o 1 949 319 Kč, o odvolání žalobce a žalovaného 1) a 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 13 Cm 147/2003-650 ze dne 27. října 2016,

1. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně výše uvedeným rozsudkem uložil žalovanému 1) a 2) povinnost zaplatit žalobci Kč 1 782 868,- (bod I. výroku), žalobu do Kč 166 451,- zamítl (bod II. výroku) a uložil žalovanému 1) a 2) povinnost nahradit státu (bod IV. výroku) a žalobci náklady řízení (bod III. výroku). V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobce se domáhal na žalovaných 1) a 2) zaplacení předmětné částky s tím, že žalovaní jsou jednateli žalobce, hospodaření v roce 1999 až 2002 skončilo pro žalobce ztrátou, za této finanční situace žalovaní rozhodli o prodeji vozu [jméno FO], který pro potřeby žalobce plně postačoval a rozhodli v roce 2000 o nákupu vozu [Anonymizováno] a v roce 2001 o nákupu vozu [jméno FO], s celkovou cenou 1 474 380 Kč, přičemž tyto jsou pro žalobce nadbytečné cenou i tím, že nejsou používány pro skutečné potřeby žalobce, ale pro uspokojení společníků, neboť tyto vozy jsou žalovanými chápány jako odměna společníkům [jméno FO] a [jméno FO]. Tímto jednáním mu vznikla škoda ve výši 1 174 380 Kč, neboť od kupní ceny vozů ve výši 1 474 380 Kč je odečtena cena případně potřebného vozu ve výši 300 000 Kč. Žalovaní dále jako kompenzaci za to, že jim nebyl zakoupen automobil, si propláceli náhrady za neuskutečněné služební jízdy soukromými vozidly, přitom z porovnání jejich vykazovaných jízd je zřejmé, že se při tvorbě výkazů řídili vzájemnou dohodou, neboť v roce 2000 oba shodně vykazovali cestovní náhrady ve výši cca 20 tis. Kč čtvrtletně a v letech 2001 a 2002 ve výši 30 tis. Kč čtvrtletně. Za léta 2000 - 2002 jim tak bylo neoprávněně vyplaceno celkem 633 655 Kč, což je škoda vzniklá žalobci. Též se domáhal náhrady za vynaložené náklady na pohonné hmoty, když připustil, že část jízd vykonaných automobilem užívaným žalovaným 1) byla vykonána pro potřeby společnosti a s ohledem na to považuje žalobce za vzniklou škodu pouze polovinu nákladů vyplacených v letech 2000 - 2002 za spotřebu pohonných hmot, tj. částku 141 284 Kč. Žalovaní uvedli, že nové automobily byly pořízeny namísto tří dosavadních vozů, které již nevyhovovaly potřebám společnosti a využívá je většina zaměstnanců společnosti pro její potřeby, přičemž žalobci koupí automobilů nevznikla žádná újma, neboť automobily jsou v majetku společnosti. Popřeli tvrzení žalobce, že žalovaná 2) a pan [jméno FO] nevyjížděli na služební cesty, uvedli též, že vozidla používali i jiní zaměstnanci žalobce, že knihy jízd navazují na účetní doklady, které jsou řádně zaneseny do účetnictví. Uvedli též, že za používání soukromých vozidel byla jmenovaným proplácena částka odpovídající vykázaným kilometrům. Žalobce k jednotlivým jízdám vykazovaným v knize jízd předložených žalovanými uvedl, že z těchto knih jízd nelze zjistit, jak a k jakým jízdám byly vozy skutečně používány, a zda skutečné jízdy v některých výjimečných případech byly vykonány ve prospěch společnosti. S ohledem na tvrzení žalovaných, že knihy jízd navazují na účetní doklady, které jsou řádně zaneseny do účetnictví, požádal žalobce o kontrolu účetních dokladů, tato mu byla jednateli společnosti částečně umožněna, i když mu žalovaní odmítli poskytnout knihy jízd služebními automobily, a u účetních dokladů mu zabránili v pořizování kopií. Též uvedl, že mezi účetními doklady jsou i faktury od firmy [Anonymizováno], které obvykle obsahují detailní přílohy o použití karet [Anonymizováno], tyto přílohy byly sice z účetnictví odstraněny, ale ne důsledně, takže např. na příloze k faktuře ze září 2001 jsou informace o použití karty č. 1, kde množství a datum čerpaných hmot koresponduje s knihou jízd auta [Anonymizováno], ale některé další údaje jsou s touto knihou jízd v rozporu. Předmětné knihy jízd neodpovídají skutečnosti a jsou formálním podkladem pro vyplácení náhrad jednotlivým společníkům a nevznikly jako dokumentace provozu vozidel, ale až následně použitím programu.

2. Soud dále uvedl, že zjistil z provedeného dokazování, že žalovaní byli v letech 2000 - 2002 jednateli žalobce, že dle znaleckého posudku, který nechal soud zpracovat k posouzení dopadu prodeje starých a nákupu nových vozů do hospodaření společnosti žalobce a dále k problematice vykazování jízd služebními a soukromými vozidly pro potřebu společnosti, společnost vykazuje trvale záporný hospodářský výsledek, že jednatelé nejednali s péčí řádného hospodáře, že příjmy společníků odpovídají v jednotlivých letech minimální mzdě, že u vozidla [Anonymizováno] reg. zn. [SPZ] je jedna ze dvou knih jízd neprůkazná, výkaz služebních jízd zpracovaný dle počítačového programu formálně odpovídá požadavkům na vykazování jízd, u vozu [Anonymizováno] reg. zn. [SPZ] - jedna ze dvou knih jízd je neprůkazná, ručně vedená kniha jízd formálně odpovídá požadavkům na vykazování jízd, že kromě ručně vedené knihy jízd je zpracování všech výkazů jízd provedeno programem pro vedení knihy jízd dodatečně podle zadaných parametrů, že u soukromých vozidel používaných společníky knihy jízd neobsahují ujeté kilometry, ale pouze samostatný výkaz kilometrů, který je souhrnným podkladem výdajového pokladního dokladu, z hlediska řádného vyúčtování schází stravné, nocležné a nutné vedlejší výdaje a pokud není použita průměrná cena pohonných hmot dle právního předpisu, měl by být nákup doložen pokladním dokladem, chybí běžně používané cestovní příkazy, že využití možnosti zpětné rekonstrukce knihy jízd nelze považovat za optimální a průkaznou evidenci o uskutečněných jízdách a nelze ji tedy považovat za správnou, že vykázané cestovní náhrady u společníků [jméno FO] a [tituly před jménem] neodpovídají ustanovením příslušných vyhlášek MPSV ČR, které stanovují výši sazeb základních náhrad za používání silničních motorových vozidel, že i když byla účtována nižší cena benzinu a nebylo účtováno stravné ani jiné výdaje, je vykazování cestovních náhrad chybné a neprůkazné, že v letech 2000 - 2002 došlo k vysokému nárůstu nákladů na autoprovoz společnosti především v důsledku nákupu nových vozidel, zvýšení cestovních náhrad a provozních nákladů, že náklady na provoz a údržbu vozidel [Anonymizováno], [jméno FO] a [Anonymizováno] byly nižší než obdobné náklady na vozidla [Anonymizováno] a [Anonymizováno], že náklady na pohonné hmoty, provoz, údržbu a opravy vozidel [Anonymizováno], [jméno FO] a [Anonymizováno] by se s vyšším stářím a opotřebením mírně zvyšovaly, ale náklady na předepsanou údržbu vozidel [jméno FO] jsou oproti dražším zahraničním vozidlům výrazně nižší, avšak v dalších letech by se výrazně zvyšovalo morální opotřebení vozidel a snižovala jejich prodejnost, že vozidla [Anonymizováno], [jméno FO] a [Anonymizováno] jsou řazeny do nižší střední třídy, vozidla [Anonymizováno] 1.8 a [Anonymizováno] 1.8 jsou vozidla střední třídy, mezi vozidla nižší střední třídy srovnatelné velikostí, objemem motoru a cenou byla v letech 2000 až 2001 např. [jméno FO] [jméno FO] nebo [jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO], že vozidla [jméno FO], [jméno FO] a [Anonymizováno] nejsou svými parametry srovnatelné s vozidly [Anonymizováno] a [jméno FO], že pořízení vozidel [Anonymizováno] a [jméno FO] mělo negativní dopad na hospodaření společnosti, že nákup vozidel [Anonymizováno] a [jméno FO] je nehospodárný. V závěru znalec negativní dopad pořízení vozidel [Anonymizováno] a [jméno FO] oproti pořízení 2 vozidel zn. [jméno FO], jako vozidel srovnatelných s vozidly prodanými, na hospodaření společnosti vyčíslil částkou 1 007 929 Kč. Soud též konstatoval, že žalovaným uložil, aby doplnili svá skutková tvrzení tak, že u každé jednotlivé jízdy vykázané v knize jízd uvedou, co bylo jejím předmětem, jaké konkrétní plnění bylo poskytováno, jakým způsobem a kým bylo poskytováno, kdy byly daňové doklady, jimiž bylo poskytnuté plnění účtováno, zaplaceny a proč náklady cestovného nebyly vyúčtovány subjektům, kterým bylo plnění poskytováno, a aby k takto doplněným tvrzením označili důkazy a důkazy o tom, že plnění bylo poskytováno v příslušném čase a v cílové stanici tak, jak jsou tyto údaje vykazované v knize jízd. Žalovaní nedoplnili podle pokynu soudu svá skutková tvrzení ohledně jednotlivých vykazovaných jízd, a proto soud neprovedl důkaz výslechem svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO].

3. Soud konstatoval, že škoda představuje zmenšení majetku poškozeného subjektu a z tohoto hlediska všechny žalobcem uplatněné položky mohou představovat škodu, která vznikla žalobci vynaložením částek výše uvedených. Dále konstatoval, že na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že pokud se žalobce domáhal vůči žalovaným náhrady škody ve výši 1 174 380 Kč, která měla vzniknout tak, že žalobce prodal tři vozy nižší střední třídy a koupil dva vozy střední třídy, ačkoli by pro činnost žalobce postačovali vozy nižší střední třídy, je nárok oprávněný do výše 1 007 929 Kč. Vycházel přitom ze závěrů znaleckého zkoumání, kdy znalec konstatoval, že důvodem ztrát jsou především neúměrně vysoké vynaložené náklady na autorské honoráře, vedení autoprovozu a auditorské, poradenské a konzultační služby a nahrazení vozů nižší střední třídy za vozidla střední třídy s výrazně vyšší pořizovací cenou a provozními náklady je nehospodárné a odporující zásadě jednání s péčí řádného hospodáře. Znalec dospěl k závěru, že nahrazení starých vozidel nižší střední třídy dvěma vozy střední třídy si vyžádalo pro žalobce výdaje o 1 007 929 Kč vyšší, než kdyby byla stará vozidla nahrazena dvěma vozy stejné třídy. Pokud jde o škodu ve výši 633 655 Kč, která měla vzniknout tím, že žalobce vyplatil společníkům [Jméno žalované B] a Michalu Kotrčovi v letech 2000 až 2002 náhrady za neuskutečněné služební jízdy soukromými vozidly, a škodu ve výši 141 284 Kč, která měla vzniknout vynaložením nákladů na pohonné hmoty spotřebované v nově zakoupených vozidlech, které nebyly užívány pro služební, ale pro soukromé účely společníků [jméno FO] a [jméno FO], když z celkových vynaložených nákladů v letech 2000 až 2002 považuje žalobce za škodu pouze polovinu těchto nákladů s tím, že je nutno připustit, že část jízd byla žalovaným 1) vykonána pro potřeby společnosti, soud konstatoval, že tyto nároky shledal oprávněnými v plné výši. Uvedl, že podle § 135 odst. 1 OBCHZ jsou jednatelé povinni zajistit řádné vedení předepsané evidence a účetnictví. Knihy jízd k vozidlům ve vlastnictví společnosti, kromě jedné z knih vedené ručně, jsou zpracovány dodatečně programem pro vedení knihy jízd podle zadaných parametrů a nejsou pro jízdy mimo obec, v níž je sídlo společnosti, nejsou doloženy cestovními příkazy, u soukromých vozidel používaných společníky knihy jízd neobsahují ujeté kilometry, ale pouze samostatný výkaz kilometrů, který je souhrnným podkladem výdajového pokladního dokladu a využití možnosti zpětné rekonstrukce knihy jízd nelze podle znalce považovat za optimální a průkaznou evidenci o uskutečněných jízdách a nelze ji tedy považovat za správnou. Konstatoval, že žalovaní byli vedeni k tomu, aby prokázali, že jízdy vykazované v knihách jízd, byly vykonány v souvislosti s činností poskytovanou obchodním partnerům žalobce, jak žalovaní tvrdili, žalovaní předložili daňové doklady a smlouvy, ale žádný dokument neprokazoval, že jízdy tak, jak byly vykázány, byly skutečně vykonány při činnosti společnosti.

4. Soud uvedl, že věc hodnotil podle ust. § 135 odst. 2 obch. zák. ve spojení s § 194 odst. 5 obch. zák., podle něhož je jednatel povinen vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a je-li sporné, zda jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, tento jednatel. Žalovaní se povinnosti hradit škodu bránili potřebností nakoupených vozidel pro chod společnosti. Nijak však nevysvětlili, proč bylo nutno pořídit vozidla výrazně nákladnější, než byla vozidla nahrazovaná, a to s ohledem na hospodářskou situaci společnosti, a neprokázali, že tato vozidla byla skutečně užívána pro potřeby společnosti a nikoli pouze pro potřeby dvou společníků, kteří je převážně užívali popsaným způsobem. Žalovaní ani svá skutková tvrzení u každé jednotlivé jízdy vykázané v knize jízd stanoveným způsobem nedoplnili a neunesli tak břemeno tvrzení o tom, že dostáli svým povinnostem jednatelů.

5. Soud proto žalobě do výše 1 782 868 Kč vyhověl (výrok I.), ve zbytku ji zamítl (výrok II.).

6. Proti výroku II. rozsudku se žalobce odvolal. Uvedl zejména, že soud nesprávně posoudil závěry znaleckého posudku a jeho doplňků, a na základě toho dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění spočívajícím v tom, že společnost ke svému provozu předmětná vozidla potřebovala. Nejhospodárnějším řešením, bylo nevlastnit žádná služební vozidla. Nic nebránilo zaměstnancům, společníkům a jednatelům vykonávat cesty za klienty vlastními soukromými vozidly nebo jinými dopravními prostředky, přičemž náklady na takové pracovní cesty by byly nesrovnatelně nižší než cesty drahými služebními vozidly. Žalovaní za období let 2000 až 2002 nedoložili řádně vedené knihy jízd a vyplacené cestovní náhrady neodpovídaly požadavkům právních předpisů na jejich vykazování. Nákup řádově dražších vozidel nekorespondoval s nárůstem obchodní činnosti společnosti, byl zcela nepotřebný a zbytečný. Soud sice správně dovodil, že žalobci nákupem předražených vozidel [Anonymizováno] a [jméno FO] vznikla škoda, avšak ve své úvaze o výši škody soud vyšel z odpovědi znalce, kdy znalecký ústav určil, že negativní rozdíl nákladů na pořízení a provoz vozidel [Anonymizováno] a [jméno FO] na leasing oproti přímému nákupu 2 ks [jméno FO] po odečtení jejich prodejní ceny po 10 letech činí 1 007 929 Kč. Při posuzování výše škody, způsobené žalobci koupí předmětných vozidel, je třeba vycházet z toho, že nákup nových vozidel nebyl potřebný. Nepotřebným nákupem vozidel tak byla žalobci způsobena škoda ve výši odpovídající kupní ceně předražených a zbytečně nakoupených vozů v celkové výši 1 474 380 Kč. Žalobě tak mělo být vyhověno. Též uvedl, že soud prvního stupně nesprávně určil výši nákladů řízení žalobce, neboť opomenul ve svém výpočtu započítat odměnu advokáta za 2 úkony právní služby po 16 100 Kč za 2 písemná podání žalobce ve věci samé, a to návrh otázek pro znalecký ústav ze dne 14. 5. 2009 a doložení poskytnuté součinnosti a návrhu na zálohování důkazů ze dne 18. 2. 2011. Soud měl přiznat žalobci náhradu nákladů v celkové výši 556 777 Kč. Navrhl, aby odvolací soud napadenou část rozhodnutí změnil tak, že žalovaní jsou dále povinni zaplatit žalobci částku 166 451 Kč a nahradit žalobci náklady řízení ve výši 556 777 Kč.

7. Proti výroku I. rozsudku se žalovaní odvolali. Uvedli, že soud neuvedl a vůbec nehodnotil žádné důkazy a odůvodnění svého rozsudku opřel pouze o znalecký posudek, který žalovaní rozporovali. Soud se vůbec nezabýval námitkami žalovaných, že škody nebyla žalobcem specifikována, žalobce neuvedl jediný důkaz, o který by žalované částky opřel. Též uvedl, že společník je oprávněn podat jménem společnosti žalobu o náhradu škody proti jednateli, který odpovídá společnosti za škodu, kterou jí způsobil, musí se však jednat o skutečně vzniklou škodu, která byla společnosti způsobena jednatele. [jméno FO] jako společník měl tvrzenou škodu nejprve uplatnit u společnosti, což neučinil. V daném případě škoda nevznikla, neboť nedošlo ke zmenšení majetku poškozeného, protiprávním jednáním žalovaných. Škodu žalobce specifikoval tak, že sečetl nákupní cenu vozidel, soud se vůbec nezabýval tím, jaká hodnota v těchto vozidlech žalobci zůstala a pominul, že původní vozidla byla prodána a tedy, že pokud skutečně škoda vznikla, bylo nutno cenu za stará vozidla odečíst. Škodu způsobenou neoprávněnými jízdami služebním automobilem a neoprávněnou výplatou cestovních náhrad žalobce specifikoval tak, že byly vykazovány cestovní náhrady ve výši cca 20 000 Kč a ve výši 30 000 Kč a z toho byla realizována pouze část pro potřeby společnosti. To však prokázáno nebylo. Žalobce pouze uvedl, že je třeba připustit, že minimálně část jízd vykonávaných automobilem užívaným 1. žalovaným je vykonána pro potřeby společnosti. Žaloba byla neúplná. Soud nesprávně na žalované přenesl důkazní břemeno, což by bylo možné pouze tehdy, pokud by bylo prokázáno, že škoda vznikla a jaká je její výše. Člen statutárního orgánu nenese důkazní břemeno ve vztahu ke všem předpokladům vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou společnosti, ale pouze co do povinnosti jednatele prokázat, že jednal s péčí řádného hospodáře. Soud sice uvedl, že se nepodařilo žalovaným prokázat realizaci služebních cest a oprávněnost výplaty cestovních náhrad, avšak důkaz výslechem navrhovaných svědků, kteří realizovali cesty služebními automobily, soud zamítl. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba se zamítá.

8. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaných ke vzniku škody zejména uvedl, že je napadený rozsudek správný, že soud správně zjistil, že společnosti byla jednáním žalovaných způsobena škoda. Žalobce v řízení předložil veškeré důkazy ke vzniku škody, jež měl k dispozici. Soud si na návrh žalobce vyžádal od žalovaných jako jednatelů společnosti další podklady a nechal tyto doklady posoudit znalcem, a to za účelem posouzení otázky vzniku i její případné výše. Ze závěrů znaleckého posudku jednoznačně vyplynulo, že žalobci byla škoda způsobena, přičemž není důvod zpochybňovat zjištění a závěry znalce. Žalovaní se v odůvodnění odvolání dále omezují na pouhé popírání vzniku škody bez uvedení relevantních argumentů. Mezi nesporné a prokázané skutečnosti však patří, jak pořízení vozidel [Anonymizováno] a [Anonymizováno] společností namísto stávajícího vozidla [jméno FO], tak i užívání těchto vozidel k opakovaným jízdám a s tím spojené provozní náklady a vyplacené cestovní náhrady. Žalovaní nepředložili důkazy na podporu svých tvrzení a nebyli schopni zdůvodnit nutnost pořízení nových předražených vozů, ani doložit tvrzenou služební povahu cest za zákazníky společnosti, naopak bylo prokázáno, že koupě nových předražených vozidel společnosti přispěla k zápornému hospodářskému výsledku a prohloubila ztrátu společnosti, a zároveň zvýšila náklady na provozní výdaje. Nebyl prokázán účel cest, vykonávaných pořízenými auty, výše vykázaných cestovních náhrad u žalované 2) a [tituly před jménem] [Anonymizováno] neodpovídala příslušným právním předpisům, předložené knihy jízd byly shledány neprůkaznými. Nesprávná je i úvaha žalovaných, že jde-li o skutečně vzniklou škodu, která byla společnosti způsobena jednatelem, ten jí neuplatnil a byl nečinný a že [jméno FO] měl tvrzenou škodu uplatnit nejdříve u společnosti. Pokud žalovaní tvrdili, že cesty byly služebními, byli povinni to prokázat, což neučinili. Žalovaní věrohodně neodůvodnili, proč společnost, která i přes značné tržby v dotčených letech, trvale vykazovala ztrátu a fakticky byla ve stavu insolvence, potřebovala koupi nových aut s vysokou pořizovací cenou. Soud též postupoval správně, když výslechy svědků neprovedl z důvodu nemožnosti ověřit objektivitu tvrzení svědků. Navrhl potvrzení rozsudku ve výroku I., IV., V.

9. K odvolání účastníků řízení rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 11. 2018, č. j. 6 Cmo 166/2018-865 ve znění opravného usnesení, tak, že rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 13 Cm 147/2003-650 ze dne 27. října 2016 ve výroku I. změnil tak, že se žaloba zamítá, ve výroku II. jej potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.

10. K dovolání žalobce dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ke vzniku škody (pořízením nových vozidel) uvedl zejména, že otázku, zda jednatelé uzavřením leasingové smlouvy, na základě které společnost pořídila „drahá a nepotřebná“ vozidla, způsobili společnosti škodu, již posuzoval ve věci vedené pod sp. zn. 29 Odo 1118/2006, kdy formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož při rozhodování o tom, zda v důsledku uzavření smlouvy vznikla společnosti škoda, nelze vystačit pouze s mechanickým porovnáním částky, kterou společnost na základě uzavřené smlouvy plnila, a hodnoty plnění, jež z této smlouvy získala. Je nutno vzít v úvahu též účelnost a reálný ekonomický přínos takto nabytých hodnot pro společnost vzhledem k jejímu předmětu podnikání (činnosti), jejím potřebám a majetkovým poměrům. Nepřinesl-li posuzovaný úkon společnosti přínos, který by se adekvátně (alespoň nepřímo) odrazil v účelu, pro který byla společnost založena, není možné bez dalšího uvažovat o tom, že se majetek společnosti nezmenšil a že jí tudíž nevznikla škoda. Vycházel-li odvolací soud v projednávané věci z názoru, podle něhož pořízením nových vozidel nemohla vzniknout společnosti škoda, neboť tím došlo pouze ke změně složení majetku a nikoli ke zmenšení majetku společnosti, je jeho právní posouzení této otázky neúplné a tudíž nesprávné. Uvedl též, že z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu institutu odpovědnosti za škodu způsobenou porušením povinnosti jednatele jednat při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře podle § 194 odst. 5 obch. zák. ve znění účinném od 1. 1. 2001, se podává: 1) Je-li v řízení vedeném proti jednateli společnosti s ručením omezeným (jako žalovanému) posuzováno, zda jednatel způsobil společnosti škodu porušením povinnosti vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře, nese jednatel důkazní břemeno (toliko) o tom, že (v konkrétním případě) jednal s péčí řádného hospodáře. 2) Ve vztahu k ostatním předpokladům odpovědnosti jednatele za škodu způsobenou společnosti - tedy ohledně vzniku škody, jakož i příčinné souvislosti mezi škodou a protiprávním jednáním - nese důkazní břemeno (jakož i břemeno tvrzení) žalobce a nikoliv žalovaný člen orgánu. V řízení, ve kterém společnost tvrdí, že „žalovaný - jako jednatel společnosti s ručením omezeným - umožnil vyplacení cestovních náhrad a náhrad za pohonné hmoty za služební jízdy, které nebyly uskutečněny, čímž společnosti způsobil škodu“, jsou tvrzení o tom, že služební jízdy nebyly uskutečněny (jakož i tvrzení, že uskutečněné jízdy nebyly služebními), tvrzeními o porušení náležité péče (péče řádného hospodáře) žalovaného. V režimu právní úpravy účinné do 31. 12. 2000 ohledně nich nese břemeno tvrzení i důkazní společnost, zatímco v režimu právní úpravy účinné od 1. 1. 2001 musí (v důsledku přenosu důkazního břemene) jednatelé tvrdit a prokázat opak, tj. že jízdy proběhly a že šlo o jízdy služební. V projednávané věci je z tvrzení společnosti zřejmé, že k některým jednáním, jimiž měli žalovaní společnosti způsobit škodu, došlo do 31. 12. 2000 a k jiným došlo po tomto datu. Nerozlišoval-li odvolací soud - z hlediska rozložení důkazního břemene - právní režim škodných událostí vyvolaných jednáními učiněnými do 31. 12. 2000 od škodných událostí vyvolaných jednáními učiněnými po 1. 1. 2001, není jeho právní posouzení (již z tohoto důvodu) správné. Konstatoval též, že jde-li o škodné události vyvolané jednáními učiněnými po 1. 1. 2001, nesou břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že jízdy proběhly a že šlo o jízdy služební, žalovaní (a nikoli dovolatelka, jak chybně vyhodnotil odvolací soud). Ohledně škodných událostí vyvolaných jednáními učiněnými do 31. 12. 2000 nese břemena tvrzení i důkazu dovolatelka. Nejvyšší soud však již v rozsudku ze dne 16. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 883/2010, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží (obecně) na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí. V některých případech strana zatížená důkazním břemenem však objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve sporu, avšak protistrana má tyto informace k dispozici. Jestliže pak strana zatížená důkazním břemenem přednese alespoň opěrné body skutkového stavu a zvýší tak pravděpodobnost svých skutkových tvrzení, nastupuje vysvětlovací povinnost protistrany; nesplnění této povinnosti bude mít za následek hodnocení důkazu v neprospěch strany, která vysvětlovači povinnost nesplnila. Dovolací soud uzavřel, že dovolatelka se ohledně konkrétních okolností fiktivních služebních jízd, které měly být proplaceny do 31. 12. 2000, nachází v tzv. informačním deficitu (ve smyslu výše citovaného závěru rozsudku sp. zn. 22 Cdo 883/2010) zaviněném právě žalovanými jako jejími tehdejšími jednateli. Přitom nelze přehlédnout, že dovolatelka přednesla v tvrzeních obsažených v „doplnění tvrzení žalobce ze dne 23. 11. 2018“ (viz č. l. 851 až 855 spisu) [jímž reagovala právě na poučení odvolacího soudu podle § 118a odst. 1 o. s. ř. (č. l. 849 spisu)] „opěrné body“ skutkového stavu. Za této procesní situace pak - za podmínky, že mají patřičné informace k dispozici - co do škodných událostí vyvolaných jednáními učiněnými do 31. 12. 2000 nastupuje vysvětlovací povinnost žalovaných. Proto není právní posouzení otázky rozložení procesních břemen odvolacím soudem správné.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací poté znovu přezkoumal napadené rozhodnutí podle 212 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen též o. s. ř.) a dospěl k závěru, že usnesení nelze v napadené části ani potvrdit ani změnit.

12. Ze spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se žalobou domáhal na žalovaných 1) a 2) zaplacení předmětné částky. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaní jsou jednateli žalobce, že rozhodli o prodeji současných vozů střední třídy, které pro potřeby žalobce postačovaly a rozhodli o nákupu 2 vozů s celkovou cenou 1 474 380 Kč, přičemž tyto jsou nadbytečné cenou i tím, že nejsou používány pro jeho potřeby. Tímto jednáním žalovaných mu vznikla škoda ve výši 1 174 380 Kč, když od kupní ceny nakoupených vozů odečetl cenu případně potřebných vozů ve výši 300 000 Kč. Tvrdil dále, že žalovaní si propláceli náhrady za neuskutečněné služební jízdy soukromými vozidly a za léta 2000 - 2002 jim bylo neoprávněně vyplaceno celkem 633 655 Kč. Též se domáhal náhrady za vynaložené náklady na pohonné hmoty, přičemž uvedl, že část jízd vykonaných automobilem užívaným žalovaným 1) byla vykonána pro potřeby společnosti, a proto považuje za škodu jen polovinu nákladů vyplacených v letech 2000 - 2002 za spotřebu pohonných hmot, tj. částku 141 284 Kč. Žalovaní uvedli, že nové automobily byly pořízeny namísto tří dosavadních vozů, které již nevyhovovaly potřebám společnosti a využívá je většina zaměstnanců společnosti pro její potřeby, přičemž žalobci koupí automobilů nevznikla žádná újma, neboť automobily jsou v majetku společnosti, který se jejich koupí nezkrátil. Popřeli tvrzení žalobce, že pobírali cestovní náhrady neoprávněně, uvedli, že knihy jízd navazují na účetní doklady, které jsou řádně zaneseny do účetnictví.

13. Ze spisu dále vyplynulo, že soud v průběhu řízení mj. vyzval žalobce, aby doplnil svá skutková tvrzení o tom, jakým způsobem došlo ke snížení majetku žalobce. Žalobce na tuto výzvu soudu znovu zopakoval k existenci škody skutečnosti, které již v řízení uvedl. Žalovaným poté soud uložil, aby ve stanovené lhůtě doplnili svá tvrzení tak, že u každé jednotlivé jízdy zaznamenané v knize jízd a každé jednotlivé jízdy, u nichž bylo použité soukromé vozidlo, uvedou její účel a ke svým tvrzením ve stejné lhůtě označí a předloží soudu důkazy o tom, že se jednalo o jízdy uskutečněné pro společnost. Soud žalovaným dále uložil, aby ve stanovené lhůtě soudu předložili knihu jízd vedenou pro vozidlo [jméno FO] v letech 2000-2002, cestovní příkazy za rok 2000-2002, daňová přiznání, rozvahy a výsledovky za rok 1999-2002, pracovní smlouvy pracovnic [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO] a [Anonymizováno], dohodu o pracovní činnosti pracovníka [jméno FO], dohodu o provedení práce pracovníků [Anonymizováno] a [Anonymizováno], smlouvy s živnostníky [jméno FO], [Anonymizováno] a [jméno FO], smlouvy na prodej vozidel [jméno FO] SPZ [SPZ], [Anonymizováno] SPZ [SPZ] a [jméno FO] SPZ [SPZ] a leasingové smlouvy na vozidla [Anonymizováno] a [jméno FO].

14. Soud provedl dokazování a učinil následující zjištění:

- žalovaní byli v letech 2000 - 2002 jednateli žalobce.

Dle znaleckého posudku č. [Anonymizováno] ze dne 7. 6. 2011, včetně doplňku ze dne 7. 11. 2011, doplňku č. [Anonymizováno] ze dne 10. 4. 2013 a doplňku č. [Anonymizováno] ze dne 12. 8. 2014, vypracovaného znaleckým ústavem [Anonymizováno]

- společnost při poměrně solidních výkonech (tržbách) vykazuje trvale záporné hospodářské výsledky (ztrátu), v jejichž důsledku se návazně zvyšuje záporný vlastní kapitál, ale společnost není vedena do likvidace (insolvence), protože jejími věřiteli jsou její společníci, kteří např. v roce 2002 vlastnili 96 % jejích cizích zdrojů (krátkodobých závazků), od roku 2000 do roku 2002 tyto závazky ke společníkům vzrostly o 1,808 tis. Kč a v roce 2002 již činily 4,831 mil. Kč

- všichni jednatelé společnosti v letech 1998 až 2002 dle analýzy hospodaření, ve kterém je trvale realizovaná ztráta, dle názoru znalce nejednali s péčí rádného hospodáře; důvody ztrát (záporného hospodářského výsledku za jednotlivá účetní období) jsou především neúměrně vysoké vynaložené náklady na autorské honoráře, vedení autoprovozu a také auditorské, poradenské a konzultační služby

- příjmy společníků odpovídají v jednotlivých letech víceméně minimální mzdě, společnost za sledované roky realizuje daňovou ztrátu (neplatí daň ze zisku) a za své společníky minimalizuje daň z příjmu na 15% a odvody na sociální a zdravotní pojištění; vykazované mzdové náklady nijak zásadně neovlivňovaly hospodaření společnosti

- za období let 2003 - 2011 společnost kromě roku 2010, kdy vykázala ztrátu 300 tis. Kč, dosáhla v ostatních letech zisky v rozmezí 2 až 218 tis. Kč, průměrný roční zisk činil 39 tis. Kč; záporný vlastní kapitál se od roku 2002 do roku 2011 snížil ze 4,15 mil. Kč na 3,964 mil. Kč, tj. o 186 tis. Kč, nejedná se o žádné výrazné změny v hospodaření společnosti, která zůstává v trvalé insolvenci

- u vozidel ve vlastnictví společnosti

• [Anonymizováno] reg. zn. [SPZ] - jedna ze dvou knih jízd neprůkazná, výkaz služebních jízd zpracovaný dle počítačového programu formálně odpovídá požadavkům na vykazování jízd,

• [Anonymizováno] reg. zn. [SPZ] - jedna ze dvou knih jízd neprůkazná, ručně vedená kniha jízd formálně odpovídá požadavkům na vykazování jízd,

• kromě ručně vedené knihy jízd je zpracování všech výkazů (knih) jízd provedeno programem pro vedení knihy jízd dodatečně podle zadaných parametrů, nedoložených cestovními příkazy pro jízdy mimo sídlo (obec) společnosti,

- u soukromých vozidel používaných společníky knihy jízd neobsahují ujeté kilometry, ale pouze samostatný výkaz kilometrů, který je souhrnným podkladem výdajového pokladního dokladu, z hlediska řádného vyúčtování schází stravné, nocležné a nutné vedlejší výdaje a pokud není použita průměrná cena pohonných hmot dle právního předpisu, měl by být nákup doložen pokladním dokladem, chybí běžně používané cestovní příkazy; využití možnosti zpětné rekonstrukce knihy jízd nelze považovat za optimální a průkaznou evidenci o uskutečněných jízdách a nelze ji tedy považovat za správnou; povinnost vést evidenci jízd (knihu jízd) vyplývá z § 24 odst. 2 písm. k) bod 4 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a k němu návaznému pokynu D-190 v bodu 19 (platném od roku 1998 do roku 2005)

- vykázané cestovní náhrady u společníků [jméno FO] a [tituly před jménem] neodpovídají ustanovením příslušných vyhlášek MPSV ČR, které stanovují výši sazeb základních náhrad za používání silničních motorových vozidel a výše průměrných cen pohonných hmot; i když oba jmenovaní účtovali nižší ceny benzinu a dále neúčtovali stravné ani jiné výdaje, je vykazování jejich cestovních náhrad chybné a neprůkazné; neúčtování stravného, nocležného a dalších vedlejších výdajů vede k pochybnostem a nedůvěře o průkazném vedení účetnictví

- v letech 2000 - 2002 došlo k vysokému nárůstu nákladů na autoprovoz společnosti především v důsledku nákupu nových vozidel (leasingu), zvýšení cestovních náhrada také provozních nákladů

- náklady na provoz a údržbu vozidel [Anonymizováno], [jméno FO] a [Anonymizováno] byly nižší než obdobné nálady na vozidla [Anonymizováno] a [Anonymizováno], náklady na pohonné hmoty, provoz, údržbu a opravy vozidel [Anonymizováno], [jméno FO] a [Anonymizováno] by se sice s vyšším stářím a opotřebením mírně zvyšovaly, ale náklady na předepsanou údržbu (servisní prohlídky) vozidel [jméno FO] jsou oproti dražším zahraničním vozidlům výrazně nižší, současně ale znalec konstatoval, že v dalších letech by se výrazně zvyšovalo morální opotřebení vozidel a snižovala jejich prodejnost

- vozidla [Anonymizováno], [jméno FO] a [Anonymizováno] jsou většinou řazeny do nižší střední třídy, vozidla [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jsou typická vozidla střední třídy, mezi vozidla nižší střední třídy srovnatelné velikostí, objemem motoru a cenou byla v letech 2000 až 2001 např. [jméno FO] [jméno FO] nebo [jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO] a desítky dalších značek a typů; vozidla [jméno FO] [Anonymizováno], [jméno FO] a [Anonymizováno] nejsou svými parametry srovnatelné s vozidly [Anonymizováno] a [jméno FO], protože nelze porovnávat vozidla nižší střední třídy s vozidly střední třídy, do které [Anonymizováno] a [jméno FO] patří

- pořízení vozidel [Anonymizováno] a [jméno FO] mělo negativní dopad na hospodaření společnosti, provozní náklady byly v letech 1998 a 1999 za 3 vozidla nižší než za následný provoz 2 vozidel; vzhledem k trvale ztrátovému hospodaření společnosti lze dle názoru znalce považovat nákup 2 poměrně drahých vozidel [Anonymizováno] a [jméno FO] za nehospodárný

- negativní dopad pořízení vozidel [Anonymizováno] a [jméno FO] oproti pořízení 2 vozidel zn. |[jméno FO] (jako vozidel srovnatelných s vozidly prodanými) na hospodaření i společnosti vyčíslil znalec částkou 1 007 929 Kč, když vycházel z nákladů na| pořízení vozidel, nákladů na pohonné hmoty, nákladů na údržbu a opravy a obvyklé u prodejní ceny po 10 letech.

15. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

- pokud se týká náhrady škody ve výši 1 174 380 Kč, která měla vzniknout tak, že žalobce prodal tři vozy nižší střední třídy a koupil dva vozy střední třídy, je nárok oprávněný do výše 1 007 929 Kč, přičemž soud vycházel ze závěrů znaleckého zkoumání,

- pokud jde o škodu ve výši 633 655 Kč, která měla vzniknout tím, že žalobce vyplatil společníkům [Jméno žalované B] a [jméno FO] v letech 2000 až 2002 náhrady za neuskutečněné služební jízdy soukromými vozidly a škodu ve výši 141 284 Kč, která měla vzniknout vynaložením nákladů na pohonné hmoty spotřebované v nově zakoupených vozidlech, které nebyly užívány pro služební, ale pro soukromé účely společníků [jméno FO] a [jméno FO], tyto nároky jsou oprávněné, přičemž soud vycházel ze závěrů znaleckého zkoumání,

- věc posoudil podle ust. § 135 odst. 2 ve spojení s § 194 odst. 5 obch. zák. a uzavřel, že žalovaní neprokázali, že bylo nutno pořídit tato vozidla a neprokázali, že tato vozidla byla užívána pro potřeby společnosti, ani skutková tvrzení u každé jednotlivé jízdy vykázané v knize jízd stanoveným způsobem nedoplnili a neunesli tak své břemeno tvrzení o tom, že dostáli svým povinnostem jednatelů. Soud proto žalobě do výše 1 782 868 Kč vyhověl (výrok I.), ve zbytku ji zamítl (výrok II.).

16. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, uvede jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

17. V daném případě je předmětem řízení vedeném proti jednatelům společnosti žalobce nárok na náhradu škody, kterou dle žalobce způsobili jednatelé společnosti porušením povinnosti vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře. K otázce rozložení břemene tvrzení a břemene důkazního v řízení o náhradu škody způsobené porušením povinnosti jednatele společnosti s ručením omezeným jednat při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře přijal v daném případě dovolací soud uvedené závěry, a proto, co se týče této otázky, odkazuje odvolací soud na odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu, jak citováno výše.

18. Odvolací soud dále připomíná, že řádně podaná žaloba obsahuje výčet právně relevantních (zásadně významných, resp. rozhodujících) skutečností (skutkových tvrzení), při jejichž prokázání a existenci právní normy, kterou lze na takto zjištěný skutkový stav věci aplikovat, by měl soud vydat rozhodnutí, jež bude obsahově korespondovat žalobnímu návrhu (petitu). Tam, kde výčet rozhodujících skutkových tvrzení není úplný, je zapotřebí, aby soud v rámci poučovací povinnosti tento procesní nedostatek žaloby žalobci právně relevantním způsobem signalizoval. To platí v daném případě i ve vztahu k žalovaným, kteří mají též povinnost tvrzení a břemeno důkazní v rozsahu, jak uvedl dovolací soud.

19. V daném případě nelze z odůvodnění napadeného rozsudku zjistit, zda má soud za to, že podaná žaloba obsahovala výčet rozhodujících skutečností (skutkových tvrzení) a zda i žalovaní tvrdili v dostatečném rozsahu rozhodující skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že jednali s péčí řádného hospodáře. Soud sice vyzval žalobce, aby doplnil svá skutková tvrzení o tom, jakým způsobem došlo ke snížení majetku žalobce, na uvedenou výzvu žalobce reagoval, z odůvodnění napadeného rozhodnutí však není zřejmé, zda má soud za to, že žalobce splnil svoji povinnost tvrdit pro věc právně všechny relevantní skutečnosti.

20. Odvolací soud dále konstatoval, že dle judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek ze dne 24. března 2010, sp. zn. 30 Cdo 677/2010), závěr o skutkovém stavu věci (tzv. skutková právní věta) vychází z jednotlivých skutkových zjištění, která soud činí z logicky na sebe navazujících důkazů, a která ve svém souhrnu vytvářejí celkový skutkový obraz dané věci, tedy ústí v tzv. skutkovou právní větu, na kterou soud vyhledává příslušné normativní pravidlo chování (právní normu) a dále, že nelze-li z odůvodnění rozsudku zjistit skutková zjištění, ať již pro jejich absenci, nebo neurčitost či nesrozumitelnost jejich vyložení v odůvodnění rozsudku, anebo pro rozpornost dílčích skutkových zjištění ve vztahu k závěru o skutkovém stavu věci, předvídaná v hypotéze právní normy, kterou soud v daném případě aplikoval, je třeba přijmout závěr, že na základě takto zjištěného skutkového stavu soud posoudil věc po právní stránce nesprávně.

21. V daném případě nelze z odůvodnění napadeného rozsudku zjistit, jaká soud učinil skutková zjištění předvídaná v ust. § 194 odst. 5 obch. zák., které soud v daném případě aplikoval, a proto je třeba učinit závěr, že na základě takto zjištěného skutkového stavu soud posoudil věc po právní stránce nesprávně.

22. Jak vyplynulo z obsahu spisu, v daném případě soud provedl dokazování velkým množstvím důkazů, neuvedl však, k prokázání jakých skutečností byly tyto důkazy navrženy, soud neuvedl, jak uvedené důkazy hodnotil, jaké skutečnosti z uvedených důkazů zjistil. Soud nevysvětlil, proč sice tyto důkazy provedl, avšak z nich neučinil jednotlivá skutková zjištění.

23. Soud svůj závěr o skutkovém stavu učinil, mimo zjištění, že žalovaní byli v rozhodné době jednateli žalobce, pouze ze znaleckého posudku. Soud pominul, že žalobce vznesl v řízení celou řadu tvrzení, z nichž dovozoval, že mu vznikla škoda v předmětné výši, a to porušením povinnosti žalovaných jako jednatelů žalobce jednat s péčí řádného hospodáře, pominul, že žalovaní se bránili těmto tvrzením žalobce celou řadou svých tvrzení, zejména pominul, že namítali, že z tvrzení žalobce neplyne, že žalobci škoda vznikla, přitom, pokud se žalobce domáhal na žalovaných náhrady škody, která mu měla vzniknou porušením povinnosti žalovaných jako jednatelů společnosti jednat s péčí řádného hospodáře, byl povinen mj. tvrdit a prokázat, že mu vznikla škoda v tvrzené výši. Ze spisu vyplynulo, že soud žalobce poučil, jak uvedeno výše, avšak z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, zda má soud za to, že žalobce vylíčil v dostatečném rozsahu právně významné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že mu vznikla tvrzená škoda, tedy, že se mu zmenšil majetek, v jakém rozsahu a kdy ke škodě došlo.

24. Odvolací soud konstatoval, že pokud účastník nesplní svoji povinnost tvrzení a důkazní, je soud prvního stupně povinen jej vyzvat k doplnění tvrzení tak, že úplně vylíčí právně významné skutečnosti. Není totiž přípustné, aby soud na účastníkovo tvrzení usuzoval z výsledků dokazování či ze skutečností, které jinak vyšly najevo. Důkaznímu řízení musí předcházet úplné vylíčení právně významných skutečností. Pokud má soud za to, že je vylíčení právně významných skutečností neúplné, vyzve účastníka podle § 118a odst. 1) o. s. ř., aby naznačeným způsobem doplnil uvedená tvrzení.

25. Soud pochybil též, pokud učinil závěr, že, co se týče náhrady škody ve výši 1 174 380 Kč, která měla vzniknout tak, že žalobce prodal tři vozy nižší střední třídy a koupil dva vozy střední třídy, je nárok oprávněný do výše 1 007 929 Kč, když žalovaní, kteří se povinnosti hradit škodu spočívající nákupu předmětných automobilů bránili potřebností nakoupených vozidel pro chod společnosti, nevysvětlili, proč bylo nutno pořídit vozidla výrazně nákladnější, než byla vozidla nahrazovaná, za situace, kdy žalované nepoučil o tom, že má za to, že dosud nevylíčili v dostatečném rozsahu právně významné skutečnosti o tom, že nákup předmětných automobilů byl pro chod společnosti potřebný, tedy že nejednali v rozporu s povinností jednat s péčí řádného hospodáře a nevyzval je podle § 118a odst. 1) o. s. ř., aby naznačeným způsobem doplnili svá tvrzení. Ze spisu vyplynulo, že soud sice žalované poučil, jak uvedeno výše, dalšího poučení se jim nedostalo a přesto soud učinil uvedený závěr, že žalovaní neprokázali své tvrzení, že nakoupení vozidel bylo potřebné pro chod společnosti. Řízení tak zatěžuje i jiná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

26. K tomu odvolací soud též připomněl, že z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k povinnosti jednatele společnosti s ručením omezeným vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře se (mimo jiné) podává, že:

Jednatel společnosti s ručením omezeným odpovídá za řádný (v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře jsoucí) výkon funkce, nikoliv za výsledek své činnosti. Jedná-li s péčí řádného hospodáře, není povinen hradit společnosti škodu, byť by v důsledku takového jednání vznikla.

Pro posouzení, zda rozhodnutí, která jednatel společnosti s ručením omezeným přijal při výkonu své funkce, byla učiněna v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, není významné, k jakým následkům taková rozhodnutí vedla (jakkoli by byly pro společnost negativní). I kdyby se očekávaný výsledek činnosti jednatele nedostavil, nebylo by z toho možné vyvozovat, že jednatel postupoval protiprávně. Teprve je-li zjištěno, že jednatel společnosti s ručením omezeným nevynaložil úsilí odpovídající hlediskům péče řádného hospodáře, lze zvažovat, zda je povinen společnosti nahradit újmu vzniklou v důsledku takového jednání.

Aby dostál požadavku péče řádného hospodáře, je jednatel společnosti s ručením omezeným povinen jednat při výkonu své funkce (mimo jiné) s potřebnými znalostmi, a tedy i informovaně, tj. při konkrétním rozhodování využít rozumně dostupné (skutkové i právní) informační zdroje a na jejich základě pečlivě zvážit možné výhody i nevýhody (rozpoznatelná rizika) existujících variant podnikatelského rozhodnutí. Splnění této povinnosti je ovšem nezbytné posuzovat z pohledu ex ante, tj. prizmatem skutečností, které jednateli byly či při vynaložení příslušné péče (při využití dostupných informačních zdrojů) mohly a měly být známy v okamžiku, v němž dotčená podnikatelská rozhodnutí učinil. Rozhodnutí jednatele nelze posuzovat podle skutečností, které se udály či vyšly najevo teprve ex post, tj. poté, kdy bylo přezkoumávané podnikatelské rozhodnutí učiněno.

Součástí péče řádného hospodáře je i povinnost nezbytné loajality, tj. povinnost jednatele dát při rozhodování přednost zájmům společnosti před zájmy svými či zájmy třetích osob, včetně zájmů společníka, který jej do funkce jednatele vahou svých hlasů prosadil.

Při posuzování, zda určité jednání jednatele společnosti s ručením omezeným bylo v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, musí soud (mimo jiné) přihlédnout ke všem okolnostem projednávané věci; zpravidla nelze učinit paušální závěr, podle něhož by určité jednání bylo vždy (per se) v rozporu s péčí řádného hospodáře.

Soud při zvažování, zda člen statutárního orgánu (jednatel) jednal s péčí řádného hospodáře, zásadně posuzuje toliko rozhodovací proces podle výše popsaných kritérií. Bylo-li určité rozhodnutí přijato korektně, tj. v zájmu společnosti, s patřičnou pečlivostí a s potřebnými znalostmi, není z pohledu péče řádného hospodáře významné, zda bylo pro společnost výhodné, nevýhodné, či zda jí přivodilo újmu. Soud tudíž musí odhlédnout od toho, že v době, kdy jednání člena statutárního orgánu (jednatele) posuzuje, už jsou známy jeho důsledky, a musí se vyvarovat přístupu, který by bylo možné označit za „retrospektivní proroctví“ (přístupu „generála po bitvě“).

Každý manažer, členy statutárních orgánů (jednatele) nevyjímaje, je při svém rozhodování vystaven nebezpečí chybných úsudků a odhadů, byť by jednal sebeodpovědněji. Jinak řečeno, ani člen statutárního orgánu není a nemůže být neomylný, což je nutné vzít v úvahu při posuzování, zda jednal s péčí řádného hospodáře.

27. Odvolací soud dále konstatoval, že rozhodnutí musí být odůvodněno způsobem uvedeným shora v § 157 odst. 2 o. s. ř., tedy soud musí kromě jiného stručně a jasně vyložit, jaké z tvrzených skutečností má za právně významné, které z těchto skutečností byly prokázány a které nikoli, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, přičemž dbá o to, aby bylo odůvodnění rozhodnutí přesvědčivé. Těmto požadavkům však soud prvního stupně v písemném vyhotovení napadeného usnesení zjevně nedostál, jak vyplývá z výše uvedeného.

28. Ze všech vyložených důvodů postupoval odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., napadený rozsudek zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

29. V dalším řízení soud prvního stupně věc opětovně posoudí a rozhodne, bude se přitom řídit závěry odvolacího soudu i závěry dovolacího soudu, které se vztahují i na rozhodování soudu prvního stupně, bude též přihlížet k odvolacím námitkám. Soud také bude mít na zřeteli, že v případě, že neprovede některé z navržených důkazů, je povinen vysvětlit, proč tyto důkazy neprovedl, přičemž uvede, na podporu jakých skutečností byly tyto důkazy navrženy. Též soud bude mít na zřeteli, že znalec řeší pouze otázku skutkovou, tedy řeší pouze odborné otázky, které mu vytýčil soud, avšak otázky právní může řešit pouze soud. Pokud v daném případě znalec uzavřel, že žalovaní porušili povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, je uvedený závěr nepřípustný. V této souvislosti soud zváží, zda není na místě řešit další odborné otázky, tedy doplnit dokazování.

30. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně.