o návrhu na zápis výmazu ze spolkového rejstříku, k odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. srpna 2019 č. j. L 9156/RD23/KSPL, Fj 32500/2019/KSPL,

1. Krajský soud v Plzni coby soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením zamítl návrh na výmaz z veřejného rejstříku ze dne 9. srpna 2019 pod Fj 32500/2019/KSPL. V odůvodnění uvedl, že „Navrhovatel se svým návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 9. srpna 2019 domáhal provedení výmazu odborové organizace z veřejného rejstříku. Ke svému návrhu navrhovatel předložil usnesení schůze ke zrušení ze dne 10. června 2019, a prohlášení likvidátora.“ Dále po citaci § 185 o.z. v šesti odstavcích popisoval, že obdobně jako je tomu u založení a vzniku právnické osoby, je i její zánik konstruován ve dvou fázích - právnická osoba musí být nejprve zrušena, přičemž právní skutečnosti vedoucí k tomuto zrušení upravuje § 168 o.z. a akcentoval, že se zrušením spojuje občanský zákoník likvidaci právnické osoby. Po obsáhlejším rozboru těchto právních skutečností jen uvedl, že „Nahlédnutím do veřejného rejstříku soud zjistil, že odborová organizace zatím nebyla vůbec zrušena a nevstoupila do likvidace, a ani nesplnila žádnou podmínku, na základě které by mohla být vymazána z veřejného rejstříku. Vzhledem k tomu, že nebyly splněny všechny podmínky pro výmaz odborové organizace z veřejného rejstříku, nebylo možné provést požadovaný výmaz z veřejného rejstříku a soudu nezbylo nic jiného než návrh na výmaz společnosti zamítnout.“

2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. V odvolání brojil s odkazem na § 121 odst. 1 z.v.r. (jenž citoval) proti tomu, že i v případě zániku odborové organizace se uplatní evidenční princip, tedy že rejstříkový soud nevede o zániku odborové organizace řízení, nýbrž výmaz provede, byl-li mu doručen řádný formulářový návrh na výmaz organizace. Odkázal na to, že tento názor vyjádřil i Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 21. ledna 2019 sp.zn. 7 Cmo 162/2018. Rejstříkový soud ve svém rozhodnutí ani nezdůvodnil, proč se od citovaného judikátu Vrchního soudu v Praze odchýlil. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací ohledně zbývajících výroků dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

4. Dle § 84 z.v.r. „Účastníkem řízení je osoba, která podala návrh na zápis, k němuž je oprávněna podle tohoto nebo jiného zákona, a zapsaná osoba.“

5. Kdo je účastníkem rejstříkového řízení se odvíjí od toho, jakým způsobem bylo rejstříkové řízení zahájeno ve smyslu § 78 odst. 1 z. v. r. V řízení zahájeném na návrh je účastníkem řízení vždy zapsaná osoba, je-li navrhovatelem někdo jiný, pak i on. Zapsanou osobou je třeba ve smyslu § 2 odst. 1 z.v.r. rozumět osobu, o které se vede rejstříkový spis, resp. osobu, ohledně níž jsou k zápisu (tj. k zápisu změny i zápisu výmazu) navrhovány zapisované skutečnosti.

6. Dle obsahu předloženého rejstříkového spisu se [Jméno navrhovatele] coby navrhovatel návrhem doručeným rejstříkovému soudu dne 9. srpna 2019 domáhal výmazu „[právnická osoba]“ ze spolkového rejstříku.

7. Ze záhlaví a i samotného odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí není zřejmé, zda si rejstříkový soud vůbec ujasnil, zda rozhoduje o výmazu [právnická osoba] coby navrhovatele ze spolkového rejstříku či zda rozhoduje o výmazu „[právnická osoba]“ (dále též jen „základní organizace“) ze spolkového rejstříku. Jinak řečeno absence jakékoliv zmínky o výmazu „[právnická osoba]“ - tedy právnické osoby odlišné od navrhovatele, jež by byla vyjádřena v rámci odůvodnění rozhodnutí či by šla dovodit alespoň ze záhlaví rozhodnutí, zcela brání odvolacímu soudu přezkoumat správnost odvoláním napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť není zřejmé, o čem rejstříkový soud rozhodoval. Vzhledem ke skutečnosti, že rejstříkový soud odvoláním napadené rozhodnutí doručoval jen navrhovateli (ačkoliv účastníkem „řízení“ je i základní organizace), lze spíše usuzovat, že rejstříkový soud rozhodoval o výmazu [právnická osoba] coby navrhovatele ze spolkového rejstříku a nikoliv o výmazu „[právnická osoba]“.

8. Pakliže rejstříkový soud nepovažoval základní organizaci za účastníka „řízení“, bylo „řízení“ navíc zatíženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tato vada je sama o sobě důvodem pro zrušení předmětného rozhodnutí.

9. Odvolací soud v usnesení ze dne 21. ledna 2019 sp.zn. 7 Cmo 162/2018 výslovně uvedl, že „evidenční princip se uplatní i ohledně zápisu změny a výmazu odborové organizace, avšak je pro zápis těchto skutečností pouze modifikován vyššími kvalitativními nároky na „formu oznámení“ - jímž je „návrh na formuláři“ s předepsanými náležitostmi (viz doplněný odstavec čtvrtý § 121 z. v. r.).“, dále odvolací soud v tomto rozhodnutí uvedl, že „Existenci samotné rozhodné skutečnosti, resp. to zda je v souladu se zákonem již rejstříkový soud není oprávněn zkoumat, a ani vyžadovat příslušné listiny k jejímu doložení jako ve standardním rejstříkovém řízení.“ K těmto závěrům, k nimž odvolací soud v předmětném rozhodnutí dospěl, se odvolací soud hlásí i nadále. Dlužno však dodat, že situace řešená v této věci byla skutkově odlišná od situace v nyní posuzované věci. A to tím, že ve věci řešené v usnesení ze dne 21. ledna 2019 sp.zn. 7 Cmo 162/2018 podala příslušná základní organizace předmětného odborového svazu sama návrh na svůj výmaz, nikoliv odborový svaz tak jako v této věci.

10. Specifickou právní úpravu dopadající na posuzovanou věc lze shrnout také tak, že rejstříkové „řízení“ ohledně odborových organizací je ovládáno evidenčním principem, v němž se oprávnění rejstříkového soudu vyžadovat příslušné listiny k doložení rozhodných skutečností tak, jako je tomu ve standardním rejstříkovém řízení, je vyloučeno.

11. Odvolací soud z výše vyložených důvodů usnesení soudu prvního stupně zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.