o zaplacení 900 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 50 Cm 89/2014-396 ze dne 29. listopadu 2018

1. Žalobce coby právní nástupce společnosti [právnická osoba]., se domáhá zaplacení 900 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené [Anonymizováno] k prvnímu dni každého kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá, zvýšené o 8 procentních bodů z hodnoty jistiny, počítané od 19. prosince 2013 do zaplacení z titulu náhrady škody, za niž žalovaná odpovídá podle ustanovení § 194 odst. 5, zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku.

2. Žalobce svou žalobu odůvodnil tvrzením, že žalovaná jakožto člen představenstva společnosti [právnická osoba]. kdy byla oprávněna jednat samostatně, podpisem smluv, již v čase podpisu zcela nevýhodných, nejednala s péčí řádného hospodáře. Jednalo se o dvě vzájemně propojené smlouvy, uzavřené dne 18. 3. 2010 na dobu 3 let, a to Kupní smlouva na dodávku kyvet pro analýzu močového sedimentu a Smlouvu o výpůjčce přístroje URISED.

3. V žalobě se dále praví, že kupní smlouva obsahovala závazek společnosti [Anonymizováno] k minimálnímu odběru kyvet v průběhu dohodnutého období, cena za jednu kyvetu byla sjednána ve výši 25,92 Kč, zároveň byla sjednána i smluvní pokuta za nedodržení stanoveného minimálního odběru ve výši 17,10 Kč za každou neodebranou kupní ceny neodebrané kyvety. Nasmlouvaný počet kyvet přitom nemá oporu v historických odběrech a z ničeho nevyplynulo, že by se ve společnosti plánovaly takové změny, jež by navýšení odůvodňovaly. Ani po podpisu smlouvy neučinila žalovaná kroky k zvýšení počtu vyšetření moči. Škoda vznikla žalobci tím, že na základě Dohody o narovnání žalobce zaplatil společnosti [právnická osoba] 900 000 Kč za situace, že původní závazek ve výši 1 590 300 Kč / smluvní pokuta za neodebrané kyvety / byl nahrazen novým ve výši 900 000 Kč.

4. Rozsudkem soud žalobu zamítl, rozhodl o povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení žalované v částce 342 692,87 Kč k rukám jejího právního zástupce a rovněž rozhodl o vrácení nevyčerpané zálohy složené účastníky řízení na náklady důkazu, a to 2 000 Kč žalobci a 3 406 Kč žalované.

5. V odůvodnění rozsudku soud rekapituloval žalobní tvrzení a vyjádření žalované k nim, popsal zjištění, učiněná z provedeného dokazování listinami, výslechem svědků a výslechem žalované coby účastníka řízení. Přitom zjištění, učiněná ze smluv, uzavřených dne 18. 3. 2010, korespondovala se žalobními tvrzeními. Soud provedl dokazování rovněž Smlouvou o narovnání ze dne 24. 7. 2013, uzavřenou mezi žalobcem, za něhož jednal komplementář [právnická osoba]. a společností [právnická osoba] Strany se dohodly, že žalobce uhradí společnosti [právnická osoba] 900 000 Kč, tato částka byla na účet této společnosti připsána dne 14. 7. 2013. Soud měl v této souvislosti za prokázané, že žalobce žalovanou vyzval k náhradě škody v částce 900 000 Kč, výzvou, odeslanou dne 11. 12. 2013.

6. Je zřejmé, že žalovaná v řízení namítala, že není její chybou, že svůj projekt nemohla z důvodu změny vedení a nepřevzetí její obchodní strategie novým vedením zrealizovat. Cena za kyvety nebyla v daném období přemrštěná, zahrnovala v sobě i cenu za přístroj, po skončení výpůjčky mohla společnost [právnická osoba]. koupit přístroj za 1 000 Kč. Během užívání by tak byla cena přístroje zcela uhrazena, což lze přirovnat k leasingu. Daný přístroj poskytoval oproti konkurenčním laboratořím. Měl fotografický systém a provedená vyšetření bylo možno zdokumentovat, archivovat a dále použít při pozdějším výzkumu. V době, kdy žalovaná přístroj pořizovala, panovala silná tendence k preventivním programům, šlo by o prevenci ve školách, o včasný záchyt ledvinových a jaterních onemocnění a o záchyt užívání drog. Než však mohla žalovaná ve vedení společnosti [právnická osoba]. svou obchodní strategii / podnikatelský záměr / po dostatečně dlouhou dobu realizovat, byla odvolána z pozice vedoucí laboratoře této společnosti a posléze z představenstva společnosti.

7. Žalobce v průběhu řízení označil za zavádějící tvrzení žalované o výhodnosti pořízení předmětného přístroje za 1 000 Kč, neboť zvoleným modelem byly v podstatě investiční náklady na pořízení přístroje přesunuty do navýšené ceny spotřebního materiálu. Uzavřené smlouvy byly pro společnost [právnická osoba]. nevýhodné i vzhledem k právní úpravě úhrad za poskytovanou zdravotní péči. Navíc naprostým standardem v daném období byla bezplatná výpůjčka diagnostických přístrojů ze strany dodavatelů.

8. Soud předestřel své skutkové závěry, k nimž dospěl na základě zjištění, učiněných z provedeného dokazování, odkázal na dikci ustanovení § 194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb. / obchodní zákoník / a žalobu hledal nedůvodnou.

9. Soud měl za prokázané, že žalovaná byla v předmětném období členkou představenstva společnosti [právnická osoba]. za kterou dne 18. 3. 2010 uzavřela se společností [právnická osoba] dvě vzájemně propojené smlouvy, jednak Smlouvu o výpůjčce přístroje URISED a Kupní smlouvu na dodávku kyvet pro analýzu močového sedimentu. Obě smlouvy byly uzavřeny na dobu 3 let. Žalovaná tak zavázala společnost [právnická osoba]. k ročnímu odběru kyvet v rozsahu 40 000 ks, a to za dohodnutou cenu. Zároveň však žalovaná sjednala pro společnost [právnická osoba]. možnost po uplynutí 3 let předmětný přístroj odkoupit za částku 1 000 Kč. V době uzavření smlouvy činil počet vyšetření vzorku moči cca 9 000 až 10 000 ks ročně. V průběhu řízení však bylo prokázáno, že žalovaná měla záměr ohledně navýšení počtu vyšetření močí. Toho chtěla dosáhnout jednak tím, že bude nabízet lepší a přesnější vyšetření moči lékařům a dále v souvislosti s prevencí, jíž se také jako odbornice zabývala. Tehdejší akcionář společnosti [právnická osoba]. potvrdil, že bylo zcela na žalované, zda přistoupí k zapůjčení přístroje a nákupu kyvet v uvedeném množství, když žalovaná je odborníkem a má zkušenosti s vedením laboratoře. [tituly před jménem] [Anonymizováno] ze společnosti [právnická osoba] vysvětlil, že do ceny kyvet se promítlo i zapůjčení předmětného přístroje URISED, který byl provedení vyšetření nezbytný, a který by jinak musela společnost pořídit a ihned uhradit kupní cenu přístroje. V průběhu řízení měl soud za prokázáno, že s ohledem na změnu jediného akcionáře došlo ke změně v představenstvu společnosti. Žalovaná sice byla v představenstvu společnosti až do 30. 9. 2011, ale její pracovní poměr jako vedoucí laboratoře byl ukončen již v prosinci 2010, stejně jako pracovní poměr jiných pracovníků laboratoře. Po tomto datu již žalovaná nemohla ovlivnit množství prováděných vyšetření v laboratoři. V průběhu řízení bylo prokázáno, že novému akcionáři byl obsah předmětných smluv ze dne 18. 3. 2010 znám, nový akcionář smlouvy nevyhodnotil jako rizikové, nepožadoval úpravu ceny za akcie či jiné řešení ve vztahu k předmětnému přístroji. Penalizace za nedodržení sjednaného odběru kyvet byla uplatněna již v roce 2011, ale následně bylo vyjednáno, že bude uplatněna až po uplynutí tří let. Soud konstatoval, že žalobce měl časový prostor na to, aby mohl navýšit počet odebraných kyvet, např. přesunutím do přístroje do jiné laboratoře. Žádná opatření ale nebyla přijata a žalobce věc začal řešit až v souvislosti s konečnou penalizací znějící na částku cca 1,5 mil Kč. Byl to žalobce, kdo měl možnost kyvety ve sjednaném množství odebrat a ponechat si přístroj za částku 1 000 Kč. Žalobce se však rozhodl, že kyvety ve sjednaném množství neodebere a vrátí přístroj zpět společnosti [právnická osoba] V průběhu řízení bylo prokázáno, mimo jiné výslechem svědka [tituly před jménem] [Anonymizováno], že společnost žalobce se mohla zcela vyhnout penalizaci za neodebrané kyvety. Bylo to však rozhodnutí žalobce, který pořídil v roce 2013 nový přístroj a neodebral sjednané množství kyvet od společnosti [právnická osoba], ačkoli věděl o možné penalizaci.

10. Soud uzavřel, že pokud žalobce v souvislosti s Dohodou o narovnání zaplatil společnosti [právnická osoba] 900 000 Kč, nejedná se o škodu, kterou by společnosti [právnická osoba]., respektive žalobci, způsobila žalovaná uzavřením předmětných smluv ze dne 18. 3. 2010.

11. Soud žalobu jako nedůvodnou zamítl a o nákladech řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., rozhodl rovněž o vyplacení nevyčerpaných záloh na náklady důkazu výslechem svědků.

12. Ve včas podaném odvolání žalobce navrhoval změnu rozsudku ve smyslu vyhovění žalobě. Ve svém odvolání úvodem rekapituloval obsah dvou vzájemně propojených smluv, uzavřených se společností [Anonymizováno] dne 18. 3. 2010, jimiž žalovaná zavázala společnost [Anonymizováno] k minimálnímu ročnímu odběru 40 000 ks kyvet za ve smlouvě sjednaných podmínek, a k výpůjčce přístroje URISED. Ve svém odvolání žalobce dále uvedl, že v září roku došlo ke změně osoby jediného akcionáře [právnická osoba]., kterým se nově stala společnost [právnická osoba]., která byla rovněž komplementářem žalobce. V přímé návaznosti na změnu akcionáře došlo v následujících měsících také ke změnám managementu společnosti [právnická osoba]. Žalovaná působila ve společnosti na pozici vedoucí laboratoře do konce roku 2010 a jako členka představenstva do září roku 2011. Žalobce plně respektuje nemožnost volat žalovanou k odpovědnosti za případné nepříznivé následky podnikatelského rozhodnutí, nastalé v důsledku skutečností, které se udály či vyšly najevo teprve ex post a které žalovaná nemohla důvodně očekávat. Žalobce ale namítá, že podnikatelské rozhodnutí žalobkyně, pokud uzavřela předmětné smlouvy, nebylo učiněno řádně a informovaně, když se zavázala k plnění nadhodnoceného závazku minimálního ročního odběru spotřebního materiálu zajištěného sankcí, jehož cena převyšovala výnos. Po akvizici společnosti [právnická osoba]. a nástupu nového vedení byly zvažovány i jiné varianty, jak se vyhnout penalizaci za nesplnění minimálních odběrů kyvet dle kupní smlouvy, případně jak tyto odběry navýšit. Nakonec však jako nejvhodnější byla vyhodnocena varianta odebrání kyvet v množství skutečně upotřebitelném, a jednání o zmírnění penalizace se společností [Anonymizováno]. Vedení žalobce nakonec vyjednalo snížení původně vyúčtované penalizace za nedodržení závazku minimálního odběru ve výši 1 590 300 Kč na částku 900 000 Kč. V tomto směru byla uzavřena Dohoda o narovnání a žalobce předmětnou částku zaplatil. Žalobce nesouhlasí se stanoviskem soudu, že nebyly shledány podmínky odpovědnosti žalované ve smyslu ustanovení § 194 obchodního zákoníku a že žalovaná při uzavírání Kupní smlouvy neporušila svou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Žalobce s odkazem na ujednání předmětných smluv zdůraznil, že cena byla příliš vysoká, přičemž ani případné navýšení počtu realizovaných vyšetření by nemohlo na nevýhodnosti kupní smlouvy nic změnit.

13. Odvolatel soudu vytýká, že nijak nevysvětlil, z čeho dovozuje, že pro společnost byla výhodná kalkulace, jak byla popsána svědkem [tituly před jménem] [Anonymizováno], kdy se do ceny kyvet promítlo i zapůjčení přístroje URISED. „ Soud prvního stupně ostatně také zcela opomenul vyhodnotit, zda žalovaná předmětný záměr navýšení počtu prováděných vyšetření / a ted i spotřeby kyvet / podrobila pečlivému uvážení, zda před uzavřením Kupní smlouvy měla veškeré potřebné informace, zda například vyžádala a srovnala konkurenční nabídky, zda relevantně vyhodnotila časovou návratnost investice i s ohledem na budoucí zastarání přístroje apod.“ V dané souvislosti odvolatel zdůraznil: „Jak se v řízení totiž ukázalo, žalovaná měla v rozhodné době mimo nabídky pořízení přístroje formou reagenčního leasingu / tj. na základě Smlouvy o výpůjčce a Kupní smlouvy / rovněž možnost pořídit přístroj přímou koupí na základě kupní smlouvy, jejíž návrh jednostranně podepsaný zástupcem společnosti [Anonymizováno]., předložil v řízení svědek [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Již při prostém porovnaní je zjevné, že pro společnost bylo výrazně výhodnější pořídit přístroj okamžitě na základě kupní smlouvy. Varianta přímé koupě přístroje a 27 600 kyvet byla výhodnější o milion korun.“

14. Soudu dále odvolatel vytýkal hodnocení výpovědi svědka [tituly před jménem] [Anonymizováno], na níž soud své závěry postavil, soud nerozlišoval mezi skutečností, které svědek vnímal, a osobními názory svědka na vedené řízení, jež při výslechu svědek prezentoval. Výpověď svědka navíc byla nekonzistentní, což dle žalobce bylo patrně způsobeno časovým odstupem a skutečností, že svědek všeho nebyl účasten osobně. Navíc svědek uvedl, že ho se žalovanou pojí přátelský vztah, což dle žalobce jistě výpověď ovlivnilo.

15. Dále se žalobce ve svém odvolání ohradil proti tomu, že začal otázku penalizace řešit až v souvislosti s konečnou penalizací. „ Jak plyne z výpovědi svědků [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno], začal žalobce záležitost řešit dokonce již v prvním roce trvání Kupní smlouvy. Jak ovšem uvedl svědek [tituly před jménem] [Anonymizováno], věc byla prozatímně uzavřena s tím, že se žalobce pokusí odběry navýšit, případně se strany pokusí najít jiné vhodné řešení. V této souvislosti byla také zvažována varianta úplného upuštění od penalizace, to však pouze za předpokladu, že by byla realizována dodávka 32 laboratorních přístrojů laboratořím provozovaným podnikatelskou skupinou žalobce ze strany společnosti [Anonymizováno]. Tento obchod nakonec nebyl uskutečněn z důvodu ztráty příslušné licence na straně společnosti [Anonymizováno]. / což potvrdil i svědek [tituly před jménem] [Anonymizováno] /. Je tedy zcela nepřípadné klást toto za vinu žalobci. Žalobce naopak vyvinul maximální úsilí, aby snížil obsah škody způsobené žalovanou / což se mu ostatně povedlo v rozsahu částky převyšující 600 000 Kč. Výše uvedené však soud prvního stupně zcela ignoroval a žádným způsobem se s těmito skutečnostmi v odůvodnění rozsudku nevypořádal.“

16. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení napadeného rozsudku. Za podstatný považuje závěr soudu, že „ Společnost [právnická osoba]., resp. žalobce, měl tedy časový prostor proto, aby mohl navýšit počet odebraných kyvet, např. přesunutím přístroje do jiné laboratoře s mnohem vyšším navýšením počtu vyšetření moči. Společnost [právnická osoba]., ani žalobce, však nepřijala žádná opatření k navýšení počtu odběru kyvet, přičemž věc začal fyzicky řešit až v souvislosti s konečnou penalizací znějící na částku cca 1,5 mil Kč. Byl to žalobce, kdo měl možnost kyvety ve sjednaném množství odebrat a ponechat si přístroj za částku 1 000 Kč. Žalobce se však rozhodl, že kyvety ve sjednaném množství neodebere a vrátí přístroj zpět společnosti [právnická osoba].

17. Žalovaná je přesvědčena, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že dané rozhodnutí, tedy uzavření dvou předmětných smluv mezi právním předchůdcem žalobce a společností [právnická osoba] přijala žalovaná při dodržení předpokladu péče řádného hospodáře. Za takových okolností je pak bezvýznamné, pokud žalobce následně začal smlouvy hodnotit jako pro něj nevýhodné a zda mu vznikla majetková újma. Žalovaná v dané souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. července 2018, sp. zn. 29 Cdo 3770/2016, z něhož se podává závěr: „ Bylo-li určité rozhodnutí přijalo korektně, tj. v zájmu společnosti, s patřičnou pečlivostí a s potřebnými znalostmi, není z pohledu péče řádného hospodáře významné, zda bylo pro společnost výhodné, nevýhodné či zda přivodilo újmu.“

18. Ve svém vyjádření žalovaná dále vyjádřila přesvědčení o tom, že žalobce sám svým jednáním přetrhl příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou a tvrzeným protiprávním jednáním žalované / jakkoli protiprávnost počínání žalovaná popírá/, navíc se dobrovolně zbavil možnosti v rámci případného soudního řízení žádat soud o moderaci sankce uplatňované společností [právnická osoba] Z dokazování rovněž vyplynulo, že žalobce v průběhu trvání předmětného smluvního vztahu zůstal nepochopitelně pasivní, když se ani nepokusil vyjednat změnu podmínek odběru laboratorního materiálu, případně předmětný přístroj uplatnit v některé jiné laboratoři, které v té době provozoval po celém území ČR. Dle žalované měl žalobce dostatečný časový prostor k tomu, aby potencionální škodu odvrátil.

19. Na podporu své argumentace žalovaná rovněž odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. července 2020, sp. zn. 27 Cdo 3994/2018, přičemž ocitovala pasáž, vážící se k otázce péče řádného hospodáře při výkonu funkce jednatele. Ve vztahu hodnocení smluv se společností DOT disgnostics s.r.o. jako nevýhodných na základě dodatečných úsudků žalobce, žalovaná odkázala na závěry, vyplývající s rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. února 2019, sp. zn. 27 Cdo 2724/2017.

20. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle ust. §§ 212, 212a o. s. ř., a neshledal předpoklady pro jeho potvrzení ani změnu, to za situace, že přes odvolacím soudem poskytnutou lhůtu účastníci nedospěli k smírnému řešení.

21. Jak vyplývá ze žalobních tvrzení, porušení péče řádného hospodáře mělo spočívat v tom, že žalovaná objednala moc kyvet, navíc předražených. V odvolání žalobce tvrdí, že i kdyby se kyvety objednaly ve sjednaném množství, nemění to nic na ztrátovosti celé věci, že cena kyvet byla nadhodnocená i tak. Žalovaná se v podstatě dovolává toho, že po většinu období trvání smlouvy neměla na její plnění vliv. Současně je z obsahu spisu zřejmé, že žalobce smlouvu neplnil, zaplatil smluvní pokutu a nyní po žalované požaduje náhradu škody ve výši zaplacené smluvní pokuty. Jen pro úplnost odvolací soud podotýká, že v rámci odvolacího řízení nezaznělo, jakým způsobem došlo k vypořádání přístroje, jenž dle příslušného smluvního ujednání mohl být na konci smluvního vztahu odkoupen za částku 1 000 Kč. Pro aktuální rozhodnutí odvolacího soudu je ovšem tato otázka bez významu.

22. Odvolací soud konstatuje, že pokud je akcentováno hledisko ceny, tak ovšem není objasněno, zda byla cena natolik nadhodnocená, že již samo uzavření smlouvy se sjednaným obsahem ohledně cenových, respektive platebních podmínek, s přihlédnutím ke všem tehdejším okolnostem bylo natolik „ nehospodárné“, že již tím žalovaná porušila péči řádného hospodáře za situace, že v předmětných okolnostech existovala výhodnější varianta. Z tohoto hlediska by ovšem bylo bez významu, že po většinu období trvání smlouvy neměla žalovaná na plnění smlouvy vliv. Jinak řečeno, bylo-li možno v daném čase, pohlíženo optikou tehdejších okolností, uzavřít „ lepší“ smlouvu, jež by naplňovala znaky péče řádného hospodáře, je bez významu, že žalovaná následně dostala výpověď z pracovního poměru a posléze byla zbavena funkce člena statutárního orgánu.

23. V poměrech daného případu je evidentní, že jde o věc nejen skutkově neobjasněnou, ale absentují i zásadní tvrzení rozhodných skutečností ze strany žalobce. Z toho pohledu není prostor pro věcný přezkum rozsudku soudu prvního stupně ze strany odvolacího soudu. Odvolací soud poskytl při jednání dne 12. 10. 2021 účastníkům poučení o tom, že jestliže žalobce tvrdí, že smlouva byla předražená, finančně nevýhodná a z toho důvodu žalovaná nejednala s péčí řádného hospodáře, je potřeba vznést konkrétní tvrzení v daném směru a prokázat příslušná tvrzení o tom, že smlouva byla nevýhodná a proč. Poté bude na žalované, aby v případě, že bude na základě takových tvrzení a souvisejícího dokazování prokázána finanční nevýhodnost smlouvy, aby se bránila a tvrdila a navrhovala k tomu důkazy, že jednala přesto s péčí řádného hospodáře, pokud takovouto smlouvu uzavřela.

24. Pro úplnost odvolací soud podotýká, že vyvstane-li potřeba posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí např. finančního či ekonomického rázu, či jiných, bude soud postupovat dle ustanovení § 127 o. s. ř.

25. Byť jak řečeno, není procesní prostor pro věcný přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně, potažmo uplatněného nároku, předestírá nicméně odvolací soudu zejména obecné teze, jež je třeba jako úvahové východisko, respektive vodítko, zohlednit v dalším řízení před soudem prvního stupně.

26. Tak především bez dalšího jistě nelze říci, že když se cena přístroje rozložila do ceny kyvet, bylo to v poměrech dané věci automaticky nevýhodné. Dále, obecně platí, že leasing je v zásadě dražší než cash. Rovněž je obecně vzato představitelná situace, že aby někdo mohl cosi pořídit „ za hotové“, musel by si na realizaci dané transakce vzít úvěr. Pak se možná nachází v situaci, že případně zvažuje mezi úvěrem a leasingem coby v úvahu přicházejícími variantami. Obecně rovněž platí, že řešení výhodné z finančního hlediska, ještě nemusí znamenat, že jde o řešení výhodné věcně, a naopak. Tedy řešení finančně výhodné nemusí být výhodné ve svém celku. Je ale logické, že leasing má nutně své výhody, jinak by nebyl využíván. Pak je jen otázkou, zda důvod, který k leasingu v tom kterém případě vedl, je znakem hospodárného, ekonomicky či jinak výhodného přístupu v dané realitě. Pro úplnost lze rovněž podotknout, že když žalobce namítá, že smluvní pokuta představovala 65 % kupní ceny odebrané kyvety, tak je třeba vyjít z toho, že přes kyvety se měl platit „nájem“ za přístroj. Takže i když neodebrali kyvety, přesto zde přirozeně byla povinnost „nájem“ přístroje platit. Jinak řečeno, v rámci smluvní pokuty se vlastně platil „nájem“ v období, kdy kyvety nebyly fakticky odebírány. Pokud žalobce tvrdí, že v rozhodné době bylo naprostým standardem bezplatná výpůjčka laboratorních přístrojů, tak lze předpokládat, že v případě skutečně bezplatné výpůjčky by na závěr smluvního vztahu nebylo možno takový bezplatně vypůjčený přístroj koupit za tisíc korun.

27. Dále je třeba říci, že pokud bude prokázáno, že při uzavření smlouvy, při sjednání ceny, respektive platebních podmínek a navazujících ujednání smlouvy, jednala žalovaná s péčí řádného hospodáře / v této souvislosti je třeba respektovat judikaturu Nejvyššího soudu ČR v daném směru/, nicméně smlouva následně nebyla plněna, tak jestliže žalovaná neměla na plnění vliv, jinak řečeno, byla zbavena možnosti smlouvu realizovat / podílet se na její realizaci /není zřejmé jaký konstrukt odpovědnosti za tvrzenou škodu, spočívající v žalobcem zaplacené smluvní pokutě za neodebrané kyvety, by žalobce mohl s úspěchem vytvořit.

28. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu podle ust. § 221 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř. k dalšímu řízení. V tomto řízení je soud vázán shora předestřenými právními názory odvolacího soudu.