o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze z 26. 6. 2013, o odvolání Aleny Fišerové a Bohumila Krejčího proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023, č. j. 80 Cm 180/2013-150

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 26. 7. 2013 se navrhovatel domáhá, aby soud vyslovil neplatnost všech usnesení členské schůze [právnická osoba] (tehdy [Anonymizováno], dále jen „družstvo“) ze dne 26. 6. 2013. Spornými usneseními byli z družstva vyloučeni navrhovatel a [jméno FO].

2. Podáními ze dne 11. 10. 2022 „oznámili“ [jméno FO] a [jméno FO], oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A], že „vstupují do řízení“, neboť se jich „jakožto členů družstva rozhodnutí v předmětné věci přímo dotýká“, a uvedli, že na případném uznání neplatnosti usnesení členské schůze mají právní zájem. V podání se označili za další navrhovatele. Dále v podání argumentovali, že řízení v projednávané věci není přerušeno pro prohlášení konkursu na majetek družstva.

3. Soud prvního stupně napadeným usnesením rozhodl, že v řízení přerušeném prohlášením konkursu na majetek družstva pokračuje podle § 265 odst. 1 insolvenčního zákona (výrok I.) a nepřipustil vstup [jméno FO] a [jméno FO] do řízení jako vedlejších účastníků na straně navrhovatele. V odůvodnění po citaci § 1, § 2 písm. e), § 6, § 7 a § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) a § 93 o. s. ř. uvedl, že řízení v projednávané věci je řízením nesporným, v němž je vedlejší účastenství vyloučeno. Vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze se vedle toho jeho členů přímo netýká; nepodá-li člen sám návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, není účastníkem řízení.

4. Proti výroku II. tohoto usnesení podali odvolání [jméno FO] a [jméno FO]. Soud prvního stupně podle odvolatelů nesprávně dovodil, že další navrhovatel nemůže přistoupit k návrhu navrhovatele a stát se tak účastníkem řízení. Odvolatelé jsou osobami oprávněnými domáhat se vyslovení neplatnosti členské schůze družstva a jsou osobami, o jejichž právech a povinnostech se v řízení rozhoduje. Protože v nesporných řízeních se institut vedlejšího účastenství neuplatní, má se na odvolatele hledět jako na navrhovatele, neboť ve svém návrhu projevili vůli směřující k vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze. Není důvod, proč by v tomto typu řízení nemohlo vystupovat více navrhovatelů.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací zjistil, že odvolání bylo podáno včas, a zabýval se jeho přípustností.

6. Odvolací soud předesílá, že podle čl. II zákona č. 293/2013 Sb. se pro řízení zahájená před 1. 1. 2014 použije zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném před 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.“). Na řízení v projednávané věci proto vůbec nedopadá zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

7. Řízení o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva, zahájené před 1. 1. 2014, se nadále řídí § 200e o. s. ř. Podle § 200e odst. 3 o. s. ř. se účastenství řídí § 94 odst. 1 větou první o. s. ř. Účastníky mají tedy být navrhovatel a ti, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno. Podle § 94 odst. 3 o. s. ř. má potom soud v případě, že se někdo z těch, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno, neúčastní řízení, takovou osobu usnesením do řízení přibrat.

8. Soudu prvního stupně lze však přisvědčit v tom, že ani podle rozhodného znění občanského soudního řádu nebylo vedlejší účastenství přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1136/2015). V uvedeném usnesení Nejvyšší soud uvedl, že „nepřípustnost vedlejšího účastenství může soud deklarovat usnesením, jímž se upravuje vedení řízení (§ 167 odst. 1 věta druhá in fine o. s. ř.).“ Proti usnesením, kterými se pouze upravuje vedení řízení, není podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolání přípustné.

9. Soudu prvního stupně přitom nelze podle odvolacího soudu vytknout pochybení, jestliže podání odvolatelů ze dne 11. 10. 2022 posoudil podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) jako přistoupení vedlejších účastníků do řízení, a jejich přistoupení nepřipustil. Odvolací soud proto jejich odvolání odmítl podle § 218 písm. c) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení, proti němuž není odvolání přípustné. Nesprávné poučení soudu prvního stupně přitom nemůže samo o sobě přípustnost odvolání založit.

10. Pro úplnost odvolací soud dodává, že i kdyby bylo podání odvolatelů posouzeno jako návrh, aby je soud postupem podle § 94 odst. 3 o. s. ř. přibral do řízení jako další účastníky, nemohlo by takovému návrh být vyhověno. Právo napadnout u soudu usnesení členské schůze o vyloučení člena má podle § 231 odst. 5 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. jen vyloučený člen. O právech a povinnostech ostatních členů družstva se v takovém řízení nejedná.

11. Odvolatelům lze tak přisvědčit jedině v tom, že řízení v projednávané věci není a nemohlo být přerušeno ze zákona podle § 263 odst. 1 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb., neboť předmět tohoto řízení (tj. platnost usnesení členské schůze o vyloučení členů družstva) se nijak netýká majetkové podstaty družstva. Tato otázka je však pro rozhodnutí o odvolání navrhovatelů zcela nerozhodná.

12. Tímto usnesení končí účast odvolatelů v řízení. Odvolací soud proto podle § 151 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o nákladech řízení mezi nimi a ostatními účastníky, kterým však vůči odvolatelům žádné náklady nevznikly.