o zaplacení částky 709 748,86 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. prosince 2019, č. j. 45 ECm 76/2013-474

1. Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně výše uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 709 748,86 Kč a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení. V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 709 748,86 Kč z titulu náhrady škody, již měl žalovaný žalobci způsobit jako její jednatel porušením péče řádného hospodáře, když uzavřel se společností [Anonymizováno] (dále též jen „zprostředkovatel“) smlouvu o zprostředkování a na jejím základě vyplatil zprostředkovateli provizi ve výši 709 748,86 Kč, aniž by služeb zprostředkovatele bylo potřeba a jejím vyplacením vznikla žalobci škoda. Tvrdil, že dne 16. 5. 2011 uzavřel žalovaný jménem žalobce smlouvu o dílo č. [Anonymizováno] (dále jen „smlouva o dílo“) se společností [právnická osoba]., IČ [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen „[právnická osoba]“.), jejímž předmětem bylo zhotovit a vyrobit holografickou fólii k provedení ražby na papír (dále jen „dílo“) pro konečného odběratele [Anonymizováno] (dále jen „odběratel“). Uzavření smlouvy o dílo měla předcházet rozsáhlá jednání, kdy žalobce byl s odběratelem v kontaktu již v roce 2010, vykonával pro něj činnost související s výrobou produktů. Žalobce udržoval dlouholeté vztahy i se společností [právnická osoba]. Žalovaný uzavřel jménem žalobce v souvislosti se smlouvou o dílo smlouvu o zprostředkování se zprostředkovatelem, jejímž předmětem bylo „vyvíjet činnost tak, aby zájemce měl příležitost uzavřít s třetí osobou kupní smlouvu nebo smlouvu o dílo na dodávky bezpečnostní fólie (dále jen „předmět zprostředkování“). Přesto, že zprostředkovatel nevykonal žádnou činnost a nezprostředkoval žádný obchod, uhradil mu žalovaný na základě smlouvy o zprostředkování provizi, která činila 10 % z ceny předmětu plnění. Žalovaný porušil povinnost jednatele danou § 194 odst. 5 obchodního zákoníku a v důsledku jejího porušení vznikla žalobci škoda ve výši žalované částky.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, uvedl, že odpovědnost jednatele má soud posuzovat podle znalostí a informací, které měl jednatel při vynaložení příslušné péče v okamžiku, kdy žalobcem napadené rozhodnutí žalovaného učinil. Zprostředkovatel vyvíjel činnost směřující k tomu, aby měl žalobce příležitost uzavřít s třetí osobou smlouvu na dodávky bezpečnostní fólie už od IV. čtvrtletí roku 2010, poté se žalovaný sešel se zástupcem odběratele [Anonymizováno], žalovaný jej informoval o zájmu žalobce získat podíl na výrobě, žalovaný s nabídkou zprostředkování souhlasil pod podmínkou, že provize za zprostředkování bude vyplacena jen v případě uzavření smlouvy a že bude zaplacena jen ze skutečně dosažených příjmů, cena za dílo sjednaná ve smlouvě o dílo byla kalkulována tak, aby obsahovala navýšení o 10% provizi za zprostředkování, přičemž konečná prodejní cena a výše provize byla několik týdnů před uzavřením smlouvy konzultována s obchodním manažerem žalobce [Anonymizováno].

3. Dále soud uvedl, že rozsudkem ze dne 13. 7. 2015 uložil v dané věci žalovanému zaplatit žalobci 709 748,86 Kč a rozhodl o nákladech řízení. Dovodil, že k uzavření smlouvy o dílo došlo bez přispění zprostředkovatele a žalovaný, který smlouvu o zprostředkování „výhradně inicioval a dojednal“, nepostupoval s péčí žádného hospodáře a odpovídá podle § 135 odst. 2 ve spojení s § 194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), za vzniklou škodu.

4. Rozsudkem, č. j. 6 Cmo 347/2015-283 ze dne 10. 12. 2015, Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

5. Dovolací soud rozsudkem ze dne 19. 7. 2018, č. j. 29 Cdo 3770/2016-424 zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu ze dne 13. 7. 2015 a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve svém rozhodnutí vyslovil závazný právní názor, co se týče dané věci.

6. Soud dále uvedl, že veden závěry vyslovenými v rozhodnutí dovolacího soudu při posouzení, zda rozhodnutí žalovaného uzavřít smlouvu o zprostředkování bylo jednáním, které by bylo v rozporu s péčí řádného hospodáře, musel opominout posouzení, zda rozhodnutí žalovaného uzavřít smlouvu o zprostředkování přineslo kýžený výsledek. Též uvedl, že na základě provedeného dokazování a závěrů vyslovených v rozhodnutí dovolacího soudu je zřejmé, že žalobce podniká v oblasti výroby hologramů a jiných bezpečnostních prvků, že žalovaný vykonával v období od 31. 12. 2007 do 7. 11. 2011 funkci jednatele žalobce, že dne 6. 6. 2011 uzavřel žalovaný jménem žalobce smlouvu o zprostředkování se zprostředkovatelem jednajícím [Anonymizováno], že předmětem smlouvy byl závazek zprostředkovatele „vyvíjet činnost tak, aby zájemce měl příležitost uzavřít s třetí osobou kupní smlouvu nebo smlouvu o dílo na dodávky bezpečnostní fólie s holografickými motivy pro výrobu papíru určeného k tisku poukázek společnosti [Anonymizováno]“, že společnost se zavázala, že „vyplatí po uzavření kupní smlouvy či smlouvy o dílo z takové smlouvy provizi podle čl. III. této smlouvy“, že podle tvrzení žalovaného byly „základní podmínky smlouvy o zprostředkování“ dojednány již na podzim 2010 a zprostředkovatel vyvíjel činnost již od čtvrtého čtvrtletí roku 2010, že dne 16. 6. 2011 uzavřel žalobce jednající žalovaným smlouvu o dílo se společností [právnická osoba]., jejímž předmětem bylo zhotovení holografické fólie k provedení ražby na papír, určený k výrobě stravenek pro konečného odběratele, že finální výroba probíhala ve [právnická osoba], že obdobnou smlouvu uzavřel žalobce s firmou [právnická osoba]. již 25. 9. 2009, a to na zhotovení holografické fólie k provedení ražby na papír pro konečného odběratele [Anonymizováno], za stejnou cenu, že prostředkovatel měl původně zájem získat zakázku pro sebe, že jím nabízený produkt nebyl pro zákazníky [právnická osoba] vyhovující, že vzhledem k tomu, že [Anonymizováno] jednající jménem zprostředkovatele se znal s manažerem [právnická osoba], jakož i s dalšími osobami, dohodl se se žalovaným na zprostředkování zakázky pro společnost, že se společností [právnická osoba]., že [právnická osoba] si vybrala společnost [právnická osoba]. jako „hodnověrného a kvalitního“ dodavatele papíru, že smlouva o dílo, jakož i smlouva uzavřená mezi [právnická osoba]. a [právnická osoba], byly uzavřeny na základě přímého jednání zúčastněných, bez účasti zprostředkovatele, že svědecké výpovědi jednoznačně potvrdily, že žalovaný stál za zrodem zakázky, že [právnická osoba]. akceptovala cenu, kterou žalobce navrhl, že žalovaný jménem žalobce uhradil zprostředkovateli sjednanou provizi v celkové výši 709 748,86 Kč. Uvedl též, že s ohledem na popsané závěry soud posoudil i rozhodnutí žalovaného zaplatit zprostředkovateli sjednanou provizi, když toto rozhodnutí je tedy nezbytné hodnotit z pohledu ex ante, tedy z pohledu před rozhodnutím provizi zaplatit, tedy z pohledu žalovaného a jemu tehdy dostupných informací. Že k danému posouzení je nutné přičíst i zřejmou snahu žalovaného, který v rámci svého jednání, tedy splnit smluvně převzatý závazek, měl být ovlivněn i snahou o zachování dobré pověsí i společnosti či zachování další obchodní spolupráce s věřitelem. Uvedl, že zbylé důkazy nehodnotil, neboť z nich nevyplynulo nic ve vztahu k předmětu sporu. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti uvedenému rozsudku se žalobce odvolal. Uvedl zejména, že soud v dalším řízení nedostatečně zjistil skutkový stav věci, že na základě stejných důkazů učinil opačný skutkový závěr než v předchozím řízení. Soud měl posoudit, zda rozhodnutí uzavřít smlouvu a vyplatit provizi bylo důvodné a opodstatněné. Soud nevysvětlil, jaký přijal skutkový závěr na základě stejných důkazů, resp. proč přijal zcela jiný. Uvedl, že posouzení skutkových zjištění je na rozhodnutí soudu a tuto činnost nelze nahradit rozhodnutím dovolacího soudu. Tím že soud pouze odkázal na rozhodnutí dovolacího soudu, které konstatuje obecný princip, pochybil. Soud rozhodl zcela bez odůvodnění a řádného posouzení věci. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žalobě vyhovuje.

8. Žalovaný ve vyjádření k odvolání zejména uvedl, že povazuje odvoláním napadený rozsudek soudu za správný, který cela reflektuje rozsudek dovolacího soudu, který vymezil, že odpovědnost jednatele není odpovědností za výsledek a rozhodná pro posouzení je situace v době, kdy dotčené podnikatelské rozhodnutí učinil. Dovolací soud neuložil soudu provést další dokazování, soud tak vycházel z dokazování již provedeného, na které také odkazoval, soud po vrácení věci mohl rozhodnout bez dalšího dokazování. Vzhledem k vázanosti obecných soudu závěry a pokyny NS ČR postupoval soud po vrácení věcí v souladu s tím, jak jej NS ČR zavázal. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

9. Odvolací soud přezkoumával napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že jej není možno ani potvrdil ani změnit.

10. Ze spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 709 748,86 Kč z titulu náhrady škody, již měl žalovaný žalobci způsobit jako její jednatel porušením péče řádného hospodáře, když uzavřel se zprostředkovatelem smlouvu o zprostředkování a na jejím základě vyplatil zprostředkovateli provizi ve výši 709 748,86 Kč, aniž by zprostředkovatel služby poskytl a jejím vyplacením vznikla žalobci škoda. Žalovaný uvedl, že odpovědnost jednatele má soud posuzovat podle znalostí a informací, které měl jednatel při vynaložení příslušné péče v okamžiku, kdy žalobcem napadené rozhodnutí žalovaného učinil a v tomto smyslu pak žalovaný nenese odpovědnost za výsledek činnosti zprostředkovatele.

11. Dále odvolací soud zjistil, že soud rozhodl o věci rozsudkem ze dne 13. 7. 2015 tak, že žalobě vyhověl, že rozsudkem ze dne 10. 12. 2015 odvolací soud k odvolání žalovaného rozhodnutí soudu potvrdil, že dovolací soud rozsudkem ze dne 19. 7. 2018 zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a to se závazným právním názorem, co se týče dané věci.

12. Ze spisu dále odvolací soud zjistil, že soud rozhodl na základě dokazování, které soud provedl v předchozím řízení a ve svém rozsudku pouze uvedl, jaká učinil skutková zjištění.

13. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

14. Z odůvodnění rozsudku musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Povinnost soudů rozsudky odůvodnit (§ 157 odst. 1 o. s. ř.), a to způsobem zakotveným v § 157 odst. 2 o. s. ř., je jedním z principů řádného a spravedlivého procesu vyplývajících z článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a z článku 1 Ústavy České republiky, který představuje součást práva na spravedlivý proces.

15. Stav, kdy rozsudek postrádá náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., ve svých důsledcích vede k tomu, že se rozsudek stává nepřezkoumatelným. Tato situace nastala i v dané věci.

16. V napadeném rozhodnutí chybí, jakými úvahami se soud při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, neuvedl též, jak věc posoudil po právní stránce a jaké právní závěry soud učinil ze svých skutkových zjištění.

17. Za tohoto stavu je závěr soudu, že žaloba není důvodná, nezdůvodněný a nepřezkoumatelný.

18. Odvolací soud proto napadený rozsudek podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že se soud bude řídit závaznými právními závěry dovolacího soudu učiněnými v dané věci a bude postupovat dovolacím soudem naznačeným způsobem. O nákladech odvolacího a dovolacího řízení rozhodne soud v dalším řízení.