o zaplacení částky 246 400 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 13 Cm 182/2019-44 ze dne 12. února 2020

1. Shora uvedeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud I. stupně ve výroku I. zavázal žalovaného povinností zaplatit žalobkyni zákonem stanovenou pokutu za porušení povinnosti uložené zákonem o vlastnictví bytů č. 72/1994 Sb. (ZVB) uzavřít smlouvu o převodu bytu společně se spoluvlastnickým podílem na pozemku odpovídající velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu za 2 464 dnů prodlení v částce 246 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky ročně od 1. 8. 2017 do zaplacení, ve výroku II. zamítl požadavek na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 246 400 Kč ročně za den 31. 7. 2017, ve výroku III. žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 080 Kč a ve výroku IV. žalovanému uložil povinnost uhradit státu část soudního poplatku z návrhu ve výši 9 240 Kč.

2. Vyšel ze skutečnosti, že se podle žaloby měl žalovaný dostat do prodlení s uzavřením smlouvy o převodu vlastnictví k bytové jednotky, když nevyhověl žalobkyni v její výzvě a nepředložilo řádný návrh smlouvy, jenž by mohl být z její strany akceptován. Žalovaný měl zejména odmítat žalobkyni převést spoluvlastnický podíl v rozsahu 6384/214009 k pozemkům pare. č. [Anonymizováno] - ostatní plocha a č. [Anonymizováno] - ostatní plocha, jenž byl družstvu státem bezúplatně převeden. Dále vyšel z toho, že žalovanému mělo být Krajským soudem v Českých Budějovicích v řízení sp. zn. 13 Cm 561/2013 pravomocně (právní moc měla nastat dne 31. 7. 2017) uloženo převést žalobkyni bytovou jednotku č. [Anonymizováno] s podíly na společných částech domu a dále i uvedený spoluvlastnický podíl na uvedených pozemcích a do této chvíle má být žalovaný v prodlení, a je mu žalobkyní účtována zákonem stanovená pokuta 100 Kč za každý den prodlení, celkem 246 400 Kč a od uvedeného data (od 31. 7. 2017) je žalovanému účtován i zákonný úrok z prodlení.

3. Soud I. stupně posuzoval též obranu žalovaného, podle níž žalobkyně nebyla v uvedeném předchozím řízení zcela úspěšná, když neuspěla ve sporu vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 561/2013 v dílčí otázce vypořádacího podílu. Družstvo se podle žalovaného nedostalo do prodlení s návrhem na uzavření smlouvy o převodu bytové jednotky, když žalobkyni předložilo dokonce dva návrhy smlouvy, a to první ze dne 22. 8. 2005 a druhý ze dne 16. 10. 2007.

4. Po provedeném dokazování soud I. stupně vyšel z vlastního zjištění, podle něhož žalované družstvo nesplnilo svou povinnost uzavřít se žalobkyní řádnou smlouvu o převodu vlastnictví k její bytové jednotce, a to konkrétně v tom, že odmítalo akceptovat v odpovídajícím rozsahu požadavek na převod spoluvlastnických podílů ke dvěma shora citovaným pozemkům jako ke spoluvlastnickým podílům ke společným částem domu. Tím se žalovaný měl podle soudu I. stupně dostat ve smyslu § 517 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (OZ) do prodlení, když naopak podle soudu I. stupně žalobkyně měla splnit všechny své povinnost ve smyslu ustanovení § 23 odst. 2 ZVB, včetně podání výzvy žalovanému na převod bytu.

5. Podle soudu I. stupně za prodlení družstva s převodem bytové jednotky, včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemků, náleží žalobkyni pokuta dle ustanovení § 23 odst. 5 ZVB. 100 Kč za každý den prodlení, kdy žalovaný odmítal uzavřít smlouvu. Pokuta podle soudu I. stupně náleží od 1. 11. 2010 (od uplynutí desetiměsíční lhůty po účinnosti novely č. 345/2009 ZVB) do uzavření smlouvy, resp. do právní moci rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 13 Cm 561/2013. Uvedené prodlení má činit 2 464 dnů a žalobkyně má podle soudu I. stupně nárok na zákonem stanovenou pokutu v celkové výši 246 400 Kč s úroky z prodlení podle § 1970 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ). O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 občanského soudního řádu (o. s. ř.) a o náhradě nákladů řízení státu rozhodl podle § 148 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku se v zákonem stanovené lhůtě odvolal žalovaný v rozsahu výroků I., III. a IV. (odvolatel) a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení, když po té, co prohlášením vlastníka budovy byl dům rozdělen na bytové jednotky a došlo k jeho vkladu do katastru nemovitostí, žalovaný vyzval žalobkyni k uzavření smlouvy o převodu jednotky a předložil jí návrh smlouvy, avšak ta ji odmítla podepsat z důvodu přesně obsahově nespecifikovaných, čímž mu neposkytla dostatečnou součinnost. Žalovaný podle svého názoru splnil jemu zákonem uložené povinnosti a v souladu s § 520 OZ nemohlo nastat jeho prodlení. Podle odvolatele smlouvu o převodu bytové jednotky koncipoval v souladu se vzorovou smlouvou [právnická osoba]. Takto žalovaný podle svého opravného prostředku převedl desítky dalších bytů, u nichž se neplatnosti smlouvy nikdo nedovolává. V případě tvrzení absolutní neplanosti smlouvy by podle žalovaného šlo o dramatický zásah do právní jistoty uvedených desítek vlastníků a jejich nástupců.

7. Podle odvolatele je nutno zvážit i skutečnost, že v předmětné době byl veden spor rovněž o převod spoluvlastnického podílu na společných částech pozemku a o vypořádací podíl, kde žalobkyně nebyla zcela úspěšná. Odvolatel dále zdůraznil, že pokuty uložené žalovanému mohou ohrozit majetek ve vlastnictví ostatních družstevníků.

8. Žalovaný při jednání odvolacího soudu rovněž namítl promlčení uplatněného nároku.

9. Žalobkyně navrhla napadený rozsudek potvrdit s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu v otázce prodlení dlužníka, jakož i v otázce uplatňování zákonem stanovené pokuty.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, aniž nařizoval jednání, vzhledem k ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí v rozsahu podaného odvolání, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následující zjištěním a závěrům.

11. Skutková zjištění soudu I. stupně jsou správná, nejsou sporná, a nebylo tomu jinak ani v odvolacím řízení. Proto z nich odvolací soud vycházel a odkazuje na správně zjištěný skutkový stav v rozsudku soudu I. stupně.

12. Při právním posuzování věci odvolací soud právní poměry účastníků, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé posuzoval podle dosavadních právních předpisů (§ 3028 odst. 3 věta první NOZ).

13. Z hlediska právního bylo sporné to, zda žalovaný porušil povinnost, již mu zákon (ZVB) ukládal v podobě povinnosti uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu bytu společně se spoluvlastnickým podílem na pozemku odpovídajícím velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu ve smyslu § 23 a § 24 ZVB, zda se žalovaný dostal do prodlení s plněním uvedené zákonem stanovené povinnosti a zda žalobkyně má právo za jednotlivé dny prodlení na zaplacení zákonem stanovené pokuty a v jakém rozsahu.

14. Podle právního názoru odvolacího soudu musí být spolu s převáděnou jednotkou jejímu nabyvateli převeden spoluvlastnický podíl na pozemku, který bytové družstvo jako vlastník bytového domu anebo nepřevedených jednotek v domě nabylo bezplatně podle § 60a zákona č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 229/2001 Sb., přičemž mezi podstatné náležitosti smlouvy o převodu patří (mezi jiným) označení pozemku, jenž je předmětem převodu vlastnického nebo jiného práva. Návrh smlouvy předložený odvolatelem (žalovaným) žalobkyni uvedené neobsahoval a jeho předložení nemohlo vést k uzavření platné smlouvy. Proto se žalovaný v souladu s názorem soudu I. stupně ocitl v prodlení.

15. V prodlení je podle odvolacího soudu dlužník, jenž nesplní svůj dluh řádně a včas. Základní podmínkou vzniku dlužníkova prodlení je tak dospělost dluhu, přičemž v případě peněžitých závazků jde o splatnosti dluhu.

16. Jde-li o povinnost družstva uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví k bytu, je podle odvolacího soudu dospělost dluhu určena primárně dohodou družstva s oprávněným a není-li takové dohody, je nutno vycházet z právního předpisu ve smyslu § 23 odst. 2 ZVB.

17. Z hlediska vzniku povinnosti platit pokutu ve smyslu § 23 odst. 5 ZVB je podle právního názoru odvolacího soudu právně významné pouze prodlení družstva, jež neskončilo před 1. listopadem 2010. Kromě zmeškání s plněním závazku se dlužník ocitá v prodlení i tehdy, jestliže včas při dospělosti dluhu sice nabídne věřiteli plnění, avšak toto plnění není řádné.

18. Řádné splnění podle odvolacího soudu předpokládá dodržení veškerých náležitostí závazku. V případě povinnosti podle § 23 odst. 2 ZVB pak řečené mimo jiné znamená, že družstvo se ocitne v prodlení se splněním uvedené povinnosti rovněž tehdy, jestliže nepředloží oprávněnému včas návrh na uzavření smlouvy o převodu bytu, jehož akceptace by vyústila ve vznik platné (právně závazné) smlouvy. Podle odvolacího soudu prodlení dlužníka nenastane zejména tehdy, jestliže věřitel včas a řádně nabídnuté plnění od něho nepřijme nebo mu neposkytne součinnost potřebnou ke splnění dluhu.

19. Obecně splnění povinnosti družstva uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví k bytu odpovídá situace, kdy k uzavření smlouvy nedošlo z důvodů na straně oprávněného, přičemž o takovou situaci půjde - vedle případu, kdy oprávněný nesplnil všechny své závazky vůči družstvu, včetně uhrazení částek podle § 24 odst. 5 a 7 ZVB, rovněž tehdy, jestliže oprávněný nepřijme včas předložený návrh družstva na uzavření bezvadné smlouvy o převodu bytu do jeho vlastnictví. Uvedené však není projednávaný případ, kdy žalobkyně usilovala o uzavření smlouvy obsahující náležitosti stanovené zákonem, tedy včetně stanovení podílu na pozemku (pozemcích) odpovídající velikosti spoluvlastnického podílu žalobkyně na společných částech domu. Žalovaný přitom nedůvodně, jak se ukázalo v jiném soudním řízení, odpíral žalobkyni převést, vedle jednotky, též podíl na pozemcích ve vlastnictví družstva, bezúplatně nabytých od státu.

20. Na základě uvedeného Vrchní soud v Praze učinil dílčí závěr, podle něhož nárok žalobkyně na pokutu stanovenou shora uvedeným ustanovením zákona je po právu.

21. Jiná je však otázka celkové výše pokuty po té, co žalovaný v průběhu odvolacího řízení vznesl námitku promlčení celkového nároku na zaplacení zákonem stanovené pokuty. V této otázce vycházel odvolací soud ze skutečnosti, že žalobkyně žalobou doručenou soudu dne 17. 5. 2019 důvodně požadovala za každý den prodlení s uzavřením smlouvy o převodu bytu společně se spoluvlastnickým podílem na pozemku odpovídající velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech zákonem stanovenou pokutu ve výši 100 Kč za dny 1. 11. 2010 až 30. 7. 2017, tedy za 2 464 dnů.

22. S ohledem na datum uplatnění nároku na zaplacení jednotlivých pokut u soudu v souladu s § 629 odst. 1, § 648 NOZ zůstal nárok žalobkyně nepromlčen v období počínaje dnem 17. 5. 2016 a to až do posledního dne důvodného uplatňování nároku, tj. do dne 30. 7. 2017, tj. za 440 dnů prodlení. Za uvedených 440 dnů náleží žalobkyni v souhrnu pokuty v celkové výši 44 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu námitkou promlčení oslabeného nároku žalobkyně nelze v souladu s § 609 a § 610 odst. 1 NOZ uplatňovanou pohledávku žalobkyni přiznat.

23. Z uvedeného důvodu vznesené námitky promlčení odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že v promlčeném rozsahu uplatněného nároku žalobu zamítl při potvrzení napadeného rozsudku podle § 219 o. s. ř. v uvedené nepromlčené výši 44 000 Kč s přísl.

24. Za této situace odvolací soud nově rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, když vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně z celkové jí uplatňované pohledávky 246 400 Kč byla úspěšná toliko v rozsahu 44 000 Kč, tj. v rozsahu 18 % a z toho důvodu musí převážně úspěšnému žalovanému hradit náklady řízení jím vynaložené před soudy obou stupňů v rozsahu 64 %.

25. Náklady žalovaného za řízení v obou stupních činí 85 848 Kč a jsou představovány náklady na právní zastoupení a náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (č.l. 53) a 10 320 Kč (č.l. 62).

26. Žalovaný má za řízení v obou stupních nárok na náhradu odměny ve prospěch svého advokáta za 6 úkonů právní služby advokáta podle § 6 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) 6x 9 300 Kč, dále 6x 300 Kč režijní paušál za úkony zdokumentované ve spise na č.l. 18, 20, 36, 46, k čemu je nutno přičíst i úkon spočívající v účasti při jednání odvolacího soudu dne 9. 12. 2020 a úkon spočívající v další poradě s klientem přesahující 1 hodinu při níž advokát seznámil žalovaného s rozsudkem a radil se s ním ohledně sepisu odvolání. Jestliže se advokát poradil s klientem o otázkách odvolání a po té následovala ještě porada advokáta s žalovaným před jednáním odvolacího soudu, nelze uznat délku takové porady trvající 1 hodinu, když otázky odvolání měly být předmětem předchozí porady.

27. Advokátu žalovaného náleží rovněž náhrada cestovného ve výši 191 Kč za jízdu k jednání soudu I. stupně dne 12. 2. 2020 a ve výši 1 976 Kč za jízdu k jednání odvolacího soudu dne 9. 12. 2020 osobním automobilem [Anonymizováno] reg. zn. [Anonymizováno], při průměrné spotřebě nafty 7,6 l/100 km vyhl. ceně nafty 32 Kč /l. Dále mu přísluší náhrada za promeškaný čas za 10 půlhodin po 100 Kč podle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. Zástupce žalovaného má rovněž podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. právo na náhradu za advokátem odvedenou DPH ve výši 12 761 Kč.

28. Proto bylo rozhodnuto ve výroku II. tohoto rozsudku tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 54 943 Kč k rukám zástupce žalovaného.

29. O náhradě nákladů řízení státu odvolací soud rozhodl ve výroku III. podle § 148 o. s. ř. tak, že žalovaného zavázal k poměrné náhradě nákladů státu představujících při neúspěchu žalovaného v rozsahu 18 % částku 2 218 Kč.