o zaplacení 92 160,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č.j. 38 Cm 63/2016-230 ze dne 2. března 2020

1. Shora uvedeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu na zaplacení části dalšího členského vkladu připadajícímu na byty č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] za měsíce září až prosinec 2014 a současně neúspěšnému žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen o.s.ř.) v částce 58 122,77 Kč.

2. Soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že se žalobce původně domáhal u Okresního soudu v [Anonymizováno] zaplacení částky 122 218 Kč, z čeho část z hlediska věcné příslušnosti příslušela k rozhodnutí okresnímu soudu a část v rozsahu 92 160 Kč s příslušenstvím z hlediska věcné příslušnosti příslušela k rozhodnutí krajskému soudu, jemuž byla v uvedeném rozsahu věc rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 2016 pod č.j. Ncp 704/2016-43 přikázána.

3. Tyto své nároky v celkovém rozsahu 92 160 Kč s příslušenstvím měl žalobce odůvodnit tím, že žalovaný byl členem žalobce, že na žalovaného přešla dne 20. 3. 2007 členská práva a povinnosti člena [Anonymizováno] a žalovaný tak vstoupil do práv a povinností ze smlouvy o přidělení družstevní jednotky ze dne 26. 6. 2006 uzavřené mezi žalobcem a [Anonymizováno], že na základě této smlouvy o přidělení družstevní jednotky ze dne 26. 6. 2006 vzniklo žalovanému právo užívat družstevní byt č. [Anonymizováno] v bytovém domě „[Anonymizováno]“ v [Anonymizováno].NP, [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, ve vlastnictví žalobce, a zároveň vznikla žalovanému povinnost platit žalobci platby specifikované v této smlouvě. Dále podle soudu I. stupně měl žalobce tvrdit, že součástí této smlouvy byl i závazek k dalšímu členskému vkladu ve výši 1 251 000,00 Kč, který měl být splacen 240 měsíčními splátkami vždy k 15. dni kalendářního měsíce a žalovaný měl přestat plnit na uvedený další členský vklad v období září 2014 až prosince 2014, ačkoli jeho povinnost činila měsíčně částku ve výši 8 061 Kč. Má tak dlužit za dané období září 2014 až prosinec 2014 na platbách na uvedený další členský vklad celkem částku ve výši 32 244 Kč. Dále měl žalobce tvrdit, že uzavřel se žalovaným smlouvu o přidělení družstevní jednotky dne 26. 6. 2016, na základě které mělo vzniknout žalovanému právo užívat družstevní byt č. [Anonymizováno] v bytovém domě „[Anonymizováno]“ v [Anonymizováno].NP, [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, ve vlastnictví žalobce. Tak měla vzniknout žalovanému povinnost platit žalobci platby specifikované v této smlouvě. Součástí této smlouvy měl být i závazek k úhradě dalšího členského vkladu ve výši 2 319 968 Kč, jenž měl být splacen 240 měsíčními splátkami vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Žalovaný měl plnit na další členský vklad v období září 2014 až prosince 2014 měsíčně částku ve výši 14 979,00 Kč, avšak za dané období na další členský vklad ničeho neuhradil a má tak dlužit za dané období září 2014 až prosinec 2014 na platbách na daný další členský vklad celkem částku ve výši 59 916 Kč a za měsíce září 2014 až prosinec 2014 má na platbách na oba další členské vklady celkem dlužit částku ve výši 92 160 Kč s přísl.

4. Soud I. stupně posuzoval i obranu žalovaného poukazujícího na své vystoupení z žalujícího družstva pro nesouhlas se stanovami, které byly přijaty náhradní členskou schůzí dne 29. 8. 2014 s tím, že své vystoupení doručil v zákonné lhůtě žalobci a členem přestal být dnem 30. 9. 2014 a neměl povinnost platit žalobci čehokoliv na další členský vklad za měsíce říjen 2014 až prosinec 2014 a navíc to měl být žalobce, jenž mu dluží peněžní nároky související s ukončením členství žalovaného v družstvu. Jednalo se zejména o vypořádací podíl a o pohledávku žalovaného za žalobcem ve výši 69 879 Kč splatnou dne 23. 5. 2015, když s ukončeném jeho členství v družstvu mu vzniklo právo na vrácení peněz vložených do rizikového fondu. Žalobce žalovanému vedle vypořádacího podílu ve výši 2 046 098 Kč má dlužit na posledně uvedenou pohledávku na vrácení peněz vložených do rizikového fondu ve výši 69 879 Kč a tak žalovaný tuto svou pohledávku v řízení uplatnil jako kompenzační námitku vůči nároku žalobce na zaplacení plnění na další členské vklady za měsíc září 2014, neboť pouze za uvedený měsíc má být nárok žalobce důvodný.

5. Soud I. stupně věc posuzoval zejména podle § 221 a násl. obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., (dále obchod. zák.), podle § 610 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, (dále jen ZOK), podle § 1970 a násl. nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ) a podle souvisejících prováděcích předpisů.

6. Po provedeném dokazování soud I. stupně vzhledem k uvedené právní úpravě uzavřel, že členství žalovaného v družstvu v souladu s ustanovením § 613 odst. 1 písm. d) ZOK zaniklo dnem 30. 9. 2014.

7. Žalovaný podle soudu I. stupně dlužil žalobci na další členský vklad do fondu členských podílů a do úvěrového fondu, a to za září 2014, celkem částku ve výši 23 040 Kč s přísl. Naproti tomu v souvislosti s ukončením členství žalovaného v žalujícím bytovém družstvu měl žalobce vrátit žalovanému plnění do rizikového fondu ve výši 45 273 Kč (byt č. [Anonymizováno]) a ve výši 24 606 Kč (byt č. [Anonymizováno]), tedy celkem ve výši 69 879 Kč, a to se splatností dne 23. 5. 2015, avšak ničeho žalovanému nevrátil. Žalovaný proto podle soudu I. stupně vznesl úspěšně kompenzační námitku a tak ke dni 23. 5. 2015 zamkla celá důvodně vymáhaná pohledávka žalobce ve výši 23 040 Kč s příslušenstvím ve výši 1 265,27 Kč.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání a domáhal se změny napadeného rozhodnutí a vyhovění návrhu.

9. Odvolatel uvedl důvody svého opravného prostředku spočívající v § 205 odst. 2 písm. c) a g) o. s. ř.

10. Odvolatel poukázal na skutečnost, že soud I. stupně jej usnesením č.j. 38 Cm 63/2016-180 ze dne 11. listopadu 2019 vyzval k tomu, aby doplnil svá skutková tvrzení a označil důkazy, jelikož soud měl za to, že lze nároky po 30. 9. 2014 posoudit z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení a žalobce tak byl vyzván ke změně žaloby na základě právního názoru soudu.

11. Žalobce tak podle odvolatele na výzvu soudu reagoval podáním ze dne 22. listopadu 2019 a doplnil chybějící podklady a provedl tomu odpovídající změnu žaloby, přičemž ve skutečnosti pouze změnil titul nároku a upřesnil jeho vyčíslení a doložil jej zpracovanými znaleckými posudky. Okolnosti existence bezdůvodného obohacení a tomu odpovídajícímu nároku žalobce již byly podle odvolatele soudem zjištěny a prokázány v předcházejícím průběhu řízení, když bylo nesporné, že žalovaný užíval bytové jednotky č.[Anonymizováno] ač. [Anonymizováno] v majetku žalobce a po platbě za srpen 2014 již žalobci ničeho neuhradil, ačkoli tyto bytové jednotky užíval minimálně do konce roku 2014, tedy po dobu, za kterou byly žalovány neuhrazené platby za užívání obou bytů.

12. Za této situace podle odvolatele soud I. stupně pochybil, jestliže při jednání dne 2. března 2020 rozhodl o nepřipuštění změny žaloby, ačkoli se tak podle odvolatele stalo na výslovnou výzvu soudu. K nepřipuštění změny žaloby tak podle odvolatele nebyl ze strany soudu žádný důvod a došlo tak na straně žalobce k odepření mu spravedlnosti a přístupu k soudu.

13. Dále odvolatel vyjádřil nesouhlas s uplatněnou kompenzační námitkou a s postupem soudu při jejím uplatnění, když podle jeho názoru žalovaný uplatnil v řízení několik různých kompenzačních námitek, avšak žádná podle odvolatele nevyhovovala náležitostem platného právního jednání, neboť nebyly určité a vzájemně se vylučovaly. Podle odvolatele kompenzační námitka představuje procesní provedení hmotněprávní úpravy zániku vzájemných pohledávek jejich započtením, a to za podmínek blíže specifikovaných hmotným právem a takové hmotněprávní jednání je podle odvolatele možné provést přímo podáním soudu vyhovujícím, podmínkám pro platnost právního jednání. Proto podle odvolatele soud nemůže v rámci soudního jednání vyzývat jednoho účastníka k tomu, aby zápočet opravil nebo upřesnil. Přestože tak podle odvolatele soud I. stupně učinil, ani tak započtení žalovaného ze dne 13. listopadu 2019 neodpovídá požadavkům určitosti, kdy žalovaný neupřesnil, kdy by pohledávky měly být splatné, kdy došlo k jejich setkání ani v jakém rozsahu se započítávají.

14. Podle odvolatele započtení místo žalovaného provedl nepřípustně soud I. stupně a následně zamítl žalobu.

15. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a učinil následující zjištění a dospěl k níže uvedeným závěrům.

16. Podle právního názoru odvolacího soudu soud I. stupně po správně provedeném a úplném dokazování, jehož výsledky posoudil podle správných ustanovení zákona, učinil správný dílčí závěr, podle něhož členství žalovaného v žalujícím bytovém družstvu zaniklo dnem 30. 9. 2014 a od tohoto zániku členství žalovaného po něm družstvo nemohlo požadovat žádné platby, jejichž úhrada má základ v příslušných rozhodnutích orgánů družstva, majících podle stanov družstva oprávnění ukládat platební povinnosti členům družstva. S tím souvisí správný závěr soudu I. stupně, podle něhož žalovaný dlužil žalobci za září 2014 do fondu členských podílů, celkem částku ve výši 23 040 s přísl. Naproti tomu podle rovněž správných zjištění soudu I. stupně měl žalovaný vůči žalobci pohledávku vyplývající z čl. 38 stanov a mající základ v povinnosti žalobce vypořádat v souvislosti se zánikem členství žalovaného, žalovaným poskytnuté plnění do uvedeného fondu celkem ve výši 69 879 Kč. I podle odvolacího soudu žalovaný v řízení před soudem I. stupně úspěšně započetl část své shora uvedené pohledávky, a to do shora uvedené výše svého žalobou důvodně uplatněného závazku. Kompenzační námitka učiněná žalovaným v průběhu řízení před soudem I. stupně je přitom určitá a je z ní zřejmé, kdy se splatné pohledávky žalobce a žalovaného setkaly a v jakém rozsahu dochází na základě kompenzační námitky k zániku vzájemných pohledávek zápočtem.

17. Podle právního názoru odvolacího soudu je ve smyslu § 43 odst.1 o. s. ř. povinností soudu vyzvat účastníka, aby opravil nebo doplnil podání, jež je nesrozumitelné nebo neurčité, a to i podání, jež má hmotněprávní dopady z hlediska existence nároku účastníka. Z tohoto důvodu soud I. stupně postupoval správně, jestliže žalovaného poučoval za účelem dosažení od žalovaného určitého a srozumitelného podání na základě něhož žalovaný uplatňoval v rámci zápočtu vůči žalobci svoji existující pohledávku, jak správně zjistil soud I. stupně. Výhrady v tomto směru uplatňované odvolatelem proto nemohly být v odvolacím řízení úspěšné. Podle právního názoru odvolacího soudu soud I. stupně nepochybil a nemohl vzbudit pochybnosti o férovosti řízení před ním vedeného, jestliže z hlediska svých zjištění provedl revizi jednotlivých započítávaných pohledávek, neboť pouze takto podrobným popisem okolností zániku vzájemných pohledávek žalobce a žalovaného mohl učinit spolehlivý a přesvědčivý závěr v tom směru, zda byl žalovaný se svým zápočtem úspěšný, nebo zda žalobce důvodně kompenzační námitku žalovaného zpochybnil.

18. Jak je zřejmé z obsahu spisu, zásadní námitkou byla námitka žalobce, jenž po vyjasnění veškerých skutečností v průběhu složitého dokazování v řízení před soudem I. stupně vyjádřil v návaznosti na poučovací povinnost soudu I. stupně úmysl domoci se v zahájeném řízení požadovaného plnění nikoliv z titulu požadovaných plateb do fondu členských podílů, nýbrž z titulu požadavku na vydání bezdůvodně žalovaným získaného prospěchu majícího základ v tom, že žalovaný podle tvrzení žalobce několik měsíců užíval dva jeho byty, aniž v souvislosti s užíváním tohoto cizího majetku žalobci zaplatil. Podle právního názoru takováto změna žaloby v daném konkrétním případě nepochybně vyžadovala rozhodnutí soudu I. stupně, jak je zřejmé z § 95 o. s. ř., z něhož vyplývá, že žalobce může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení, přičemž soud ve smyslu uvedeného ustanovení zákona nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu a v takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení.

19. Podle právního názoru odvolacího soudu, vycházejícího z § 202 odst.1 písm.d) o. s. ř., v nyní projednávaném případě odvolací soud není oprávněn přezkoumávat postup soudu I. stupně ohledně jeho rozhodnutí o nevyhovění žalobci v návrhu na změnu návrhu na zahájení řízení. S tím souvisí obecný názor odvolacího soudu, podle něhož žalobce musí vždy počítat s tím, že zatímco podání žaloby je zcela v jeho dispozici, jakákoliv její změna už nikoliv, neboť k takové změně je zapotřebí souhlasu soudu, jenž dokonce může návrh na změnu zamítnout, aniž by své rozhodnutí podrobněji odůvodňoval a aniž by proti němu bylo možné se bránit, neboť odvolání v tomto případě přípustné není (§ 202 odst. 1 písm. d/).

20. Ze všech shora uvedených důvodů je napadené rozhodnutí věcně správné a prosté vad nedůvodně mu vytýkaných odvolatelem. Proto jej odvolací soud postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. V odvolacím řízení měl žalovaný úspěch. Proto mu odvolací soud podle § 224 odst.1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení představovanou náklady na právní zastoupení podle § 6 odst. 1, § 7, § 11, § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif).

22. Náklady žalovaného byly představovány náklady na právní zastoupení v celkové výši 8 491 Kč a jsou tvořeny odměnou za zastoupení advokátem za 1 úkon dle §11 odst. 1 AT ve výši 4 820 Kč za účast při jednání odvolacího soudu. Zástupce žalovaného má právo k tomuto úkonu na režijní paušál 300 Kč. Dále má právo na cestovné 1 297 Kč vykonané vozidlem [Anonymizováno] RZ [Anonymizováno] z [adresa] a zpět 2x 115 km a má právo na náhradu za promeškaný čas za 6 půlhodin po 100 Kč. Konečně má právo podle § 137 odst.3, odst.4 o. s. ř. na náhradu za advokátem odvedenou DPH ve výši 1 474 Kč.

23. Proto bylo rozhodnuto ve výroku II. tohoto rozsudku tak, že žalobce byl zavázán uvedené náklady vzniklé na straně žalovaného uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.