důkazu ohledně likvidace zničeného cukru se nevypořádal, špatně a tendenčně hodnotil výpovědi svědků ohledně jeho množství. Podle žalobce napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, trvá na tom, že žalovaný je odpovědný v celém rozsahu za způsobenou škodu. Podle žalobce se soud I. stupně důsledně nezabýval otázkou zjištění objektivní pravdy ohledně tvrzení o množství uskladněného cukru, jak je možno doložit rozborem výroby sirupů po havárii.

8. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí, které považuje za věcně správné. Podle jeho názoru žalobce žádným způsobem neprokázal, jaké množství cukru bylo poškozeno a v jakém časovém horizontu, popírá, že by žalobcem tvrzené množství cukru vůbec bylo ve skladu a že voda zatekla do plných zásobníků, které jsou hermeticky uzavřeny. Žalovaný dále namítá, že žalobce měl dostatek času min. 2 dny na to, aby zabezpečil svůj majetek tak, aby nedocházelo ke škodám. Podle znaleckého posudku pak množství srážek v rozhodném období na sledovaném území nemohlo způsobit tak rozsáhlé škody. Dále poukazuje na to, že takové množství cukru zničeného vodou by muselo být nějakým způsobem ekologicky likvidováno, protože pokud by vyteklo do odpadního potrubí, způsobilo by to nepochybně ekologickou katastrofu nevídaného rozsahu.

9. K odvolání žalobce se vyjádřil i vedlejší účastník, pojišťovna, a navrhl rozsudek jako věcně správný potvrdit, dále požadoval náhradu nákladů odvolacího řízení. Poukazuje na závěry znaleckého posudku, podle něhož nemohlo dojít zatečením ke zničení 48 tun cukru uloženého v uzavřených silech zakrytých železným víkem a nad ním i plachtou.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené, v pořadí již druhé, rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Ještě před samotným projednáním věci, jak již výše uvedeno, se odvolací soud pokusil mezi účastníky o smírné vyřízení věci, opakovaně a znovu neúspěšně.

11. V novém řízení po zrušení prvého zamítavého rozhodnutí soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování, jednak předloženými litinami, zejména smlouvou o nájmu nebytových prostor, smlouvou o dílo, zápisem o škodě, zápisem ve stavebním deníku, fotodokumentací, doklady o dodávce cukru, informací o technickém stavu zásobníku cukru, záznamem ČHMÚ, vzájemnou korespondencí, jednak výslechem svědků [Anonymizováno], [fyzická osoba] a [Anonymizováno]. Dále soud I. stupně vycházel ze závěrů znaleckého posudku a výslechu znalce, podle něhož není možné, aby bylo opakovanými dešti v rozhodném období znehodnoceno celé množství 48 tun cukru v uzavřených silech zakrytých plachtou, aby následně toto množství odteklo kanálky, aniž by v zásobnících zůstalo určité množství zvlhlého cukru.

12. Z provedeného dokazování soud I. stupně učinil popsaná skutková zjištění a věc posoudil jak z titulu objektivní odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou provozní činností, která stíhá žalovaného, rovněž tak podle zásad preventivní povinnosti předcházet vzniku škody, která stíhá nejen vlastníka nemovitosti, ale též samotného poškozeného žalobce. Soud I. stupně shledal odpovědnost žalovaného za škodu vzniklou jeho provozní činností, jak popsáno v odůvodnění rozhodnutí, avšak v řízení nebylo prokázáno, v jakém rozsahu a v jaké výši skutečně škoda žalobci vznikla v příčinné souvislosti s provozní činností žalovaného. K tomu soud I. stupně dále vycházel ze zjištění, že samotný žalobce neučinil žádná opatření k zamezení vzniku škody.

13. Se zjištěními soudu I. stupně, provedeným dokazováním, hodnocením důkazů, právním hodnocením a přijatými závěry, tedy i zamítnutím žaloby, se odvolací soud zcela ztotožnil. Soud I. stupně správně věc posoudil z titulu objektivní odpovědnosti žalovaného za škodu z provozní činnosti, avšak podle výsledku dokazování nebyl zjištěn rozsah a výše škody, kterou by žalovaný svou provozní činností skutečně způsobil. Při provádění stavebních prací žalovaný poškodil opravovanou nemovitost a zborcenou částí střechy v rozhodné době zateklo do prostor užívaných žalobcem. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně přisvědčil námitce žalovaného, že neměl informaci o užívání opravovaného objektu žalobcem a že po havárii učinil potřebná ochranná opatření a plachtami zakryl propadlou střechu. Rovněž tak odvolací soud je ve shodě se soudem I. stupně, podle něhož samotný žalobce neučinil potřebná opatření na ochranu vlastního technologického zařízení a uskladněného cukru v silech popsaného technického stavu a vzhledem k dané situaci v rozhodné době přinejmenším nezakryl sila s uskladněným cukrem před zatékající vodou, popř. nevyvezl zbývající množství uskladněného cukru z ohroženého objektu. Jednoznačně je třeba jednání samotného žalobce hodnotit jako porušení povinnosti ochránit svůj majetek a zamezit tak vzniku škody. Odvolací soud je dále veden úvahou ohledně nedostatečného plnění preventivní povinnosti vlastníkem nemovitosti, na níž probíhala podle smlouvy o dílo rozsáhlá a nákladná rekonstrukce za výrobního provozu spojeného s uskladněním značného množství cukru žalobce. Zde odvolací soud poukazuje na časovou souslednost - smlouva o dílo 21. 7. 2006, nájemní smlouva 1. 9. 2006, havárie 1. 11. 2006. Z toho odvolací soud dovozuje, že všechny tři zúčastněné strany si musely být vědomy potencionálního rizika vzniku škody, a to vzhledem k jistě ke špatnému stavu haly vyžadující rozsáhlou rekonstrukci, kterou její vlastník pronajal žalobci, ten jistě věděl „do čeho jde“ se svou výrobou a zásobami cukru uskladněného v zásobnících, které jistě, vzhledem k jejich technickému stavu, žalobce měl a mohl přinejmenším zakrýt např. folií a ochránit tak svůj majetek. Ve shodě se soudem I. stupně je odvolací soud též se závěrem, že v řízení nebylo prokázáno množství znehodnoceného cukru, když od jeho dodání do doby škodní události probíhala výroba a došlo denně ke zpracování určitého množství cukru k výrobě sirupů. Zásadně tedy nebyla v řízení prokázána příčinná souvislost vzniku škody v žalobcem tvrzeném rozsahu a výši se stavebními pracemi žalovaného, jeho provozní činností. Dále je třeba poukázat též na správnou úvahu týkající se likvidace znehodnoceného cukru v tvrzeném množství.

14. Jestliže tedy soud I. stupně opakovaně žalobu zamítl, nelze takovému rozhodnutí vytknout pochybení. Soud I. stupně provedl v řízení pro rozhodnutí dostatečné dokazování, se vznesenými námitkami se vypořádal, rozhodnutí srozumitelně a logicky řádně odůvodnil, odvolací soud tak pro stručnost nadále odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Z uvedených důvodů Vrchní soud v Praze rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, o nákladech odvolacího řízení pak rozhodl podle jeho výsledku a žalovanému přiznal právo na jejich náhradu dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 cit. zákona za právní zastoupení dle vyhl.č. 177/1996 Sb. v rozsahu dvou úkonů právní služby včetně režijního paušálu a DPH (vyjádření k odvolání a účast na jednání). Stejně tak přiznal náhradu paušálu vedlejšímu účastníkovi nezastoupenému advokátem.