o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva, o odvolání navrhovatelky proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 71 Cm 24/2016-80 ze dne 25. dubna 2017

1. Výše uvedeným rozhodnutím v bodu I. výroku Městský soud v Praze jako soud I. stupně zamítl návrh navrhovatelky na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze žalovaného [Anonymizováno], přijatého na schůzi dne 12. 11. 2015, jímž byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí představenstva uvedeného bytového družstva o vyloučení navrhovatelky z družstva a v bodu II. výroku uložil navrhovatelce povinnost uhradit účastníkovi náklady řízení ve výši 20.328,- Kč.

2. Vyšel ze skutečnosti, že se navrhovatelka svým včas podaným návrhem domáhala určení, že usnesení členské schůze [právnická osoba] (dále též družstvo) ze dne 12. 11. 2015, jímž byly zamítnuty námitky navrhovatelky proti rozhodnutí představenstva o jejím vyloučení z družstva, je neplatné. Navrhovatelka měla tvrdit, že je členkou družstva a z jejího členství v tomto družstvu jí rovněž mělo vzniknout právo nájmu k bytu č. [Anonymizováno] v domě č.p. [Anonymizováno], v [adresa]. Účastník měl na schůzi představenstva dne 30. 6. 2015 rozhodnout o vyloučení navrhovatelky z družstva z důvodu hrubého porušování povinností, spočívajícího v jejím dlouhodobém nehrazení předepsaných plateb spojených s užíváním uvedeného bytu, kdy k 31. 3. 2015 měla podle účastníka činit výše dluhu částku 30.845,- Kč bez příslušenství. Navrhovatelka měla dále tvrdit, že uvedené rozhodnutí jí bylo doručeno dne 3. 8. 2015, přičemž v souladu s § 618 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích (dále jen ZOK) měla proti tomuto rozhodnutí podat dne 24. 8. 2015 odůvodněné námitky k členské schůzi. Dne 12. 11. 2015 se bez přítomnosti navrhovatelky měla sejít členská schůze družstva, na níž měl účastník zamítnout její námitky a měl tak potvrdil rozhodnutí o jejím vyloučení z bytového družstva. Navrhovatelce mělo být toto rozhodnutí členské schůze o zamítnutí námitek doručeno dne 28. 12. 2015. Podle navrhovatelky měl účastník své rozhodnutí o jejím vyloučení z bytového družstva odůvodnit § 614 ZOK, ve spojení s čl. 11 odst. 5 písm. d) stanov účastníka, z důvodu hrubého porušování povinností člena družstva, spočívající v dlouhodobém nehrazení předepsaných plateb spojených s užíváním uvedeného bytu. Před tím však dne 15. 4. 2015 měl účastník odeslal navrhovatelce výstrahu před vyloučením ve smyslu § 615 ZOK spolu s výzvou k úhradě dluhu, jenž měl být navrhovatelce ke dni 31. 3. 2015 vyčíslen na částku 30.845,- Kč bez příslušenství. Písemná výstraha ze dne 15. 4. 2015 podle navrhovatelky nebyla jí vyzvednuta z důvodu úrazu utrpěného dne 29. 12. 2014, neboť pošta, ačkoli ji písemně vyzvala k vyzvednutí si zásilky, tuto zásilku nevydala příteli navrhovatelky, vybaveného plnou mocí k převzetí zásilky. Obsah výstrahy se tak navrhovatelce podle jejího tvrzení nedostal do její dispoziční sféry. Podle navrhovatelky o uvedeném informovala [Anonymizováno], předsedu představenstva bytového družstva. Podle navrhovatelky tak institut písemné výstrahy před vyloučením dle § 615 ZOK byl vyprázdněn svého smyslu a účelu a návrh na zahájení řízení má představovat nápravu vadného stavu. Soud I stupně dále vyšel z tvrzení navrhovatelky, že představenstvo bytového družstva mělo dne 30. 6. 2015 zasedat bez její přítomnosti a mělo rozhodnout o jejím vyloučení z důvodu jejího dluhu na platbách spojených s nájmem bytu. Písemné vyhotovení rozhodnutí, s uvedením důvodu vyloučení, jí mělo být doručeno dne 3. 8. 2015, avšak v rozhodnutí mělo být nesprávně uvedeno, že navrhovatelce je výše jejího dluhu známa a dlouhodobě neprojevuje žádný zájem dluh uhradit či jednat o případném způsobu jeho splácení. Podle navrhovatelky byla výše dluhu v rozhodnutí nedostatečně specifikována k datu 31. 3. 2015 částkou 30.845,- Kč s nevyčísleným příslušenstvím, ačkoliv bylo rozhodnutí představenstva učiněno na zasedání dne 30. 6. 2015 a písemné vyhotovení mělo být vypracováno až dne 30. 7. 2015. Podle navrhovatelky tak nebylo zřejmé, jaké částky dluh dosahoval celkově, a to v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 1155/2013. Navrhovatelka tak v průběhu řízení zdůrazňovala, že jedním z předpokladů platnosti rozhodnutí o vyloučení člena z družstva je řádná specifikace jeho dluhu, a to včetně období, za něž dluh vznikl, a výše dlužné částky. Dále soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že navrhovatelka nesouhlasila s tvrzením účastníka, že dlouhodobě neprojevovala zájem svůj dluh uhradit či jednat o případném způsobu jeho splácení, neboť podle svých tvrzení byla v kontaktu s předsedou představenstva, [Anonymizováno], s nimž měla jednat. Podle tvrzení navrhovatelky v letech 2005 a násl. podnikala, avšak v roce 2007 došlo v tomto směru k nepříznivému obratu a nakonec byla nucena nedobrovolně své podnikání ukončit. Měla požádat úřady státní správy o splátkový kalendář plnění finančních závazků, avšak říjnu roku 2013 po ni [právnická osoba] měla požadovat jednorázové zaplacení všech jejích závazků. V říjnu 2014 měla navíc ochrnout a musela se léčit, Nemohla se přitom podle tvrzení uvedených v návrhu zúčastnit členské schůze dne 13. 11. 2014, na níž byly schvalovány nové stanovy družstva. Rovněž navrhovatelka měla před soudem I. stupně zdůrazňovat, že měla opakovaně neúspěšně žádat účastníka o splátkový kalendář, přičemž podle svých tvrzení přistupovala vždy ke svým závazkům zodpovědně a měla se snažit závazky v rámci svých objektivních možností vždy maximálně plnit, a to ačkoli jí nebyla doručena výstraha. Tak v mezidobí do rozhodnutí o vyloučení z bytového družstva měla splatit dluh a mělo zbývat uhradit pouze částku 15.018,- Kč s příslušenstvím což podle jejího tvrzení mělo být uhrazeno po 4. 8. 2015, kdy obdržela rozhodnutí představenstva o vyloučení. Podle dopisu ze dne 22. 9. 2015 výše již pouze sankčního poplatku měla činit 17.479,54 Kč a rovněž i tento závazek měla navrhovatelka před konáním uvedené schůze uhradit dne 30. 10. 2015. Navrhovatelka dále před soudem I. stupně měla argumentovat tvrzením, že měla požádat účastníka, aby změnil datum členské schůze k projednání jejích námitek až v době její přítomnosti v ČR. Členská schůze podle navrhovatelky sice proběhla dne 12. 11. 2015, kdy byla v České republice, ale datum konání schůze mělo být navrhovatelce oznámeno dopisem, jenž jí byl zaslán v minimálním předstihu, což navrhovatelce mělo znemožnit se o konání schůze včas dozvědět a zúčastnit se jí, když výzva k vyzvednutí listovní zásilky jí měla být do schránky vložena až dne 29. 10. 2015, přičemž vyzvednutí bylo možné do dne 13. 11. 2015. Zápis z členské schůze měl být navrhovatelce doručen dne 28. 12. 2015. Za uvedené situace soud I. stupně posuzoval tvrzení navrhovatelky, že rozhodnutí o jejím vyloučení z družstva má být ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 1155/2013 neplatné, neboť nejenže nemá splňovat požadované náležitosti, když podle navrhovatelky nespecifikuje přesně výši dluhu, ale především má být, vzhledem k míře a omluvitelnosti provinění na straně navrhovatelky, zcela nepřiměřenou sankcí.

3. Soud I. stupně posuzoval i důvodnost obrany účastníka, podle něhož totožné řízení probíhá u uvedeného soudu pod sp.zn. 71 Cm 21/2016 a brání průběhu tohoto řízení. Dále měl účastník poukazovat na prekluzi práva k podání návrhu na zahájení řízení, když rozhodnutí členské schůze o zamítnutí námitek a potvrzení vyloučení měl zaslat navrhovatelce v souladu § 617 odst. 3 ZOK na adresu evidence členů dle čl. 12 stanov poštovní přepravou dne 19. 12. 2015. Lhůta pro závěr o doručení měla začít běžet dnem 20. 12. 2015 a mělo by se tak mít za to, že rozhodnutí o vyloučení bylo navrhovatelce doručeno třetí den po jeho odeslání, tedy dne 22. 12. 2015, bez ohledu na případné tvrzené faktické převzetí zásilky navrhovatelkou dne 28. 12. 2015 a návrh na zahájení řízení tak měl být podán až po uplynutí 3 měsíční prekluzivní lhůty. Co se týče výstrahy, potom podle účastníka dne 15. 4. 2015 měl odeslat navrhovatelce na adresu (dle evidence členů) výstrahu před vyloučením, s vyčíslením dlužné částky na 30.845,- Kč bez příslušenství, s přílohou v podobě vyčíslení nedoplatků a s výzvou v souladu s § 615 odst. 3 ZOK ke splnění povinností člena v třicetidenní lhůtě. Podle účastníka bylo nutno vycházet z dokladu o odeslání výstrahy a z toho, že se výstraha dostala do dispoziční sféry navrhovatelky a její přítel pan [Anonymizováno] se měl pokoušet zásilku na poště vyzvednout. Podle účastníka neexistuje povinnost představenstva zvát navrhovatelku na své zasedání, přičemž navrhovatelka své závazky měla neplnit dlouhodobě. Dále podle obrany účastníka před soudem I. stupně bylo nutno posoudit tvrzení údajně nemajetné navrhovatelky z pohledu jejího více jak měsíčního pobytu v zahraničí, na nějž měla sama poukazovat i v průběhu řízení, ačkoli měla dlouhodobě dlužit účastníkovi vysokou částku. Teprve pod tlakem svého vyloučení měla podle účastníka navrhovatelka začít dluh splácet, což jí má usvědčovat z nepoctivosti, když prostředky na jeho úhradu zjevně měla. Podle účastníka neobstojí ani poukaz na rozhodnutí sp.zn. 29 Cdo 1155/2013 vycházející z předchozí právní úpravy o zneužití institutu vyloučení, přičemž citovaný judikát má popisovat případ určitého zneužití institutu vyloučení z družstva, což projednávaný případ není. V daném případě podle obrany účastníka měla navrhovatelka bezdůvodně nehradit své závazky vůči účastníkovi, a to dlouhodobě a o plnění měla být mnohokrát upomínána. Přestože navrhovatelka část jistiny dluhu uhradila, její závazek podle obrany účastníka měl v průběhu řízení o vyloučení činit 15.018,- Kč, ačkoli měsíční platby navrhovatelky jako členky družstva měly činit 1.655,- Kč a do poloviny roku 2014 měly činit pouze 944,- Kč. Podle účastníka byl jeho postup zcela důvodný s ohledem na čl. 11 odst. 5 písm. d) stanov umožňujících vyloučit člena z družstva již v případě jednoměsíčního dluhu na nájemném.

4. Po provedeném rozsáhlém dokazování soud I. stupně učinil závěr o skutkovém stavu věci, podle něhož mezi stranami bylo nesporné, že navrhovatelka až do svého vyloučení byla nájemkyní družstevního bytu č. [Anonymizováno] v domě na adrese sídla účastníka, přičemž podle závěrů soudu I. stupně dne 15. 4. 2015 odeslal navrhovatelce na adresu dle evidence členů dopis nazvaný „Výstraha před vyloučením“ s tím, že tento dopis obsahoval vyčíslení dlužné částky na 30.845,- Kč bez příslušenství, s přílohou - s vyčíslením nedoplatků. Podle soudu I. stupně navrhovatelka byla na zasedání představenstva bytového družstva dne 30. 6. 2015 jednomyslně vyloučena z družstva pro hrubé porušování povinností, spočívající v dlouhodobém nehrazení nájemného, záloh na služby a příslušenství. Oznámení o vyloučení bylo podle soudu I. stupně navrhovatelce zasláno dopisem ze dne 30. 7. 2015, s doručením dne 3. 8. 2015. Podle soudu I. stupně dne 24. 8. 2015 vznesla navrhovatelka včas námitku proti vyloučení z bytového družstva při dodržení postupu podle § 618 odst. 1 ZOK, přičemž následně členská schůze bytového družstva dne 12. 11. 2015, v rámci bodu č. 4 svého jednání měla rozhodnout o námitkách navrhovatelky potvrzením rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatelky z bytového družstva většinou hlasů, když uvedené měl soud I. stupně za prokázané také ze zápisu z této členské schůze. Ohledně obsahu a důvodu vyloučení navrhovatelky z družstva soud I. stupně konstatoval, že k danému vyloučení přistoupil účastník po zralé úvaze, s tím, že se ze strany účastníka nejednalo o unáhlené rozhodnutí. Při právním posuzování toho, zda ze strany účastníka byly splněny veškeré náležitosti výpovědi stanovené zákonem o obchodních korporacích a stanovami družstva soud I. stupně posuzoval věc podle § 614 a násl. ZOK, jakož i podle článku 11, zejména potom odst. 5 písm. d) stanov družstva přijatých dne 17. 12. 2014.

5. Soud I. stupně se před vlastním rozhodnutím o podaném návrhu na zahájení řízení zabýval obranou účastníka. Dospěl k závěru o nedůvodnosti námitky litispendence, když účastníkem uváděné řízení bylo v minulosti pravomocně ukončeno. Ohledně námitky nevčasnosti podaného návrhu na zahájení řízení soud I. stupně konstatoval, že z předložené důkazní listiny vystavené dne 23. 2. 2017 [právnická osoba] zjistil, že reklamovaná zásilka [IBAN] podaná dne 19. 12. 2015 účastníkem byla osobně převzata dne 28. 12. 2015, přičemž návrh na zahájení řízení byl podán dne 25. 3. 2016, tedy včas. Ve vztahu k argumentaci navrhovatelky, že se uvedená výstraha před vyloučením nedostala do její dispoziční sféry v návaznosti na její nepříznivý zdravotní stav a na to, že se na adrese svého bydliště dlouhodobě nezdržovala, soud I. stupně této argumentaci navrhovatelky nepřisvědčil. Měl za to, že účastník svoji povinnost odeslat výstrahu před vyloučením splnil tak, jak mu ukládá zákon a stanovy družstva s tím, že bylo zcela na navrhovatelce, zda a jakým způsobem si zásilku s výstrahou vyzvedne. Podle soudu I. stupně navrhovatelce bylo známo, že uvedená zásilka je k vyzvednutí a podle soudu I. stupně mohla požádat poštu, aby tuto zásilku doručila do místa, kde se zdržovala, pokud jí její zdravotní stav nedovoloval tuto zásilku vyzvednout. Soud I. stupně konstatoval, že navrhovatelka sama tvrdila, že předmětný byt č. [Anonymizováno] dlouhodobě pronajímá a mohla oznámit družstvu zdržování se na jiné adrese svého přítele, pana [Anonymizováno], případně si mohla u [právnická osoba] zřídit dosílku, což neučinila. Podle soudu I. stupně byla splněna podmínka odeslání výstrahy navrhovatelce před vyloučením, přičemž samotná výstraha podle soudu I. stupně obsahuje dostatečnou specifikaci výši dluhu navrhovatelky v částce 30.845,- Kč bez příslušenství, včetně přílohy - vyčíslení nedoplatků. Jestliže navrhovatelka brojila proti tomu, že jí nikdo na jednání představenstva nepozval, potom z žádného právního předpisu ani ze stanov podle soudu I. stupně nevyplývá, že by mělo představenstvo povinnost si navrhovatelku na své jednání předvolat. Jestliže dále navrhovatelka tvrdila, že se nemohla z blíže neznámého důvodu zúčastnit schůze projednávající její námitky, měl soud I. stupně za prokázané, že účastník vyhověl navrhovatelce v tom směru, že nekonal členskou schůzi v době, kdy byla takřka měsíc v zahraničí a schůzi naplánoval až po jejím návratu, s tím, že pozvánku na tuto schůzi zaslal navrhovatelce s dostatečným předstihem, jak má vyplývat z výzvy k vyzvednutí zásilky od [právnická osoba]. Stejně tak podle soudu I. stupně byly provedeným dokazováním rozptýleny jakékoli pochybnosti v tom směru, zda a kolik navrhovatelka dlužila ke dni obdržení výstrahy a zda svůj dluh ke dni vyloučení z [Anonymizováno] uhradila. K těmto otázkám měl soud I. stupně provést rozsáhlé dokazování především historií plateb poukázaných navrhovatelkou účastníkovi v období od roku 2007 do roku 2015. Tak mělo být podle soudu I. stupně spolehlivě prokázáno, že dluh navrhovatelky vůči [Anonymizováno] na nájemném a na úhradách za služby měl činit v době rozhodnutí o jejím vyloučení několikanásobnou měsíční povinnost navrhovatelky, a to až devítinásobek toho, co měla pravidelně měsíčně platit. Soud I. stupně přitom nepovažoval za důvodnou argumentaci navrhovatelky o její tvrzené tíživé finanční situaci, a to s ohledem na plnění si povinností ostatními členy družstva, k jejichž tíži šel výpadek plateb ze strany navrhovatelky. Současně vzal v úvahu navrhovatelkou nepopřenou skutečnost, že předmětný byt č. [Anonymizováno] v domě [Anonymizováno] dlouhodobě pronajímala a disponovala tak dostatečnými finančními prostředky na úhradu předepsaných plateb družstvu. Soud I. stupně neshledal za prokázané tvrzení navrhovatelky, že se snažila s předsedou družstva, [Anonymizováno] dohodnout tvrzený splátkový kalendář, neboť důvodnost tohoto tvrzení podle soudu I. stupně z žádného důkazu nevyplývá. Podle soudu I. stupně dluh navrhovatelky, jenž se měl pohyboval během jednotlivých let na různé úrovni, kulminoval v roce 2015, kdy došlo k jejímu vyloučení z družstva. V rámci právního posuzování věci soud I. stupně na věc nahlížel zejména z hlediska § 614 ZOK a z hlediska článku 14 bod 2. písm. c) stanov družstva, a konstatoval, že členská schůze [Anonymizováno] rozhodla o potvrzení rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatelky, jako členky, z družstva řádně a v souladu se stanovami družstva a v souladu s právními předpisy, a to pro opakované porušení povinnosti dle § 614 ZOK a ustanovení článku 14 bod 2. písm. c) stanov družstva, když v daném případě soud I. stupně neshledal takovýto postup nepřiměřeným rozsahu a délce neplnění si povinností navrhovatelkou. Na správnosti rozhodnutí o vyloučení navrhovatelky z [Anonymizováno] nemělo podle soudu I. stupně vliv to, jestliže navrhovatelka své platební povinnosti vůči [Anonymizováno] počala plnit až po svém vyloučení, když v průběhu formálního a složitého procesu vyloučení měla řadu příležitostí záležitost urovnat, přičemž i podle navrhovatelky ke dni vyloučení dlužila účastníkovi stále ještě částku ve výši 15.018,- Kč. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl v souladu s § 1 odst. 2 a 3 z.ř.s. a §142 odst. 1 o.s.ř.

6. Shora uvedený rozsudek soudu I. stupně právní moci nenabyl z důvodu včas podaného odvolání navrhovatelky (dále též odvolatelka), jež se domáhala jeho změny a vyslovení neplatnosti usnesení předmětné členské schůze uvedeného družstva o potvrzení jejího vyloučení z družstva, případně zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Poukázala na skutečnost, že je mnohaletou členkou [Anonymizováno] (žalovaného) a z jejího členství jí plyne i právo nájmu k bytu č. [Anonymizováno] v domě č.p. [Anonymizováno] v [adresa], přičemž na základě rozhodnutí představenstva bytového družstva ze dne 30. 6. 2015 byla z uvedeného bytového družstva vyloučena z důvodu svého dluhu na platbách spojených s nájmem bytu a proti tomuto rozhodnutí představenstva podala dne 24. 8. 2015 odůvodněné námitky k členské schůzi družstva, jež v její nepřítomnosti dne 12. 11. 2015 přijalo rozhodnutí o potvrzení jejího vyloučení z bytového družstva.

7. Podle navrhovatelky napadené rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci v tom, zda dluh a jeho výše byl náležitě specifikován částkou 30.845,- Kč bez příslušenství ve výstraze a v rozhodnutí o jejím vyloučení z bytového družstva a v otázce přiměřenosti uplatněné sankce za její neplacení v podobě vyloučení z družstva. Navrhovatelka poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 1155/2013, podle něhož je zapotřebí, aby v případě vyloučení z družstva z důvodu dluhu člena byl takovýto dluh jednoznačně a přesně vyčíslen ke dni rozhodnutí o vyloučení. Podle odvolatelky její dluh nebyl ani v jednom z uvedených úkonů [Anonymizováno] řádně vyčíslen, když zde byl vyčíslen pouze základ dluhu a nikoli jeho příslušenství a proto nemohla vědět, jakou částku přesně má družstvu uhradit. Dále současně zdůraznila, že výstrahu před vyloučením bez své viny nikdy nepřevzala a nemohla se s jejím obsahem a se specifikací dluhu seznámit. Navíc v době rozhodnutí o vyloučení odvolatelky z družstva byl její dluh již podstatně nižší, což je podle jejího názoru zásadní otázkou při posuzování přiměřenosti jejího vyloučení, neboť v době zaslání výstrahy před vyloučením dluh odvolatelky dosahoval výše 30.845,- Kč bez příslušenství a v době rozhodnutí družstva o vyloučení dne 30. 6. 2015 měla podle odvolatelky výše dluhu činit pouze částku 21.845,- Kč. Ke dni 15. 7. 2015, kdy odvolatelka ještě nevěděla o rozhodnutí družstva o svém vyloučení, měla již výše dluhu činit částku nižší než původně uváděnou částku 30.845,- Kč. Současně tak podle odvolatelky není pravdivé tvrzení účastníka, obsažené v rozhodnutí o vyloučení z družstva, že odvolatelka nejevila zájem o plnění svých závazků vůči družstvu, když zjevně opak má být podle jejího názoru pravdou. Nepravdivé mělo být podle navrhovatelky také tvrzení, že bytovému družstvu na platbách spojených s bytem dlužila dlouhodobě od roku 2007, když z důkazů má podle ní vyplývat, že své povinnosti vůči družstvu, až na výjimky, řádně plnila. Zdůraznila, že její dluh vznikl až v roce 2013, kdy se bez své viny dostala do složité životní a ekonomické situace, jež ji neumožňovala dostát všem svým finančním závazkům, což soud I. stupně nesprávně nevzal v úvahu. Podle odvolatelky jejím úmyslem nebylo poškodit účastníka a měla by být proto posuzována přiměřenost družstvem uplatněné sankce, když jí měly vyjít vstříc i úřady státní správy a měly jí umožnit odklad splácení jejích závazků vůči státu formou splátkového kalendáře. Ohledně odvolatelkou uváděné nepřiměřenosti vyloučení z bytového družstva poukázala na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle níž vyloučení z bytového družstva přichází v úvahu až jako poslední možnost, když je porušování povinností ze strany člena družstva natolik závažné, že je družstvo již neúměrné poškozováno a přitom není naděje na jakoukoli nápravu. Podle odvolatelky v den rozhodnutí o jejím vyloučení její dluh činil pouze 21.845,- Kč a v následujících 35 dnech po rozhodnutí o vyloučení z družstva splatila i zbývající část svého dluhu vůči družstvu, když se snažila napravit vadný stav a uhradit své závazky. Podle odvolatelky v jejím případě existovala naděje na nápravu. Odvolatelka měla plnit částečně ještě před vyloučením, a následně ve zbývajícím rozsahu měla uspokojit věřitele v následujících dnech po vyloučení. V souvislosti se složitou finanční a životní situací odvolatelky, nastalou v roce 2013 a 2014, dluh, sice nikoli zanedbatelný, avšak ani závratný, řádně splatila a sankce vyloučení z bytového družstva se podle ní jeví přehnaně přísnou, nepřiměřenou míře porušení její povinností vůči družstvu.

8. Účastník navrhl napadené rozhodnutí potvrdit. Navrhl také doplnit dokazování o listinu „Jednotlivé účty [Anonymizováno] – omezeno na období od 1 do 13“ a o výslech kteréhokoli člena družstva k prokázání negativního vztahu členů družstva k navrhovatelce v důsledku neplnění si povinností vůči družstvu a v důsledku pronajímání předmětného bytu.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadený rozsudek a řízení, jež jeho vydání předcházelo, a po doplnění dokazování o sdělení obsahu shora uvedené listiny navržené k dokazování účastníkem dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelky je důvodné.

10. Odvolací soud, shodně se soudem I. stupně, vychází ze skutečnosti, že navrhovatelka až do svého vyloučení byla nájemkyní družstevního bytu č. [Anonymizováno] v domě na adrese sídla účastníka. Účastník dne 15. 4. 2015 odeslal navrhovatelce na adresu uvedenou navrhovatelkou v evidenci členů dopis označený jako Výstraha před vyloučením z téhož dne s vyčíslením dlužné částky na 30.845,- Kč bez příslušenství, s přílohou obsahující vyčíslení nedoplatků ke dni 31. 3. 2015. Když navrhovatelka neuhradila své shora vyčíslené dlouhodobě splatné závazky vůči účastníkovi, účastník na zasedání představenstva bytového družstva dne 30. 6. 2015 navrhovatelku svým představenstvem jednomyslně vyloučil z družstva pro hrubé porušování povinností, spočívající v dlouhodobém nehrazení nájemného, záloh na služby a příslušenství. Odvolací soud vychází dále ze skutečnosti, že oznámení o vyloučení bylo navrhovatelce zasláno dopisem ze dne 30. 7. 2015, přičemž navrhovatelce byl dopis doručen dne 3. 8. 2015. Následně dne 24. 8. 2015 navrhovatelka vznesla včas námitky proti vyloučení z bytového družstva, o nichž členská schůze uvedeného bytového družstva rozhodla dne 12. 11. 2015 v rámci bodu č. 4 svého jednání a většinou hlasů potvrdila rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatelky z uvedeného bytového družstva.

11. Po doplnění dokazování sdělením obsahu listiny nazvané „Jednotlivé účty [Anonymizováno] - omezeno na období od 1 do 13“ odvolací soud zjistil, že v době před rozhodováním členské schůze o námitkách navrhovatelky proti jejímu vyloučení z družstva navrhovatelka uhradila dlužnou částku včetně, do té doby známého příslušenství. Jestliže se následně ukázalo, že měla uhradit i bagatelní částku 582,-Kč, i tuto uhradila po té, co se od účastníka dozvěděla i o tomto závazku, byť se tak stalo po rozhodnutí předmětné členské schůze. Následně již ničeho účastníkovi nedlužila a neměla tak neuhrazené závazky vůči účastníkovi, a to ani v době konání jednání odvolacího soudu, jak odvolací soud zjistil z vyjádření účastníka při jednání odvolacího soudu.

12. Odvolací soud nevyhověl návrhu účastníka na výslech kteréhokoli člena předmětného bytového družstva zejména k prokázání účastníkem tvrzeného negativního vztahu družstevníků k navrhovatelce, jenž měl vyjít na povrch zejména v souvislosti s pronajímáním předmětného bytu navrhovatelkou. Důvodem nevyhovění tomuto návrhu byla skutečnost, že navrhovatelka byla vyloučena z družstva pro neplacení družstvem stanovených plateb, ohledně čehož mělo smysl provádět dokazování. Jiné skutečnosti, jako tvrzené averze mezi členy družstva, neměly pro rozhodnutí věci význam.

13. Z hlediska právního, odvolací soud aplikoval, shodně se soudem I. stupně, § 212 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., nového občanského zákoníku (dále též jen o. z.“). V souladu s tímto stanovením zákona se přijetím členství v korporaci člen vůči ní zavazuje chovat se čestně a zachovávat její vnitřní řád. Korporace nesmí svého člena bezdůvodně zvýhodňovat ani znevýhodňovat a musí šetřit jeho členská práva i oprávněné zájmy.

14. Podle § 614 ZOK může být člen z družstva vyloučen, jestliže závažným způsobem nebo opakovaně porušil své členské povinnosti, přestal splňovat podmínky pro členství nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách.

15. Podle § 615 ZOK rozhodnutí o vyloučení předchází písemná výstraha (odstavec 1). O udělení výstrahy rozhoduje představenstvo nebo jiný orgán určený stanovami (odstavec 2). Ve výstraze se uvede důvod jejího udělení a člen se upozorní na možnost vyloučení a vyzve se, aby s porušováním členských povinností přestal a následky porušení členských povinností odstranil; k tomu se členovi vždy poskytne přiměřená lhůta, nejméně však 30 dnů (odstavec 3).

16. Podle § 734 ZOK člena bytového družstva nebo společné členy bytového družstva, s jejichž členstvím je spojen nájem družstevního bytu nebo společný nájem družstevního bytu, lze vyloučit z družstva, a) poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu, nebo b) byl-li nájemce pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný na družstvu nebo na osobě, která bydlí v domě, kde je nájemcův byt, nebo proti cizímu majetku, který se v tomto domě nachází (odstavec 1). Ustanovení občanského zákoníku o výpovědi nájmu se pro nájem družstevního bytu nepoužijí (odstavec 2). Zánikem členství v bytovém družstvu zaniká také právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu nebo nájem družstevního bytu. Zánikem členství zaniká právo bytového družstva na splnění vkladové povinnosti; právo na úroky z prodlení tím není dotčeno. To neplatí při převodu nebo přechodu družstevního podílu (odstavec 3).

17. Vyloučení z družstva je - jako jeden z důvodů zániku členství v družstvu - vypočteno v § 610 písm. c) ZOK. Institut vyloučení z družstva je obecně upraven v ustanoveních § 614 až 622 ZOK. Ve vztahu ke členům bytového družstva, s jejichž členstvím je spojen nájem družstevního bytu nebo společný nájem družstevního bytu a taktéž i družstevního nebytového prostoru. Úpravu obsaženou ve zmíněných ustanoveních dále doplňuje § 734 ZOK, zejména konkretizací důvodů pro vyloučení z družstva, vycházejících ze specifik členských povinností, mezi něž v bytovém družstvu patří i povinnosti nájemce ve smyslu § 733 odst. 2 ZOK.

18. Podle právního názoru odvolacího soudu je vyloučení z družstva citelnou sankcí, jíž družstvo může postihnout porušování členských povinností (§ 575 odst. 2 ZOK), neboť členu družstva v důsledku vyloučení zaniká účast v družstvu a práva z této účasti plynoucí, uvedená zejména v § 575 odst. 1 ZOK. V bytovém družstvu v důsledku vyloučení tak zaniká, mimo jiné, právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, nebo nájem družstevního bytu (družstevního nebytového prostoru).

19. Účelem právní úpravy vyloučení člena z družstva podle § 614 a násl. a § 734 odst. 1 ZOK je podle právního názoru odvolacího soudu chránit družstvo a jeho členy před škodlivými důsledky opakovaných nebo závažných porušení členských povinností členem družstva.

20. S ohledem na závažnost právních důsledků představuje vyloučení z družstva krajní řešení (ultima ratio), jehož využití musí být odůvodněno okolnostmi konkrétního případu. Jinak řečeno, při posuzování, zda je vyloučení přiměřenou sankcí za porušení povinností členem družstva, je třeba přihlédnout ke všem okolnostem konkrétní věci, jakož i k právům a oprávněným zájmům jak dotčeného člena, tak družstva samotného a jeho ostatních členů (§ 212 odst. 1 ZOK). I zde se proto plně uplatní princip přiměřenosti (proporcionality) jako jedna ze základních zásad soukromého práva.

21. Stejně jako v případě jiných práv nesmí být ani právo vyloučit člena družstvem zneužito (srov. § 8 o.z.). Takovým zneužitím by mohlo být i rozhodnutí o vyloučení člena za nevýznamné porušení povinností či v případech, kdy existuje podstatně účinnější způsob, kterým může družstvo zajistit dodržování zákonného stavu, a kdy je současně možné využití takového způsobu, namísto vyloučení člena z družstva, na družstvu spravedlivě požadovat.

22. Podle právního názoru odvolacího soudu je ve smyslu § 744 a násl. ZOK nepochybné, že placení nájemného a úhrad nákladů na služby poskytované členem družstva, v souvislosti s užíváním bytu, družstvu na základě smlouvy o nájmu družstevního bytu, uzavřené mezi družstvem a členem družstva za podmínek určených stanovami, je jednou ze základních povinností člena bytového družstva. Dlouhodobé nebo opakované neplnění této povinnosti proto podle právního názoru odvolacího soudu představuje závažné porušení členských povinností a zároveň hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu družstevního bytu, a může tak být zpravidla důvodem pro vyloučení člena z družstva.

23. Podle odvolacího soudu může být pro posouzení přiměřenosti vyloučení významné, z jakého důvodu člen družstva dlouhodobě nebo opakovaně neplní své členské povinnosti. Například existuje-li mezi družstvem a jeho členem dosud autoritativně nevyřešený spor o výši plnění, kdy člen družstva konkrétními a relevantními námitkami zpochybňuje správnost vyměřených záloh na služby poskytované s užíváním bytu nebo jejich vyúčtování, popř. není-li člen družstva v důsledku změny svých poměrů pro nemoc, ztrátu zaměstnání apod. po určitou dobu schopen plnit své povinnosti, tuto skutečnost družstvu bezodkladně sdělí a situaci se snaží řešit, mohlo by být vyloučení takového člena z družstva posouzeno jako nepřiměřené, má-li družstvo k dispozici jiný způsob zjednání nápravy. Vždy však bude záležet na všech okolnostech konkrétní věci a v úvahu bude nutné vzít i dopad protiprávního jednání člena družstva na majetkové poměry družstva. Právě z důvodu závažnosti jeho právních důsledků musí rozhodnutí o vyloučení zásadně předcházet písemná výstraha podle § 615 odst. 1 ZOK. Účelem výstrahy je upozornit člena družstva, že závažně nebo opakovaně porušuje své členské povinnosti, vyzvat ho, aby v přiměřené lhůtě s porušováním členských povinností přestal a odstranil jeho následky, a informovat ho o možnosti vyloučení, nevyhoví-li takové výzvě.

24. Na rozdíl od právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 ustanovení § 615 odst. 3 ZOK výslovně upravuje náležitosti výstrahy. Jednou z těchto náležitostí je též uvedení důvodu udělení výstrahy. Je-li tímto důvodem neplacení nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním družstevního bytu, musí skutkové vymezení důvodu vyloučení obsahovat přesnou specifikaci dluhu, zpravidla včetně uvedení období, za něž dluh vznikl, a výše dlužné částky.

25. Přestane-li člen družstva s porušováním členských povinností a odstraní-li následky takového porušování a zaplatí-li dlužnou částku včetně příslušenství ve lhůtě poskytnuté ve výstraze, účelu výstrahy je tak nepochybně dosaženo a právo družstva na jeho vyloučení z důvodu uvedeného ve výstraze zaniká. Nevyhoví-li člen družstva výzvě ve výstraze učiněné ve stanovené lhůtě, může být družstvem vyloučen.

26. Proti rozhodnutí představenstva či jiného stanovami určeného orgánu) o vyloučení může dotčený člen družstva podat odůvodněné námitky k členské schůzi ve smyslu § 618 ZOK. Je-li důvodem pro podání námitek i vůle vylučovaného člena přestat s porušováním členských povinností a odstranit následky dosavadního porušování a učiní-li tak vylučovaný člen družstva ještě před zasedáním členské schůze např. zaplatí-li dodatečně dlužné platby včetně veškerého příslušenství, nahradí škodu způsobenou družstvu apod., měla by členská schůze uvedené okolnosti vzít v úvahu při zvažování, zda je na místě námitky člena družstva zamítnout. Podle okolností konkrétního případu může zamítnutí námitek v takové situaci odporovat shora popsanému smyslu a účelu právní úpravy vyloučení. Dodatečné splnění povinností je zpravidla důvodem, pro který by členská schůze měla pečlivě zvážit existenci podmínek pro zamítnutí námitky vylučovaného člena. K zamítnutí námitek vylučovaného člena potom zpravidla dochází tehdy, postupoval-li v rozporu se stanovami i zákonem člen družstva opakovaně.

27. Podle právního názoru odvolacího soudu shora popsaný postup účastníka svědčí o skutečnosti, že před přijetím napadeného usnesení členské schůze [Anonymizováno] učinilo uvedené družstvo správně určitá vstřícná, zákonem a stanovami předepsaná, právní jednání směřující k tomu, aby navrhovatelce byla dána možnost ukončit porušování zákona (§ 575 odst.2 ZOK) a stanov (čl.14 stanov uvedeného bytového družstva). Podle názoru odvolacího soudu však ze strany družstva nebyla plně zohledněna snaha navrhovatelky o zapravení svého závazku vůči účastníkovi a především té okolnosti, že navrhovatelka zaplatila dlužnou částku včetně příslušenství ještě před rozhodováním členské schůze. Tato významná okolnost podle názoru odvolacího soudu měla být členskou schůzí zohledněna. Jestliže by tak členská schůze učinila, nepochybně by musela dospět k závěru, že její předmětné usnesení o zamítnutí námitek odporuje smyslu a účelu právní úpravy vyloučení člena z družstva.

28. S ohledem na uvedené odvolací soud napadené rozhodnutí postupem podle § 220 odst.1 písm. b) o.s.ř. změnil způsobem uvedeným ve výrokové části tohoto usnesení tak, že určil, že usnesení členské schůze žalovaného [právnická osoba], IČO [IČO] ze dne 12. 11. 2015, jímž byly zamítnuty námitky navrhovatelky proti rozhodnutí představenstva proti rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatelky z družstva je neplatné.

29. Před odvolacím soudem neobstála argumentace účastníka, že navrhovatelka v době rozhodování členské schůze dlužila na příslušenství částku 582,- Kč, neboť tato částka byla zcela bagatelní a její výši navrhovatelka neznala. Po té, co jí byla výše tohoto bagatelního zbytku závazku účastníkem oznámena, neprodleně i tento zbytek (částečně přírůstek) svého závazku uhradila. Uvedené nemohlo zhoršit postavení navrhovatelky ve smyslu důvodnosti jejího vyloučení z družstva.

30. O nákladech řízení před soudy všech stupňů odvolací soud rozhodl v souladu s § 224 odst. 2 o.s.ř. a § 142 odst.1 o.s.ř. a úspěšné navrhovatelce přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů ve výši 67.508,- Kč.

31. Náklady byly představovány náklady na zaplacené soudní poplatky 2.000,- Kč (č.l. 9), 2.000,- Kč (č.l. 103), 140,- (č.l. 64), 14.000,- Kč (č.l. 142) a náklady na právní zastoupení při ocenění jednoho úkonu částkou ve výši 3.100,- Kč dle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 a § 11, § 12 odst. 4 AT za celkem 12 úkonů právní služby zadokumentované ve spise na č.l. 5, 1, 20, 30, 52, 56, 69, 75, 98, 121, 137 a dále účast advokáta navrhovatelky při jednání odvolacího soudu dne 4. 8. 2020. Advokátovi navrhovatelky náleží dále právo na úhradu 12 režijních paušálů po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 AT a má právo také na 21% DPH ze součtu těchto částek dle § 137 odst. 1 o.s.ř. ve výši 8.568,- Kč.

32. Proto odvolací soud v bodu II. výroku tohoto usnesení rozhodl tak, že účastník je povinen nahradit navrhovatelce náklady řízení před soudy všech stupňů ve výši 67.508,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně navrhovatelky.