o neplatnost rozhodnutí valné hromady ze dne 29. 6. 2020, o odvolání účastníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci č. j. 38 Cm 63/202064 ze dne 19. října 2020

1. Výše uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci jako soud I. stupně ve výroku I. pro rozpor se zákonem a společenskou smlouvou prohlásil neplatným usnesení valné hromady účastníka [Jméno advokátky B]., ze dne 29. 6. 2020, pod bodem 3 zápisu, jímž byla schválena účetní závěrka za rok 2019 a jímž bylo rozhodnuto o rozdělení zisku v části tak, že „d) zbylý zisk společnosti za rok 2019 ve výši 2 367 000,- Kč, vykázaný v účetní závěrce za rok 2019 se společníkům rozdělovat nebude a přesouvá se na účet nerozdělených zisků minulých let.“, ve výroku II. návrh navrhovatelky na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastníka ve zbývající části zamítl a ve výroku III., pro přibližně shodný rozsah úspěchu a neúspěchu, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud I. stupně vyšel z jím zjištěného skutkového stavu věci, podle něhož účastník je právnickou osobou vzniklou dne 29. 6. 2011, navrhovatelka je společníkem účastníka s podílem 33 % disponující 33 hlasy, druhým společníkem účastníka v rozhodné době byl syn navrhovatelky [právnická osoba] s podílem 67 % disponující 67 hlasy, jenž svůj podíl vložil do svěřenského fondu [Anonymizováno] spravovaný svěřenskou správkyní, sestrou [Anonymizováno], paní [Anonymizováno]. Dále soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že od svého vzniku účastník vždy hospodařil se ziskem. Čistý zisk byl podle soudu I. stupně rozdělován mezi společníky dle jejich podílů, avšak poté, kdy došlo k rozporům mezi navrhovatelkou a jejím synem [Anonymizováno], přestal být zisk na základě vůle většinového společníka mezi společníky v podstatě rozdělován. Ke konci roku 2018 činil nerozdělený zisk z předchozích let částku ve výši 9 528 000 Kč a na základě napadeného usnesení podle soudu I. stupně došlo k navýšení částky na účtu nerozdělených zisků celkem na částku 11 895 000 Kč.

3. Soud I. stupně vyšel rovněž ze skutečnosti, že společenská smlouva účastníka obsahuje v článku XVIII. pravidla pro použití čistého zisku vykázaného řádnou účetní závěrkou, dle kterých se čistý zisk v prvním pořadí použije k přídělu do rezervního fondu, a ve druhém pořadí k rozdělení mezi společníky, a to v poměru jejich obchodních podílů. Konečně dle těchto pravidel může podle soudu I. stupně být čistý zisk použit jinak pouze k přídělu do jiných fondů společnosti, jsou-li zřízeny, nebo k jiným účelům stanoveným valnou hromadou.

4. Ohledně předmětné valné hromady soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že jednatel účastnice [právnická osoba] svolal pozvánkou ze dne 2. 6. 2020 na den 29. 6. 2020 předmětnou valnou hromadu, tato pozvánka obsahovala zákonem a společenskou smlouvou stanovené náležitosti a pod bodem třetím programu mělo být projednáno „schválení účetní závěrky za rok 2019 a rozhodnutí o rozdělení zisku za rok 2019“, přičemž pozvánka obsahovala dvě varianty usnesení k tomuto bodu, a to první variantu ve znění shodném s přijatým rozhodnutím napadeným a projednávaným v tomto řízení a druhou variantu, předpokládající rozdělní části zisku ve výši 1 000 000 Kč mezi společníky a převedení zbylé části zisku ve výši 1 367 000 Kč na účet nerozdělených zisků z minulých let. Přílohou pozvánky podle soudu I. stupně byla účetní závěrka za rok 2019 a přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 2019.

5. Dále soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že valná hromada konaná dne 29. 6. 2020 pod bodem třetím pořadu jednání přijala napadené usnesení, jímž schválila účetní závěrku za rok 2019 a zároveň rozhodla o tom, že se celý zisk společnosti za rok 2019 ve výši 2 367 000 Kč přesune na účet nerozdělených zisků minulých let a společníkům společnosti se zisk rozdělovat nebude, když pro přijetí tohoto usnesení hlasovala svěřenská správkyně [Anonymizováno] disponující 67 hlasy z celkového počtu 100 hlasů. Navrhovatelka podle zjištění soudu I. stupně vznesla proti přijetí napadeného usnesení písemný protest a mezi jinými namítala, že neexistovaly natolik vážné důvody pro nevyplacení podílu na zisku za rok 2019, a to zvláště za situace, kdy nerozdělený zisk za předchozí roky a za rok 2019 dosahuje výše 11 905 000 Kč. Podle protestu společnost od svého vzniku nikdy nebyla ve ztrátě a její hospodaření je stabilní. Podle protestu společnost každý rok vykazuje zisk a to i po uhrazení investic apod. a ekonomická situace účastníka nepochybně umožňovala rozdělení zisku mezi společníky, Konečně podle skutkových závěrů soudu I. stupně účastník má na účtu nerozdělených zisků minulých let celkem částku ve výši 11 895 000 Kč a měl dostatek finančních prostředků na vyplacení podílů na zisku za rok 2019.

6. Z hlediska právního soud I. stupně vyšel zejména z § 161 odst. 1 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (ZOK), z § 191 odst. 1 a násl. ZOK, z § 258 a násl. nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ), z § 3 odst. 2 písm. f) NOZ, z § 212 odst. 1NOZ a z § 580 NOZ.

7. Soud I. stupně uzavřel, že je důvodný návrh na zahájení řízení ohledně napadeného usnesení účastníka v části d) týkající se zbylého zisku společnosti za rok 2019 ve výši 2 367 000 Kč vykázaného v účetní závěrce za rok 2019, jenž se podle tohoto usnesení účastníka společníkům rozdělovat nebude a přesouvá se na účet nerozdělených zisků minulých let. Podle soudu I. stupně je uvedené rozhodnutí valné hromady účastníka neplatné pro rozpor jednak se zákonem a jednak se společenskou smlouvou. Ve vztahu k nesouladu se zákonem soud I. stupně shledal rozpor s ustanovením § 212 odst. 1 věty druhé NOZ (zákaz bezdůvodně zvýhodňovat, jakož i znevýhodňovat člena korporace a povinnost šetřit členská práva i oprávněné zájmy člena korporace), s ustanovením § 3 odst. 2 písm. f) NOZ (zásada, že nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží) a také s ustanoveními § 547 a § 580 odst. 1 NOZ (rozpor s dobrými mravy).

8. Ve vztahu k rozporu se společenskou smlouvu soud I. stupně poukázal na článek XVIII. společenské smlouvy, dle něhož se čistý zisk společnosti vykázaný řádnou účetní závěrkou použije podle rozhodnutí valné hromady ve stanoveném pořadí k přídělu do rezervního fondu podle článku XVI., k rozdělení mezi společníky, a to v poměru jejich obchodních podílů, k přídělu do jiných fondů společnosti, jsou-li zřízeny a k jiným účelům stanoveným valnou hromadou. Po naplnění rezervního fondu tak měl být podle soudu I. stupně zisk ve smyslu článku XVIII. písm. b) společenské smlouvy rozdělen mezi společníky dle jejích podílů. Napadené usnesení je proto podle soudu I. stupně v dané části i v rozporu s uvedeným ustanovením společenské smlouvy. Že by účastník měl zřízeny jiné fondy podle soudu I. stupně v řízení najevo nevyšlo, a žádný konkrétní účel, na nějž by měl být použít zisk za rok 2019 ve výši 2 367 000 Kč valnou hromadou stanoven, nebyl.

9. V souvislosti s výše uvedeným soud I. stupně učinil závěr, že zde není důvod ve smyslu ustanovení § 260 odst. 1 a 2 NOZ neplatnost předmětné části napadeného usnesení nevyslovit, když porušení zákona a stanov mělo závažné právní následky (navrhovatelka jako společník právnické osoby byla zkrácena v právu na podíl na zisku) a není zde podle soudu I. stupně žádný zájem právnické osoby hodný právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit. Nehrozí podle soudu I. stupně ani zásah do práv třetích osob.

10. Proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně ve vztahu k výrokům I. a III. se v zákonem stanovené lhůtě odvolal účastník (odvolatel) a domáhal se jeho změny a zamítnutí návrhu z důvodu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř.

11. Podle odvolatele napadené usnesení valné hromady účastníka ze dne 29. 6. 2020 pod číslem 3 je správné a zákonné. Je tomu tak z důvodů okolností plynoucích z pandemie COVID-19 a z důvodu nutnosti zajištění ochrany společnosti před nepříznivým vývojem na trhu souvisejícím s očekávaným poklesem české ekonomiky o více než 6% a s očekávaným nárůstem nezaměstnanosti a poklesem zakázek.

12. Odvolatel poukázal na skutečnost, že se společnost musí každoročně vypořádat s navyšováním minimální mzdy. Odvolatel se dále vyjádřil v tom smyslu, že nevyplacení zisku společnosti za rok 2019 je za současné výjimečné situace vyvolané pandemií COVID-19 nutným opatřením, když tato pandemie ochromila českou ekonomiku a podnikům reálně hrozí výpadky příjmů a nedostatek hotovostních toků. Uvedené podle odvolatele potvrdila i [Anonymizováno], jež vypověděla v tom smyslu, že účastník přišel o část zákazníků, jiní zákazníci omezili sortiment dodávaných služeb, došlo k propuštění 7 zaměstnanců s nárokem na zaplacení odstupného, přičemž další vlna pandemie není překonána.

13. Podle názoru odvolatele se soud I. stupně nevypořádal se zákonnými předpoklady, vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 27 Cdo 787/2018 ze dne 17. 12. 2019, když vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady, je možné pouze za předpokladu, že porušení právních předpisů, stanov či dobrých mravů mělo závažné právní následky způsobené přijetím daného rozhodnutí a současně existuje jiný významný právní zájem, který převyšuje nad zájmem společnosti na stabilitě jejích vnitřních poměrů, který je hoden právní ochrany. V daném řízení podle odvolatele nebyly prokázány a neexistují žádné závažné právní následky způsobené přijetím daného rozhodnutí, anebo zvláštní okolnosti, které převáží nad zájmem společnosti na zachování jejích vnitřních poměrů.

14. Podle odvolatele nemá žádnou oporu v provedeném dokazování závěr, že v červnu 2020 účastník měl dostatek finančních prostředků na vyplacení podílu na zisku společníkům a nesprávná je podle odvolatele i úvaha, že jestliže účastník v říjnu 2020 rozhodl o rozdělení části zisku ve výši 500 000 Kč dosaženého za rok 2016 mezi společníky, potom neexistují důležité důvody pro nerozdělení zisku nebo jeho části za rok 2019, když rozhodnutí o rozdělení části zisku za rok 2019 bylo podle odvolatele přijato až v reakci na jednání soudu konané dne 24. 6. 2020, nikoliv z vlastní vůle účastníka. Odvolatel zdůraznil, že za rok 2019 byl rozdělen zisk ve výši 954 000 Kč a není tak porušováno právo navrhovatelky podílet se na zisku společnosti, když navrhovatelka obdržela část zisku za rok 2016, 2017 a celý zisk za rok 2018 a o nerozděleném zisku za rok 2019 přísluší rozhodovat na mimořádné valné hromadě společnosti svolané v březnu 2021. Proto napadené usnesení valné hromady o nerozdělení zisku za rok 2019 není v rozporu se společenskou smlouvou, zákonem, ani dobrými mravy, když rozhodnutí o nerozdělení zisku bylo řádně zdůvodněno a navrhovatelka v řízení neprokázala, že by rozhodnutí o nerozdělení zisku způsobilo závažné právní následky, jež převažují nad zájmem společnosti na zachování jejích vnitřních poměrů.

15. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. usnesení soudu I. stupně v napadené části, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

16. Závěry soudu I. stupně o skutkovém stavu věci jsou podle odvolacího soudu správné. Proto ani odvolací soud nemohl nevzít v úvahu významné zjištění soudu I. stupně, podle něhož rezervní fond účastníka byl při přijímání usnesení předmětné valné hromady účastníka [Jméno advokátky B]., dne 29. 6. 2020 naplněn, přičemž společenská smlouva účastníka závazně stanovila v článku XVIII. pravidla pro použití čistého zisku vykázaného řádnou účetní závěrkou, dle nichž se čistý zisk v prvním pořadí použije k přídělu do rezervního fondu, a ve druhém pořadí k rozdělení mezi společníky, a to v poměru jejich obchodních podílů. Podle těchto pravidel mohl být čistý zisk jinak použit pouze k přídělu do jiných fondů společnosti, jestliže byly zřízeny, nebo k jiným účelům stanoveným valnou hromadou.

17. Rovněž právní východiska soud I. stupně, z nichž nalézací soud vycházel, jsou správná. Proto odvolací soud z hlediska právního shodně se soudem I. stupně vycházel především z § 161 ZOK z něhož je zřejmé, že jedním ze základních práv společníka je podílet se na zisku a na jiných vlastních zdrojích, když podle uvedeného ustanovení zákona se společníci podílejí na zisku a na jiných vlastních zdrojích určených valnou hromadou k rozdělení mezi společníky v poměru svých podílů, ledaže společenská smlouva určí jinak. Neurčí-li společenská smlouva jinak, vyplácí se podíl na zisku a na jiných vlastních zdrojích v penězích.

18. Ve vztahu k uvedenému odvolací soud zastává právní názor, podle něhož valná hromada s.r.o. ve smyslu § 161 odst. 1 ZOK není oprávněna libovolně rozhodnout o tom, že vytvořený zisk nebude rozdělen mezi společníky. Důvodem je skutečnost, že rozhodnutí o tom, že vytvořený zisk nebude rozdělen mezi společníky, může valná hromada učinit pouze z důležitých důvodů a při respektování zákazu zneužití většiny hlasů ve smyslu § 212 NOZ, když důležitým důvodem ve smyslu shora uvedeného může být podle právního názoru odvolacího soudu pouze ujednání ve stanovách upravující nakládání se ziskem s.r.o., nebo jiný důležitý důvod.

19. V projednávaném případě znění stanov neodůvodňuje nerozdělení zisku za rok 2019, a to zejména s ohledem na plnou saturaci rezervního fondu účastníka, přičemž podle právního názoru odvolacího soudu jiným důležitým důvodem pro nerozdělení zisku nebyly chmurné ekonomické výhledy popsané shora odvolatelem a představované státními administrativními zásahy ve mzdové oblasti, obavami o ochlazení hospodářského vývoje na relevantním trhu a s tím spojené negativní důsledky v podobě snížení konkurenceschopnosti účastníka a snížení poptávky zákazníků účastníka. Uvedené argumenty účastníka podle odvolacího soudu nelze sice přehlédnout, avšak tyto argumenty v daném konkrétním případě nemají potřebnou váhu, jež jim přisuzuje odvolatel v obhajobě nevyplacení zisku za rok 2019. Je tomu tak proto, že v rámci komplexního posouzení věci soudem I. stupně ten správně nepřehlédl skutečnost, že až do roku 2013 společníci shodně nakládali s případně vytvořenými zisky společnosti, přičemž počátek jejich ostře rozdílného názoru na tuto zásadní otázku nastal až po roce 2013, kdy mezi nimi mělo dojít k vážnějším neshodám. Od té doby odvolatel vyplácí podíly na zisku v podstatě pouze nedobrovolně, jak uváděl i ve svém odvolání, a na základě rozhodnutí soudu (např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 222/2018/137 ze dne 9. dubna 2019). Je tak zcela zřejmé, že v rozhodnutí účastníka o nevyplácení podílu na zisku se doposud promítají vnitřní rozpory společníků, tedy především skutečnosti nevýznamné z hlediska zákonné úpravy.

20. Druhým důvodem, proč odvolací soud přisvědčil komplexnímu a pečlivě připravenému rozhodnutí soudu I. stupně bylo to, že účastník je na jím nepochybně správně popsané ekonomické očekávání dostatečně připraven, když jeho rezervní fond je zcela naplněn. Účastník dosahuje zisku a jeho aktiva značně posilují, jak je zřejmé z ekonomických údajů obsažených v listinách založených v obchodním rejstříku, a to i z údajů týkajících se období po roce 2019.

21. Ze všech těchto důvodu odvolací soud shodně se soudem I. stupně zastává názor, že v projednávaném případě nebyly dány výjimečné podmínky pro to, aby se účastník mohl odchýlit od ustanovení zákona a závazných pravidel rozdělování zisku závazně určených ve stanovách účastníka.

22. Ze všech těchto důvodů je usnesení soudu I. stupně v napadené části věcně správné a odvolací soud jej proto ve výroku I. tohoto usnesení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

23. Navrhovatelka byla v řízení před odvolacím soudem úspěšná a odvolací soud jí proto proti neúspěšnému účastníkovi v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení celkem ve výši 3 400 Kč, a to za 1 úkon právní služby její advokátky (účast při jednání odvolacího soudu dne 2. února 2022), v částce 3 100 Kč a za 1 režijní paušál 300 Kč.

24. Proto bylo rozhodnuto ve výroku II. tohoto usnesení tak, že účastník je povinen nahradit navrhovatelce náklady odvolacího řízení ve výši 3 400 Kč k rukám zástupkyně navrhovatelky.