o určení členství v bytovém družstvu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 78 Cm 132/2020-161 ze dne 3. června 2022

1. Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. z důvodu nedostatku právního zájmu zamítl určovací žalobu, jíž se žalobkyně domáhala proti žalovanému [Jméno žalovaného] určení, že její babička zůstavitelka [jméno FO], narozená [Anonymizováno] a zemřelá dne [Anonymizováno] byla ke dni úmrtí členkou [adresa] a zároveň výlučnou vlastnictví družstevního podílu v Bytovém družstvu, s nimž je spojeno užívací právo bytové jednotky č. [Anonymizováno] o dispozici [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] a ve výroku II. žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladu řízení částku výši 16 456 Kč.

2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že se žalobkyně domáhala určení, že zůstavitelka byla ke dni úmrtí členkou družstva a výlučným vlastníkem družstevního podílu v družstvu, s nímž je spojeno užívací právo k bytu č. [Anonymizováno].

3. Z hlediska přípustnosti takové žaloby soud I. stupně obecně konstatoval, že na požadovaných určení musí mít žalobkyně ve smyslu § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem. Podle soudu I. stupně přitom naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, kde by jeho právo bylo stanoveno tak, že by již nemohlo být ohrožováno, tedy stanoveno definitivně. To podle soudu I. stupně předpokládá, že v důsledku rozhodnutí soudu o určovací žalobě dojde k takovým účinkům, majícím za následek změnu skutečností rozhodných pro právní stav žalobce.

4. Soud I. stupně v konkrétním případě konstatoval, že žalobkyně je jedním ze dvou dědiců po zůstavitelce, když usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 2. 2020, č. j. 32 D 288/2019-75 bylo potvrzeno nabytí dědictví rovným dílem po zůstavitelce, a to pozůstalému synovi - žalovanému a pozůstalé vnučce - žalobkyni. Do aktiv pozůstalosti přitom nebyl zařazen družstevní podíl v družstvu, když je sporné, kdo byl vlastníkem družstevního podílu po zůstavitelce ke dni jejího úmrtí.

5. Podle soudu I. stupně právní zájem žalobkyně na určovací žalobě o určení vlastnictví družstevního podílu je dán jen tehdy, jestliže vyhovění této žalobě by pro žalobkyni znamenalo, že vůči družstvu, o jehož družstevní podíl se jedná, má rozhodnutí soudu závaznost, resp. v důsledku rozhodnutí soudu vznikne družstvu povinnost zapsat člena družstva s „vyžalovaným“ družstevním podílem a bude respektovat odpovídající související skutečnosti. V případě, že rozhodnutí soudu není pro družstvo závazně, k příslušné změně v seznamu členů nedojde, pročež se postavení zůstavitelky coby členky družstva s družstevním podílem nikterak nevyjasní. Naléhavý právní zájem podle soudu I. stupně žalobkyně nemá a mít nemůže. Žalobkyně se podle soudu I. stupně mohla domáhat určení vlastnictví zůstavitelky k družstevnímu podílu v družstvu též i vůči družstvu a měla žalovat též družstvo. Neučinil-la tak, nemá podle soudu I. stupně na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť by takové rozhodnutí nebylo zárukou odvrácení budoucích sporů proto, že by družstvo na základě takového rozhodnutí nemělo povinnost zůstavitelku uznat a zapsat do seznamu členů družstva a z toho důvodu je tak dán nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení.

6. Zcela nad rámec soud I. stupně konstatoval, že i pro případ, že by vyřešení sporné situace mezi účastníky řízení zajistilo pevný základ pro jejich právní vztahy pro dědické řízení, v řízení podle soudu I. stupně nebylo prokázáno, že by zůstavitelka byla ke dni úmrtí výlučným vlastníkem podílu v družstvu, kterýžto názor soud I. stupně stručně odůvodnil.

7. Ve výroku II. soud I. stupně rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit žalovanému náklady řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný měl ve věci plný úspěch a má tak podle soudu I. stupně vůči žalobkyni právo na náhradu nákladu řízení ve výši 16 456 Kč, sestávajících z odměny advokáta za čtyři úkony právní služby po 3 100 Kč podle§ 151 odst. 2 o. s. ř., § 7, § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb. - advokátní tarif, dále sestávajících z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 200 Kč za čtyři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., a sestávající z náhrady DPH 21% ve výši 2 856 Kč.

8. Proti tomuto rozsudku se v zákonem stanovené lhůtě odvolala do výroku o věci samé žalobkyně (odvolatelka) a do výroku o nákladech řízení i žalovaný (odvolatel).

9. Žalobkyně se domáhala zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, když podle jejího názoru soud I. stupně věc nesprávně posoudil z pohledu právního, nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a k jím označeným důkazům a neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností.

10. Podle odvolatelky soud I. stupně uvádí skutkové okolnosti a závěry, ačkoli žalobu zamítl s odůvodněním neprokázání naléhavého právního zájmu a neprováděl proto rozhodné důkazy.

11. K soudem I. stupně uváděné absenci naléhavého právního zájmu odvolatelka konstatovala, že v předmětném řízení je sporné, zda se zůstavitelka stala členem družstva či nikoliv, a tudíž, zda byl družstevní podíl součástí pozůstalosti.

12. Podle odvolatelky, jakožto dědička po zůstavitelce rovněž družstevního podílu, měla a má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva zůstavitelky k družstevnímu podílu, když se od tohoto bude odvíjet výše jejího dědického podílu. Zdůraznila, že nemá jiný způsob, jak se domoci svých práv než podáním určovací žaloby a je tak dán její naléhavý právní zájem na projednávané věci v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu R 17/72, sp. zn. 30 Cdo 523/2011 a Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 17/95. Podle odvolatelky je v dané věci třeba odstranit nejistotu v právním vztahu, eliminovat tím ohrožení jejích práv a zamezit vzniku škod. Nebude-li postavena na jisto sporná otázka vlastnického práva k Družstevnímu podílu, hrozí zahájení řady dalších soudních řízení, a to zejména řízení o náhradu škody proti žalovanému a družstvu ze strany žalobkyně. Je tak dán preventivní charakter podané určovací žaloby.

13. Odvolatelka dále zdůraznila, že je aktivně věcně legitimovaná k podání žaloby, neboť je účastníkem právního vztahu, o který v řízení jde a měla by být postavena na jisto otázka vlastnictví družstevního podílu ke dni smrti zůstavitelky, aby potom následně mohlo dojít k zahrnutí družstevního podílu do pozůstalosti. Rovněž tak odvolatelka poukázala na skutečnost, že v průběhu celého soudního sporu družstvo nezpochybnilo členství zůstavitelky a žalovaného v družstvu, a dopisem družstva ze dne 6. 4. 2022 bylo členství zůstavitelky a žalovaného v družstvu předsedkyní družstva výslovně potvrzeno. Ani žalovaný podle odvolatelky neprojevil pochybnosti o zůstavitelčině členství v družstvu v rámci pozůstalostního řízení před notářem [jméno FO] sp. zn. 32 D 288/2019, byť žalovaný zcela účelově a v rozporu s dobrými mravy změnil své stanovisko až po zjištění tržní hodnoty družstevního podílu, přičemž v této souvislosti požádal o vynětí družstevního podílu z aktiv pozůstalosti.

14. Odvolatelka rovněž zdůraznila, že družstvo se zůstavitelkou i s žalovaným jednalo jako s právoplatnými zakládajícími členy družstva, což žalobkyně důkazně doložila soudu I. stupně, avšak soud I. stupně navržené důkazy neprovedl. Dokazování by podle ní rovněž prokázalo, že zůstavitelka nabyla družstevní podíl vydržením a nemohl by obstát ani později účelové doplacený členský vklad ze strany žalovaného a neobstál by ani závěr, že zůstavitelka nebyla ke dni úmrtí výlučnou vlastnictví družstevního podílu v družstvu.

15. V rámci odvolání žalovaného do výroku II. o nákladech řízení odvolatel vyjádřil názor, že by odměna advokáta měla být počítána z hodnoty podílu 6 068 000 Kč. Odvolatel se domáhal v této části změny rozsudku soudu I. stupně tak, aby mu byly přiznány náklady řízení ve výši 198 924 Kč.

16. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, avšak odvolání žádného z odvolatelů důvodným neshledal.

17. Ve vztahu k žalobkyni se odvolací soud ztotožnil s napadeným rozsudkem v soudem zjištěném nedostatku naléhavého právního zájmu na žalobkyní požadovaném určení, byť soudem I. stupně učiněné právní závěry o věci samé o nedůvodnosti požadovaného určovacího výroku prozatím nemohou mít oporu, z důvodu minimálního rozsahu dokazování, v závěrech o skutkovém stavu věci.

18. Jak je zřejmé z žalobního návrhu ze dne 10. 3. 2015, žalobkyně se domáhá určení, že zůstavitelka [jméno FO], narozená [Anonymizováno] a zemřelá dne [Anonymizováno] byla ke d ni úmrtí členkou [adresa] a zároveň výlučnou vlastnictví družstevního podílu v uvedeném bytovém družstvu, s nimž je spojeno užívací právo bytové jednotky č. [Anonymizováno] o dispozici [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno], přičemž uvedeného určovacího výroku se žalobkyně domáhá výlučně vůči žalovanému [Jméno žalovaného], aniž bere v úvahu též postavení samotného [adresa] v rámci tohoto sporu o členství v uvedeném družstvu. Žalobkyně nebere v úvahu práva družstva vyjadřovat se k uvedené sporné otázce členství v družstvu.

19. Podle právního názoru odvolacího soudu požadavek existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení podle § 80 o. s. ř. ve znění od 1. 1. 2014, jakož i požadavek na splnění povinnosti tvrdit a dokazovat skutečnosti, z nichž existence naléhavého právního zájmu vyplývá, je v případě určovací žaloby nezbytnou podmínkou její přípustnosti.

20. Obecně podle odvolacího soudu žalobce má právní zájem na žádaném určení tehdy, jestliže by bez tohoto určení bylo ohroženo jeho právo nebo právní vztah, na němž je zúčastněn, nebo jestliže by se jeho postavení bez tohoto určení stalo nejistým. Ke vzniku žalobcova právního zájmu na určení stačí takové chování žalovaného, jež nasvědčuje jeho úmyslu porušit právo žalobce nebo způsobit mu újmu na jeho právním postavení. Určovací žaloba je tak podle odvolacího soudu především prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než by toto jeho postavení bylo porušeno a jejím cílem je poskytnutí preventivní ochrany.

21. Podmínka naléhavého právního zájmu v případě určovací žaloby nebude podle názoru odvolacího soudu splněna, jestliže požadované určení neodstraní stav ohrožení práva nebo nezjedná efektivně jistotu v dotčeném právním vztahu. Jestliže soud dospěje k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na žádaném určení, žalobu zamítne. Nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je tak samostatným a prvořadým důvodem, pro nějž nemůže určovací žaloba obstát a jenž bez dalšího vede k jejímu zamítnutí.

22. V konkrétním posuzovaném případě žalobkyně odůvodňuje podmínku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení tvrzením, že jako dědička po zůstavitelce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, když součástí pozůstalosti a následně i dědictví by měl být předmětný družstevní podíl a ona tak podle svého názoru má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva zůstavitelky k družstevnímu podílu, když se od tohoto bude odvíjet výše jejího dědického podílu, přičemž bez požadovaného určení nelze jako aktivum projednat členský podíl a s ním spojená práva a povinnosti v [adresa].

23. Podle právního názoru odvolacího soudu v tomto sporu - objektivně vzato - neskýtá jeho výsledek, a to ani v případě požadovaného určení, dostatečnou záruku, že babička žalobkyně bude ke dni svého úmrtí vedena jako členka [adresa] a výlučná vlastnice družstevního podílu, když žalobkyně nesleduje dosažení shody případného soudního rozhodnutí se zápisem v evidenci členů družstva, neboť družstvo není současně žalovaným účastníkem řízení.

24. Rozhodnutí o žalobou žádaném určení (ať již s jakýmkoliv výsledkem) nemůže z uvedeného důvodu být závazné pro [právnická osoba] právě z naznačeného důvodu, neboť družstvo není účastníkem daného řízení (§ 159a odst. 1 a 4 o. s. ř.). Jestliže družstvo neeviduje zůstavitelku ke dni jejího úmrtí jako výlučnou vlastnici členského podílu v uvedeném bytovém družstvu, s nimž je spojeno užívací právo bytové jednotky č. [Anonymizováno] o dispozici [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno], stěží se může stát předmětem dědického řízení členský podíl ve výlučném vlastnictví zůstavitelky v [adresa] a s ním spojená práva a povinnosti v uvedeném bytovém družstvu.

25. S ohledem na shora uvedené učinil odvolací soud pro rozhodnutí zásadní dílčí závěr, podle něhož podmínka naléhavého právního zájmu na žalobou požadovaném určení není v projednávaném případě podle právního názoru odvolacího soudu splněna a již z tohoto důvodu nemůže být žaloba úspěšná.

26. Když z uvedených důvodů žalobní návrh nemůže obstát, je napadený zamítavý rozsudek soudu I. stupně věcně správný. Proto odvolací soud napadený rozsudek ve věci samé postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil, aniž se mohl zabývat úvahami o tom, jak si stojí účastníci sporu pro případ, byl-li by dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení, když ohledně vlastního předmětu sporu nebylo z důvodu neexistence naléhavého právního zájmu správně (z hlediska úspornosti nákladů) prováděno v potřebném rozsahu dokazování.

27. Napadený rozsudek byl potvrzen rovněž ve výroku II. o nákladech řízení, s nimž byl naopak nespokojen ve svém odvolání žalovaný, když i podle právního názoru odvolacího soudu předmět právní pomoci v projednávaném případě lze ocenit pouze obtížně, s ohledem na celou řadu faktorů ekonomických a mimoekonomických, jež mohou ovlivnit výši obvyklé ceny podílu v bytovém družstvu (např. konkrétní prohlášení vlastníka stav majetku družstva, závazky a pohledávky družstva, složení členské základny družstva a poměry v družstvu, zda se územní plán dotýká nemovitostí družstva atd.). Ostatně v projednávaném případě nejde primárně ani tak o konkrétní hodnotu členského podílu, ale o to, zda zůstavitelka byla výlučnou vlastnicí členského podílu v družstvu, nebo zda členský podíl vlastnila společně se svým synem, jenž měl podle odvolatelky opustit společnou domácnost.

28. Z uvedených důvodů by bylo nutno pro potřeby rozhodnutí o nákladech řízení zpracovávat znalecký posudek, což by však v takovýchto případech šlo nad rámec rozhodování o nákladech řízení v rámci soudního řízení. Právě pro takový případ obsahuje podzákonný předpis upravující odměny advokátů (vyhl. č. 177/1996 Sb.) § 9, v rámci něhož je v případech obdobných projednávané věci částka 50 000 Kč považována za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v řízení v otázkách svěřenských fondů, obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, a dále ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení (§ 9 odst. 4 písm. c) s odměnou 3 100 Kč za každý úkon právní služby, jak tuto vyhlášku správně aplikoval soud I. stupně, proto i v této části je napadený rozsudek věcné správný.

29. O nákladech odvolacího řízení bylo, vzhledem k plné úspěšnosti žalovaného, rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela úspěšnému žalovanému byla přiznána plná náhradu nákladů odvolacího řízení celkem ve výši 10 467 Kč představovaná náklady na právní zastoupení jeho advokátem dle ustanovení § 6, § 7, § 9, § 11 odst. 1, odst. 2 a § 13 a vyhl. č. 177/1996 Sb. (AT) za 2 plné úkony právní služby jeho advokáta podle § 11 odst. 1 AT po 3 100 Kč (vyjádření k odvolání žalobkyně a účast při jednání odvolacího soudu ) a za 1 půlúkon podle § 11 odst. 2 AT v částce 1 550 Kč, k čemu náleží i 3 náhrady hotových výdajů po 300 Kč. Advokát žalovaného má rovněž podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. právo na náhradu za advokátem odvedenou DPH ve výši 1 817 Kč.

30. Proto bylo rozhodnuto ve výroku II. tohoto rozsudku tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech odvolacího řízení částku 10 467 Kč k rukám zástupkyně žalovaného.