o neplatnost zápisu z jednání dne 18. 11. 2019, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2021, č. j. 72 Cm 43/2020-25

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 14. 2. 2020 se navrhovatel vůči [Jméno navrhovatele B] (dále jen „společenství“) domáhá, aby soud rozhodl, že zápis z jednání shromáždění vlastníků, konaného dne 18. 11. 2019, ve znění tzv. „Náhradního zápisu ze schůze“, vyhotoveného dne 18. 12. 2019 a podepsaného členy výboru společenství [Anonymizováno] a [Anonymizováno], neodpovídá skutečnému průběhu uvedeného jednání a znění přijatého rozhodnutí, a aby soud dočasně do pravomocného skončení věci zakázal jednat podle rozhodnutí, které je obsaženo v tomto zápise.

2. Navrhovatel v žalobě uvedl, že je členem společenství, které dne 18. 11. 2019 konalo shromáždění vlastníků. Na uvedeném shromáždění byl navrhovatel zvolen zapisovatelem. Po skončení jednání vyhotovil koncept zápisu, který předal předsedkyni výboru společenství [Anonymizováno]. Ta mu zápis cca po týdnu vrátila s připomínkami a žádala o opravu včetně znění přijatého usnesení, což navrhovatel ústně odmítl. Členové výboru [Anonymizováno] a [Anonymizováno] potom pod záminkou, že navrhovatel včas nedodal zápis, vyhotovili náhradní zápis, jehož text je odlišný od usnesení skutečně přijatého shromážděním.

3. Společenství ve svém vyjádření namítalo, že z návrhu není zřejmé, čeho se navrhovatel vlastně domáhá, dále, že navrhovatel nemá k podání žaloby důležitý důvod a že soud by neměl neplatnost rozhodnutí shromáždění vyslovit, neboť i kdyby došlo k porušení zákona, nemělo by závažné právní následky.

4. Soud prvního stupně u jednání dne 9. 3. 2021 po přednesech návrhu a vyjádření konstatoval, že mezi účastníky je nesporné členství navrhovatele ve společenství a řádné svolání shromáždění dne 18. 11. 2019, provedl důkazy konceptem zápisu vyhotoveným navrhovatelem a náhradním zápisem vyhotoveným členy výboru, nepřipustil změnu žaloby a ve věci rozhodl tak, že návrh zamítl a společenství přiznal náhradu nákladů řízení.

5. Soud prvního stupně po skutkové stránce konstatoval, že navrhovatel je členem společenství, že dne 18. 11. 2019 se konalo řádně svolané shromáždění, na kterém byl navrhovatel zvolen zapisovatelem. Navrhovatel vyhotovil koncept zápisu, který nepodepsal. V konceptu jsou usnesení shromáždění formulována následovně: „(A.) Shromáždění ukládá výboru společenství, aby dle stávající smlouvy mezi družstvem [Anonymizováno], aby požádalo o cenové nabídky jím evidovaných dodavatelů jednak rekonstrukcí vnitřních prostor domu, tak i oprav hlavních silnoproudých rozvodů elektroinstalací v bytových a dodavatelů rekonstrukcí stoupaček, a předložilo tyto cenové nabídky příštímu shromáždění společenství. (B). Zakazuje se vlastníkům jednotek, aby na pozemcích okolo celého bytového domu svévolně vysazovali jakékoliv rostliny včetně keřů a dřevin, a aby s tímto zákazem seznámili rodinné příslušníky, se kterými žijí ve společné domácnosti ve své jednotce, a ev. i nájemcům své jednotky.“ Koncept zápisu je proškrtán a je v něm uvedena řada připomínek; koncept je podepsán [Anonymizováno]. Dne 18. 12. 2019 vyhotovil člen výboru [Anonymizováno] a podepsala [Anonymizováno], předsedkyně výboru. Z náhradního zápisu se podává, že navrhovatel nevyhotovil zápis a že shromáždění schválilo usnesení, podle kterého (a) mělo společenství oslovit družstvo [Anonymizováno], aby zařídilo výběrové řízení na rekonstrukci vnitřních prostor domu a elektrorozvodů ve společných částech domu, (b) mělo společenství následně požádat o nový úvěr, (d) mělo být zakázáno svévolné vysazování keřů a stromů v okolí domu a (d) po oznámení výsledků výběrového řízení měla být svolána další schůze společenství. Navrhovatel hlasoval pro přijetí všech usnesení.

6. Po právní stránce soud prvního stupně konstatoval, že návrh je podán ve lhůtě podle § 1209 odst. 1 o. z., a že k podání návrhu, aby soud společenství dočasně zakázal jednat podle usnesení obsažených ve sporném zápisu, není navrhovatel aktivně legitimován, neboť hlasoval pro přijetí všech usnesení, a není tedy „přehlasovaným vlastníkem“ ve smyslu uvedeného ustanovení zákona. V části, ve které se navrhovatel domáhal vyslovení, že náhradní zápis neodpovídá skutečnému průběhu jednání, nejde podle soudu prvního stupně o návrh podle § 1209 odst. 1 o. z., nýbrž o žalobu určovací podle § 80 o. s. ř. Navrhovatel přitom netvrdil, jaký naléhavý právní zájem má na požadovaném určení. Pouze na okraj soud prvního stupně uvedl, že znění usnesení v konceptu zpracovaném navrhovatelem a v náhradním zápisu se podstatně neodlišují a že navrhovatel nekonkretizoval, proč mu vadí formulace uvedené v náhradním zápisu.

7. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání, ve kterém uvedl, že předsedkyně výboru po něm požadovala, aby koncept zápisu doplnil o to, že výbor společenství získal na shromáždění mandát k jednání o úvěru. Navrhovatel to měl odmítnout, neboť shromáždění podle něj takové usnesení nepřijalo. Navrhovatel dále nesouhlasí s tím, že by nebyl schopen vyhotovit zápis do 30 dnů ode dne konání shromáždění. Jím podepsaný zápis vhodil do schránky společenství dne 17. 12. 2019; přesto byl o den později ráno na vývěsní desce společenství vyvěšen sporný náhradní zápis. Navrhovatel doplňuje, že kladně nehlasoval pro usnesení uvedené ve sporném zápisu, nýbrž pro usnesení skutečně odhlasované, tj. ve znění uvedeném v navrhovatelem vyhotoveném zápisu. Vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění se nedomáhal, neboť usnesení uvedené ve sporném náhradním zápisu nebylo nikdy přijato; nemůže se tak domáhat neplatnosti něčeho, co neexistuje. Naléhavý právní zájem navrhovatele je dán z důvodu, že se nejednalo o banální záležitost, nýbrž o věc majetkovou, týkající se spoluvlastnictví vlastníků jednotek. Závěrem namítl, že u jednání soudu prvního stupně nebyl přečten žádný z listinných důkazů ani nebyl sdělen jejich obsah a účastníci neměli možnost se k provedeným důkazům vyjádřit. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

8. Společenství ve svém vyjádření navrhlo napadené rozhodnutí potvrdit, ztotožnivše se s jeho závěry.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné jen zčásti. Jednal přitom podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti navrhovatele, který se k jednání odvolacího soudu nedostavil, přestože mu předvolání k jednání bylo doručeno.

10. Pro projednávanou věc je rozhodné znění občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinné v době konání shromáždění a sepsání sporného zápisu, tj. před novelou č. 163/2020 Sb. (dále jen o. z.). V té době zněl § 1209 odst. 1 o. z. takto: Je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

11. Část věty první za středníkem citovaného ustanovení vykládá soudní praxe tak, že je „svou povahou rozhodnutím o předběžném opatření (o kterém by ostatně mohlo být rozhodnuto i bez tohoto výslovného odkazu). Podá-li vlastník jednotky v řízení o určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek (spolu s žalobou, případně kdykoliv v dalším průběhu řízení) návrh podle § 1209 odst. 1 věty první za středníkem o. z., rozhodne soud o takovém návrhu podle § 102 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z. ř. s.“). V souladu s § 102 odst. 3 o. s. ř. se tak použije mj. i § 75b o. s. ř. o povinnosti navrhovatele složit jistotu (nejde o řízení, které by bylo možné zahájit i bez návrhu § 12 odst. 3 z. ř. s.), soud rozhodne o návrhu bezodkladně, popř. nejpozději do sedmi dnů od podání návrhu (§ 75c odst. 2 o. s. ř.) […]“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3645/2016, uveřejněné pod R 60/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

12. Navrhl-li tedy navrhovatel v projednávané věci, aby soud zakázal jednat podle usnesení uvedených ve sporném náhradním zápisu do pravomocného skončení věci, měl o něm soud prvního stupně rozhodnout jako o návrhu na vydání předběžného opatření.

13. Podle § 75b o. s. ř. k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10 000 Kč a ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti ve výši 50 000 Kč (odstavec 1 věta první). Nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu návrh na předběžné opatření odmítne (odstavec 2). Již z textu uvedeného ustanovení plyne, že má-li navrhovatel složit jistotu nejpozději v den podání návrhu na nařízení předběžného opatření, soud navrhovatele ke složení jistoty nevyzývá; není-li jistota včas složena, návrh bez dalšího odmítne. Ze spisu se podává, že navrhovatel žádnou jistotu nesložil.

14. Soud prvního stupně tedy neměl o návrhu navrhovatele na zákaz jednat podle usnesení uvedených ve sporném zápisu vůbec meritorně rozhodovat, nýbrž měl uvedený návrh bez dalšího odmítnout podle § 75b odst. 2 o. s. ř. Proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadené usnesení ve výroku o zamítnutí návrhu na nařízení zákazu jednat podle sporného zápisu změnil tak, že návrh odmítl.

15. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého má navrhovatelův návrh na určení, že sporný náhradní zápis neodpovídá skutečnému průběhu jednání a skutečnému znění přijatých usnesení, povahu žaloby určovací ve smyslu § 80 o. s. ř. (Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.). Navrhovatel ostatně v odvolání sám uvádí, že jeho návrh nesměřoval k vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění.

16. Odvolací soud se proto předně zabýval tím, zda navrhovatel má na požadovaném určení naléhavý právní zájem a zda je k podání návrhu aktivně legitimován. Věcnou legitimaci v řízení o určovací žalobě „má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný vztah nebo sporné právo týká“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1850/2009). Podle ustálené soudní praxe navrhovatel „má právní zájem na žádaném určení, jestliže by bez tohoto určení bylo ohroženo jeho právo nebo právní vztah, na němž je zúčastněn, nebo jestliže by se jeho postavení bez tohoto určení stalo nejistým. Ke vzniku žalobcova právního zájmu na určení stačí takové chování žalovaného, které nasvědčuje jeho úmyslu porušit právo žalobce nebo způsobit mu újmu na jeho právním postavení“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2978/2019, a judikaturu tam citovanou).

17. Navrhovatel je jako člen společenství účasten rozhodování shromáždění, a je proto k podání návrhu v projednávané věci aktivně legitimován. Protože návrh směřuje k určení, o čem vlastně shromáždění rozhodlo, není pro aktivní legitimaci navrhovatele podstatné, zda hlasoval pro nebo proti usnesení.

18. Soud prvního stupně nepoučil navrhovatele o jeho povinnosti tvrzení, v čem spočívá jeho naléhavý právní zájem na požadovaném určení, ač tak učinit měl, neboť navrhovatel v řízení před soudem prvního stupně taková tvrzení neuvedl. Navrhovatel nicméně svá tvrzení v odvolání zčásti doplnil, pročež z nich odvolací soud mohl vycházet. Navrhovatel rovněž doplnil, v čem se podle něj obsah sporného náhradního zápisu neshoduje se skutečně přijatým usnesením - podle něj se shromáždění ve skutečnosti neusneslo na tom, že společenství požádá o nový úvěr.

19. Odvolací soud nicméně konstatuje, že navrhovatelovo tvrzení, podle něhož jeho naléhavý právní zájem na požadovaném určení spočívá v tom, že nejde o banální záležitost, nýbrž o věc majetkovou, není dostatečně konkrétní, resp. z něj nevyplývá, jakého konkrétního navrhovatelova práva nebo právního vztahu se požadované určení dotýká, jak by bez požadovaného určení byly toto právo nebo právní vztah ohroženy, popř. jaké právní postavení navrhovatele by se stalo nejistým a jakým způsobem. Navrhovatel se k jednání odvolacího soudu nedostavil, a proto jej odvolací soud nemohl dále poučit.

20. Odvolací soud má navíc za to, že i kdyby shromáždění ve skutečnosti neschválilo usnesení, že společenství má požádat o nový úvěr, nemělo by zdánlivé usnesení žádný podstatný dopad do právního postavení navrhovatele jako člena společenství a vlastníka jednotky. Z usnesení uvedeného ve sporném náhradním zápisu totiž neplyne, že (a v jaké výši a za jakých podmínek) se společenství zadluží; usnesení pouze žádá statutární orgán společenství, aby zahájil jednání s peněžními ústavy o podmínkách úvěru. Taková jednání by přitom mohl statutární orgán společenství vést i bez zmocnění uděleného shromážděním, a ujednané podmínky by před uzavřením smlouvy o úvěru musel předložit shromáždění ke schválení (§ 1208 písm. g/ bod 3. o. z.). Jinak řečeno, usnesení doplněné do sporného zápisu nepředstavuje pro navrhovatele žádnou újmu ani ohrožení jeho majetku nebo postavení vlastníka jednotky.

21. K ostatním přijatým usnesením navrhovatel ani neuvedl, v čem konkrétně spočívá odlišnost jejich obsahu uvedeného ve sporném náhradním zápisu od skutečnosti. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně v tom, že obsah usnesení uvedený ve sporném náhradním zápisu a v konceptu předloženém navrhovatelem je podobný a odlišnosti jsou jen formulačního charakteru. Formulační odlišnosti opět nemohou zasáhnout do právního postavení navrhovatele.

22. Odvolací soud proto uzavírá, že navrhovatel nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Proto podle § 219 o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil v části, ve které se byla zamítnuta žaloba o určení, že sporný náhradní zápis neodpovídá skutečnému průběhu a obsahu usnesení shromáždění. Věcně správný je také výrok soudu prvního stupně o nákladech řízení, neboť na úplném úspěchu společenství v řízení se nic nezměnilo.

23. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšnému společenství.

24. Náklady společenství sestávají z

a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím ve 2 úkonech právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 6 200 Kč,

b. 2 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč,

c. náhrady za 21 % DPH ve výši 1 428 Kč.