o určení vlastnického práva k akciím, o návrhu na nařízení předběžného opatření, o odvolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2023, č. j. 66 Cm 83/2023-37

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 13. 3. 2023 se žalobkyně domáhá, aby soud určil, že žalobkyně je jediným akcionářem společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále jen „společnost“). Žalobkyně tvrdí, že se domáhá určení, že žalovaný 1) je vlastníkem 20 ks kmenových akcií na jméno o jmenovité hodnotě 100 000 Kč, které představují 100% podíl ve společnosti (dále jen „akcie“). Žalovaný 1) akcie nabyl za trvání manželství s žalobkyní a z prostředků společného jmění, jehož rozsah nebyl modifikován. Poté, co žalobkyně podala v září 2020 návrh na rozvod manželství, převedl žalovaný 1) akcie na žalovanou 2) (svou matku). Žalobkyně nedala k převodu souhlas a jeho neplatnosti se dovolala dopisem z 9. 9. 2021, kterým žalované vyzvala, aby uvedli stav zápisu v obchodním rejstříku do souladu se skutečným stavem. Žalovaná 2) je přesto jako jediný akcionář stále zapsána v obchodním rejstříku.

2. Součástí žaloby učinila žalobkyně i návrh na vydání předběžného opatření, jímž se domáhá, aby soud zakázal žalované 2) nakládat s akciemi, tj. tyto akcie převést nebo jakkoli zcizit, zatížit zástavním právem předkupním právem nebo jiným právem ve prospěch třetí osoby. Uvádí, že s ohledem na to, že žalovaná 2) je starobní důchodkyně, není podnikatelkou a společnost stále fakticky ovládá žalovaný, byl převod pokusem umenšit masu aktiv společného jmění ve snaze krátit majetková práva žalobkyně v rámci vypořádání společného jmění. Upozornila, že žalovaný byl v minulosti odsouzen za ekonomickou trestnou činnosti, má zkušenosti s převody obchodních podílů do zahraničí a na druhou žalovanou převedl podíly v dalších dvou společnostech, ohledně nichž již soudy nařídily obdobné předběžné opatření. Žalobkyně se obává dalších převodů akcií na třetí subjekty, čímž by mohl být výkon rozhodnutí ohrožen či vyloučen.

3. K návrhu na nařízení předběžného opatření přiložila žalobkyně kopii usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2021, č. j. 73 Cm 167/2021, kterým bylo žalované 2) zakázáno nakládat s podílem ve společnosti [právnická osoba], a usnesení téhož soudu ze dne 12. 7. 2021, č. j. 18 Co 206/2021-28, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu pro Prahu 6 o zákazu nakládat s podílem ve společnosti [právnická osoba]., dále dva novinové články o trestní historii žalovaného 1), oddací list žalobkyně a žalovaného 1), návrh na rozvod jejich manželství, předžalobní výzvu s dovoláním se neplatnosti převodu akcií na žalovanou 2), kopii části rejstříkového spisu o tomto převodu a výpis z obchodního rejstříku pro společnost, podle kterého byl žalovaný 1) zapsán jako jediný akcionář společnosti 26. 9. 2016, přičemž od 29. 5. 2021 byla jako jediný akcionář zapsána žalovaná 2). Žalovaný 1) je od září 2016 jediným členem představenstva společnosti, žalovaná 2) je od roku 2014 členkou dozorčí rady.

4. Soud prvního stupně napadeným usnesením návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověl (výrok I.) a žalobkyni uložil zaplatit soudní poplatek (výrok II.). Považoval za osvědčené, že žalovaný 1) nabyl akcie za trvání manželství s žalobkyní a tyto akcie jsou tedy součástí společného jmění manželů. Jako manželka má naléhavý právní zájem na ochraně majetku spadajícího do společného jmění. Potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků spatřoval v tom, že žalovaná 2) je jako jediný akcionář společnosti zapsána v obchodním rejstříku, a třetí osoby s ní mohou jednat v důvěře v tento zápis, přestože v projednávané věci může být prokázáno, že neodpovídá skutečnosti. Je třeba předejít potenciálnímu převodu akcií na třetí osoby.

5. Proti tomuto usnesení podali žalovaní odvolání, které podle svého obsahu směřuje pouze proti jeho výroku I. Tvrdili, že první žalovaný získal akcie darem od rodičů, jmenovitě svého zemřelého otce a manžela žalované 2). Akcie proto nebyly součástí společného jmění, tudíž první žalovaný nepotřeboval souhlas k jejich převodu. Navíc žalovaní nepovažovali za oprávněnou obavu, že by druhá žalovaná mohla akcie zcizit. Žalobkyně se totiž domáhá „zrušení převodů podílů“ z prvního žalovaného na druhou žalovanou také ohledně dvou dalších společností, a to [právnická osoba]. (řízení je vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 231/2021) a [právnická osoba] (řízení u téhož soudu pod sp. zn. 73 Cm 167/2021). Obě žaloby byly podány již v květnu 2021, a přesto druhá žalovaná akcie dosud nezcizila, protože to nemá v úmyslu. Dar byl vrácen proto, že podmínkou darování bylo, že žalovaný 1) dar rodičům vrátí, jestliže dojde k rozchodu mezi ním a žalobkyní. Rozvodové řízení zahájila žalobkyně, které žalovaného 1) již několik let veřejně difamuje, rozeštvala celou rodinu a zpřetrhala vztahy dětí vůči žalovaným. Žalovaní navrhli zrušení napadeného usnesení.

6. K odvolání se vyjádřila žalobkyně, který považuje za osvědčené, že akcie jsou součástí společného jmění žalobkyně a prvního žalovaného. Skutečnost, že druhá žalovaná zatím s akciemi nenakládala, nevylučuje možnost, že by tak učinila v budoucnu. Upozornila na to, že žalované bylo pravomocně zakázáno disponovat s podíly v dalších dvou obchodních společnostech. Cílem převodu akcií bylo jejich vyvedení ze společného jmění. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného usnesení.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací zjistil, že odvolání bylo podáno včas.

8. Podle ustálené judikatury „z povahy odvolání jakožto opravného prostředku plyne, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska, nikoli podle hmotného práva, neboť pak by šlo o posouzení důvodnosti nároku ve věci samé. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2323/99). V projednávané věci soud prvního stupně napadeným výrokem I. zakázal druhé žalované nakládat s akciemi. Prvního žalovaného se předběžné opatření nijak nedotklo. Výrokem I. napadeného usnesení nemohla proto prvnímu žalovanému vzniknout žádná újma, již by bylo možno odstranit zrušením tohoto výroku. Odvolací soud proto odvolání prvního žalovaného odmítl jako podané neoprávněnou osobou (§ 218 písm. b/ o. s. ř.).

9. Odvolání druhé žalované shledal odvolací soud nejen přípustným, ale i důvodným.

10. Podle § 102 o. s. ř., je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. (odstavec 1). Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně. (odstavec 3 věta druhá).

11. Podle § 75c o. s. ř. předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením (odst. 1). Pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně (odstavec 4).

12. Jedním z předpokladů úspěchu návrhu na nařízení předběžného opatření je osvědčení nároku žalobce ve věci samé. Žalobce tedy musí soud přesvědčit, že „na základě skutečností tvrzených v návrhu na nařízení předběžného opatření a na základě důkazů doložených s návrhem lze s vysokou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že návrhu ve věci samé bude vyhověno“ (viz Levý in Svoboda, Smolík a kol. Občanský soudní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck 2022, k § 74 marg. č. 15). Naopak to znamená, že předběžné opatření nemůže soud nařídit za situace, kdy z žaloby samotné a z obsahu spisu vyplývá, že žalobě nemůže být vyhověno.

13. Žaloba v projednávané věci je žalobou určovací ve smyslu § 80 o. s. ř. (Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.)

14. Odvolací soud se proto předně zabýval tím, zda žalobkyně osvědčila naléhavý právní zájem na požadovaném určení, zda osvědčila svou aktivní legitimaci k podání návrhu a také pasivní legitimaci žalovaných. Věcnou legitimaci v řízení o určovací žalobě „má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný vztah nebo sporné právo týká“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1850/2009). Nejsou-li účastníky řízení všichni ti, kdo jsou účastníky právního vztahu, o který v řízení jde, musí být žaloba zamítnuta pro nedostatek pasivní věcné legitimace (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 679/2001).

15. V projednávané věci je žaloba vnitřně rozporná v tom, čeho se žalobkyně vlastně domáhá. V prvním odstavci žaloby se totiž uvádí, že žalobkyně se domáhá určení vlastnického práva žalovaného k akciím, avšak v petitu žaloby je uvedeno, že soud má určit, že žalovaný je jediným akcionářem společnosti. Pojmy „vlastník akcie“ a „akcionář“ však nejsou totožné. Podle § 269 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“), totiž platí, že k účinnosti převodu akcie na jméno vůči společnosti se vyžaduje oznámení změny osoby akcionáře společnosti a předložení akcie na jméno společnosti. Dokud není převod akcie společnosti oznámen a řádně rubopisovaná akcie společnosti předložena, není vlastník akcie ve vztahu ke společnosti akcionářem (srov. Štenglová, I. in: Štenglová, Havel a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck 2020, k § 269 marg. č. 2). Podobně podle § 709 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví. Nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev. Druhý z manželů je tedy spoluvlastníkem akcie, avšak není akcionářem.

16. Akcionářem je tedy osoba, která má práva a povinnosti spojené s účastí v akciové společnosti. Účastníkem právního vztahu „akcionářství“ je tedy také akciová společnost, která je proto pasivně legitimována v řízení o určení, kdo je akcionářem společnosti. Naproti tomu řízení o určení, kdo je vlastníkem akcií, se akciové společnosti přímo netýká; společnost je povinna zapsat do seznamu akcionářů toho, kdo prokáže změnu v osobě akcionáře (§ 269 odst. 2 z. o. k.).

17. Žaloba o určení, že první žalovaný je akcionářem společnosti, tedy nemá naději na úspěch, není-li žalována i společnost. Naději na úspěch ovšem nemá ani žaloba, že první žalovaný je vlastníkem akcií, neboť tento závěr popírá samo tvrzení žalobkyně, že akcie jsou součástí společného jmění žalobkyně a prvního žalovaného. Žalobní tvrzení by směřovala k osvědčení žaloby o určení, že akcie jsou ve společném jmění žalobkyně a prvního žalovaného, čehož se však žalobkyně nedomáhá.

18. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s ř. per analogiam (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod R 17/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl.

19. O nákladech řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci.