o zaplacení částky 343 229 562 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 13 Cm 138/2009-1191 ze dne 25. dubna 2022 ve znění opravného usnesení č. j. 13 Cm 138/2009-1207 ze dne 29. června 2022

Proti tomuto rozsudku se odvolala žalovaná (odvolatelka) z důvodů daných § 205 odst. 2 písm. d), e) a f) o. s. ř. a navrhla rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 4. 2022 č. j. 13 Cm 138/2009-1191 ve znění opravného usnesení č. j. 13 Cm 138/2009-1207, ze dne 29. 6. 2022 změnit a žalobu na zaplacení částky 326 092 000 Kč s přísl. zamítnout.

Odvolatelka nesprávnost rozsudku spatřuje v tom, že:

1) Soud I stupně neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a zejména nenechal vypracovat znalecký posudku ke zjištění skutečné výše ušlého zisku, především s ohledem na kompenzační výnosy dosažitelné právními předchůdci žalobkyně na základě smluv uzavřených již podle ZVZ, jako náhradních po prohlášení projednávaných smluv neplatnými.

2) Soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním zejména ohledně vědomosti právních předchůdců žalobkyně o neplatnosti lesnických smluv a nevypořádal se ani se závazným právním názorem Nejvyššího soudu ohledně právního posouzení věci o aplikaci ustanovení zákona o liberaci.

3) Podle odvolatelky lesnické společnosti, na rozdíl od žalované, věděly o neplatnosti lesnických smluv a přes tuto svou vědomost do smluvních vztahů založených lesnickými smlouvami vstoupily, o čemž svědčí žalovanou předložené důkazy, zejména dopis společnosti [Anonymizováno] a.s. ze dne 25. 2. 2005, nebo stanovisko oborové organizace Česká asociace podnikatelů v lesním hospodářství a obecná a závěrečná ustanovení Lesnických smluv na vědomosti lesnických společností o neplatnosti smluv nic nemění.

4) Nebylo prokázáno naplnění základu nároku, tj. odpovědnosti žalované za vzniklou škodu, když podle odvolatelky jsou zejména nesprávné závěry ohledně škody, neboť žalovaná neodpovídá za ztrátu realizovanou v rozhodném období 2007 až 2013 lesnickými společnostmi, když v roce 2007 zasáhl Českou republiku orkán Kyrril, jehož důsledkem bylo mimo jiné razantní snížení ceny prodávaného dříví a následně v roce 2008 vypukla světová ekonomická krize s utlumením poptávky po stavebních materiálech, včetně dřeva, což nebylo v rozsudku soudu I. stupně ani při hodnocení znaleckých posudků zohledněno a zatěžovalo to řízení vadou.

5) Dále odvolatelka poukázala na skutečnost, že podle jejího názoru soud I. stupně na základě provedených důkazů nesprávně zjistil výši škod, již měly lesnické společnosti utrpět v důsledku ukončení plnění lesnických smluv. Je tomu tak zejména pro, že podle odvolatelky jsou nesprávné znalecké posudky předložené žalobkyní, včetně pozdějších doplňujících analýz, na něž nelze nahlížet jako na znalecké posudky ale jako na pouhé promítání stavu v roce 2006 do dalších let hypotetického trvání smluvních vztahů podle lesnických smluv, přičemž znalec nepopsal, jak ke svým závěrům došel a jeho závěry jsou rozporné, když např. v analýze ze dne 3. 12. 2021 znalec tvrdí, že s ohledem na vývoj ostatních lesnických společnosti měli právní předchůdci žalobkyně v letech 2011 až 2013 vydělat ročně více než 70 milionů Kč podle tabulky na straně 5 analýzy, ale zároveň podle grafu na straně 6 totožné analýzy byly lesnické společnosti ve ztrátě nebo měly velmi nízký zisk. Podle žalované z ničeho, ani ze znaleckých posudků, z výpovědi znalce nebo z jiných důkazů, nevyplývá, proč by se zrovna lesnickým společnostem měl tento pokles ziskovosti vyhnout a proč by naopak lesnické společnosti měly být výrazně ziskovější než všechny ostatní společnosti působící na stejném trhu. Znalec podle odvolatelky nezdůvodnil, proč při svých úvahách nebere v potaz žalovanou uvedené změny na trhu zejména v letech 2007 a následně od roku 2008. Podle žalované tak není možné, s ohledem na reálný průběh obchodní spolupráce a na hospodářské výsledky podnikatelů v lesním hospodářství v letech 2007 až 2013, aby lesnické společnosti hospodařily tak, jak to spočítal znalec žalobkyně.

6) Nebylo prokázáno naplnění základu nároku, tj. odpovědnosti žalované za vzniklou škodu, když podle odvolatelky jsou zejména nesprávné závěry ohledně škody, neboť žalovaná neodpovídá za ztrátu realizovanou v rozhodném období 2007 až 2013 lesnickými společnostmi, když v roce 2007 ničil lesy v České republice orkán Kyrril, jehož důsledkem bylo mimo jiné již uváděné snížení ceny prodávaného dříví, na což navázala v roce 2008 světová ekonomická krize.

7) Podle odvolatelky měl být zpracován znalecký posudek navržený žalovanou v prvním vyjádření k žalobě ze dne 27. 4. 2009, a to k určení výše škody. Stejně tak by se znalec vyjádřil ke zjištění výše zisku z tzv. nových (náhradních) lesnických smluv, jenž by snižoval případnou ztrátu.

8) Uzavřením nových smluv v režimu ZVZ došlo podle žalované ke snížení škody ve smyslu ustanovení § 384 obchod. zák. o zisk, jenž realizovaly lesnické společnosti při plnění smluvních vztahů nastolených mezi lesnickými společnostmi a žalovanou následně v roce 2007 a následujících letech.

9) V návaznosti na předchozí argument dále zdůraznila, že se lesnické společnosti v návazných smlouvách reálně zabývaly stejnými činnostmi jako podle původních lesnických smluv.

10) Žalobkyně se podle odvolatelky snaží v rozporu se zákonem dosáhnout toho, aby jí žalovaná hradila úrok z prodlení ještě před dobou, kdy mělo vůbec dojít ke vniku samotné škody. Podle odvolatelky měla žalobkyně postupovat tak, že bude ušlý zisk uplatňovat postupně až poté, co škoda z ušlého zisku eventuálně skutečně vznikne.

11) Žalobkyně ani znalec podle odvolatelky nemohli při zjišťování výše nároku automaticky vycházet z toho, že by smluvní vztahy podle lesnických smluv trvaly až do roku 2013, když lesnické smlouvy obsahovaly řadu smluvně sjednaných institutů opravňujících strany k jejich ukončení.

12) Odvolatelka podle svého mínění neodpovídá za to, že lesnické společnosti byly ve ztrátě v letech 2007 až 2013, kdy docházelo k jevům nepříznivým pro podnikání.

13) Je podle odvolatelky neodůvodněnou spekulací tvrzení, že by si žalovaná mohla a chtěla vynucovat v nových smlouvách nepřiměřené cenové podmínky, přičemž ze strany žalované není zpochybňováno, že soudem uváděné společnosti prošly insolvenčním řízením, avšak z ničeho podle jejího názoru nevyplývá, že by důvodem měly být poměry nastavené žalovanou, když cenová nabídka byla vždy na odpovědnosti obchodního partnera - podnikatele v lesnictví. Proto neobstojí ani poukazy na kladné výsledky hospodaření žalované dosažené podle nesprávného tvrzení žalobkyně zneužíváním ekonomické pozice žalovanou.

14) Ukončení činnosti některých lesnických společností nebylo podle odvolatelky projevem snahy o minimalizaci vzniklé škody, ale bylo dobrovolným rozhodnutím statutárních orgánů lesnických společností o obchodním vedení, jak např. vyplývá z výroční zprávy společnosti [Anonymizováno]., jež se mimo jiné zabývala změnou činnosti této společnosti.

15) Znalec nemohl při zjišťování výše nároku podle odvolatelky automaticky vycházet z toho, že by smluvní vztahy podle lesnických smluv trvaly až do smluvního konce, když lesnické smlouvy obsahovaly instituty opravňujících strany k jejich ukončení.

16) Podle odvolatelky se soud I. stupně nesprávně vypořádal s argumentací žalované, podle níž došlo ke snížení škody ve smyslu ustanovení § 384 obchod. zák. o zisk, jenž realizovaly lesnické společnosti při plnění nových smluvních vztahů nastolených mezi lesnickými společnostmi a žalovanou v roce 2007 a následujícím, když se lesnické společnosti reálně zabývaly stejnými činnostmi jako podle původních lesnických smluv.

Žalovaná v rámci svého opravného prostředku dále zopakovala vývoj sporu a své shora uvedené odvolací argumentace a zdůraznila, že v roce 2005 vyhlásila výběrová řízení na uzavření smluv o provádění lesnických činností a prodeji dřeva a řídila se tehdejšími opakovanými stanovisky Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, podle nichž žalovaná není ve smyslu tehdejšího zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách tzv. veřejným zadavatelem a na výběrová řízení se tak ZVZ nevztahuje. Proto uspořádala výběrová řízení, jejichž právním základem byl toliko obchodní zákoník, v rámci nichž uzavřela s právními předchůdci žalobce (s lesnickými společnostmi) řadu smluv na provádění lesnických činnosti, na koupi a prodej dřeva vymezené v žalobě. Podle odvolatelky po proběhnutí výběrových řízeních a po podpisu lesnických smluv s odstupem více než jednoho roku došlo ke změně názoru ÚOHS, který začal považovat žalovanou za zadavatelku ve smyslu zákona o veřejných zakázkách a uzavřené lesnické smlouvy za neplatné a žalovaná a lesnické společnosti proto musely ukončit vzájemnou spolupráci a žalovaná byla nucena k provádění lesnických činností uzavřít nové smluvní vztahy.

Odvolatelka se neztotožnila s nálezem Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2017, sp.zn. II. ÚS 2370/14 zejména v tom, že při pořádání výběrových řízení měla lépe vybrat právní předpis, podle kterého měla postupovat, a měla přes právní závěry stanovisek ÚOHS postupovat podle zákona o veřejných zakázkách, jakož i v tom, že by bylo nespravedlivé, aby neplatnost lesnických smluv dopadala pouze na lesnické společnosti.

Podle odvolatelky se Ústavní soud nezabýval tím, zda a jak se na posuzovanou věc uplatní možnost liberace ve smyslu ustanovení § 268 obchod. zák. a bylo tak nutno postupovat v souladu s předchozím zrušovacím rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, sp.zn. 31 Cdo 38/2021 ohledně nutnosti posouzení liberace žalované. Pokud měla o povinnosti postupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek vědět žalovaná, není podle odvolatelky důvodu postupovat jinak u žalobkyně, resp. u lesnických společností. Proto, jestliže žalovaná porušila zákon o veřejných zakázkách, potom žalobkyně uzavřela s žalovanou předmětné smlouvy, přestože musela vědět, že její smluvní partner nedodržel zákonný postup při zadání veřejné zakázky a je nutno aplikovat § 268 obchod. zák. Podle odvolatelky lesnické společnosti, na rozdíl od žalované, věděly o neplatnosti lesnických smluv a přes tuto svou vědomost do smluvních vztahů založených lesnickými smlouvami vstoupily, o čemž svědčí žalovanou předložené důkazy, zejména dopis společnosti Lesy Tábor a.s. ze dne 25. 2. 2005, nebo stanovisko oborové organizace Česká asociace podnikatelů v lesním hospodářství.

Společnost [Anonymizováno], personálně na úrovni statutárních orgánů propojená se všemi ostatními lesnickými společnostmi, přitom podle odvolatelky svůj dopis zaslala žalované v těsné časové blízkosti před podpisem lesnických smluv a není proto důvodné předpokládat, že by se její postoj nějakým způsobem změnil ke dni podpisu lesnických smluv. V této souvislosti odvolatelka zdůraznila, že lesnické společnosti znaly veškeré skutkové okolnosti ohledně postupu uzavírání smluv. Mohly je právně vyhodnotit a obecná a závěrečná ustanovení lesnických smluv na vědomosti lesnických společností o neplatnosti smluv nic nemění. Podle právního názoru odvolatelky liberační důvod pro zproštění odpovědnosti osoby, která způsobila neplatnost právního úkonu, je založen na tom, že osoba, jíž byl právní úkon určen, o neplatnosti právního úkonu věděla, jak tomu bylo v daném případě.

Pokud podle odvolatelky lze ze skutkových okolností, o nichž poškozený ví, jako o možném důvodu neplatnosti právního úkonu, učinit závěr o neplatnosti právního úkonu, jak se stalo v projednávaném případě, potom je vědomost poškozeného o neplatnosti úkonu dána.

Odvolatelka zvlášť zdůraznila, že v posuzované věci bylo významné to, že neplatnost lesnických smluv byla způsobena výlučně nesprávnou právní kvalifikací postupu smluvních stran.

Dále odvolatelka poukázala na skutečnost, že v řízení před soudem I. stupně nebylo prokázáno naplnění základu nároku, tj. odpovědnosti žalované za vzniklou škodu, když podle odvolatelky jsou zejména nesprávné závěry ohledně škody, neboť žalovaná neodpovídá za ztrátu realizovanou v rozhodném období 2007 až 2013 lesnickými společnostmi, když v roce 2007 ničil Českou republiku orkán Kyrril, což nebylo rozsudku soudu I. stupně ani při hodnocení znaleckých posudků zohledněno a zatížilo to řízení vadou.

Odvolatelka poukázala na nesprávnost postupu žalobkyně, jež podle ní postupovala tak, že si nechala vypočítat celou údajnou výši škody v podobě ušlého zisku za celé období, a tuto následně uplatnila v podstatném rozsahu před obdobím, ve kterém jí měla vzniknout tvrzená škoda, ačkoli tato újma na majetku, vzniká tak, že poškozený nedosáhne zisku, kterého by dosáhl při pravidelném běhu věcí, přičemž se žalobkyně snaží v rozporu se zákonem dosáhnout toho, aby jí žalovaná hradila úrok z prodlení ještě před dobou, kdy mělo vůbec dojít ke vniku samotné škody.

Podle žalované ukončení činnosti některých lesnických společností nebylo projevem snahy o minimalizaci vzniklé škody, ale bylo dobrovolným rozhodnutím statutárních orgánů lesnických společností o obchodním vedení, jak např. vyplývá z výroční zprávy společnosti [Anonymizováno], jež se mimo jiné zabývala změnou činnosti této společnosti. Proto podle odvolatele nemohlo dojít ke vzniku újmy v podobě ušlého zisku, neboť společnost [Anonymizováno] ukončila činnost, již by hypoteticky vykonávala podle uzavřených lesnických smluv.

Žalobkyně navrhla rozsudek soudu I. stupně v žalovanou napadené části potvrdit.

Proti rozsudku soudu I. stupně se však odvolala i žalobkyně, a to pouze do výroku IV. o nákladech řízení. Poukázala na skutečnost, že výše náhrady nákladů by měla činit 11 961 480,40 Kč představující náklady za celé soudní řízení, tedy i za období od 13. 1. 2009 do 13. 11. 2012, když soud I. stupně nesprávně dovodil, že o takových nákladech již bylo rozhodnuto výrokem III. usnesení ze dne 30. 10. 2012, č. j. 13 Cm 138/2009-732, přičemž soud I. stupně podle odvolatelky opomenul akcesorickou povahu výroku o nákladech řízení ve vztahu k výroku ve věci samé. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že soud I. stupně dříve v usnesení č. j. 13 Cm 138/2009-732 výrokem II. řízení zastavil a ve výroku III. přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 868 254,30 Kč. Soud I. stupně podle žalobkyně zcela pomíjí, že náhradový výrok III. tohoto usnesení byl následně odklizen. K odklizení došlo v okamžiku, kdy Ústavní soud zrušil nálezem sp. zn. II. ÚS 2370/14 ze dne 20. 6. 2017 předchozí rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 6. 2012 č. j. 6 Cmo 314/2010-650, kterým Vrchní soud žalobu žalobce zamítl.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. v rozsahu podaných odvolání napadené rozhodnutí, a to včetně řízení, jež jeho vydání v tomto rozsahu předcházelo a dospěl k následujícím ujištěním a závěrům.

Odvolací soud zastává právní názor, podle něhož projednávaná věc byla správně řešena soudem I. stupně podle § 268 obchod. zák. ve spojení s § 373 obchod. zák., když, se právní předchůdci žalobkyně důvodně spoléhali na platnost právního jednání žalované, byť se následně uvedené právní jednání ukázalo jako neplatné a v důsledku toho právní předchůdci žalobkyně utrpěli újmu. Podle správných zjištění soudu I. stupně výlučně žalovaná způsobila neplatnost uvedených právních úkonů, když právní předchůdci žalobkyně byli v době uzavírání smluv v dobré víře ohledně platnosti smluv. Z tohoto důvodu, jak je rozvedeno níže, jsou dány podmínky pro přiznání žalobkyni uplatňovaného nároku v rozsahu jeho přiznání soudem I. stupně.

Jestliže ve věci v minulosti rozhodl Ústavní soud, podle něhož je nutno při naplnění zákonných předpokladů poškozené společnosti odškodnit, odvolací soud konstatuje, že se ztotožňuje s žalobkyní v názoru na nutnost náhrady újmy způsobené jí jednáním státního orgánu - [Anonymizováno] (též ÚOHS) ve spojení se shora popisovaným jednáním žalované. Rozdíl v nazírání na věc Ústavním soudem (podle něhož by měla sanovat vzniklé škody společnost [Anonymizováno] jež se bez dávky obezřetnosti řídila původním názorem orgánu státu a měla by tak nést břemeno povinnosti k náhradě škody podle § 268 obchod. zák. ve spojení s § 373 obchod. zák., jíž mohla nejsnáze zabránit) a odvolacím soudem, byl pouze v rozdílném názoru, jakým způsobem se takto postižení podnikatelé mohli rychle a efektivně dostat k náhradě vzniklé majetkové újmy způsobené jednáním orgánů státu, když podle předchozího názoru odvolacího soudu to v projednávaném případě byl přímo Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, resp. stát, kdo by měl, bez nutného zatěžování účastníků náklady řízení, přímo uspokojit nároky podnikatelů k náhradě škody způsobené nesprávným postupem. To s ohledem na skutečnost, že ÚOHS v projednávaném případě ujišťoval podnikatele, včetně společnosti [Anonymizováno], o určitém právním stavu podstatném pro uzavření smluv, aby po uzavření desítek smluv s hospodářskými dopady řádově blížícími se miliardové částce změnil názor a oznámil smluvním stranám, že po změně jeho právního názoru jsou neplatné všechny smlouvy uzavřené stranami.

Ve vztahu k vlastnímu přezkoumávanému rozhodnutí odvolací soud z hlediska skutkového vycházel ze správných závěrů soudu I. stupně o skutkovém stavu věci, podle nichž žalovaná po konzultaci se státním orgánem (s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže) ujišťoval právní předchůdce žalobkyně o správnosti postupu, uzavřou-li smluvní stany rámcové smlouvy o komplexních lesních činnostech a návazné smlouvy o lesnických činnostech (smlouvy o provádění pěstebních činností, o provádění těžebních činností a o prodeji dříví) mimo režim zákona č. 40/2004 Sb. o veřejných zakázkách (ZVZ). Aby žalovaná definitivně rozptýlila případné pochybnosti právních předchůdců žalobkyně o uvedeném právním názoru žalované na právní režim uzavírání smluv, učinila součástí rámcových smluv i své prohlášení v čl. 2.2 nazvané „Prohlášení a záruky [Anonymizováno]“ s ujištěním o tom, že uzavřením uvedených smluv a plněním závazků z nich vyplývajících žalovaná neporušuje žádný právní předpis, závazné ustanovení ani úřední rozhodnutí, dohodu, smlouvu, povinnost, pravidlo ani závazek, jehož je žalovaná stranou nebo jimž je vázána. Již z tohoto důvodu masivního ujišťování v uvedeném čl. 2.2 předmětných smluv o naprosté perfektnosti postupu účastníka smlouvy (žalované), jenž organizoval výběrová řízení probíhající mimo rámec ZVZ, neobstála argumentace odvolatelky uvedená pod body odvolání 2), 3), 7), 8), 9) a 16) shora.

Soud I. stupně vycházel rovněž správně ze svého, důkazy podloženého, závěru o skutkovém stavu věci, jenž tvořil skutkový podklad i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Podle tohoto správného skutkového závěru, po uzavření dlouhodobých smluv o lesnických činnostech žalovanou na straně jedné a právními předchůdci žalobkyně ne straně druhé, kdy si právní předchůdci žalobkyně zajistili stroje, zaměstnance a provozní financování, změnil ÚOHS právní názor na nutnost postupu při uzavírání smluv o lesnických činnostech z hlediska ZVZ. Následně žalovaná počínaje 1. 1. 2007 přestala jí uzavřené smlouvy plnit v návaznosti na skutečnost, že začala považovat tyto smlouvy o lesnických činnostech za neplatné, ačkoliv je v minulosti nabízela každému vítězi žalovanou organizovaných výběrových řízení na konkrétní lesní smluvní územní jednotky. Na základě této změněné situace, kdy žalovaná odmítla plnit z lesnických smluv s odůvodněním, že při jejich uzavírání porušila zákon, některé velké lesnické společnosti, jako např. [Anonymizováno] skončily v konkursu a někteří předchůdci žalobkyně ukončili své podnikatelské aktivity. Tomuto ukončení podnikání lesnických společností po odmítnutí žalované plnit nezabránila ani skutečnost, že někteří právní předchůdci žalobkyně vyhráli zadávací řízení nově vyhlášená žalovanou již podle ZVZ. V nových zadávacích řízeních žalovaná stanovila zcela odlišné a méně výhodné podmínky pro výkon lesnických prací, jež měly být nevýhodně vykonávány na zcela odlišných lesních smluvních územních jednotkách, než jakých se týkaly původní smlouvy ukončené shora uvedeným způsobem.

Konečně soud I. stupně správně vycházel ze závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož souhrnná újma vzniklá právním předchůdcům žalobkyně na ušlém zisku tím, že nemohli pokračovat v plnění smluv o lesnických činnostech a dosahovat tak zisku podle původně nasmlouvaných podmínek činila nejméně znalcem [Anonymizováno] původně zjištěnou částku 326 092 000 Kč. Ohledně její výše neměl ani odvolací soud pochyb, když tato částka byla stanovena velmi konzervativně s ohledem na výši zjištěné ztráty právních předchůdců žalobkyně. Pochybnosti o odhadované výši zisku, o nějž právní předchůdci žalobce přišli na základě ukončení plnění z rámcových smluv o komplexních lesních činnostech a ze smluv o provádění pěstebních činností, o provádění těžebních činností a o prodeji dříví, odvolací soud neměl ani s ohledem na skutečnost, že podle pozdějších analýz znalce obhájených před soudem uvedené společnosti ve skutečnosti mohly přijít o daleko vyšší částky v souhrnu až o 851 000 000 Kč.

Pochybnosti žalované o výši újmy vzniklé právním předchůdcům žalobkyně po té, co jim žalovaná oznámila, že nepostupovala při uzavírání smluv v souladu se zákonem a z toho důvodu jsou již uzavřené všechny rámcové smlouvy o komplexních lesních činnostech a smlouvy o provádění pěstebních činností, o provádění těžebních činností a o prodeji dříví neplatné nebyly podle odvolacího soudu na místě, a to již pro velmi konzervativní odhad ušlého zisku znalcem, jak bylo uvedeno shora a jak je zřejmé ze znaleckých posudků, jakož i z výslechu znalce. Uvedené pochybnosti žalované nebyly na místě ani s ohledem na žalovanou zdůrazňované nepříznivé ekonomické přírodní vlivy, když podle odvolacího soudu ani tyto vlivy (např. kalamity, ekonomický pokles) nemohly zásadně změnit předem odhadovanou míru ziskovosti dlouhodobého lesního hospodaření zaměřeného na komplexnost hospodaření na velkém lesním celku. Proto ohledně znaleckých posudků znalce Ing. Jiřího Hlaváčka neobstála argumentace odvolatelky uvedená pod bodem 5) a 7) odvolání shora, a rovněž ani ohledně výše zisku neobstála argumentace žalované uvedená pod bodem 5), 6), 8), 11) a 16) shora

V návaznosti na uvedené před odvolacím soudem neobstála související skutková argumentace odvolatelky pod bodem 4) a 6) shora poukazující na celou řadu právních skutečností, jež by sice samy o sobě nebo ve spojení s jinými skutečnostmi mohly mít vliv na podnikání v lesnických činnostech (větrné kalamity typu orkánu Kiril, pokles hospodářské aktivity ve světe, rozšíření dřevokazného hmyzu, sucho atd.), avšak vliv těchto nepříznivých skutečností podle odvolacího soudu nemohl mít zásadní dopady v daném konkrétním případě komplexu souvisejících lesnických smluv (rámcových o komplexních lesních činnostech a smluv o provádění pěstebních činností, o provádění těžebních činností a o prodeji dříví). Jak je totiž zřejmé ze znaleckých posudků a rovněž z výpovědi znalce, každý z právních předchůdců žalobkyně měl nasmlouváno s žalovanou celé spektrum lesnických prací, kdy jeden druh prací vyvažoval rizika podnikání z jiného druhu prací a celkově bylo možno dosahovat zisku i např. při negativním vývoji na trhu s dřívím z kalamitních těžeb nebo při poklesu celosvětového hospodářství. To je zřejmé např. z toho, že právní předchůdci žalobkyně, mající s žalovanou nasmlouvány mnohaleté kontrakty, mohli mít sami nasmlouvány dlouhodobé kontrakty na odběr dřeva, jež tolik nezatěžovaly momentální výkyvy cen kalamitního dřeva. Nehledě na to, že jako dlouhodobí lesní hospodáři smluvně provázaní mezi sebou mohli při dodržení pravidel hospodářské soutěže obchodovat ve velkých objemech a dosahovat dlouhodobě stabilních cen, mohli se doplňovat ve vykrývání zakázek, mohli po určitou dobu přečkat nejnižší poklesy cen dočasným uskladněním dřeva a především, pokles zisku z jednoho druhu podnikání (např. z prodeje kalamitního dříví), mohl být vyvažován případným prodejem nekalamitního a tedy vysoce ceněného dříví, jehož cena v kalamitním období zásadně vzrostla, jakož i navýšením objemu vysoce poptávaných pěstebních prací, jakož i prodejem zvýšeně poptávaného semene a sazenic lesních stromů potřebných k revitalizaci ploch lesních holin.

Z těchto důvodů mohly lesnické společnosti, vykonávajících celé spektrum činností, i v ekonomicky nepříznivé době počítat s určitou průměrnou ziskovostí. V rámci vyčíslování ušlého zisku proto bylo také možno pracovat se znalcem odhadnutelnými daty o výši újmy, přičemž znalec pro spolehlivost svých závěrů své výsledky o spolehlivé výši újmy správně konzervativně snížil. Proto i podle odvolacího soudu byla soudem I. stupně předmětná ekonomická újma v podobě ušlého zisku zjištěna spolehlivě a odpovídala tomu, jakého zisku by právní předchůdci žalobkyně dosáhli při běžném běhu hospodaření, když společnostmi předpokládané hospodaření ostatně předem s určitými pravidelnými negativními lesními skutečnostmi počítalo. Před odvolacím soudem proto neobstála ohledně činnosti znalce argumentace odvolatelky uvedená pod bodem 5) a 7) shora, jakož i pod body 4), 6) a 12) zdůrazňující žalovanou tvrzenou její neodpovědnost za vzniklou škodu, když podle žalované soud I. stupně zaujal zejména nesprávné závěry ohledně škody, neboť žalovaná podle své obrany neodpovídá za ztrátu realizovanou v rozhodném období 2007 až 2013 lesnickými společnostmi, když v roce 2007 proběhl v České republice orkán Kyrril a další přírodní anomálie

Výši újmy na straně právních předchůdců žalobkyně představující škodu, soud I. stupně zjistil správně ze znaleckých posudků znalce [Anonymizováno], jehož soud I. stupně v souladu se zákonem správně vyslechl, přičemž výslech znalce byl komplexní a zaměřený na způsob zjištění a na vlastní výši újmy vzniklé na straně poskytovatelů lesnických služeb v důsledku neplatnosti lesnických smluv. Závěry znaleckých posudků tak jsou dostatečné, srozumitelné, logické a správné a znaleckým posudkům nechybí ani znalecké doložky. Proto ani podle odvolacího soudu tak nebyl důvod zpracovávat další posudky. Jestliže proto učinil soud I. stupně svá skutková zjištění ohledně újmy utrpěné právními předchůdci žalobkyně na základě uvedených znaleckých posudků netrpících vadami, potom se ani odvolací soud z důvodů nadbytečnosti neztotožnil s argumentací odvolatelky poukazující na potřebu vypracování jiného znaleckého posudku zadaného soudem. Rovněž z těchto důvodů před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatelky uvedená pod bodem 5) a 7) shora.

Z hlediska skutkového odvolací soud vycházel shodně se soudem I. stupně ze zjištění blíže rozvedeného níže, že právní předchůdci žalobkyně před uzavřením a v průběhu uzavírání lesnických smluv neměli povědomí o tom, že jimi uzavřené smlouvy jsou v závažném rozporu se zákonem a dokonce, že by mohly být absolutně neplatné.

Již na tomto místě odvolací soud konstatuje, že v rámci uvedené otázky liberace je pro možnost liberace podle § 268 obchod. zák. rozhodující faktická vědomost poškozeného o neplatnosti právního úkonu a nikoliv dovozování toho, zda o neplatnosti právního úkonu účastník smlouvy měl, mohl či musel vědět. Vědomost poškozeného o neplatnosti právního úkonu nelze proto dovozovat z toho co by „průměrný“ podnikatel za daných okolností vědět mohl, měl či musel.

Uvedený dílčí závěr odvolacího soudu má oporu na jedné straně ve shora uvedeném ujišťování ze strany specifické společnosti (státního podniku [Anonymizováno]) poptávajícího lesnické práce a další lesnické služby v čl. 2.2 rámcových smluv o komplexních lesních činnostech nazvaném „Prohlášení a záruky [Anonymizováno]“ a na straně druhé v neexistencí kvalifikovaného a podloženého upozornění nebo v neexistencí vlastního zjištění právních předchůdců žalobkyně ohledně neplatnosti uvedených smluv. V této souvislosti nelze před ujišťováním zájemce o lesnické práce a před ujišťováním vrcholového úřadu státu (ÚOHS) favorizovat žalovanou předkládanou listinu - přípis společnosti [Anonymizováno] ze dne 25. 2. 2005, považovanou žalovanou za zásadní důkaz o vědomosti právních předchůdců žalobkyně o tom, že jimi podepisované smlouvy jsou neplatné. K této argumentaci odvolatelky odvolací soud konstatuje, že na uvedený důkaz nahlíží obdobně jako soud I. stupně, jako na jeden z možných právních náhledů na postup při uzavírání smluv. V okamžiku, kdy ovšem správnost postupu žalované potvrdil i vrcholový úřad státu (UOHS), nebyly ani podle odvolacího soudu důvody pro pochybnosti o platnosti uzavíraných lesnických smluv.

Podle odvolacího soudu obsah spisu nevzbuzuje pochybnosti ani o tom, že laická veřejnost představovaná především právními předchůdci žalobkyně a odborná veřejnost představovaná právníky a pracovníky vrcholového orgánu dohledu nad hospodářskou soutěží před a v průběhu předmětných výběrových řízení organizovaných žalovanou na lesnické práce v jednotlivých smluvních lesních územních jednotkách skutečně vedla polemiku nad tím, zda výběrová řízení není nutno vést v režimu ZVZ. Z hlediska osoby zadavatele (žalované) v případě uvedené nejistoty, měl zadavatel postupovat podle přísnějších pravidel daných ZVZ, jak na to upozornil ve shora uvedeném nálezu Ústavní soud. Jestliže se pro žalovanou jevilo výhodnějším provádět výběrová řízení v režimu mimo ZVZ a pouze alibisticky si vyžádat o schválení takové možnosti postupu a spokojit se s ujištěním ÚOHS, že lze postupovat mimo ZVZ, potom na sebe žalovaná skutečně převzala riziko, že její právní názor v tomto směru může v budoucnu podlehnout korekci a může vést k závěru o nesprávnosti jejího postupu se všemi z toho plynoucími důsledky.

Z pohledu laiků - právních předchůdců žalobkyně, jejich pochybnost o správnosti režimu uzavírání vysoutěžených smluv i podle odvolacího soudu, jak bylo naznačeno shora, skončila ve chvíli, kdy je žalovaná seznámila se stanoviskem ÚOHS a zaručila se v čl. 2.2 rámcových smluv o komplexních lesních činnostech nazvaném „Prohlášení a záruky [Anonymizováno]“ za to, že uzavřením uvedených smluv a plněním závazků z nich vyplývajících žalovaná neporušuje žádný právní předpis, závazné ustanovení ani úřední rozhodnutí, dohodu, smlouvu, povinnost, pravidlo ani závazek, jehož je žalovaná stranou nebo jimž je vázána. Za této situace i odvolací soud nemá pochyb o tom, že lesnické společnosti před podpisem lesnických smluv opustily i sebemenší pochybnosti o správnosti postupu poptávající společnosti [Anonymizováno] Viděno v této souvislosti, i podle odvolacího soudu přípis společnosti [Anonymizováno] ze dne ze dne 25. 2. 2005 nemůže vést k závěru o tom, že právní předchůdci žalobkyně v době uzavření smluv věděli o tom, že jejich uzavřením dochází k porušení zákona. Nebylo ani prokázáno, že o existenci tohoto dopisu reálně věděli všichni právní předchůdci žalobkyně, a to i za situace, pokud by existovalo mezi nimi personální propojení, neboť to samo o sobě k uvedenému závěru o faktickém povědomí o neplatnosti uzavíraných smluv vést nemůže.

Podle odvolacího soudu pro závěr, že právní předchůdci žalobkyně v době uzavírání předmětných lesnických smluv věděli o protiprávnosti postupu smluvních stran a o neplatnosti uzavíraných smluv je podstatná žalovaným mnohokrát opakovaná skutečnost, naposledy v rámci jeho odvolání, že neplatnost lesnických smluv byla způsobena výlučně mylnou právní kvalifikací postupu, který měla žalovaná použít při uzavírání lesnických smluv. Podle právního názoru odvolacího soudu uvedený právní omyl zatěžující jednání žalobkyně, žalovanou a ÚOHS v době uzavírání lesnických smluv již z podstaty vylučuje závěr, že uvedené subjekty v době uzavírání uvedených smluv věděly o protiprávnosti postupu při uzavírání smluv a rovněž z toho důvodu nelze ani podle odvolacího soudu učinit závěr, že žalobkyně v době uzavírání smluv o protiprávnosti uvedeného postupu a o neplatnosti uzavíraných smluv věděla.

Napadený rozsudek soudu I. stupně je ze všech shora uvedených důvodů založen na správném dílčím skutkovém základu, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, podle něhož smluvní strany při uzavírání smluv jednaly v přesvědčení o uzavření smluv v souladu se zákonem a tedy žádná ze stran v době uzavírání smluv neměla sebemenší povědomí o případné neplatnosti stranami uzavíraných předmětných smluv. Před odvolacím soudem proto neobstála argumentace odvolatelky uvedená pod bodem 2), 3) shora.

Soud I. stupně správně kvalifikoval protiprávní jednání škůdce. Tímto škůdcem byla správně shledána žalovaná. Ta způsobila neplatnost shora uvedených právních úkonů (lesnických smluv) a je proto povinna nahradit škodu žalobkyni, jejímž právním předchůdcům byly právní úkony určeny, když tyto osoby o neplatnosti právních úkonů při uzavírání smluv věděly, přičemž soud I. stupně při řešení otázek náhrady této škody aplikoval správně, vedle § 268 obchod. zák. i obecné ustanovení obchod zák. o náhradě škody způsobené porušením smluvní povinnosti (§ 373 a násl.).

I podle odvolacího soudu tak byly v projednávaném případě naplněny znaky skutkové podstaty odpovědnosti za způsobenou deliktní škodu podle § 268 obchod. zák. ve spojení s § 373 obchod. zák., když protiprávní jednání žalované spočívající v uzavírání neplatných smluv v rámci výběrových řízení organizovaných a podřizovaných podmínkám stanoveným žalovanou mělo za následek (existence kauzálního nexu) vznik správně zjištěné škody při zjevném povědomí škůdce (předvídatelnost) o následcích protiprávního jednání (uzavírání smluv postupem odporujícím zákonu tedy smluv od samého počátku neplatných) při neexistenci liberačních důvodů, když právní předchůdci žalobkyně, vycházející z autoritativního názoru státního orgánu (ÚOHS), neměli a ani nemohli mít v okamžiku uzavření smluv povědomí o tom, že by jimi podepisované smlouvy nebyly platnými smlouvami, když dokonce byli žalovanou i v rámcových smlouvách o komplexních lesních činnostech v čl. 2.2 nazvaném „Prohlášení a záruky [Anonymizováno]“ ujišťováni o tom, že uzavřením uvedených smluv a plněním závazků z nich vyplývajících žalovaná neporušuje žádný právní předpis, závazné ustanovení ani úřední rozhodnutí, dohodu, smlouvu, povinnost, pravidlo ani závazek, jehož je žalovaná stranou nebo jímž je vázána. Před odvolacím soudem proto neobstála argumentace odvolatelky uvedená pod bodem 2), 3), 7), 8), 9) a 16) shora.

Před odvolacím soudem neobstála rovněž argumentace odvolatelky domáhající se dalšího dokazování, jak byla uvedena pod bodem 1) jejího odvolání shora, jež se týkala pozdějších smluv, majících podle odvolatelky nahradit právním předchůdcům žalobkyně výpadek příjmů a zisků očekávaných na základě předmětných lesnických smluv později žalovanou prohlášených za neplatné z důvodu nesprávného postupu žalované. Důvodem neúspěchu této argumentace 1) je skutečnost, že podle právního názoru odvolacího soudu, dojde-li k následnému uzavření náhradní smlouvy po té, co je původní smlouva shledána neplatnou, musí případná náhradní smlouva, aby mohla být považována za snižující ztrátu z neplatné smlouvy, směřovat k účelu, k němuž měla sloužit původní smlouva, a to ve shodném rozsahu plnění obou smluv, byť se nevyžaduje, aby v případě náhradní smlouvy šlo o zcela totožnou smlouvu ve srovnání s původní smlouvou. Není důvod, aby tento závěr byl jiný v případě ustanovení § 384 obchodního zákoníku. Pokud v projednávaném případě byl podle odvolacího soudu poškozený povinen učinit opatření potřebná k odvrácení škody nebo k jejímu zmírnění, jednoznačně mezi taková opatření sice patřilo uzavření nových smluvních vztahů, jež odpovídají svým obsahem ale i rozsahem původním lesnickým smlouvám, byť se nemuselo jednat o smlouvy, přesně totožné ve srovnání s původně sjednanými smlouvami.

V projednávaném případě odvolací soud v návaznosti na uvedené zastává názor, podle něhož není-li, jak se stalo v projednávaném případě, jako náhrada za neplatnou smlouvu uzavřena náhradní smlouva (zbavená defektu způsobující její neplatnost) upravující stejné smluvní podmínky (ohledně stejného předmětu plnění s plněním na stejném místě a ve stejném rozsahu), neobstojí tvrzení toho, kdo způsobil neplatnost smlouvy podle § 268 obchod. zák. (žalovaná), že poškozeným osobám (v daném případě právním předchůdcům žalobce) neušel zisk, jestliže si některé tyto poškozené osoby sjednaly v rámci svého podnikání s původním obchodním partnerem (s žalovanou) jiné smlouvy, s jinými podmínkami plnění a s plněním na jiném místě a v jiném rozsahu, byť by v rámci těchto nových smluv poškození dosahovali zisku.

S ohledem na uvedené odvolací soud, obdobně jako soud I. stupně, považoval zcela za nadbytečné znalecky zkoumat rozsah zisku vytvořeného na základě nových smluv, jestliže tyto nové smlouvy byly obsahově i smluvními podmínkami smlouvami odlišnými od původních smluv.

Vedle uvedeného odvolací soud dále konstatuje k otázce nadbytečnosti zjišťování rozsahu zisku právních předchůdců žalobkyně z náhradních smluv, že žalobkyni sice byla přiznána náhrada škody v podobě ušlého zisku ve výši 326 092 000 Kč, avšak i v případě, že by teoreticky náhradní smlouvy měly stejný obsah a týkaly by se shodných lesních územních jednotek a umožnily by dosažení obdobné výše zisku, jako zisku nárokovanému k náhradě, což již v tuto chvíli je možno označit pouze za hypotetické (nejednalo se o stejné územní jednotky, jde o jiné obchodní případy s jiným smluvním obsahem a na náhradní smlouvy dosáhlo pouze několik společností), potom ani tento hypotetický náhradní zisk ve výši 326 092 000 Kč by nevyrovnal rozsah skutečně ušlého zisku jehož výše byla ve skutečnosti 851 000 000 podle dodatečné znalecké analýzy zpracované konzultantem [Anonymizováno] Výsledky znalecké analýzy zpracované konzultantem [Anonymizováno] ohledně skutečně ušlého zisku, přijal za své v průběhu více jak tříhodinového výslechu před soudem I. stupně dne 8. 12. 2021 znalec [Anonymizováno]. Proto by odvolatelkou navrhovaný znalecký posudek ohledně zisku z nových smluv neměl v daném řízení využití s ohledem na shora uvedené, zejména na dodatečně zjištěný vysoký objem ušlého zisku, jehož výše byla dodatečně stanovena částkou 851 000 000 Kč. Odvolací soud, ve shodě se soudem I. stupně, nevidí důvody k vypracovávání znaleckého posudku na výši škody utrpěné právními předchůdci žalobce, když znalecké posudky [Anonymizováno] nepostrádají potřebné náležitosti ani kvalitu a v průběhu více jak tříhodinového výslechu před soudem I. stupně znalec své posudky také obhájil a náležitě vysvětlil, přičemž účastníci měli možnost závěry znalce zpochybňovat, k čemu při jednání soudu ani později nedošlo.

Před odvolacím soudem neobstála rovněž argumentace odvolatelky uvedená pod bodem 10), jejího odvolání uvedeného shora a týkající se tvrzeného předčasného uplatňování nároku na náhradu škody z neplatné smlouvy (neplatných smluv). K tomu odvolací soud konstatuje, že podle jeho názoru v projednávaném případě žalobkyni vznikla škoda v podobě ušlého zisku ve chvíli, kdy žalovaná porušila právní povinnost postupovat při uzavírání smluv v souladu se zákonem. Ustálený stav, kdy bylo možno tuto škodu vyčíslit nastal po té, co žalovaná přestala od 1. 1. 2007 plnit z lesnických smluv s tím, že jí uzavřené smlouvy jsou absolutně neplatné, přičemž výši škody již od té chvíle bylo možno určit podle její předpokládané a běžně znalcem zjistitelné výše.

Před odvolacím soudem neobstála rovněž argumentace odvolatelky uvedená pod bodem 11) jejího odvolání uvedeného shora týkajícího se tvrzení, že by smluvní vztahy podle lesnických smluv nemusely trvat až do roku 2013, když lesnické smlouvy obsahovaly řadu smluvně sjednaných institutů opravňujících strany k jejich ukončení. Důvodem je skutečnost, že v projednávaném případě spis neobsahuje důkazy ani tvrzení, že by nasmlouvané vztahy měly být ukončeny před sjednaným termínem konce smluvních vztahů. Proto soud I. stupně správně vycházel ze skutečnosti, že fakticky by smluvní vztahy trvaly až do sjednaného data, nebýt odmítnutí žalované plnit s odůvodněním, že sama způsobila neplatnost smluv.

Před odvolacím soudem neobstála ani argumentace odvolatelky uvedená pod body 13) a 14), jejího odvolání uvedeného shora a týkajícího se tvrzení, že je neodůvodněnou spekulací tvrzení žalobkyně, že u nových náhradních smluv si žalovaná chtěla vynucovat nepřiměřené cenové podmínky, ačkoli ze strany žalované není vskutku zpochybňováno, že po jejím ukončení plnění z lesnických smluv soudem uváděné společnosti prošly insolvenčním řízením a další společnosti ukončily činnost, avšak uvedené je podle odvolatelky věcí obchodního vedení těchto společností. Tato argumentace odvolatelky neobstojí proto, že i podle vyjádření žalované před odvolacím soudem náhradní smlouvy měly jiný obsah a smluvní podmínky a týkaly se zcela jiných územních smluvních jednotek. Podle odvolacího soudu argumentace soudu I. stupně, poukazující na vynucování si v náhradních smlouvách nepřiměřených cenových podmínek žalovanou a poukazující na dobrovolné či nedobrovolné (konkursem) ukončení činnosti některých lesnických společností sice představovala pouze argumentaci nepřímými důkazy, avšak další nepřímé důkazy např. o hospodaření před a po 1. 1. 2007 svědčí o správnosti uvedené argumentace soudu I. stupně, kdy i podle odvolacího soudu žalovaná, dominantně podnikající na trhu lesnických prací, nabízela u nových (náhradních) smluv podmínky zadávacích řízení podle ZVZ zjevně výhodné pro sebe a nevýhodné pro zájemce o zakázky, což i podle odvolacího soudu po ukončení původních smluv nevedlo ke stabilizaci hospodaření ani u těch společností, jimž se podařilo uspět v nových zadávacích řízeních. Z důvodu nově nastavených podmínek nevýhodně pro lesnické společnosti v nových náhradních smlouvách proto i tyto společnosti musely ukončit činnost, byť získaly nové zakázky podle ZVZ.

Ze všech těchto důvodů odvolací soud neshledal odvolání žalované do výroku ve věci samé důvodným a proto napadený rozsudek ve výrocích II. a V. podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

Jiná však byla situace ohledně rozhodnutí soudu I. stupně ve vztahu k nákladům řízení přiznaných Krajským soudem v Českých Budějovicích převážně úspěšné žalobkyni, jejíž neúspěch byl pouze nepatrný, kdy se sice odvolací soud ztotožnil se soudem I. stupně v názoru na postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř., avšak zásadně se neztotožnil s názorem soudu I. stupně, podle něhož po zrušení předchozího rozsudku soudu I. stupně mělo podle soudu i. stupně zůstat nedotčeno předchozí závislé rozhodnutí o nákladech řízení z usnesení ze dne 30. 10. 2012, č. j. 13 Cm 138/2009-732, ukládající, jak se nyní ukázalo, úspěšné žalobkyni, aby zaplatila žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 868 254,30 Kč, což žalobkyně také učinila. Důvodem měla být skutečnost, že podle soudu I. stupně nebylo možno v rámci nynějšího rozhodování o nákladech řízení převážně úspěšné žalobkyně posuzovat náklady řízení vzniklé této převážně úspěšné žalobkyni do data vydání uvedeného rozhodnutí (do 30. 10. 2012).

Důvodem nesouhlasu odvolacího soudu s uvedeným právním názorem soudu I. stupně je skutečnost, že následkem zrušení rozhodnutí ve věci samé je (bez dalšího, aniž by bylo nutno výslovně rušit i závislý výrok o nákladech řízení) současné zrušení všech závislých výroků, včetně výroku o nákladech řízení.

Z uvedených důvodů odvolací soud posoudil výši všech nákladů řízení vzniklých převážně úspěšné žalobkyni od zahájení řízení do data rozhodnutí soudu I. stupně a napadený rozsudek z podnětu žalobkyní podaného odvolání změnil ve výroku IV. tak, že žalované nově uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 135 488 Kč.

Náklady řízení žalobkyně před soudem I. stupně ve výši 9 135 488 Kč byly představovány náklady na zákonem stanovená poplatková plnění 1 000 000 Kč, 10 000 Kč a 4 000 Kč, dále žalobkyní nedůvodně vyplacené náklady ve výši 1 868 254, 30 Kč ve prospěch žalované podle později zrušeného usnesení č.l. 732, jakož i náklady na advokáta žalobkyně vynaložené před soudem I. stupně.

Náklady na advokáta žalobkyně tvoří náklady jeho jízdného ve výši 9 315 Kč a jeho odměna za zastoupení advokátem podle ustanovení § 7, § 11 a § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu) za následující úkony:

1) Převzetí a příprava zastoupení z punkta 343 229 562 Kč, odměna 181 620 Kč,

2) sepis žaloby č.l. 1,

3) sepis vyjádření č.l. 71a,

4) náhrada ve výši 1/2 za jednání, jež se nekonalo č.l. 124,

5) vyjádření ve věci samé č.l. 136,

6) účast při jednání č.l. 340,

7) účast při jednání č.l. 351,

8) vyjádření k návrhu na přerušení řízení 1/2 odměna podle § 11 odst. 2 AT č.l. 379,

9) vyjádření ve věci samé č.l. 397,

10) vyjádření ve věci samé č.l. 553,

11) účast při jednání č.l. 569,

12) vyjádření ve věci samé č.l. 617,

13) účast při jednáníč.l. 633.

Návrh na opravu protokolu v poloviční odměně podle § 11 odst. 2 AT č.l. 661 odvolací soud žalobci nepřiznal s ohledem na jeho neúčelnost související částečně s tehdejšími obstrukcemi žalobkyně.

14) Návrh na přerušení řízení 1/2 odměna podle § 11 odst. 2 AT č.l. 663,

15) sepis dovolání č.l. 676,

16) zpětvzetí co do částky 2 017 993 Kč č.l. 707 (odměna 16 380 Kč),

17) odvolání do nákladů řízení č.l. 643 v rozsahu 1 868 254,20 Kč poloviční náhrada podle § 11 odst. 2 AT 7 890 Kč,

18) ústavní stížnost z punkta 341 221 569 Kč (dále odměna 180 820 Kč),

19) účast při jednání č.l. 834,

20) vyjádření ve věci samé č.l. 864,

21) účast při jednání č.l. 915, jež trvalo více jak 2 hodiny,

22) vyjádření ve věci samé č.l. 917,

23) účast při jednání č.l. 994, jež trvalo více jak 2 hodiny,

24) vyjádření ve věci samé replika č.l. 981,

25) vyjádření ve věci samé č.l. 1051,

26) účast při jednání č.l. 1078,

27) vyjádření ve věci samé č.l. 1159,

28) závěrečný návrh č.l. 1164,

28) účast při jednání č.l. 1189,

29) návrh na opravu v poloviční odměně podle § 11 odst. 2 AT č.l. 1203.

Zástupci žalobkyně přísluší dále režijní paušály po 300 Kč a podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. mu přísluší i náhrada odvedené 21% DPH ve výši 1 136 289 Kč, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Celkové náklady řízení se soudními poplatky a s vyčíslenou DPH tak činí uvedených 9 135 488 Kč.

Odvolací soud u úkonů podle § 11 odst. 2 AT přiznal žalobkyni v souladu s uvedeným ustanovením právo na ½ odměnu.

Z uvedených důvodů bylo rozhodnuto ve výroku I. odst. 2 tohoto rozsudku tak, že se rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 13 Cm 138/2009-1191 ze dne 25. dubna 2022 ve znění opravného usnesení č. j. 13 Cm 138/2009-1207 ze dne 29. června 2022 ve výroku IV. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 135 488 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

V odvolacím řízení byla v odvolatelkou napadené částce 326 092 000 Kč s přísl. zcela úspěšná žalobkyně, jíž proto odvolací soud proti neúspěšné žalované v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 529 678 Kč.

Náklady odvolacího řízení zcela úspěšné žalobkyně sestávají z nákladů na právní zastoupení, kdy advokátu žalobkyně náleží právo na odměnu za 3 úkon právní služby za sepis odvolání do nákladů řízení (odměna ve výši ½ z částky 174 740 Kč), za účast při jednání odvolacího soudu dne 4. ledna 2023 a za vyjádření k odvolání žalované (odměna vždy po 174 740 Kč). Advokátovi žalobkyně přísluší též 3 režijní paušály po 300 Kč a advokát má také právo podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. na náhradu za advokátem odvedenou DPH ve výši 91 928 Kč.

Proto bylo rozhodnuto ve výroku II. tohoto rozsudku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 529 678 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, za podmínek § 237 a násl. o. s. ř. Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.