o určení neplatnosti usnesení členské schůze účastníka ze 14. března 2018, o odvolání navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 77 Cm 74/2019- 396 ze dne 14. ledna 2020,

1. Městský soud v Praze (dále též jen soud) rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že návrh na určení, že veškerá usnesení členské konference účastníka, spolku [Jméno advokáta B], přijatá na zasedání konaném 14. března 2018 jsou neplatná, se zamítá, navrhovatelé jsou povinni zaplatit účastníkovi k rukám jeho zástupce na náhradu nákladů řízení 32 456 Kč. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že navrhovatelé se domáhají, aby soud určil neplatnost pěti usnesení členské konference účastníka z 22. ledna 2014, a to (i) usnesení o zvolení [Anonymizováno], narozeného 31. prosince 1965, do funkce předsedy účastníka, (ii) usnesení o schválení restrukturalizace sportovních oddílů účastníka, (iii) usnesení o schválení vzniku nových sportovních oddílů účastníka, (iv) usnesení o schválení složení výboru účastníka a (v) usnesení o schválení prodeje loděnice účastníka. Uvedli, že jsou členy účastníka a že 14. března 2018 se konalo zasedání členské konference účastníka, že důvody neplatnosti napadených usnesení spatřují ve skutečnosti, že zasedání členské konference účastníka nebylo řádně svoláno, že členská konference nebyla usnášeníschopná, že napadenými usneseními bylo rozhodováno o záležitostech, které nepatří do působnosti členské konference. Účastník uvedl, že navrhovatelé nejsou oprávněni domáhat se určení neplatnosti napadených usnesení, když nejsou ani členy účastníka, ani osobami majícími na tomto určení zájem hodný právní ochrany, že navrhovatelé členy účastníka nejsou a nebyli členy účastníka ani k 14. březnu 2018, kdy se konalo předmětné zasedání členské konference, když od roku 201 navrhovatelé neplatí členské příspěvky a když jim pro tuto skutečnost jejich členství bez dalšího zaniklo.

2. Soud zjistil, že navrhovatelé byli členy účastníka a že byli i členy výboru, že 30. března 2011 se konalo zasedání členské konference účastníka a v návaznosti na něj i zasedání výboru účastníka, na těchto zasedáních bylo, mimo jiné, přijato (a) usnesení členské konference, kterým uložila výboru účastníka povinnost stanovit členské příspěvky a termín pro jejich úhradu, (b) usnesení výboru účastníka, kterým byla stanovena výše členského příspěvku pro rok 2011 na 100 Kč, jakož i termín pro jeho úhradu – 11. dubna 2011, a dále (c) usnesení výboru, kterým byli první navrhovatel a druhý navrhovatel odvoláni ze svých funkcí vedoucího účastníka a předsedy účastníka, že usnesení členské konference o uložení povinnosti výboru účastníka stanovit členský příspěvek, tj. usnesení shora pod písm. a), a usnesení výboru účastníka o odvolání navrhovatelů z funkce vedoucího účastníka a předsedy účastníka, tj. usnesení shora pod písm. c), byla pravomocným rozsudkem soudu prohlášena za neplatná, že o stanovení výše členského příspěvku, jakož i o termínu k jeho úhradě byli členové účastníka informováni prostřednictvím jednotlivých sportovních oddílů, že členský příspěvek pro rok 2011 nebyl navrhovateli uhrazen, což navrhovatelé sami potvrdili, a to ani poté, co na neuhrazení členského příspěvku byli upomenuti, že 14. března 2018 se konalo zasedání členské konference účastníka, které bylo svoláno výborem účastníka pozvánkou z 9. února 2018 podepsanou [Anonymizováno] jako předsedou účastníka a [Anonymizováno] jako členem výboru účastníka, že se ze stanov podává, že členství v účastníkovi vzniká schválením přihlášky výborem oddílu a že členství v účastníkovi může zaniknout buď vystoupením člena z účastníka, vyškrtnutím člena orgánem účastníka, zánikem účastníka nebo sportovního oddílu účastníka, úmrtím člena nebo nezaplacením členského příspěvku ve stanoveném termínu, že jednou ze základních povinností člena je povinnost platit členské příspěvky, které se hradí v termínu a ve výši stanovené výborem účastníka a oddílové příspěvky, které se hradí v termínu a ve výši stanovené výborem sportovního oddílu, neplní-li člen svou povinnost zaplatit členský příspěvek v termínu stanoveném výborem účastníka, zaniká mu jeho členství v účastníkovi bez dalšího.

3. Soud konstatoval, že oba navrhovatelé původně byli členy účastníka, avšak že oběma navrhovatelům jejich členství zaniklo, a to v souvislosti s nesplněním jejich povinnosti uhradit členský příspěvek ve výši 100 Kč do 11. dubna 2011, když nesplnění této povinnosti s sebou podle stanov nese automaticky a bez dalšího zánik členství. Soud uvedl dále, že pokud jde o posouzení toho, zda navrhovatelé jsou osobami majícími na určení neplatnosti napadených usnesení zájem hodný právní ochrany, existenci takového zájmu navrhovatelé v řízení ani netvrdili, ani neprokázali, soud i přesto tento zájem hodný právní ochrany navrhovatelů posoudil. Soud dospěl k závěru, že navrhovatelé nejsou oprávněni domáhat se určení neplatnosti napadených usnesení ani jako osoby mající na určení neplatnosti napadených usnesení zájem hodný právní ochrany. Žádné z napadených usnesení totiž nijak nezasahuje do jejich práv a povinností, když veškerá napadená usnesení se týkají pouze vnitřních záležitostí účastníka a když žádný z navrhovatelů již nebyl v době jejich přijetí členem účastníka. Návrh proto zamítl, o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a přiznal účastníkovi právo vůči navrhovatelům na náhradu nákladů řízení, neboť účastník měl ve věci plný úspěch a účastníkovi vznikly během řízení v souvislosti s účelným uplatňováním jeho práva náklady.

4. Proti tomuto rozhodnutí se navrhovatelé odvolali. Uvedli, že soudu vytýkají, že se při dokazování omezil pouze na zjištění, že navrhovatelé v roce 2011 nezaplatili členské příspěvky, vytkli soudu, že nezkoumal, zda k úhradě byli následně řádně vyzváni, jak bylo povinností účastníka. Poukázali na to, že členské příspěvky v dané době neplatili žádné oddíly spolku. Uvedli, že současné tvrzení účastníka, že navrhovatelé nejsou členy účastníka, je účelové. Navrhli změnu napadeného usnesení tak, že trvali na určení neplatnosti rozhodnutí přijatých na členské konferenci spolku ze dne 18. 3. 2018, popř. jeho zrušení a vrácení věci soudu k dalšímu řízení, dále požadovali náhradu nákladů řízení.

5. Účastník ve vyjádření k odvolání zejména uvedl, že ohledem na jednoznačný závěr soudu o nedostatku aktivní legitimace navrhovatelů, nebylo nutné provádět další důkazy ve věci samé. Navrhovatelé v odvolání poukazují, že soud posoudil zánik jejich členství k datu 11. 4. 2011 v rozporu se zákonem a poukazují na ust. § 238 OZ s tím, že není možné, aby členství zaniklo bez poskytnutí dodatečné lhůty. Uvedené ustanovení občanského zákoníku, který nabyl účinnosti ke dni 1. 1. 2014, nemůže působit retroaktivně. Předešlá právní úprava ani stanovy spolku nestanovily nic z toho, co navrhovatelé tvrdí. Soud rozhodl ve shodě s právní úpravou a stanovami spolku, jakož i provedenými důkazy a tvrzeními účastníků řízení. I z tvrzení samotných navrhovatelů vyplývá, že navrhovatelé nepodali přihlášku do spolku, navrhovatelé minimálně od roku 2011 nezaplatili žádné členské příspěvky, přitom navrhovali důkazy k tomu, že členské příspěvky neplatili. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení jako správné potvrdil.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu dle § 211 a násl. občanského soudního řádu (dále též o. s. ř.), včetně řízení, jež mu předcházelo, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Navrhovatelé se domáhali určení neplatnosti usnesení členské konference spolku z důvodu nedostatku řádného svolání a dále, že členská konference nebyla usnášeníschopná, že napadenými usneseními bylo rozhodováno o záležitostech, které nepatří do působnosti členské konference. Účastník navrhl zamítnutí návrhu pro nedostatek aktivní legitimace navrhovatelů, kteří v rozhodné době nebyli členy spolku. Soud provedl dokazování listinami, zejména stanovami spolku, zápisy ze schůzí výboru a členské schůze, notářským zápisem, pozvánkou, presenční listinou, plnými mocemi delegátů, předchozími soudními rozhodnutími a dospěl k výše uvedeným zjištěním. Soud vycházel z uvedených zjištění, zejména stanov spolku z roku 1994, jejichž platnost nebyla zpochybněna žádným z účastníků řízení a zabýval otázkou zániku členství navrhovatelů pro neplacení členských příspěvků jako neplnění základní povinnosti člena spolku a tím, zda jim svědčí zájem hodný právní ochrany na posuzované neplatnosti a poté návrh zamítl z důvodu nedostatku aktivní legitimace navrhovatelů.

8. Odvolací soud seznámil účastníky řízení s pravomocným rozhodnutím Městského soudu v Praze sp. zn. 75 Cm/2018 ze dne 6. 12. 2019 ve věci týkající se týchž účastníků v obdobné věci a poté poučil navrhovatele dle § 118a odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 3 zákona o zvláštních řízeních soudních, aby doplnili svá rozhodná tvrzení o tom, zda a pokud ano, z jakých konkrétních skutečností bude zřejmé, že navrhovatelé mají zájem hodný právní ochrany na tom, aby rozhodnutí, jež má být dle podaného návrhu posouzené jako neplatné, bylo takto posouzeno s tím, že současně podle § 118a odst. 3 o. s. ř. byli vyzváni k tomu, aby po takto doplněných tvrzeních označili důkazy k jejich prokázání, to vše za poučení o následcích nevyhovění této výzvě. Navrhovatelé nic dalšího po poučení soudu neuvedli, setrvali na svých dosavadních tvrzeních.

9. Odvolací soud se ztotožnil se zjištěními soudu, že dne 14. března 2018 se konalo zasedání členské konference účastníka, které bylo svoláno výborem účastníka pozvánkou z 9. února 2018, že se ze stanov podává, že členství v účastníkovi vzniká schválením přihlášky výborem oddílu a že členství v účastníkovi může zaniknout buď vystoupením člena z účastníka, vyškrtnutím člena orgánem účastníka, zánikem účastníka nebo sportovního oddílu účastníka, úmrtím člena nebo nezaplacením členského příspěvku ve stanoveném termínu.

10. Neztotožnil se však se závěrem soudu, že oběma navrhovatelům zaniklo jejich členství v účastníkovi v důsledku nesplnění jejich povinnosti uhradit členský příspěvek.

11. Odvolací soud vycházel ze závěrů vyjádřených v rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 75 Cm/2018 ze dne 6. 12. 2019, které je v právní moci, že navrhovatelé se členy účastníka nestali. Soud v dané věci vycházel se znění všech stanov, které upravují poměry účastníka od doby jeho vzniku do doby, kdy navrhovatelé mohli účinně podat předmětný návrh dle § 259 o. z., tj. stanov přijatých 16. 5. 1990, 5. 5. 1994 a 22. 1. 2014, z nichž je zřejmé, že podmínkou vzniku členství navrhovatelů v účastníku bylo vždy podání přihlášky do účastníka. Navrhovatelé ani po poučení soudu o nutnosti tvrdit, že takovou přihlášku podali, žádné rozhodné skutečnosti doplnili, avšak uvedli, že v době, kdy se dle svých tvrzení stali členy účastníka, nebyl aplikován formalizovaný postup ohledně podávání přihlášky, resp. že nemají žádné informace o podání takové přihlášky. Soud též vycházel z toho, že i kdyby podání přihlášky popíráno nebylo, závěr, že navrhovatelé jsou, či byly členy účastníka, je závěrem právním, pročež nemůže být předmětem shodných tvrzení účastníků. Soud uzavřel, že pokud navrhovatelé nesplnili základní a jasně formulované předpoklady stanov předepsané pro to, aby se stali členy účastníka (tj. podání přihlášky), pak se členy účastníka nestali a ani jimi nejsou. Faktické vystupování navrhovatelů jako členů účastníka na těchto závěrech ničeho nemění.

12. Odvolací soud uzavřel, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhovatelům aktivní věcná legitimace k podání návrhu na posouzení neplatnosti předmětného rozhodnutí nesvědčí z titulu, že jsou navrhovatelé členy účastníka.

13. Aktivní věcná legitimace navrhovatelů k podání předmětného návrhu je dána i tehdy, pokud jim svědčí zájem hodný právní ochrany na posuzované neplatnosti. Protože však navrhovatelé žádné jiné důvody zakládající zájem hodný právní ochrany, než které uvedli v návrhu, netvrdili, a protože navrhovatelé nejsou členy účastníka, pak tímto zájmem není zájem navrhovatelů na řádném fungování účastníka. Soud správně uzavřel, že navrhovatelům nesvědčí zájem hodný právní ochrany na posuzované neplatnosti.

14. Odvolací soud s ohledem na uvedené závěry, že navrhovatelé se členy účastníka nestali a ani jimi nejsou a že navrhovatelům nesvědčí zájem hodný právní ochrany na posuzované neplatnosti, uzavřel shodně se soudem, že návrh není důvodný.

15. Napadené rozhodnutí je správné.

16. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému účastníku, který byl zastoupen advokátem, přiznal náhradu nákladů za zastoupení advokátem, který vykonal v odvolacím řízení 2 úkony právní služby, proto mu náleží odměna ve výši 2 x 3 100 Kč, 2 x 300 Kč jako paušální náhrady a DPH ve výši 1 365 Kč. Celkem 7 865 Kč.