o určení členství žalobkyně v bytovém družstvu, o odvolání žalované 4) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 13 Cm 379/2016-209 ze dne 11. září 2017

1. Výše uvedeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud I. stupně ve výroku I. určil se, že žalobkyně je členem [Anonymizováno], IČ [IČO], se sídlem [adresa] s právem nájmu bytu č. [Anonymizováno], o celkové ploše [Anonymizováno] m2, nacházejícím se ve [Anonymizováno]. nadzemním podlaží domu čp. [Anonymizováno], č. o. [Anonymizováno], v [adresa], o dispozici [Anonymizováno], ve výroku II. uložil žalované [Anonymizováno] povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 19 419,40 Kč a ve výroku III. žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovaným [Anonymizováno] a vůči [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a [Anonymizováno].

2. Vyšel ze skutečnosti, že se žalobkyně domáhala určení, že je členem [Anonymizováno], IČ [IČO], se sídlem v [adresa] (dále též jen bytové družstvo či žalovaný 1) s právem nájmu bytu č. [Anonymizováno] nacházejícím se ve [Anonymizováno]. nadzemním podlaží domu čp. [Anonymizováno], č. o. [Anonymizováno], v [adresa] o dispozici [Anonymizováno]. Členem družstva s právem na uzavření nájemní smlouvy k bytu č. [Anonymizováno] se měla stát na základě dohody o převodu členských práv a povinností vyplývajících ze členství v bytovém družstvu ze dne 5. 12. 2013 (dále též jen dohoda ze dne 5. 12. 2013).

3. Podle soudu I. stupně žalovaná [Anonymizováno] a žalovaná [Anonymizováno] navrhly zamítnutí žaloby s tím, že dohoda ze dne 5. 12. 2013 je absolutně neplatnou a tudíž se žalobkyně členem bytového družstva stát nemohla.

4. Soud I. stupně posuzoval důvodnost argumentace žalované 4) [Anonymizováno], podle níž předmětný družstevní podíl nabyla od žalované 2) za podmínek vyplývajících z § 1109 a násl. občanského zákoníku. Mělo se tak stát na základě dohody o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu ze dne 4. 11. 2015. Soud I. stupně vzal v úvahu i další tvrzení uvedené žalované, podle něhož měla žalobkyně půjčit žalované 2) peníze, které se žalovaná 2) měla zavázat s navýšením vrátit, přičemž k převodu členských práv a povinností mělo dojít pouze z důvodu zajištění půjčky. Uvedené má svědčit pro smlouvu o zajišťovacím převodu práva, ovšem bez sjednání vzájemného vypořádání, z kteréhož důvodu má být dohoda z 5. 12. 2013 neplatnou. Neplatnost dohody z 5. 12. 2013 měla žalovaná 4) dovozovat i z toho, že podle ní v dohodě ze dne 5. 12. 2013 nebyla stanovena cena nebo způsob jejího určení a byla uzavřena v době, kdy byla žalovaná zatížena exekucí zakazující nakládání s majetkem.

5. Soud I. stupně vzal na vědomí, že žalovaný 1) a žalovaní [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (žalovaní 3) nezaujali jednoznačné stanovisko ve vztahu k důvodnosti či nedůvodnosti žaloby.

6. Po provedeném dokazování měl soud I. stupně zjistit, že žalobkyně coby nabyvatel uzavřela s žalovanou 2) coby převodcem dne 5. 12. 2013 dohodu o převodu členských práv a povinností vyplývajících z členství v bytovém družstvu dle ustanovení § 230 obchodního zákoníku, na základě níž žalovaná 2) na žalobkyni převedla svůj družstevní (členský) podíl v bytovém družstvu a veškerá svá členská práva a povinnosti v bytovém družstvu včetně práv a povinností vztahujících se k bytu č. [Anonymizováno] (tj. včetně práva na uzavření nájemní smlouvy). Převodce i nabyvatel podle soudu I. stupně prohlásili, že jejich veškeré vzájemné pohledávky a závazky jsou mezi nimi vypořádány a že nemají vůči sobě žádné finanční ani jiné nároky a závazky. Další podmínky sjednané mezi převodcem a nabyvatelem ohledně předmětu této dohody jsou podle soudu I. stupně specifikované v samostatné smlouvě. Téhož dne podle soudu I. stupně uzavřely žalobkyně s žalovanou 2) smlouvu o finančním vyrovnání, a to v souvislosti s uzavřením dohody o převodu členských práv a povinností. Z ní mimo jiné podle soudu I. stupně vyplývá, že se smluvní strany dohodly, že cena za převod členství v bytovém družstvu s právem nájmu k bytu činí celkem 612 000 Kč. Dne 5. 12. 2013 žalovaná 2) coby nabyvatel a žalobkyně coby převodce podle soudu I. stupně uzavřely smlouvu o budoucím uzavření dohody o převodu práv a povinnosti vyplývajících z členství v bytovém družstvu dle ustanovení § 230 obchodního zákoníku, podle níž se žalobkyně měla zavázat uzavřít s žalovanou 2) nejpozději dne 4. 12. 2014 dohodu o převodu práv a povinností k bytovému družstvu, s čímž je spojeno i právo na uzavření nájemní smlouvy k bytu č. 11. Dohodnutá cena za tento převod měla činit 826 200 Kč. Vzdor uvedenému měla podle písemného vyhotovení dohody o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu ze dne 4. 8. 2014 žalobkyně převést na žalovanou 2) družstevní podíl v bytovém družstvu s právem na uzavření smlouvy o nájmu bytu č. 11 (žalovaná 2/ přitom měla potvrdit, že podpis za žalobkyni je padělaný). Dne 23. 10. 2014 podle soudu I. stupně uzavřela žalovaná 2) s žalovanými 3) dohodu o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu. Žalovaná 2) na žalované 3) převedla družstevní podíl v bytovém družstvu s právem na uzavření smlouvy o nájmu bytu č. [Anonymizováno]. Podle písemného vyhotovení dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 23. 9. 2015 měli žalovaní 3) převést na žalovanou 2) družstevní podíl v bytovém družstvu s právem uzavření smlouvy o nájmu bytu č. [Anonymizováno]. Žalovaná 2) měla potvrdit, že podpisy za žalované 3) jsou padělány. Dne 4. 11. 2015 podle soudu I. stupně uzavřela žalovaná 2) coby převodce s žalovanou 4) coby nabyvatelem dohodu o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu s právem na uzavření smlouvy o nájmu bytu č. [Anonymizováno]. Mezi žalovanou 2) a žalovanou 4) bylo podle soudu I. stupně nesporné, že za tento převod žalovaná 4) zaplatila žalované 2) částku 850 000 Kč).

7. Dále soud I. stupně vycházel ze zjištění, že Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 4 To 336/2017 bylo rozhodnuto tak, že [Anonymizováno] (žalovaná 2)) je vinna, že

- dne 5. 12. 2013 v [Anonymizováno] uzavřela s [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], dohodu o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu [Anonymizováno], IČ [Anonymizováno], spojených s užíváním bytu č. [Anonymizováno], za což převzala od [Anonymizováno] finanční hotovost ve výši 612 000 Kč, přičemž dne 4. 8. 2014 v [Anonymizováno], [Anonymizováno] v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch padělala na dohodě o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu [Anonymizováno], IČ [Anonymizováno], spojeného s užíváním bytu č. [Anonymizováno], o velikosti [Anonymizováno], podpis [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], a bez jejího vědomí a souhlasu tak převedla členská práva k družstevnímu bytu znovu na sebe, čímž se [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], pokusila způsobit škodu ve výši nejméně 612 000 Kč, k čemuž však nedošlo,

- dne 23. 10. 2014 v [Anonymizováno] v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, uzavřela s [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], a jeho manželkou [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], zastoupených na základě plné moci [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], smlouvu o převodu družstevního podílu v [Anonymizováno], se sídlem [Anonymizováno], IČ [Anonymizováno], k družstevnímu bytu č. [Anonymizováno], o velikosti [Anonymizováno], za částku 360 000 Kč, a to i přesto, že si byla vědoma toho, že žádný členský podíl k družstevnímu bytu č. [Anonymizováno] nevlastní, neboť tento původně prodala dne 5. 12. 2013 [Anonymizováno] a formálně se stala členkou předmětného bytového družstva nezákonným jednáním, kdy dne 4. 8. 2014 padělala podpis vlastníka členských práv k bytu [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], když za prodej členských práv převzala od zmocněnce [Anonymizováno] v hotovosti dne 23. 10. 2014 částku ve výši 100 000 Kč a dále dne 3. 11. 2014 jí byl na její účet č. [Anonymizováno] zaslán [Anonymizováno] doplatek kupní ceny ve výši 260 000 Kč, přičemž následně dne 23. 9. 2015 padělala podpis [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], a jeho manželky [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], na dohodě o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v [Anonymizováno], IČ [Anonymizováno] spojených s užíváním bytu č. [Anonymizováno] a členská práva si převedla zpět na sebe, čímž [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], a [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], způsobila škodu ve výši nejméně 360 000 Kč,

- dne 4. 11. 2015 v [Anonymizováno], v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, uzavřela s [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], dohodu o převodu družstevního podílu v [Anonymizováno], IČ [IČO], spojeného s právem k užívání družstevního bytu č. [Anonymizováno], přičemž převzala od [Anonymizováno] dohodnutou finanční částku ve výši 850 000 Kč, a takto jednala přesto, že si byla vědoma toho, že žádný členský podíl k družstevnímu bytu č. [Anonymizováno] nevlastní, neboť tento dne 5. 12. 2013 převedla za částku 612 000 Kč na [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], čímž způsobila [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], škodu ve výši nejméně 850 000 Kč.

8. Uvedeným jednáním se žalovaná 2) podle trestního soudu obohatila tím, že uvedla někoho v omyl a způsobila tak na cizím majetku značnou škodu, a jednak se dopustila jednání bezprostředně směřujícího k dokonání tohoto trestného činu, když k dokonání činu nedošlo, čímž spáchala zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu.

9. Podle soudu I. stupně je žaloba důvodná s ohledem na skutečnost, že již trestní soud ve výroku svého odsuzujícího rozsudku vyřešil otázku, jež je předmětem projednávané určovací žaloby, když posuzoval především platnost dohody ze dne 5. 12. 2013, jakož i otázku, zda se žalobkyně na základě ní stala členkou bytového družstva s právem uzavření nájemní smlouvy k bytu č. [Anonymizováno]. Soud I. stupně přitom aplikoval § 489 a násl., § 1109 a násl. nového občanského zákoníku č.89/2012 Sb. (NOZ), § 31, § 595 a § 736 zákona o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. (ZOK) a postupoval též podle § 135 odst. 1 o. s. ř. O nákladech řízení úspěšné žalobkyně rozhodl v jejím vztahu k žalovaným 1), 3) a 4) podle § 150 o. s. ř. a ve vztahu k žalované 2), podle § 142 o. s. ř.

10. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalovaná 4) a domáhala se jeho změny a zamítnutí návrhu případně jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

11. Podle odvolatelky napadený rozsudek soudu I. stupně nemá náležitosti v souladu s ust. § 157 odst. 2 o. s. ř.

12. Podle odvolatelky z napadeného rozsudku není dostatečně jasné, jaké důkazy soud I. stupně v řízení před soudem provedl, jakým způsobem a kdy a z jakých konkrétních důkazů soud dovodil, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví předmětného družstevního podílu, neboť dle názoru žalované 4) naléhavý právní zájem je nutno prokazovat.

13. Podle odvolatelky soud I. stupně nesprávně promítl do svého rozhodnutí otázku trestního rozsudku a porušil zásadu volného hodnocení důkazů, když pouze mechanicky přejal trestní rozsudek i s jeho způsobem hodnocení důkazů, aniž by ovšem sám tyto důkazy provedl.

14. Dále poukázala na skutečnost, že odůvodněním trestního rozsudku, výrokem o trestu ani zprošťujícím výrokem trestního soudu však civilní soud vázán není.

15. Dále odvolatelka vyjádřila názor, že dokazování u civilního soudu v dané věci je zaměřeno na rozhodné skutečnosti k určení členství žalobkyně [Anonymizováno] v bytovém družstvu a je spojeného s právem nájmu družstevního bytu, přičemž mimo jiné k rozhodným skutečnostem, které mají býti prokazovány, jsou mj. i skutečnosti, zda vůbec smlouvy uzavřené mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] se nepříčí dobrým mravům a mohou požívat právní ochrany, zda kupní cena byla uhrazena a komu atd.

16. V průběhu odvolacího řízení dne 8. 1. 2018 žalovaná 2) zemřela, a to v majetkovém stavu předlužení, z kteréhož důvodu, po odmítnutí dědictví oprávněnými dědici, nařídil Okresní soud v [Anonymizováno] usnesením č. j. 21 D 142/2018-1006 ze dne 24. srpna 2020 likvidaci dědictví.

17. Ve vztahu vůči žalované 2) odvolací soud pro neodstranitelnou podmínku řízení, s ohledem na § 103 o. s. ř postupoval podle 104 odst. 1 věta první o. s. ř. a za současného zrušení rozsudku soudu I. stupně ve vztahu k zemřené žalované 2) řízení vůči této účastnici ve výroku I. zastavil. Současně rozhodl ve výroku II. o otázce nákladů řízení v tomto vztahu žalobkyně a žalované 2) tak, že s ohledem na zastavení řízení vůči žalované 2) v důsledku jejího úmrtí při jejím předlužení, žalobkyni ani žalované 2) právo na náhradu nákladů řízení podle § 146 odst. 1 o. s. ř. nepřiznal.

18. V dalším Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí již pouze ve vztahu žalobkyně a žalovaných 1), 3) a 4), a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

19. Jestliže je z žaloby zřejmé, že práva žalobkyně ve vztahu k žalovanému bytovému družstvu, jež jí mají svědčit na základě jí popsaného právního jednání, jsou žalovanými zpochybňována a rušena, žalobkyně podle právního názoru odvolacího soudu má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví předmětného družstevního podílu (§ 80 písm. c/ o. s. ř.). Proto nemohla obstát argumentace odvolatelky v uvedeném směru.

20. Jak je zřejmé z obsahu spisu (č.l. 203 a násl.) i z napadeného rozsudku (str. 3) soud I. stupně postupoval v řízení a v procesu dokazování správně podle § 100 a násl. o. s. ř. a dokazování předloženými listinami prováděl správně způsobem stanoveným v § 129 o. s. ř. Svá zjištění týkající se jednotlivých důkazů a závěry o skutkovém stavu věci soud I. stupně v souladu s provedeným dokazováním ve svém rozhodnutí správně uvedl. Na základě provedeného dokazování přijal správné závěry o skutkovém stavu věci a věc také správně posoudil po stránce právní. Neobstojí proto argumentace odvolatelky namítající nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, jakož i to, že soud nehodnotil provedené důkazy a své skutkové i právní závěry přejal z uvedeného trestního rozsudku.

21. Napadený rozsudek soudu I. stupně obsahuje uvedení toho, čeho se žalobkyně domáhala a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřili žalovaní. Obsahuje též uvedení toho, které skutečnosti má soud I. stupně prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a je z něho zřejmý i důvod, pro nějž neprováděl další dokazování nad rámec provedených důkazů. Z napadeného rozsudku je zřejmé i to, jaký učinil soud I. stupně závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Neobstojí proto ani z těchto důvodů argumentace odvolatelky (žalované 4/), že napadené rozhodnutí nemá potřebné náležitosti.

22. Po právní stránce odvolací soud vychází shodně se soudem I. stupně z § 229 a z §230 obchodního zákoníku (obchod. zák.),

23. Z § 229 a § 230 obchod. zák. je zřejmé, že členská práva a povinnosti může člen převést na jiného člena družstva, pokud to stanovy nevylučují. Dohoda o převodu členských práv a povinností na jinou osobu podléhá souhlasu představenstva. Stanovy mohou určit důvody, které převod vylučují. Proti zamítavému rozhodnutí se může člen odvolat k členské schůzi. Rozhodnutím představenstva nebo členské schůze o schválení dohody o převodu členských práv a povinností se stává nabyvatel členských práv a povinností členem družstva v rozsahu práv a povinností převádějícího člena. Převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu na základě dohody nepodléhá souhlasu orgánů družstva. Členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě. Tytéž účinky jako předložení smlouvy o převodu členství nastávají, jakmile příslušné družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný souhlas nabyvatele členství.

24. Podle právního názoru odvolacího soudu je z uvedeného zřejmé, že na základě dohody o převodu členských práv a povinností (§ 229 a 230 obchod. zák.) dochází k převodu jen těch práv a povinností, které jsou spojeny s členstvím v bytovém družstvu.

25. Ze všech uvedených důvodů ani odvolací soud nemá pochyb o tom, že žalobkyně - nabyvatelka práv v žalovaném bytovém družstvu, uzavřela s žalovanou 2) (převodkyní) dne 5. 12. 2013 dohodu o převodu členských práv a povinností vyplývajících z členství v bytovém družstvu dle ustanovení § 230 obchodního zákoníku, na základě níž žalovaná 2) na žalobkyni převedla svůj podíl v žalovaném bytovém družstvu a veškerá svá členská práva a povinnosti v bytovém družstvu včetně práv a povinností vztahujících se k bytu č. [Anonymizováno] (tj. včetně práva na uzavření nájemní smlouvy). Převodkyně i nabyvatelka prohlásily, že jejich veškeré vzájemné pohledávky a závazky jsou mezi nimi vypořádány a že nemají vůči sobě žádné finanční ani jiné nároky a závazky a další podmínky sjednané mezi převodcem a nabyvatelem ohledně předmětu této dohody jsou specifikované v samostatné smlouvě. Podle správného zjištění soudu I. stupně uvedeného dne uzavřely obě osoby smlouvu o finančním vyrovnání uzavřenou v souvislosti s uzavřením dohody o převodu členských práv a povinností. Z této listiny soud I. stupně správně zjistil, že se smluvní strany dohodly, že cena za převod členství v bytovém družstvu s právem nájmu k bytu činí celkem 612 000 Kč. Soud I. stupně rovněž správně zjistil, že dne 5. 12. 2013 žalovaná 2) ve smluvním postavení budoucí nabyvatelky a žalobkyně ve s mluvním postavení budoucí převodkyně uzavřely smlouvu o budoucím uzavření dohody o převodu práv a povinnosti vyplývajících z členství v bytovém družstvu dle ustanovení § 230 obchodního zákoníku, podle níž se žalobkyně zavázala uzavřít s žalovanou 2) nejpozději dne 4. 12. 2014 dohodu o převodu práv a povinností k bytovému družstvu, s čímž je spojeno i právo na uzavření nájemní smlouvy k bytu č. [Anonymizováno] za dohodnutou cenu 826 200 Kč.

26. Jestliže v průběhu řízení byla předložena dohoda o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu ze dne 4. 8. 2014, podle níž měla žalobkyně převést zpět na žalovanou 2) družstevní podíl v bytovém družstvu s právem na uzavření smlouvy o nájmu bytu č. [Anonymizováno] a žalovaná 2) potvrdila, že podpis za žalobkyni je padělaný (č.l. 203) za což byla také trestním rozsudkem odsouzena, není ani podle právního názoru odvolacího soudu důvod pochybovat o důvodnosti žalobního návrhu.

27. Lze shrnout, že soud I. stupně nepochybil, jestliže dospěl k závěru, že je důvodný požadavek žalobkyně na určení že žalobkyně je členem [Anonymizováno], IČ [IČO], se sídlem [adresa] s právem nájmu bytu č. [Anonymizováno], o celkové ploše [Anonymizováno] m2, nacházejícím se ve [Anonymizováno]. nadzemním podlaží domu čp. [Anonymizováno], č. o. [Anonymizováno], v [adresa], o dispozici [Anonymizováno].

28. Před odvolacím soudem neobstálo zpochybňování platnosti dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 5. 12. 2013, neboť uvedené smluvní ujednání má veškeré náležitosti, netrpí vadami majícími za následek absolutní neplatnost smlouvy ve smyslu § 37 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. (OZ) a rovněž odvolací soud neshledává důvody pro závěry o její případné relativní neplatnosti podle § 40a OZ. Ve vztahu k zásadní námitce odvolatelky, že smlouva neobsahuje ujednání o úplatnosti, odvolací soud poukazuje na čl. IV. dohody a jeho návaznost na smlouvu o finančním vyrovnání uzavřenou současně s dohodou o převodu členských práv a povinností ze dne 5. 12. 2013.

29. Konečně nad rámec uvedeného odvolací soud konstatuje, že shora uvedená dohoda podle právního názoru odvolacího soudu nepředstavuje smlouvu o zajišťovacím převodu práva podle § 553 tehdy platného zákona č. 40/1964 Sb., přičemž odvolací soud nemá pochyb o tom, že z předložených smluv jsou zcela zřejmá práva a závazky smluvních stran a způsob jejich vypořádání.

30. Z těchto důvodů před odvolacím soudem neobstála uvedené odvolací argumentace žalované 4) zpochybňující platnost smluvního nabytí práv v žalovaném družstvu žalobkyní.

31. Napadený rozsudek soudu I. stupně je věcně správný včetně rozhodnutí o příslušenství a odvolací soud jej proto ve výroku I. ve vztahu žalobkyně a žalovaných 1), 3) a 4) a ve výroku III. podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

32. V odvolacím řízení byla úspěšná žalobkyně a má proto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšným žalovaným.

33. Ve vztahu k žalovaným 1) a 3), již nezavdali projednání věci před odvolacím soudem, odvolací aplikoval ustanovení § 150 o. s. ř., když tento postup aplikoval správně již soud I. stupně ve vztahu k nákladům řízení před soudem I. stupně a odvolací soud se s tímto postupem ztotožnil. Z tohoto důvodu odvolací soud ve výroku IV. nepřiznal žalobkyni ve vztahu k žalovaným 1) a 3) právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

34. Konečně ve vztahu k žalované 4) však byla situace jiná, když tato vyvolala svým postupem potřebu projednání věci před odvolacím soudem a nepochybně si byla vědoma svého možného závazku k náhradě nákladů odvolacího řízení pro případ svého neúspěchu v odvolacím řízení. Z tohoto důvodu odvolací soud ve vztahu procesně neúspěšné žalované 4) a žalobkyně rozhodl ve výroku V. o nákladech odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. a neúspěšné žalované 4) uložil zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 6 776 Kč představující náklady právního zastoupení žalobkyně, kdy zástupce žalobkyně provedl v její prospěch v odvolacím řízení 2 úkony právní služby, za což mu přísluší 2x 2 500 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (AT), dále částka 600 Kč (2 krát režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky) a náhrada advokátem odvedené DPH ve výši 5 477 Kč.

35. Proto bylo rozhodnuto ve výroku V. tak, že žalovaná 4) je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 6 776 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.