o určení členství v bytovém družstvu, o odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 74 Cm 146/201986 ze dne 29. května 2020

1. Výše uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. určil, že žalobkyně je členkou žalovaného [právnická osoba] (dále též zkráceně „družstvo“) a podílovou spoluvlastnicí jedné ideální poloviny členského podílu v družstvu a v tomto rozsahu se podílí jednak na výkonu práv a povinností spojených s jednotkou č. [Anonymizováno] blíže specifikovanou v rozsudku soudu I. stupně a jednak i na výkonu práv a povinností spojených se spoluvlastnickým podílem, rovněž blíže specifikovaným v rozsudku soudu I. stupně, o velikosti id. [Anonymizováno] na pozemku p.č. [Anonymizováno].

2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že žalobkyně a vedlejší účastník jsou zakládajícím členy žalovaného bytového družstva, založeného dne 6. 5. 2002 a zapsaného do obchodního rejstříku dne 15. 6. 2002, přičemž vůči existujícímu členství žalobkyně v družstvu neměl výhrady ani žalovaný. Dále soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že manželství žalobkyně a vedlejšího účastníka bylo rozvedeno dne 19. 12. 2011.

3. Soud I. stupně věc posoudil zejména podle § 149 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (OZ) a dále podle § 703 a násl. OZ. Uzavřel, že žaloba na určení členství v družstvu je po právu, když žalobkyně členství v družstvu nepozbyla a vzhledem k tomu, že nedošlo do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání, podle soudu I. stupně platí, že členský podíl v družstvu je v podílovém spoluvlastnictví obou rozvedených dřívějších manželů.

4. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně se v zákonem stanovené lhůtě odvolal žalovaný (odvolatel) společně s vedlejším účastníkem a domáhali se změny rozsudku soudu I. stupně a zamítnutí žaloby, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Podle odvolatele soud I. stupně nesprávně posoudil možnosti existence podílového spoluvlastnictví družstevního podílu, nesprávně posoudil vznik práva žalobkyně k předmětnému družstevnímu bytu a nesprávně posoudil i rozsah práv a povinností spojených s členstvím žalobkyně v družstvu.

6. Podle názoru odvolatele, ideální spoluvlastnictví družstevního podílu nemohlo vzniknout, neboť to zákonná úprava OZ a obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (obchod. zák.) nepřipouštěla, přičemž zákon o obchodních korporacích nebylo možno aplikovat.

7. I v situaci, kdy by bylo možné připustit vznik společného členství žalobkyně a vedlejšího účastníka v žalovaném družstvu, jakož i existenci společného nájmu družstevního bytu, podle žalovaného i za takové situace nemohlo v důsledku rozvodu manželství a nevypořádání společného jmění manželů dojít přímo ke vzniku podílového spoluvlastnictví družstevního podílu. Podle odvolatele trvání členství v družstvu po rozvodu a „hodnotu“ případně náležející do podílového spoluvlastnictví nelze ztotožňovat s případným vznikem podílového spoluvlastnictví družstevního podílu.

8. Podle odvolatele nelze než souhlasit, že se žalobkyně stala zakládající členkou družstva. Její členství avšak v době jeho vzniku podle odvolatele mělo povahu toliko prostého členství v družstvu. Žalobkyně podle odvolatele v minulosti disponovala společně s vedlejším účastníkem pouze nájemním vztahem k obecnímu bytu, když samotné zakládané družstvo nebylo v době svého vzniku vlastníkem domu a tedy žádný ze členů družstva nemohl současně se vznikem družstva nabýt jakékoliv právo k družstevnímu bytu. Proto také nemohlo dojít se vznikem žalovaného družstva k automatické transformaci vztahů k předmětnému bytu.

9. Dále odvolatel poukázal na skutečnost, že společný nájem bytu manželi (žalobkyně a vedlejšího účastníka) zanikl podle § 707, § 708 OZ opuštěním společné domácnosti žalobkyní v červnu 2002 a výlučným nájemcem bytu se v červnu 2002 před „transformací“ stal vedlejší účastník [Jméno žalovaného B] a žalobkyně se tak nemohla stát nájemcem družstevního bytu. Podle odvolatele právní úprava neumožňuje spoluvlastnictví podílu na právech a povinnostech spojených s jednotkou č. [Anonymizováno], když vyjádření tzv. ideálního podílu je spojeno vždy s vlastnictvím určité věci, avšak nelze disponovat podílem na „právech a povinnostech“ a nelze rovněž disponovat podílem na nájemním či užívacím právu k bytu.

10. V případě družstevního podílu podle odvolatele svědčí členům družstva toliko nájemní právo k bytu ve vlastnictví družstva (resp. právo na uzavření nájemní smlouvy).

11. Podle odvolatele není možná existence podílu o určité velikosti na další jedné polovině spoluvlastnického podílu o velikosti [Anonymizováno].

12. Odvolatel dále vyjádřil názor, podle něhož vymezením jednotek zaniklo vlastnictví resp. spoluvlastnictví budovy. Existuje pouze spoluvlastnictví společných částí budovy. Konečně podle odvolatele je výrok napadeného rozsudku nesrozumitelný a nevykonatelný.

13. Vedlejší účastník doplnil odvolací argumentaci zejména v tom smyslu, že poukázal na krátké období pobytu žalobkyně ve společném bytě a vypočetl povinnosti, jež žalobkyně v důsledku svého opuštění společné domácnosti neplnila.

14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a učinil následující zjištění a dospěl k níže uvedeným závěrům.

15. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně a vedlejší účastník se v průběhu manželství na zakládající členské schůzi konané dne 6. 5. 2002 podíleli na založení žalovaného bytového družstva a následně splnili podmínky pro vznik svého členství v tehdejším tzv. privatizačním [právnická osoba] (dále též zkráceně pouze „družstvo“), přičemž žalovaný vznikl zápisem do obchodního rejstříku dne 15. 6. 2002. Odvolací soud dále vycházel z toho, že následně družstvo nabylo dne 3. 7. 2003 objekt předmětný bydlení (obytný dům č.p. [Anonymizováno] s předmětným bytem, postavený na pozemku p.č. [Anonymizováno] v obci [adresa], v katastrálním území [adresa]). Před tím však 21. 6. 2002 žalobkyně opustila společnou domácnost pro rozpory s vedlejším účastníkem. Odvolací soud dále vycházel ze skutečnosti, že v průběhu manželství žalobkyně a vedlejšího účastníka, kdy oba tito tehdejší manželé byli členy družstva, vedlejší účastník uzavřel s žalovaným dne 1. 1. 2006 nájemní smlouvu týkající se předmětné jednotky č. [Anonymizováno] v obytném domě v [adresa], jejž před tím sdíleli oba manželé. Konečně odvolací soud vycházel rovněž ze skutečnosti, že po mnohaletém váhání a po snahách o urovnání vztahů mezi manželi, byl podán návrh na rozvod manželství a následně bylo manželství žalobkyně a vedlejšího účastníka rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] č. j. 21 C 176/2011-20 ze dne 19. 12. 2011 rozvedeno.

16. Z hlediska právního odvolací soud vycházel shodně se soudem I. stupně z právní úpravy dané OZ a platné v rozhodné době (platné do 30. 6. 2002 pro posouzení toho zda žalobkyně a vedlejší účastník nabyli členství v družstvu a platné do 30. 6. 2006 pro posouzení toho zda a kdy oba tehdejší manželé nabyli nájemní právo k předmětnému družstevnímu bytu č. [Anonymizováno] v obytném domě v [adresa]), a to zejména z § 149 a násl. OZ a z § 703 a násl. OZ.

17. Podle právního názoru odvolacího soudu není důvod ke korekci právního názoru soudu I. stupně souladného s právními názory žalobkyně a dokonce i žalovaného, že žalobkyně jako zakládající členka žalovaného družstva, po splnění podmínek určených zákonem i stanovami pro vznik členství v družstvu, nabyla členství v žalovaném družstvu a tento vztah jí svědčil i v době rozhodování soudů obou stupňů.

18. Stejně tak odvolací soud nemá důvodu k pochybnostem v tom směru, že v souladu s čl. 9 písm. d) stanov založeného družstva - [právnická osoba] žalobkyni a jejímu tehdejšímu manželovi (vedlejšímu účastníkovi) vzniklo po převodu předmětného bytového domu dne 3. 7. 2003 do majetku založeného družstva právo užívat družstevní byt. Toto právo svědčící oběma tehdejším manželům, společným členům družstva, mělo formu práva společného užívání předmětného družstevního bytu manželi. Vznik tohoto užívacího práva k družstevnímu bytu má základ podle správných závěrů soudu I. stupně v transformaci původního nájmu obecního bytu svědčícího minimálně jednomu z manželů po opuštění společné domácnosti žalobkyní, k čemu došlo po vzniku společného členství manželů v družstvu dne 6. 5. 2002, avšak ještě v době trvání nájemního vztahu k obci, kdy obytný dům družstvo získalo až 3. 7. 2003. Uvedené právo nájmu obecního bytu, svědčící minimálně vedlejšímu účastníkovi (tehdejšímu manželovi žalobkyně) se nepochybně transformovalo s ohledem na § 703 odst. 2 OZ na společný nájem družstevního bytu manželi po té, co došlo dne 3. 7. 2003 k převodu obytného domu do majetku družstva.

19. Tato transformace nájmu obecního bytu svědčícího minimálně jednomu z manželů (vedlejšímu účastníkovi) ve společný nájem družstevního bytu byla završena dne 1. 1. 2006 uzavřením nájemní smlouvy mezi družstvem a vedlejším účastníkem, jakožto jedním z manželů a jedním ze společných členů družstva. Ostatně podle obsahu spisu a v něm založené korespondence družstva s nájemci předmětného bytu, i v dalších letech žalované družstvo evidovalo žalobkyni jako osobu, jíž svědčil nájemní vztah (společně s vedlejším účastníkem) k předmětnému družstevnímu bytu.

20. Jak je zřejmé ze shora uvedeného, odvolací soud vycházel z § 703 odst. 2 OZ, z něhož je (mimo jiné) zřejmé, že vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne oběma manželům společný nájmem bytu manžely. Vedle toho čl. 9 odst. 1 písm. d) tehdy platných stanov družstva stanovil mimo jiné, že zakládající členové družstva mají právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu ke dni převodu nemovitosti do vlastnictví družstva.

21. Uvedené ustanovení občanského zákoníku ve spojení s úpravou stanov podle odvolacího soudu upravuje vznik práva společného nájmu družstevního bytu manžely a míří též na projednávaný případ, kdy jednomu z manželů (vedlejšímu účastníkovi) vzniklo za trvání manželství nové (dosud neexistující) právo nájmu družstevního bytu a s ním nově vzniklo stejné právo i žalobkyni, tehdejší manželce vedlejšího účastníka a současně i společné člence družstva, čímž bylo konzumováno její právo konstituované v čl. 9 odst. 1 písm. d) stanov založeného družstva na uzavření nájemní smlouvy ke dni převodu bytového domu do vlastnictví družstva.

22. Z uvedeného je tak podle právního názoru odvolacího soudu zřejmé, že i v případě, že by mělo trvalý charakter předchozí opuštění společné domácnosti žalobkyní v době jejího členství v družstvu, uskutečněné před převodem obytného domu do vlastnictví družstva, se vznikem práva nájmu družstevního bytu tehdejšímu manželovi žalobkyně (vedlejšímu účastníkovi) vzniklo právo společného nájmu družstevního bytu oběma manželům, když vznik tohoto společného práva k družstevnímu bytu měl základ v uvedené transformaci nájemního vztahu k obci, jenž svědčil minimálně jednomu z manželů, v nový vztah obou manželů, společných členů družstva, k družstevnímu bytu (společný nájem družstevního bytu manžely).

23. Z uvedených důvodů bylo proto také nadbytečné zkoumat, zda uvedené opuštění společné domácnosti žalobkyni v době nájemního vztahu k obci představovalo trvalé opuštění společné domácnosti, nebo zda se jednalo o dočasné opuštění společné domácnosti, čemu by mohla nasvědčovat skutečnost, že takto odloučení manželé hledali cestu zpět k sobě ještě další řadu let a rozvedli se až 9. 12. 2011.

24. Z uvedených důvodů je proto správný závěr soudu I. stupně i v tom směru, že žalobkyni svědčí právo nájmu předmětného družstevního bytu, jehož žalobkyně nepozbyla ani rozvodem manželství.

25. Konečně odvolací soud neshledává pochybnosti ani o správnosti závěrů soudu I. stupně v tom směru, že předmětný družstevní podíl, na nějž je nutno nahlížet jako na movitou věc, po zániku společného jmění manželů v důsledku rozvodu manželství (§ 149 odst. 1 OZ) a po vypořádání SJM zákonnou domněnkou se nacházel v době rozhodování soudu I. stupně v podílovém spoluvlastnictví rozvedených manželů (žalobkyně a vedlejšího účastníka). Podle právního názoru odvolacího soudu, jestliže po rozvodu manželství žalobkyně a vedlejšího účastníka si rozvedení manželé zvolili cestu vypořádání jejich zaniklého společného jmění manželů zákonnou domněnkou, nelze na daný případ podle odvolacího soudu vztahovat regulaci přijatou žalovaným, jenž 9. 9. 2014 zakázal změnou stanov (čl. 5 odst. 2), do té doby stanovami připouštěné, nabývání družstevního podílu do podílového spoluvlastnictví. Uvedený zákaz způsobu vypořádávání vztahů např. po rozvodu manželství, po úmrtí člena družstva atd. cestou nabývání družstevního podílu do podílového spoluvlastnictví lze podle odvolacího soudu aplikovat nikoliv zpětně, ale až ve vztahu k právním skutečnostem zakládajícím právo na vypořádání, jež nastanou až po té, co vstoupila v platnost shora uvedená změna stanov žalovaného. Je tomu tak proto, že podle odvolacího soudu takovýto zásah cestou změny stanov by v podstatě nepřípustně retroaktivně zasáhl do záležitostí rozvedených manželů, již si před tím zvolili způsob vypořádání SJM zákonnou domněnkou a jimž započala běžet zákonem stanovená lhůta pro takovýto způsob vypořádání. Opačný názor o nemožnosti vypořádání SJM v takovýchto případech zákonnou domněnkou by nebral v potaz ústavně chráněný princip právní jistoty a ochranu práv nabývaných v dobré víře.

26. Podle právního názoru odvolacího soudu ze shora uvedených důvodů obstojí výrok napadeného rozsudku i z hlediska své formulace, z níž je zřejmé, že soud vyhověl žalobkyni v návrhu na určení jejího členství v žalovaném bytovém družstvu, jakož i na určení, že žalobkyně je podílovou spoluvlastnicí družstevního podílu, přičemž výše jejího podílu činí ½. Specifikace práv a povinností, jež tvoří předmětný podíl v družstvu, pro svoji přesnost nezpůsobuje neurčitost a nesrozumitelnost napadeného rozhodnutí.

27. Z uvedených důvodů neobstála žádná z odvolacích argumentací žalovaného poukazujícího na tvrzenou neexistenci vztahu žalobkyně k družstevnímu bytu, dále poukazující na tvrzenou nemožnost nabytí podílu v družstvu do podílového spoluvlastnictví ve smyslu OZ a poukazujícího na žalovaným tvrzený nesrozumitelný a neurčitý výrok napadeného rozsudku.

28. Před odvolacím soudem neobstála ani odvolací argumentace vedlejšího účastníka poukazujícího na krátké období pobytu žalobkyně ve společném bytě za současného výčtu povinnosti, zejména finančních, jež žalobkyně v důsledku svého opuštění společné domácnosti podle jeho tvrzení neplnila. Důvodem neúspěchu této argumentace byla skutečnost, že i v případě pravdivosti uvedených tvrzení může mít tato skutečnost vliv toliko na vypořádání žalobkyně a vedlejšího účastníka, nikoliv na rozhodnutím řešené otázky, zejména na otázky členství žalobkyně v družstvu a na vlastnictví družstevního podílu.

29. Ze všech těchto důvodů je usnesení soudu I. stupně věcně správné a odvolací soud jej proto ve výroku I. tohoto usnesení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

30. Žalobkyně byla v řízení před odvolacím soudem úspěšná a odvolací soud jí proto proti neúspěšnému žalovanému i vedlejšímu účastníkovi v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení celkem ve výši 8 228 Kč, a to za 2 úkony právní služby jejího advokáta (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne 23. února 2022), v částce 3 100 Kč za úkon, k čemu přísluší režijní paušál 300 Kč za každý z úkonů a advokátovi žalobkyně přísluší i náhrada za odvedenou DPH ve výši 1 428 Kč.

31. Proto bylo rozhodnuto ve výroku II. tohoto rozsudku tak, že žalovaný společně s vedlejším účastníkem jsou povinni nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 8 228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.