o neplatnosti usnesení členské schůze, o žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 79 Cm 5/2020-31 ze dne 7. května 2020

1. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně (dále též soud) napadeným usnesením zamítl návrh navrhovatelky na osvobození od soudního poplatku a na ustanovení zástupce z řad advokátů. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že navrhovatelka podala návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze [Anonymizováno] (dále též návrh), zároveň podala žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Soud uvedl, že vyzval navrhovatelku, aby doložila své majetkové poměry a zaslal jí k vyplnění „Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“ (dále též prohlášení), navrhovatelka soudu vyplněné prohlášení zaslala dne 26. 2. 2020.

2. Soud konstatoval, že z prohlášení se podává, že žije navrhovatelka v domácnosti sama, nemá žádné příjmy z pracovního či obdobného poměru, nemá žádné příjmy z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, ani z podnikání a z jiné samostatně výdělečné činnosti, navrhovatelka pobírá dávky státní sociální podpory, přičemž k jejich měsíční výši navrhovatelka uvádí, že je variabilní. Mezi konkrétními dávkami, které navrhovatelka pobírá, zmiňuje příspěvek na bydlení, příspěvek na živobytí a poplatek na bydlení. K měsíční výši každé z těchto jednotlivých dávek navrhovatelka uvádí, že je variabilní. Z prohlášení se dále podává, že navrhovatelka nemá žádné další příjmy, je vlastníkem majetku větší hodnoty: vybavení bytu, které bylo v rámci dědického řízení v roce 1997 ohodnoceno částkou 140 000 Kč, přičemž od roku 1997 nedošlo k žádné změně, navrhovatelka má dluh vůči [právnická osoba]., a to ve výši 16 000 Kč k 1. 1.2020, přičemž tento dluh splácí měsíčními splátkami ve výši 688 Kč, zároveň uvádí, že na nájemném měsíčně vynaloží 3 550 Kč. K jiným okolnostem, které by mohly mít vliv na osvobození, navrhovatelka uvádí, že se z hlediska zdravotního stavu potýká s obtížemi: astma, alergie, záněty šlach.

3. Soud zjistil, že navrhovatelka nevlastní nemovitost, nevlastní vozidlo vedené v evidenci registru silničních vozidel. Soudu navrhovatelka sdělila, že není vlastníkem žádných finančních prostředků, nemá žádné příjmy a není vlastníkem jiných movitých věcí větší hodnoty.

4. Soud konstatoval, že navrhovatelka soud informovala, že splácí dluh vůči [právnická osoba]. splátkou 688 Kč měsíčně, tuto výši i přes výzvu obsaženou v prohlášení nedoložila, také soud neinformovala, z jakých prostředků hradí jednotlivé měsíční splátky tohoto dluhu, stejně jako z jakého důvodů není možné soudní poplatek financovat z podobných zdrojů jako tyto jednotlivé splátky. Konstatoval též, že navrhovatelka neuvedla, z jakých zdrojů dochází k financování nájemného, že i přesto, že byla soudem vyzvána, aby prohlášení vyplnila pravdivě a úplně a aby byly jednotlivé druhy a výše dávky, jejichž je příjemcem, doložené pravomocným rozhodnutím o přiznání dávky nebo potvrzením plátce příslušné dávky a tyto přiloženy jako přílohy k prohlášení, dále nespecifikovala, v čem tvrzená variabilita jednotlivých jí vyplácených dávek spočívá, a žádné z vyžadovaných rozhodnutí jako přílohu prohlášení nepřiložila. Soud dále doplnil, že navrhovatelka sice uvedla, že její zdravotní stav vykazuje negativní aspekty jako astma, alergie a záněty šlach, avšak tyto tvrzené okolnosti nedoložila, např. příslušnými lékařskými zprávami, neuvedla, jak tyto okolnosti ovlivňují její schopnost dosahovat příjmů. Soud konstatoval, že i kdyby tyto okolnosti vedly k nemožnosti navrhovatelky vykonávat zaměstnání či jinou výdělečnou činnost, žádné takové důvody v prohlášení navrhovatelka neuvedla.

5. Soud učinil závěr, že navrhovatelka neposkytla soudu informace nezbytné po posouzení jedné z podmínek přiznání osvobození od soudních poplatků, a to posouzení poměrů navrhovatelky, navrhovatelka soudu nedoložila, že si prostředky k zaplacení soudního poplatku nemůže obstarat například prostřednictvím zaměstnání. Dále soud učinil závěr, že pokud je navrhovatelka schopna si prostředky pro hrazení svých závazků obstarat, přičemž se mezi její měsíční výdaje řadí mj. platba měsíčních splátek dluhu, je schopna si prostředky pro hrazení svých závazků obstarat.

6. Soud uzavřel, že navrhovatelka uvedla v prohlášení neúplné údaje a neprokázala tudíž věrohodným způsobem, že splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, neboť nemá reálnou možnost, jak svoji poplatkovou povinnost plnit, a zároveň sama znemožnila nepodáním úplného a přesného obrazu o svém majetku soudu žádost o osvobození od soudního poplatku náležitě posoudit.

7. Soud proto rozhodl tak, že se osvobození od soudního poplatku za návrh ve výši 2 000 Kč podle ust. §138 odst. 1 o. s. ř. navrhovatelce nepřiznává a vzhledem k tomu, že soud rozhodl, že osvobození od soudního poplatku se navrhovatelce nepřiznává, nemohl žádosti navrhovatelky o bezplatné ustanovení zástupce z řad advokátů dle ust. § 30 odst. 1 o. s. ř. vyhovět.

8. Proti tomuto usnesení se navrhovatelka odvolala s tím, že je v evidenci Úřadu práce pro [adresa] jako uchazeč o zaměstnání, prostředky na obživu si obstarává formou dávek hmotné nouze, které poskytuje ÚP, dávky se skládají z následujících položek: příspěvek na bydlení (variabilní), doplatek příspěvku na bydlení (variabilní), příspěvek na živobytí. Uvedla, že z dotazníku nebylo patrné, zda má ÚP potvrdit všechny tři dávky, že v době vyplňování dotazníku docházelo ke změnám ve výši výplat obou dávek na bydlení, vůči kterým se odvolávala a z tohoto důvodu nemohla doložit výši příspěvků na bydlení, že příspěvek na živobytí v době vyplňování dotazníku činil 2 200, - Kč, že dluh vůči [právnická osoba] platí z příspěvku na živobytí, není jí jasné, zda jako doklad stačí pouze výpis z účtu, není jí jasné, jakým způsobem má doložit svůj zdravotní stav, že zdravotní stav omezuje její možnosti zaměstnání, že dochází k sezónnímu zhoršování jejího zdravotního stavu, uvedla též, že je v dlouhodobé léčbě dalších chorob, které však neovlivňují výběr jejího povolání, že na léky jsou stanoveny doplatky, které hradí z příspěvku na živobytí a není jí jasné, zda potvrzení mají vydávat lékaři nebo lékárník, též neví, jak stará mají tato potvrzení být. Je pro ni nyní překvapivá administrativní rozsáhlost, když v roce 2015 na odpuštění soudního poplatku stačilo potvrzení od ÚP, že pobírá dávky hmotné nouze. Má za to, že z výše uvedeného je patrné, že nedisponuje nadbytečnými finančními prostředky.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a násl. občanského soudního řádu (dále o. s. ř.) v platném znění a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Ze spisu vyplynulo, že navrhovatelka podala návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze bytového družstva a zároveň podala žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Soud vyzval navrhovatelku, aby doložila své majetkové poměry a zaslal jí k vyplnění prohlášení, zároveň ji poučil o tom, že potvrzení je třeba pravdivě a úplné vyplnit a vyplněné zaslat soudu zpět ve stanovené lhůtě, též ji poučil, že k potvrzení je třeba připojit všechny listiny, na něž bude v potvrzení odkazovat a nedoloží-li soudu své poměry v uvedené lhůtě, bude soud předpokládat, že u navrhovatelky nejsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Navrhovatelka v prohlášení uvedla, že žije sama, nemá příjmy z pracovního či obdobného poměru, nemá příjmy z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, ani z podnikání a z jiné samostatně výdělečné činnosti, pobírá dávky státní sociální podpory, např. příspěvek na bydlení, příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení, přičemž k jejich měsíční výši uvedla, že jsou variabilní. Uvedla, že nemá další příjmy, je vlastníkem majetku větší hodnoty, a to vybavení bytu, které bylo v rámci dědického řízení v roce 1997 ohodnoceno částkou 140 000 Kč, přičemž nedošlo ke změně. Uvedla též, že nemá manžela, nemá vyživovací povinnost, má dluh ve výši 16 000 Kč vůči [právnická osoba], s měsíčními splátkami 688 Kč, že nájemné měsíčně činí 3 550 Kč. K jiným okolnostem, které by mohly mít vliv na osvobození, uvedla, že má astma, alergie, záněty šlach. Nic dalšího neuvedla, nedoložila svá prohlášení žádnými důkazy. Soud zjistil, že navrhovatelka nevlastní nemovitost ani vozidlo. Soud učinil závěr, že navrhovatelka uvedla v prohlášení neúplné údaje a neprokázala věrohodným způsobem, že nemá možnost, jak svoji poplatkovou povinnost splnit a že tedy splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Soud proto návrh na osvobození od soudního poplatku a na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl.

11. Podle ust. § 138 zákona č. 99/1963 Sb. o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela, lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

12. Zákonnými podmínkami pro osvobození od soudního poplatku jsou ve smyslu výše citovaného ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. jednak poměry účastníka řízení, které takový postup musí odůvodňovat, a jednak skutečnost, že nesmí jít o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, přičemž obě tyto podmínky musí být splněny současně.

13. Odvolací soud konstatoval, že soud v odůvodnění rozhodnutí správně uvedl, že osvobození od soudních poplatků je výjimečným opatřením, které přichází do úvahy v případě, že osobní a majetkové poměry účastníka řízení znemožňují soudní poplatek uhradit a tím i domáhat se svého práva u soudu, že soudní poplatek je daňovým příjmem státního rozpočtu a má-li subjekt daňovou (poplatkovou) povinnost, je povinen ji splnit, přestože žádné prostředky nemá, též správně uvedl, že nelze zohledňovat okolnost, že navrhovatel je povinen hradit jiné závazky vůči dalším věřitelům, když z žádného zákonného ustanovení nevyplývá, že úhrada jakýchkoliv jiných závazků má přednost před zaplacením soudního poplatku, a že o splnění poplatkové povinnosti vůči státu lze uvažovat až poté, co budou veškeré ostatní platební povinnosti stěžovatele zcela či alespoň zčásti splněny.

14. Odvolací soud konstatoval dále, že smyslem osvobození od soudního poplatku je umožnit přístup k soudu účastníkům, jejichž majetkové a jiné osobní poměry neumožňují soudní poplatek zaplatit a že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží mj. k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k povaze uplatněného nároku, k tomu, zda žadatel úplně a pravdivě vylíčil své majetkové poměry.

15. Odvolací soud dospěl ke shodnému závěru se soudem prvního stupně, a to, že navrhovatelka věrohodným způsobem neprokázala, že není schopna obstarat si finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku. Navrhovatelka, přestože je povinna a byla o své povinnosti soudem poučena, úplně a pravdivě vylíčit své majetkové poměry, z nichž lze dovodit, by jí v důsledku jejích majetkových poměrů bylo znemožněno uplatnit její právo, majetkové poměry nevylíčila. Z uvedených tvrzení navrhovatelky a zjištěných skutečností nelze učinit závěr, že navrhovatelka není schopna soudní poplatek zaplatit. Ani skutečnosti uváděné navrhovatelkou v odvolání výše uvedené neprokazují, že jsou dány podmínky pro osvobození navrhovatelky od soudního poplatku a k ustanovení zástupce. Správný je tedy závěr soudu, že není na místě osvobodit navrhovatelku od soudního poplatku, byť částečně a ustanovit jí zástupce. Odvolací soud se plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a v dalším na ně odkazuje.

16. Protože je napadené rozhodnutí věcně správné, odvolací soud je podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení o věci nekončí.