o neplatnost usnesení představenstva č. 3/2019 ze dne 23. 12. 2019, o odvolání navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2021, č. j. 74 Cm 149/2020-59

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 23. 9. 2020 domáhali se navrhovatelé vyslovení neplatnosti usnesení představenstva [Anonymizováno] (dále jen „družstvo“) č. 3/2019 ze dne 23. 12. 2019, kterým bylo přijato za člena družstva Hlavní město Praha (dále jen „město“).

2. Navrhovatelé tvrdili, že v době přijetí sporného usnesení byli jako manželé členy družstva. Představenstvo je rozhodnutím z 16. 1. 2020 vyloučilo. Proti vyloučení podali navrhovatelé námitky, které zamítla členská schůze družstva dne 12. 3. 2020. Navrhovatelé se proti svému vyloučení brání návrhem podaným u Městského soudu v Praze. Proti spornému usnesení navrhovatelé namítali následující:

a. Město nemá bytovou potřebu. Jeho členství je tak v rozporu se smyslem a účelem zákonné úpravy bytového družstva.

b. Změna stanov družstva byla schválena v rozporu se zákonem, neboť navrhovatelé pro ni nehlasovali a navrhovatelům by se změnily podmínky pro vznik práva na uzavření nájemní smlouvy k družstevnímu bytu č. [Anonymizováno], který obývají se svou rodinou (dále jen „byt navrhovatelů“). Členství města má totiž být spojeno s právem uzavřít nájemní smlouvu ke stejnému družstevnímu bytu. Navrhovatelé byli ke dni schválení sporného usnesení nájemci uvedeného bytu.

c. Přílohou zápisu ze sporné schůze představenstva nejsou podklady vyžadované zákonem a není ověřitelné, zda byla řádně svolána.

d. Přílohou přihlášky města do družstva nebylo rozhodnutí zastupitelstva města o podání přihlášky. Osoba, která podepsala přihlášku ([tituly před jménem]) není oprávněna město zastupovat. Přihláška neobsahuje náležitosti požadované stanovami, jmenovitě prohlášení o převzetí vkladové povinnosti k základnímu členskému vkladu a závazku uzavřít smlouvu o dalším členském vkladu včetně údaje, ke kterému předmětu nájmu se další členský vklad vztahuje. Město před podáním přihlášky neuhradilo základní členský vklad ve výši 5 000 Kč.

e. Členství města nemohlo vzniknout ke dni jeho přijetí za člena, neboť podle stanov může vzniknout až po uzavření smlouvy o dalším členském vkladu. Tato smlouvy byla podepsána nedříve 2. 1. 2020. Ze smlouvy není zřejmé, kdo ji za město podepsal. Podpis je odlišný od podpisu [tituly před jménem] na ostatních listinách. Smlouva tak dosud uzavřena nebyla.

f. Ve vztahu k bytu navrhovatelů nebylo představenstvo oprávněno vyhovět přihlášce města, neboť v době přijetí města svědčilo nájemní právo navrhovatelům, kteří byli na základě této skutečnosti řádnými členy družstva. Z tohoto důvodu je napadené usnesení neplatné i pro rozpor s dobrými mravy, neboť není možné „prakticky vyměnit člena za člena“, aniž by se k tomu postižený člen mohl vyjádřit.

3. Družstvo především namítlo, že vyslovení neplatnosti rozhodnutí jiného orgánu družstva než členské schůze se mohou členové domáhat jen tehdy, byla-li tato rozhodnutí činěna v působnosti členské schůze. O přijetí člena však podle zákona i stanov rozhoduje představenstvo. Družstvo poukazovalo i na doktrínu minimalizace zásahů soudů do rozhodování obchodních korporací. Navrhovatelé také nemají k podání návrhu aktivní legitimaci, neboť byli z družstva vyloučeni a jejich návrh na vyslovení neplatnosti vyloučení na tom nic nemění. K námitkám navrhovatelů potom družstvo uvádělo, že členství právnických osob v bytových družstvech zákon připouští, byť přímo nemají bytovou potřebu. V době změny stanov družstva nebylo ještě družstvo vlastníkem domu [adresa], v domě neexistoval žádný družstevní byt a žádný z členů družstva neměl právo na uzavření smlouvy o jeho nájmu. Navíc navrhovatelé hlasovali pro změnu stanov. Družstvo bylo založeno za účelem privatizace bytového domu a platila pro něj pravidla města pro privatizaci bytových domů. Podle těchto pravidel směli být členy družstva jen oprávnění nájemci bytů v privatizovaných domech. Navrhovatelé takovými nájemci nejsou; město s nimi vedlo u Obvodního soudu pro Prahu 9 spor o vyklizení bytu. Podání přihlášky do družstva schválilo zastupitelstvo města dne 12. 12. 2019 v usnesení č. 12/33, kterým schválilo i smlouvy o dalším členském vkladu. [tituly před jménem] ve věcech bytových domů město zastupuje běžně. Podpis smlouvy o dalším členském vkladu nebyl podmínkou vzniku členství, neboť družstvo v době přijetí města ještě nebylo vlastníkem domu. Své členství v družstvu si město vymínilo jako podmínku prodeje domu družstvu v případě, že v domě budou právně volné byty. Schůze představenstva byla svolána řádně a úhrada základního členského vkladu byla ověřena.

4. Soud prvního stupně napadeným usnesením návrh zamítl (výrok I.) a družstvu přiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.). Návrh považoval za včasný, neboť navrhovatelé se o sporném usnesení dozvěděli až 3. 7. 2020, kdy byl jejich právnímu zástupci spolu s jinými písemnostmi doručen v jiném soudním sporu i zápis ze schůze představenstva družstva dne 23. 12. 2019. Dále konstatoval, že navrhovatelé nemají aktivní legitimaci jako členové družstva, neboť byli z družstva vyloučeni, a na jejich vyloučení je třeba hledět jako na platné až do skončení řízení o jeho neplatnosti. Navrhovatelé však mají ve smyslu § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem na vyslovení neplatnosti napadeného usnesení, neboť v přihlášce města do družstva je uveden i byt navrhovatelů. Město popíralo nájemní právo navrhovatelů k bytu; v průběhu řízení však Městský soud v Praze změnil předchozí rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 o vyklizení bytu navrhovatelů a žalobu zamítl s odůvodněním, že město pozbylo aktivní legitimaci prodejem domu družstvu. Právní postavení navrhovatelů jako nájemců bytu tak zůstává nejistým. Představenstvo však sporné usnesení nepřijalo v působnosti členské schůze, což podle soudu prvního stupně stačí k zamítnutí návrhu.

5. Soud prvního stupně však přesto napadené usnesení přezkoumal z hlediska námitek navrhovatelů. Konstatoval, že členství právnické osoby v bytovém družstvu zákon připouští a členství města stanovy dovolují. Vzal za prokázané, že [tituly před jménem] byl oprávněn město zastoupit při právních jednáních týkajících se přihlášky města. Neúplnost přihlášky ani chybějící přílohy zápisu ze schůze představenstva potom nepředstavují důvod neplatnosti napadeného usnesení. Totéž se týká řádnosti svolání schůze. Podpis smlouvy o dalším členském vkladu nebyl podmínkou vzniku členství města, neboť družstvo ještě nebylo vlastníkem domu. Členství v družstvu tak nemohlo být spojeno s nájmem družstevního bytu.

6. Proti tomuto rozsudku podali odvolání navrhovatelé, namítajíce, že soud prvního stupně se nevypořádal s podstatou návrhu, a to, že družstvo nemůže uspokojovat bytové potřeby dvou různých členů stejným bytem, a že přijetí dalšího člena s právem nájmu k obsazenému družstevními bytu je v rozporu s dobrými mravy. Podle navrhovatelů z podstaty bytového družstva plyne, že nelze přijmout člena družstva s právem nájmu k družstevnímu bytu, k němuž již vzniklo právo nájmu jinému členovi družstva. Bytové potřeby dvou členů družstva (s výjimkou manželů) nelze uspokojit stejným bytem. Představenstvo družstva tak vytvořilo stav, který je v rozporu se zákonem. Navrhovatelé nemají jinou možnost obrany než napadnout sporné usnesení. Soud prvního stupně se podle navrhovatelů dále nevypořádal s otázkou platnosti smlouvy o dalším členském vkladu mezi družstvem a městem. Tato smlouva obsahuje vymezení bytu, jehož se město má stát nájemcem jako člen družstva - vůči bytu navrhovatelů však městu členství s právem nájmu vzniknout nemůže. Navíc výši dalšího členského vkladu musí podle stanov schválit členská schůze, což se nestalo. Výši dalšího členského vkladu k bytu navrhovatelů schválila členská schůze 9. 5. 2018, tj. v době, kdy město nebylo členem družstva a tato výše dalšího členského vkladu se netýkala města, nýbrž navrhovatelů. Bez schválení výše dalšího členského vkladu členskou schůzí nebylo představenstvo oprávněno rozhodnout o přijetí města za člena. Navrhovatelé opakovali svou argumentaci, podle které není rozhodnutí představenstva přezkoumatelné, nejsou-li přílohou zápisu podklady vyžadované zákonem. Měli za to, že řízení mělo být přerušeno do doby, než Městský soud v Praze rozhodne v řízení sp. zn. 78 Cm 41/2020 o návrhu navrhovatelů na vyslovení neplatnosti jejich vyloučení z družstva. Navrhovatelé navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Družstvo se ve svém vyjádření ztotožnilo se závěrem soudu prvního stupně o tom, že nelze napadnout rozhodnutí představenstva, které představenstvo činí ve své vlastní působnosti, a že tato skutečnost sama dostačuje k zamítnutí návrhu. Družstvo dále zopakovalo, že v době přijetí města za člena družstva nebylo vlastníkem domu, a proto s členstvím města nemohlo být spojeno právo nájmu k bytu navrhovatelů. Družstvo přijalo město za člena s vědomím, že navrhovatelé nejsou oprávněnými nájemci bytu, nikdy nesplnili podmínky členství v družstvu, a družstvo je tedy bude muset vyloučit. Navrhovatelé věděli, že jim nájemní smlouva na dobu určitou vypršela již 31. 1. 2016 a město s nimi novou nájemní smlouvu na předmětný byt neuzavře, a družstvo o tom neinformovali. Jedna z podmínek privatizace byla, že město bude přijato za člena družstva s právem nájmu k právně volným bytům. Navrhovatelé byli vyloučeni 17. 3. 2020 a kupní smlouva na dům byla uzavřena 20. 4. 2020 s právními účinky vkladu k 27. 5. 2020. Právo nájmu k bytu navrhovatelů tedy vzniklo jen městu. Vedle toho měli navrhovatelé nájemní právo na dobu neurčitou k jinému bytu v Praze a tento nájem ukončili dohodou. Pokud se nacházejí v bytové nouzi, neměli tak činit. Navrhovatelé byt stále užívají. I kdyby byli v tomto řízení úspěšní, neobnoví se jejich členství v družstvu. Družstvo navrhlo, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

8. Odvolací soud písemně poučil účastníky o svém níže vysvětleném právním názoru. Na poučení reagovali navrhovatelé zopakováním své argumentace o naléhavém právním zájmu na výsledku sporu, který nemohou prosadit jinak. Změnili proto svůj návrh tak, že se domáhali určení, že město není členem družstva s právem nájmu k bytu navrhovatelů.

9. Družstvo ve svém druhém vyjádření upozornilo na to, že v odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok, a návrhu na změnu žaloby proto nemůže být vyhověno. Takový návrh by byl klasickou určovací žalobou podle § 80 o. s. ř. Podle družstva mohou navrhovatelé svá práva hájit v řízení o vyslovení neplatnosti jejich vyloučení z družstva. Změnou žaloby se navrhovatelé snaží pouze obejít ustanovení § 663 odst. 3 zákona o obchodních korporacích, které jim umožňuje napadnout usnesení představenstva družstva jen tehdy, pokud by rozhodovalo v působnosti členské schůze.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací zjistil, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, avšak neshledal je důvodným.

11. Odvolací soud nepřipustil změnu návrhu navrženou navrhovateli podáním ze dne 30. 7. 2021, neboť tím navrhovatelé uplatnili nový nárok v rozporu s § 216 odst. 2 o. s. ř. Takový návrh by totiž byl určovací žalobou podle § 80 o. s. ř., ve které musí být účastníky řízení všichni účastníci právního vztahu, kterého se týká požadované určení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 679/2001). Řízení v projednávané věci se však neúčastní město a přistoupení dalšího účastníka je v odvolacím řízení vyloučeno (§ 216 odst. 1 o. s. ř.). Změněná žaloba by tak musela být bez dalšího zamítnuta.

12. Podle § 663 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění účinném ke dni konání napadené schůze představenstva (dále jen „z. o. k.“) každý člen družstva, člen představenstva nebo kontrolní komise nebo likvidátor se mohou dovolávat neplatnosti usnesení členské schůze podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami (odstavec 1 věta první). Nebylo-li právo podle odstavce 1 uplatněno v zákonné lhůtě, případně nebylo-li návrhu na vyslovení neplatnosti vyhověno, nelze platnost usnesení členské schůze již přezkoumávat, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak (odstavec 2). Neplatnosti rozhodnutí jiných orgánů družstva se mohou osoby podle odstavce 1 dovolávat pouze tehdy, byla-li tato rozhodnutí činěna v působnosti členské schůze; odstavce 1 a 2 se použijí přiměřeně (odstavec 3). Důvodem neplatnosti usnesení členské schůze je i jeho rozpor s dobrými mravy (odstavec 5).

13. Pravidlo § 663 odst. 3 z. o. k., podle kterého se lze neplatnosti rozhodnutí jiných orgánů družstva než členské schůze domáhat jen v případě, že tato rozhodnutí byla činěna v působnosti členské schůze, je projevem obecné zásady minimalizace zásahů soudů (a státních orgánů vůbec) do vnitřních záležitostí právnických osob, kterou Nejvyšší soud formuloval již v usnesení ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 29 Odo 442/2004, a mnohokrát zopakoval (naposledy např. v usnesení z 2. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1510/2021).

14. Podle § 577 odst. 3 z. o. k. o přijetí do družstva rozhoduje představenstvo nebo jiný orgán družstva určený stanovami, s výjimkou kontrolní komise. Stanovy družstva, jimiž provedl důkaz už soud prvního stupně, v čl. 3.1.2 svěřují rozhodování o přijetí nového člena představenstvu a od zákonné úpravy se neodchylují. Napadené rozhodnutí tedy není případem, kdy by představenstvo rozhodovalo v působnosti členské schůze, nýbrž naopak případem, kdy představenstvo rozhodlo ve své vlastní působnosti. Odvolací soud se proto ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že soudy nejsou oprávněny napadené rozhodnutí přezkoumat z hlediska jeho platnosti, což samo o sobě stačí k zamítnutí návrhu.

15. K tomu odvolací soud doplňuje, že rozpor rozhodnutí orgánu obchodní korporace s dobrými mravy je (pouze) důvodem jeho neplatnosti ve smyslu § 45 odst. 1 a § 663 odst. 5 z. o. k.; nikoli nicotnosti ve smyslu § 245 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), a proto k takovému rozporu soud nepřihlíží z úřední povinnosti. Otázkou souladu napadeného usnesení s dobrými mravy se tedy v projednávané věci zabývat nelze.

16. K argumentaci navrhovatelů při odvolacím jednání odvolací soud dodává, že si je vědom usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 996/2019, ve kterém Nejvyšší soud posuzoval případ oprávněného nájemce bytu, který splnil všechny podmínky pro účast na privatizaci obecních bytů, podal členskou přihlášku do „privatizačního“ bytového družstva a splnil všechny podmínky členství, a přesto jej členská schůze odmítla přijmout za člena. Nejvyšší soud považoval podmínku souhlasu členské schůze za rozpornou se zásadami poctivého obchodního styku a dovodil, že od nesouhlasu členské schůze je třeba odhlédnout a posuzovat vznik členství, jako by stanovy tuto podmínku neznaly. Situace v projednávané věci je však podstatně odlišná, neboť odvolací soud neposuzuje otázku, zda jsou navrhovatelé členy bytového družstva (neplatnosti svého vyloučení z něj se domáhají v jiné právní věci), nýbrž otázku platnosti přijetí osoby od navrhovatelů odlišné (města) do družstva.

17. Odvolací soud nesouhlasí ani s argumentací navrhovatelů, že nemají jinou možnost právní ochrany kromě žaloby v projednávané věci, ani s argumentací, že v rozporu se zákonem je přijetí dalšího člena s právem nájmu k již obsazenému družstevním bytu. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (a s ním celé civilní právo), totiž stojí na zásadě, že skutečnost, že strana nebyla při uzavření smlouvy oprávněna nakládat s tím, co má být podle smlouvy plněno, sama o sobě neplatnost smlouvy nevyvolává (§ 1760 o. z., srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2601/2016, uveřejněný pod R 69/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Lze tak platně prodat věc, kterou prodávající (ještě) nevlastní, pronajmout věc, kterou má (zatím) v nájmu někdo jiný, atd. Prodávající se tak zavazuje, že věc pro kupujícího opatří, resp. pronajímatel pro nového nájemce uvolní atd. I bytové družstvo tak může přijmout nového člena s právem uzavřít nájemní smlouvu k obsazenému bytu, očekává-li, že se takový byt v brzké době uvolní. Shrnuto to znamená, že družstvo může přijmout nového člena s právem uzavřít smlouvu o nájmu bytu obsazeného vylučovaným členem; bude-li však vyloučení později shledáno neplatným, bude družstvo čelit riziku následků nesplnění práva nového člena na uzavření smlouvy o nájmu takového bytu (povinnosti vrátit členský vklad, nahradit škodu apod.).

18. V projednávané věci by tak ani za předpokladu, který není předmětem tohoto řízení, tedy že navrhovatelé uspějí s návrhem na vyslovení neplatnosti svého vyloučení z družstva, „obsazení“ bytu navrhovateli nezakládalo neplatnost usnesení o přijetí města do družstva. V kolizi obou nájmů (resp. práv na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu) jsou navrhovatelé pod dobu řízení o neplatnosti jejich vyloučení z družstva chráněni ustanovením § 620 odst. 2 z. o. k., podle kterého do doby pravomocného skončení soudního řízení družstvo nemůže vůči členovi uplatnit žádná práva plynoucí ze zániku jeho členství, tedy ani se domáhat vyklizení bytu navrhovatelů. Pokud soud vysloví neplatnost vyloučení navrhovatelů, má toto rozhodnutí účinky ex tunc, tj. platí, že právo navrhovatelů na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu nezaniklo (srov. § 734 odst. 3 z. o. k.). Navrhovatelé by se tak ubránili případné žalobě města či družstva o vyklizení bytu poukazem na své členství v bytovém družstvu spojené s právem nájmu sporného bytu. Nesplnění závazku družstva vůči městu pronajmout mu tentýž byt (resp. umožnit městu jeho užívání) se pak projeví v rovině právního vztahu mezi družstvem a městem.

19. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

20. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšnému družstvu. Navrhovatelé jsou jako manželé povinni platit náklady společného bydlení společně a nerozdílně (§ 746 odst. 1 o. z.). Náklady družstva sestávají z

a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 3 úkonech právní služby (vyjádření k odvolání, ke změně žaloby a účast u jednání odvolacího soudu) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 9 300 Kč,

b. 3 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 900 Kč,

c. náhrady za 21 % DPH ve výši 2 142 Kč.