o zaslání zprávy o hospodaření a zařazení záležitosti na program nejbližšího shromáždění, k odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2021 č. j. 80 Cm 105/2020-49,

1. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozsudkem 28. ledna 2021 č. j. 80 Cm 105/2020-49 rozhodl následovně: ,,Změna žaloby navržená v podání žalobce ze dne 19. 11. 2020, prostřednictvím které se žalobce domáhá, aby soud uložil výboru [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] povinnost: a) zaslat všem vlastníkům jednotek zprávy o hospodaření za roky 2018 a 2019 a b) zařadit na program nebližšího shromáždění [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] záležitost hlasování o platnosti nebo zrušení nápadu [tituly před jménem] [jméno FO] z 15. 5. 2019 na opatření podkladů pro studii proveditelnosti rekonstrukce lodžií a dostavby balkónů u bytů 2+1 se připouští“ (výrok I.) a dále, že „Změna žaloby navržená v podání žalobce ze dne 19. 11. 2020 ve znění opraveném podáním žalobce ze dne 30. 12. 2020, prostřednictvím které se žalobce domáhá, aby soud: c) uložil výboru [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], zejména pak členovi výboru [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] panu [Jméno žalované B], aby ke dni doručení rozhodnutí zrušil svůj požadavek, kterým v rozporu s právním předpisem při nerespektování rovnosti všech majitelů garáží uložil na shromáždění [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] dne 16. 9. 2020 panu [Jméno žalobce] zbourání a odstranění materiálu nájezdu na chodník a do čtyřech garáží v domě [adresa], opravovaného na vlastní náklady p. [jméno FO], když své rozhodnutí výbor [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] zakládá na údajné potřebě stavebního povolení pro opravu nájezdu, který jako další nájezdy výbor [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] v domech [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] dosud na náklady [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] neopravoval, d) zrušil rozhodnutí výboru [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] ze dne 16. 9. 2020 o tom, že panu [Jméno žalobce] bylo uloženo zbourání a odstranění materiálu nájezdu na chodních a do čtyřech garáží v domě [adresa], opravovaného na vlastní náklady p. [jméno FO], když své rozhodnutí výbor [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] zakládá na údajné potřebě stavebního povolení pro opravu nájezdu, který jako další nájezdy výbor [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] v domech [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] dosud na náklady [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] neopravoval se nepřipouští (výrok II.). Dále rozhodl, že „Návrh žalobce, aby soud uložil výboru [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] povinnost: a) zaslat všem vlastníkům jednotek zprávy o hospodaření za roky 2018 a 2019 a b) zařadit na program nebližšího shromáždění [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] záležitost hlasování o platnosti nebo zrušení nápadu [tituly před jménem] [jméno FO] z 15. 5. 2019 na opatření podkladů pro studii proveditelnosti rekonstrukce lodžií a dostavby balkónů u bytů 2+1 se zamítá“ (výrok III.). Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně tak, že „Žalobce je povinen nahradit žalovanému 1., k rukám jeho právního zástupce, náklady řízení ve výši 13 455,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení“ (výrok IV.), že „Žalobce je povinen nahradit žalovanému 2., k rukám jeho právního zástupce, náklady řízení ve výši 13 455,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení“ (výrok V.), a že „Žalobce je povinen nahradit žalované 3., k rukám jejího právního zástupce, náklady řízení ve výši 13 455,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení“ (výrok VI.).

2. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že žalobou došlou soudu 20. 7 2020 se žalobce jakožto člen [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] (dále jen „SVJ“) domáhal, aby soud: 1) uložil členům SVJ povinnost předložit členům SVJ před konáním shromáždění dne 16. 9. 2020 úplnou studii proveditelnosti rekonstrukce domů a to do termínu 26. 8. 2020 se všemi parametry, jak je uvedl [tituly před jménem] [jméno FO] v jeho stanovisku ze dne 10. 6. 2019, 2) určil, že pro platné usnesení o přijetí uvedené studie proveditelnosti k modernizaci, rekonstrukci lodžií a balkonů a úvěru musí být poskytnut souhlas 100% hlasů všech vlastníků SVJ, 3) zakázal členům výboru SVJ překládat členům SVJ soubor dokumentů studie proveditelnosti k rekonstrukci bytových domů k hlasování o schválení, pokud nebudou úplné a nelze tak činit ani mimo zasedání SVJ a 4) rozhodl tak, že jiné osoby, případně zastupující členy výboru SVJ anebo zmocněné shromážděním SVJ pro řízení shromáždění SVJ a organizaci rozhodování o návrhu [tituly před jménem] [jméno FO] o studii proveditelnosti, jsou povinny jednat jako členové výboru SVJ dle výše uvedených požadavků. Výrok o nepřipuštění změny žaloby soud odůvodnil s odkazem na to, že výsledky dosavadního řízení by nemohly být podkladem pro řízení o žalobcem změněných nárocích.

3. Podle soudu prvního stupně žalobce za žalované označil členy výboru SVJ, konkrétně [Jméno žalované A] (žalovaný 1.), [Jméno žalované B] (žalovaný 2.) a [Jméno žalované C] (žalovaná 3.) s tím, že žalovaní 1., 2. a 3. navrhli zamítnutí žaloby, zejména z důvodu, že nejsou ve věci pasivně legitimováni. Pasivní legitimace je dle soudu „přiřazena osobě, která je označena žalobcem za nositele určité subjektivní hmotněprávní povinnosti, jež je předmětem řízení a jíž odpovídá hmotněprávní oprávnění žalobce, kterého se vůči osobě pasivně legitimované domáhá“. Dále soud uvedl, že jak ve vztahu k požadavku žalobce uvedenému pod písm. a) výroku I. tohoto rozsudku, tak ve vztahu k požadavku žalobce uvedenému pod písm. a) výroku I. tohoto rozsudku je pasivně legitimováno SVJ (odkázal přitom mutatis mutandis např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3704/2009 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2012 sp.zn. 29 Cdo 1982/2011 a ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 29 Cdo 2853/2016). Žalobce však žalobu proti SVJ nepodal, a jelikož žalovaní 1., 2. a 3. nejsou osobami pasivně legitimovanými, nemohla být žaloba žalobce úspěšná. Soud proto rozhodl tak, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání ze dne 25. února 2021, doručené soudu prvního stupně dne 26. 2. 2021 (na čísle listu 55). V odvolání konstatuje existenci „dopisu od advokáta [Jméno advokáta]“ ve své e-mailové poště ve věci „výzva k úhradě nákladů řízení“, jenž odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2021 č. j. 80 Cm 105/2020-49, s tím, že mu měla být rozsudkem stanovena náhrada nákladů řízení v celkové částce 40 365,60 Kč. Dále brojil proti tomu, že mu nebyl rozsudek doručený a navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2021 „zrušil v částech III., IV., V. a VI. pro formální vady doručení poštou…“ V jeho odvolání ze stejného dne a doručeného stejného dne soudu prvního stupně (na č.l. 65) uvedl, že „Navrhuji Vrchnímu soudu zrušit rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2021 v částech výroků III., IV., V. a VI. “ Totéž učinil v dodatku odvolání s „podrobným odůvodněním ze dne 28. února 2021 (na č.l. 69, resp. 70). V dodatku č. 2 ze dne 3. března 2021 opravil a doplnil odvolání tak, že podává odvolání do výroků III. a) a b), a do výroků IV., V. a VI.

5. Stran odvolání proti výroku III. a) rozsudku jeho stěžejní argumentace spočívala v tom, že výbor SVJ je podle stanov oprávněn jednat jménem společenství navenek ve všech věcech, proto je nositelem pasivní legitimace k poskytování údajů pro členskou základnu SVJ. Dále namítl, že soud prvního stupně nevzal v úvahu veřejný příslib předsedy SVJ pana [jméno FO], přednesený na shromáždění vlastníků dne 16. 9. 2020, kde přislíbil zaslání zpráv o hospodaření za roky 2018 a 2019 všem vlastníkům, ale dosud tak on ani jiný člen výboru SVJ neučinil. V dalším doplnění odvolání ještě odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu „sp.zn. 32 Cod 2837/2007 ze dne 17.1.2008“ s tím, že otázka pasivní věcné legitimace je hmotněprávním institutem, nikoli podmínkou řízení.

6. Stran odvolání proti výroku III. b) rozsudku jeho stěžejní argumentace spočívala v tom, že „paní soudkyně zamítla návrh ve výroku III. b) na právně čistě ukončení návrhu [tituly před jménem] [jméno FO] z 15. 5. 2019 na rekonstrukci lodžií a dostavbu balkónů bytových domů SVJ, přestože návrh nebyl uveden v program shromáždění a členská základna nebyla předem informována o základních parametrech stavebně investiční akce za miliony korun“.

7. Již v několikátém doplnění odvolání ze dne 10. listopadu 2021 na č.l. 98 a násl. odvolatel namítl nerozhodnutí o žalobním návrhu č. 1) podaném dne 20. 11. 2020. A konečně vznesl žalobce i námitku podjatosti soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, že důvodem pochybností je její poměr k věci a k žalobci jako účastníkovi. Ta se k námitce vyjádřila dne 26. 10. 2021 tak, že nemá žádný vztah k věci, účastníkům ani jejich zástupcům

8. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Předně se musel odvolací soud vypořádat s námitkou podjatosti vůči rozhodující soudkyni, jíž však neshledal z níže vyložených důvodů důvodnou.

10. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

11. Odvolací soud uvádí, že rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zjevně brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě a je-li taková pochybnost (objektivně posuzováno) dána. K důvodům vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak tomu je v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení. Poměrem k věci se rozumí také situace, kdy soudce získal o věci poznatky jinak, než z dokazování prováděného při jednání, např. kdyby jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování, což by mohlo deformovat jeho pohled na věc. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout. Žádné takové okolnosti odvolatel však netvrdil, tím spíše nedokládal. Odvolací soud tedy shrnuje, že v daném případě neexistuje žádná právně relevantní skutečnost, která by nasvědčovala, byť i jen potencionálně o podjatosti rozhodujícího soudce. V daném případě se zjevně jedná o zneužívání námitky podjatosti coby procesní obstrukce, přičemž soudy takovému zneužívání procesních práv neposkytují ochranu (viz § 2 o. s. ř.). Tento závěr odvolacího soudu je ostatně zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu v této otázce - srov. např. závěry v podobné věci v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2018 č. j. KSBR 30INS 27580/2014, 29 NSČR 104/2017-A-116, v němž Nejvyšší soud výslovně uvedl následující: „Je-li námitka podjatosti zneužívána jako obstrukční postup (jako procesní obstrukce), pak s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany; soud v takovém případě nemá povinnost postupovat podle § 15b o. s. ř., respektive podle § 16 odst. 1 o. s. ř. Srov. v daných souvislostech obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. …“

12. Další námitkou odvolatele bylo nerozhodnutí o části předmětu řízení („o žalobním návrhu č.1/ podaném dne 20.11.2020“). K tomu odvolací soud poukazuje na ustanovení § 166 odst. 1 o. s. ř., dle něhož nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, …, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu. Z citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že lhůta k podání návrhu na doplnění rozsudku se odvíjí od toho, kdy byl rozsudek účastníku doručen. Ten byl žalobci dle doručenky a předkládací zprávy soudu prvního stupně doručen žalobci dne 19. 2. 2021. Namítl-li žalobce nerozhodnutí o určitém návrhu až dne 10. listopadu 2021, tedy několik měsíců po doručení rozsudku, je zjevné, že je to po marném uplynutí patnáctidenní lhůty. Z toho mj. vyplývá, že odvolací soud přezkoumává rozsudek v rozsahu odvoláním napadeného - tj. vydaného rozhodnutí - rozsudku (jeho výroků). Tato odvolací námitka je tudíž právně irelevantní.

13. V rámci odvolacího řízení, při jednání odvolacího soudu, odvolatel navrhl změnu návrhu v osobě žalovaného s tím, že namísto žalovaných členů výboru společenství vlastníků žaluje samotné společenství. Odvolací soud tento návrh zamítl jako nepřípustný. Podle § 216 odst. 1 o. s. ř. pro odvolací řízení neplatí ust. § 92 o. s. ř. Podle § 92 odst. 2 o. s. ř. „na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný“. V rámci odvolacího řízení tedy tento postup možný podle zákona není, pročež odvolacímu soudu nezbylo, než návrh žalobce (odvolatele) na záměnu žalovaných zamítnout. Rozhodoval proto na základě žaloby žalobce proti „původním“ žalovaným, tedy členům výboru společenství vlastníků, v němž je žalobce členem.

14. K věci samé odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, z důkazů zjistil všechny relevantní skutečnosti a učinil správné skutkové závěry. Věc též správně posoudil po právní stránce. Žalobcem byli žalováni tři konkrétní členové výboru společenství, jehož je žalobce členem. Žalobce po nich požadoval zaslat všem vlastníků jednotek zprávy o hospodaření za roky 2018 a 2019 a dále zařadit na program nejbližšího shromáždění záležitost hlasování o platnosti nebo zrušení nápadu [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [jméno FO] z 15. 5. 2019 na opatření podkladů pro studii proveditelnosti rekonstrukce lodžií a dostavby balkonů u bytů 2+1. Ohledně takto stanovených povinností nejsou žalovaní pasivně věcně legitimováni. Měl-li by kdo povinnost zasílat vnitřní doklady o hospodaření svým členům, bylo by to samotné společenství, jehož jsou členy. To ovšem žalobce nežaloval. Členové výboru jsou toliko jeho statutárním orgánem, pročež by jen realizovali povinnosti společenství coby jeho vnitřní orgány, samy o sobě tuto povinnost coby členové orgánu nemají. Řečené tím spíše platí o žalobcem požadovaném zařazení záležitosti na program nejbližšího zasedání společenství. Mělo-li by tuto povinnost společenství (podle zákona jí však k žádosti jediného člena nemajícího více než čtvrtinu všech hlasů nemá), jeho výbor by ji jen realizoval. Žalováno potud mělo být coby pasivně věcně legitimovaná osoba společenství, nikoli jednotliví členové jeho výboru. Ovšem, jak výše řečeno, ani společenství takovouto povinnost, minimálně ze zákona, nemá. Podle § 1207 odst. 1 o.z. statutární orgán společenství svolá shromáždění i z podnětu vlastníků jednotek, kteří mají více než čtvrtinu všech hlasů, nejméně však dvou z nich. Neučiní-li to, svolají tito vlastníci shromáždění k zasedání na náklad společenství vlastníků sami. I kdyby tedy byli ohledně zařazení bodu na program shromáždění žalováni jednotliví členové výboru správně, tedy byli pasivně věcně legitimováni (což dle soudu prvního stupně i dle soudu odvolacího nebyli), neměli by zákonnou povinnost žalobcem požadovaný bod programu jednání na shromáždění zařadit, pročež by v této části byla žaloba nedůvodná a bylo by nutné ji zamítnout.

15. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, ve výrocích III. - VI. potvrdil jako věcně správný. Když o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo správně rozhodnuto podle úspěchu ve věci.

16. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšným žalovaným. Žalobce je tudíž povinen nahradit náklady odvolacího řízení žalovaným. Ty sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby v celkové výši 3 100 Kč (účast na jednání odvolacího soudu dne 11. ledna 2022, přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4, písm. c) vyhl.č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 3 100 Kč snížená dle § 12 odst. 4 vyhlášky na 2 480 Kč) a náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (přičemž náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč). K tomu je třeba přičíst náhradu za daň z přidané hodnoty 21% ve výši 583,80 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem se jedná o částku ve výši 3 363,80 Kč, jež je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta coby zástupce za každého ze žalovaných (tj. 1., 2., a 3. žalovaného /§ 149 odst. 1 o. s. ř./).