o návrhu na prohlášení neplatnosti rozhodnutí členské schůze ze dne 27. 6. 2017, o odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. 68 Cm 28/2017-180, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 28. 4. 2022, č. j. 68 Cm 28/2017-185

Proti tomuto usnesení se v zákonem stanovené lhůtě odvolal účastník (odvolatel) a domáhal se jeho změny a zamítnutí návrhu, když soud I. stupně podle jeho názoru nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem, k jím označeným důkazům, dále neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, resp. tyto nijak nezohlednil ve svém rozhodnutí. Dále dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí podle odvolatele spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Stejně tak rozhodnutí o nákladech řízení není podle odvolatele správné, když navrhovatel částečně závadný stav napravil v průběhu řízení.

Odvolatel ve vztahu k důvodům vyloučení argumentoval v tom smyslu, že:

1. účastník v minulosti jednal v rozporu s právními předpisy a stanovami a působil družstvu škodu zásahy do stavební konstrukce a nyní se mu dostává ochrany soudu I. stupně, jenž bagatelizuje důvody jeho vyloučení,

2. jestliže v ZOK není konkrétně uvedeno, co je hrubým porušení povinností člena družstva, je třeba aplikovat § 2288 a 2291 NOZ, podle kterého neoprávněné přenechání bytu do užívání jiné osobě a stavební úpravy bytu bez vědomí a souhlasu družstva jsou takovým hrubým porušením,

3. navrhovateli byly dlouhodobě známé vytýkané skutečnosti, byť v jednom období byla již připravena stavební dokumentace, ale vzájemná komunikace ustala a tento setrvalý stav je hrubým porušením povinností člena družstva vedoucí k vyloučení,

4. Vrchní soud v rozhodnutí sp. zn. 7 Cmo 242/2014 konstatoval, že paní Stóhrová užívá byt neoprávněně, jak zjistil i Nejvyší soud v usnesení ze dne 23. 9. 2015 č.j. 29 Cdo 3433/2015-154, což je hrubé porušení povinností člena družstva ve smyslu § 2267 NOZ, § 2275 NOZ a čl. 44 satnov. Jestliže jmenovaná neměla souhlas s užíváním bytu ze strany družstva, ačkoli korespondovala s předsedkyní družstva ohledně převodu členství mezi p. Finferlem a jmenovanou dcerou, což pokračovalo do rozhodnutí o zrušení členství p. [Anonymizováno] v družstvu,

5. soud by neměl zasahovat do výsostné soukromých vztahů družstva a družstevníka a ve prospěch jednoho z nich, poškozovat druhého, a to aniž by k tomu byl zákonný podklad,

6. ze strany družstva nikdy nedošlo k akceptaci užívání bytu paní [Anonymizováno], jež se prokazovala na policii či stavebním úřadě nájemní smlouvou z 1. 4. 1999, kde je uvedena jako člen družstva, však v řízení tvrdí, že nájemcem je navrhovatel, jenž však v návrhu tvrdí, že byt neužívá,

7. navrhovatel získal členství v družstvu na základě čestného prohlášení, v němž uvádí zjevně nepravdivé informace,

8. k podnájmu bytu (pokud v něm nájemce sám nebydlí) je vždy potřeba písemného souhlasu pronajímatele, a to i ve vztahu k osobě blízké,

9. ve vztahu ke znepřístupnění bytu a k nepovolené stavební úpravě znemožňující výměnu vodoměrů odvolatel vyjádřil názor, že nezákonnost takového jednání člena družstva určuje sám zákon a další dokumenty, přičemž činnost navrhovatele je tak zdrojem provozních závad a problémů zatěžujících členy družstva s tím, že družstvo může čelit možné pokutě řádově milionu Kč, což znamená vysoký potenciál škody pro účastníka,

10. znalecký posudek stojí pouze na odhadech a osobních nepoužitelných dojmech znalce, zejména ohledně stáří prací, aniž si znalec vyžádal od navrhovatele doklady a odhad může být zkreslen např. použitím povrchů později, než byly vyrobeny nebo v prodeji, použití uschovaných dlaždic po pozdějším zásahu do podlahy atd. Navíc podle odvolatele závěrům znalce neodpovídají zápisy stavebního úřadu o předchozích stavebních úpravách a zápisy neobsahují žádné úpravy tohoto typu ani provedení prací mezi roky 2002 a 2006,

11. stavební úpravy znamenaly též porušení zákona o metrologii a hrozí, že se družstvo k měřidlům nedostane v případě, že navrhovatel nespolupracuje,

12. v průběhu řízení ke konci roku 2019 došlo k úpravám v bytě č. [Anonymizováno] umožňujícím výměnu vodoměrů. Do té doby bylo nutno vycházet z poznatku firmy, která se snažila marně výměnu provést,

13. podle znalce úpravy otopného systému mohou mít vliv na topení v ostatních domácnostech v domě, ačkoli uvedené v okolních bytech znalec nezjišťoval, a naopak podle účastníka si stěžovali nájemníci vedlejšího bytu na problém s chladem,

14. Jestliže znalec uvedl, že družstvo by mohlo zjistit zásahy do topné soustavy na základě ohlášení sousedů, kteří věděli o stavebních úpravách, vedení družstva není s to hlídat jakoukoliv činnost všech členů družstva v jejich bytě a není tedy možno po nich požadovat přesnou dataci změn včetně předložení důkazů. Družstvo nemůže neustále dohlížet na život družstevníků, což není ani v pravomoci družstva, ani v jeho možnostech a je to lidsky nevhodné.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, avšak odvolání účastníka důvodným neshledal.

Z hlediska skutkového odvolací soud vychází ze skutečnosti, že se navrhovatel stal členem družstva, což je zřejmé zejména z přihlášky a z potvrzení členství v družstvu, ze splacení členského vkladu. K členství navrhovatele se váže nájem bytu č. [Anonymizováno], na adrese v [Anonymizováno]. V předmětném bytě však od roku 2012 fakticky dlouhodobě bydlí z titulu rodinných vazeb k navrhovateli jeho dcera Věra Stóhrová, přičemž navrhovatel dlouhodobě nedbá na upozornění např. z 18. 6. 2012 a 22. 8. 2012 na neoprávněné obývání bytu č. [Anonymizováno] jeho dcerou, což účastník považuje za neoprávněný pronájem ve smyslu článku 28 stanov účastníka obsahující důvody pro vyloučení, kdy člena bytového družstva nebo společné členy bytového družstva, s jejichž členstvím je spojen nájem družstevního bytu (družstevního nebytového prostoru) nebo společný nájem družstevního bytu (družstevního nebytového prostoru), lze vyloučit z bytového družstva rozhodnutím představenstva z jiných důležitých důvodů, a to zejména, jestliže nájemce pronajatý byt nebo jeho část přenechá jiné osobě bez předchozího písemného souhlasu družstva a jestliže provede úpravy a jiné podstatné změny v bytě bez písemného souhlasu družstva, přičemž v případě porušení posledně uvedené povinnosti je družstvo oprávněno požadovat, aby nájemce provedené změny bez odkladu odstranil.

Odvolací soud rovněž vychází ze skutečnosti, že ačkoli navrhovatel z formálních důvodů v roce 2012 a 2013 nebyl úspěšný se svými žádostmi o povolení stavebních úprav s odkazem na projektovou dokumentaci zpracovanou Ing. [Anonymizováno], dne 4. 2. 2013 byla navrhovatelem předložena další žádost o souhlas ke stavebním úpravám v bytě s uvedením, že žádost z 19. 3. 2012 byla podána chybně.

Dále odvolací soud vychází ze skutečnosti, že v přesně nezjištěném období mezi lety 2002 a 2006 došlo v bytě č. [Anonymizováno], poskytnutém účastníkem k užívání navrhovateli z titulu jeho členství v družstvu, ke stavební aktivitě, jejíž výsledkem bylo přebudování koupelny se sociálním zařízením spojené se zásahem do otopné soustavy.

K otázce bližší časové specifikaci provedení prací ani odvolací soud nemá důvodu nevěřit závěrům znaleckého posudku č. [Anonymizováno], jenž byl vypracován na základě rozhodnutí soudu I. stupně, podle něhož znalec datoval stavební práce do shora uvedeného období let 2002 a 2006, když podle obsahu odvolání ani účastník není schopen tyto práce zasadit do časového rámce, ačkoli by tak při běžném běhu událostí a všímání si dění v družstvu učinit mohl vzhledem k nepřehlédnutelnosti takových prací a jejich značnému zatěžování okolí hlukem, prachem a dalšími vlivy. V této souvislosti odvolací soud nemohl nevycházet též ze skutečnosti, že tvrzené zásahy do otopného systému v bytě č. [Anonymizováno] musely být zřejmé značné části členů bytového družstva v souvislosti s nutnosti vypuštění topného media z topné soustavy a s nutností jejího opětovného zprovoznění, odvzdušnění soustavy a její vyzkoušení.

Odvolací soud dále vycházel ze skutečnosti, že [Anonymizováno] provádějící podle zadání družstva topenářské, zámečnické a drobné instalatérské práce v listopadu 2016 neprovedl výměnu vodoměrů a potrubí v bytě č. [Anonymizováno] z důvodu jím uváděné nedostupnosti způsobené stavebními úpravami a z důvodu nespolupráce uživatele bytu č. [Anonymizováno].

Dále odvolací soud vychází ze skutečnosti, že na shora uvedené nepovolené stavební práce a na obývání bytu č. [Anonymizováno] dcerou navrhovatele účastník reagoval výstrahou ze dne z 6. 2. 2017, v rámci níž družstvo specifikovalo 3 porušení povinností člena družstva, a to provedení stavebních úprav v bytě bez souhlasu družstva, neoprávněné pronajímání bytu bez souhlasu družstva a neprovádění úklidu společných prostor. Stejně tak odvolací soud vychází ze skutečnosti, že představenstvo družstva rozhodlo dne 22. 3. 2017 o vyloučení navrhovatele z družstva z důvodu, že navrhovatel:

- jednak provedl stavební úpravy v bytě, který má v pronájmu od družstva bez jeho písemného souhlasu, čímž měl porušit základní povinnosti člena družstva dle článku 44 odst. 2 stanov, byt pak neuvedl do původního stavu ani po udělení písemné výstrahy a

- jednak přes písemnou výstrahu přenechal užívání bytu, který má v pronájmu od družstva, jiné osobě bez předchozího písemného souhlasu družstva, neprovedl nápravu – vystěhování nezákonného uživatele bytu, čímž měl porušit základní povinnosti člena družstva dle stanov – čl. 44 odstavec 5. Součástí oznámení je i výčet dalších porušení stanov a zákonů v letech 2010-2014, s tím, že dne 12. 3. 2012 byla zjištěna neoprávněná přestavba v bytě, přičemž později při kontrole [Anonymizováno] bylo zjištěno, že k nepovoleným stavebním úpravám došlo již po druhé, kdy bylo zasaženo do nosné zdi. Současně družstvo uvedlo, že navrhovatel byl na neoprávněný pronájem (podnájem) písemně upozorněn dne 18. 6. 2012 a 22. 8. 2012.

Proti vyloučení z družstva se navrhovatel bránil námitkami, v nichž tvrdil, že sice je členem družstva nikoliv však nájemcem bytu a neprováděl stavení úpravy a byt nepřenechává k užívání třetí osobě.

Konečně odvolací soud vychází ze skutečnosti, že poté, co členská schůze konaná dne 27. 6. 2017 rozhodla o potvrzení vyloučení navrhovatele z družstva a o nedůvodnosti námitek navrhovstele proti svému vyloučení z družstva, navrhovatel se ve lhůtě dané § 620 ZOK obrátil na soud se svým návrhem na určení neplatnosti uvedeného rozhodnutí členské schůze družstva ze dne 27. 6. 2017

Po právní stránce odvolací soud vycházel zejména z § 614 a násl. ZOK, z § 2216 a násl. NOZ, jakož i z čl.44 odst. 2 stanov.

Podle § 614 ZOK může být člen z družstva vyloučen, jestliže závažným způsobem nebo opakovaně porušil své členské povinnosti, přestal splňovat podmínky pro členství nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách.

Podle § 615 ZOK rozhodnutí o vyloučení předchází písemná výstraha (odstavec 1). O udělení výstrahy rozhoduje představenstvo nebo jiný orgán určený stanovami (odstavec 2). Ve výstraze se uvede důvod jejího udělení a člen se upozorní na možnost vyloučení a vyzve se, aby s porušováním členských povinností přestal a následky porušení členských povinností odstranil; k tomu se členovi vždy poskytne přiměřená lhůta, nejméně však 30 dnu (odstavec 3).

Jak je zřejmé z § 617 odst. 1 ZOK rozhoduje o vyloučení člena družstva představenstvo nebo jiný orgán určený stanovami (odst. 1). O vyloučení nelze rozhodnout později než ve lhutě 6 ode dne, kdy se družstvo dozvědělo o důvodech vyloučení, nejpozději však ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy důvod vyloučení nastal (odst. 2).

Ve vztahu k uvedenému ustanovení zákona odvolací soud konstatuje, že citované ustanovení zákona stanoví lhůty, v nichž je možno o vyloučení z družstva rozhodnout. Tyto lhůty určené jednak jako lhůta subjektivní a jednak jako lhůta objektivní představují právní jistotu členů z hlediska možnosti družstva vyloučit je a aplikovat tak nejpřísnější sankci, za určitý skutek. Tato časová bariéra ohraničující možnost vyloučení člena družstva za určitý skutek se tak odvíjejí od vzniku důvodu k vyloučení, když družstvo může člena vyloučit nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy zjistilo, že důvod k vyloučení existuje (subjektivní lhůta), přičemž tato lhůta nemůže být delší než doba jednoho roku od vzniku důvodu k vyloučení (objektivní lhůta). V případě, že by družstvo vyloučení neprovedlo v roční lhůtě od vzniku důvodu, není již podle právního názoru odvolacího soudu možné vyloučení provést.

Jak je zřejmé z § 618 ZOK muže proti rozhodnutí o vyloučení podat člen odůvodněné námitky k členské schůzi ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení, jinak toto právo zaniká (odst. 1). Jestliže o vyloučení rozhodovala podle stanov členská schůze, postupuje se podle § 620 odst. 1 písm. b), §620 odst. 2, § 621 a § 622 odst. 2.

Jak je zřejmé z § 620 ZOK proti rozhodnutí členské schůze o zamítnutí námitek nebo o vyloučení, jestliže o vyloučení rozhodovala podle stanov členská schůze, může vylučovaná osoba podat ve lhůtě 3 měsíců ode dne doručení rozhodnutí návrh soudu na prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné, jinak toto právo zaniká.

Jak je zřejmé z § 2216 nového občanského zákoníku (NOZ), „umožní-li nájemce užívat věc třetí osobě, odpovídá pronajímateli za jednání této osoby stejně, jako kdyby věc užíval sám.“

Konečně odvolací soud vycházel též z čl. 44 stanov.

Z čl. 44 odst. 2 stanov je zřejmé, že nájemce není oprávněn provádět v bytě jakékoliv stavební a podobné úpravy, změny, přestavby, či měnit konstrukci nebo charakter bytu, apod., a to ani na své náklady, bez předchozího písemného souhlasu bytového družstva, uděleného představenstvem, pokud si rozhodnutí nevyhradí členská schůze, dále bez projednání podle stavebně právních předpisů, jinak by se jednalo o závažné porušení členských povinností spojených s nájmem družstevního bytu, přičemž by bytové družstvo bylo oprávněno také požadovat, aby nájemce provedené úpravy a změny bez odkladu a na svůj náklad odstranil.

Z čl. 44 odst. 5 stanov je zřejmé, že družstevní byt (nebo nebytový prostor) nebo jeho část může nájemce přenechat jinému do podnájmu jedině s předchozím písemným souhlasem představenstva družstva. Nájemce je povinen ve smlouvě o podnájmu zavázat podnájemce k dodržování všech předpisů týkajících se užívání družstevního bytu, včetně ustanovení stanov družstva upravujících tyto záležitosti a včetně případného domovního řádu s tím, že při neplnění této povinnosti dá podnájemci výpověď, na jejímž základě zanikne podnájem uplynutím 30 dnů ode dne doručení výpovědi podnájemci. Po udělení souhlasu s podnájmem je povinen nájemce poskytnout jedno vyhotovení podnájemní smlouvy představenstvu družstva. Pokud nájemce nezaváže podnájemce způsobem uvedeným v tomto odstavci, má bytové družstvo právo zrušit souhlas s podnájmem a nájemce je povinen podnájem ukončit, jinak by to bylo považováno za porušení členských povinností spojených s nájmem družstevního bytu. Při podnájemní smlouvě člen družstva - nájemce platí i nadále úhrady související s nájmem bytu a je plně zodpovědný za podnájemníka ve vztahu k družstvu. Družstvo může stanovit, rozhodnutím představenstva, paušální částku z podnájmu plynoucí do provozního fondu.

Ve vztahu ke konkrétní projednávané věci odvolací soud předně konstatuje, že ve vztahu k ubytovávání dcery navrhovatelem v družstevním bytě bylo známo účastníkovi více jak 1 rok před rozhodnutím o vyloučení navrhovatele z družstva to, že v bytě č.[Anonymizováno] místo navrhovatele bydlí družstvem neschválená osoba (dcera navrhovatele), ohledně čeho navrhovatele účastník opakovaně upozorňoval, a to již 18. 6. 2012 a 22. 8. 2012. Jestliže účastník nerozhodl o vyloučení navrhovatele z tohoto důvodu v zákonem stanovené objektivní lhůtě, nemůže jeho nynější rozhodnutí učiněné mimo zákonem stanovenou objektivní lhůtu již z tohoto důvodu obstát.

V dalším, a to již nad rámec uvedeného, odvolací soud zastává právní názor, podle něhož je vyloučení z družstva velmi závažným zásahem do postavení jeho člena v bytovém družstvu a z toho důvodu je pro platnost vyloučení člena družstva pro porušení jeho povinností relevantní kritérium přiměřenosti s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu. Soud proto, bylo-li by družstvem rozhodnuto o vyloučení navrhovatele v zákonem stanovené jednoroční lhůtě, by musel přihlédnout ke všem okolnostem konkrétní věci, jakož i k právům a oprávněným zájmům jak dotčeného člena, tak družstva samotného a jeho ostatních členů (§ 212 odst. 1 NOZ). I zde se proto plně uplatní princip přiměřenosti (proporcionality) jako jedna ze základních zásad soukromého práva, přičemž stejně jako v případě jiných práv, nesmí být institut vyloučení družstvem zneužit (§ 8 NOZ). Takovým zneužitím by podle právního názoru odvolacího soudu mohlo být i rozhodnutí o vyloučení člena v případech, kdy může družstvo zajistit dodržování zákonného stavu a kdy je současně možné k ochraně zájmů družstva využití takového způsobu ochrany zájmů (namísto vyloučení člena z družstva) jejž lze na družstvu spravedlivě požadovat.

Vztaženo k projednávanému případu odvolací soud konstatuje, že podle z čl. 44 odst. 5 stanov při pronájmu družstevního bytu je třeba předchozího písemného souhlasu představenstva družstva jinak by takovéto neodsouhlasené jednání člena družstva - nájemce družstevního bytu bylo považováno za porušení členských povinností spojených s nájmem družstevního bytu s dopady na možnost družstva člena podle čl. 28 stanov vyloučit. Shora popsané jednání navrhovatele ubytovávajícího v družstevním bytě svoji dceru, není však podle právního názoru odvolacího soudu případem, jenž by v konkrétní věci umožňoval navrhovateli vyloučit účastníka z družstva, jak již v projednávané věci v minulosti odvolací soud uvedl, čímž se ovšem nezpochybňuje argumentace odvolatele, že i tato nájemnice potřebovala za daných okolností k bydlení souhlas družstva.

Je tak zřejmé, že podle odvolacího soudu poskytnutí bydlení v družstevním bytě členem družstva svému rodinnému příslušníkovi bez svolení družstva při současném odstěhování se člena družstva do jiného bytu podle právního názoru odvolacího soudu nenaplňuje znaky skutkové podstaty porušování povinnosti člena družstva v takové intenzitě, aby to mělo za následek vyloučení z družstva podle čl. 28 stanov, když v případě osoby blízké se pomoc obdobného charakteru předpokládá (např. § 3 odst.1, § 22 odst.1 NOZ). To, zda je takováto pomoc blízké osobě poskytována v rozporu se stanovami (např. tím, že nebyl vyžádán souhlas družstva) a zda je oprávněný požadavek na vyklizení bytu je zjistitelné a řešitelné v rámci žaloby vůči neschválené osobě na vyklizení bytu, čímž podle odvolacího soudu je zajištěna ochrana vlastnického práva družstva i bez vyloučení čelena družstva z důvodu uvedeného jednání – pomoci rodinnému příslušníku. Ostatně, specifikum projednávané věci neumožňující aplikaci čl. 28 stanov na projednávaný případ, spočívá rovněž v tom, že dcera navrhovatele po určitou dobu měla disponovat nájemní smlouvou uzavřenou s družstvem, byť se tato měla následně ukázat neplatnou. Stejně tak se postup družstva jeví vůči navrhovateli velmi tvrdým s ohledem na skutečnost, že před vyloučením z družstva měl převést členská práva právě na svoji dceru, avšak tato právní skutečnost podle obsahu účastníkova odvolání do data rozhodnutí o vyloučení pouze shodou nepříznivých okolností nenabyla vůči družstvu právních účinků.

Ve vztahu k důvodu vyloučení spočívajícího ve stavebních úpravách bez souhlasu družstva znemožňující výměnu vodovodního potrubí a výměnu vodoměru odvolací konstatuje, že ani v rámci řešení této otázky soud I. stupně nepochybil, když ustanovil znalce, jenž zjistil, že k vytýkaným stavebním úpravám došlo mnohem déle, než 1 rok před tím, než účastník rozhodl o vyloučení navrhovatele z družstva z důvodu provedení nedovolených stavebních úprav.

Proto, podle názoru odvolacího soudu, ani ve vztahu k vytýkaným stavebním úpravám nebyl účastník po uplynutí zákonem stanovené objektivní jednoroční lhůty oprávněn pro toto jednání navrhovatele vyloučit z družstva.

Navíc podle právního názoru odvolacího soudu závažnost takového jednání značně snižuje skutečnost, že se v průběhu řízení ukázalo, že ve skutečnosti bylo možno realizovat výměnu vodoměrů v bytě č. [Anonymizováno], když nemožnost provedení těchto prací bylo hlavním z důvodů rozhodnutí o vyloučení navrhovatele z družstva.

Před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatele uvedená pod jednotlivými body jeho odvolání.

K podanému odvolání je třeba předně připomenout, co je předmětem řízení. Tím je rozhodování o platnosti či neplatnosti rozhodnutí členské schůze ze dne 27. 6. 2017 o potvrzení vyloučení navrhovatele z družstva a o nedůvodnosti jeho námitek proti svému vyloučení z družstva z důvodu, že navrhovatel provedl stavební úpravy v bytě, který má v pronájmu od družstva bez jeho písemného souhlasu, čímž měl porušit základní povinnosti člena družstva dle článku 44 odst. 2 stanov, byt neuvedl do původního stavu ani po udělení písemné výstrahy a dále, že přes písemnou výstrahu, přenechal užívání bytu, který má v pronájmu od družstva, jiné osobě bez předchozího písemného souhlasu družstva, neprovedl nápravu – vystěhování nezákonného uživatele bytu, čímž měl porušit základní povinnosti člena družstva dle stanov – čl. 44 odstavec 5.

Již z uvedeného je zřejmé, že jestliže byl navrhovatel vyloučen z družstva z uvedených dvou důvodů, nelze ve vztahu k předmětu řízení zohledňovat jiná účastníkem tvrzená porušení stanov a právních předpisů navrhovatelem. Proto neobstojí argumentace odvolatele uvedená pod bodem 1 a 7 jeho odvolání shora. Stejně tak v rámci předmětného návrhu na určení nemá praktický význam to, zda navrhovatel v průběhu řízení splnil nějakou povinnost vůči družstvu či nikoliv. Proto odvolací soud nepokládá za významnou argumentaci odvolatele uvedenou pod bodem 12 jeho odvolání.

Za situace, kdy účastník nerozhodl o vyloučení navrhovatel v objektivní jednoroční lhůtě stanovené zákonem v § 617 odst.2 NOZ ztrácí význam z hlediska projednávané věci argumentace ohledně závažnosti jednání navrhovatele ve vztahu k porušování stanov a ustanovení zákona, byť odvolací soud shora vyjádřil názor totožný se soudem I. stupně na závažnost porušení předpisů účastníkem, a to jednáními, jichž se rozhodnutí o vyloučení z družstva týká, přičemž odvolací soud nezpochybňuje argumentaci odvolatele opakovaně poukazujícího na skutečnost, že si navrhovatel v souladu se stanovami a právními předpisy měl vyžádat předchozí souhlas s postupy, jež mu jsou nyní vytýkány a jsou uváděny jako důvody pro jeho vyloučení z družstva.

Z důvodu shora uvedeného, týkajícího se pozdního rozhodnutí účastníka o vyloučení navrhovatele z družstva, nerespektujícího § 617 odst. 2 NOZ, byla nadbytečná argumentace účastníka vztahující k bližší specifikaci důvodů uvedených v rozhodnutí o vyloučení navrhovatele z družstva a z tohoto důvodu tak ani nemohl před odvolacím soudem neobstát poukaz odvolatele na důvody uvedené pod bodem 2., 3., 4., 6., 8., 9., 11., 13. jeho odvolání.

V souvislosti s datací provedení nepovolených prací a nastěhování do bytu č. [Anonymizováno] dcery navrhovatele odvolací soud zastává názor, že jestliže minimálně družstevníci bydlící v bytech přiléhajících k bytu č. [Anonymizováno] věděli o provádění přestavby tohoto bytu na základě zátěže okolí zejména prachem a hlukem, jakož i na základě setkávání se s dcerou navrhovatele, je nutno tuto znalost stavu členy družstva přičítat i vedení družstva, když je možno po orgánech družstva spravedlivě požadovat občasnou vizuální kontrolu společných prostor spojenou s vlastní všímavostí toho, co se v okolí družstvem vlastněných nemovitostí a v jejich prostorách děle, aniž by družstvo muselo vyžadovat po svých členech „udavačství“ jež odvolatel z principu odmítá zavádět vzhledem k historickým skutečnostem zatěžující českou společnost. Navíc podle účastníka musel řešit stížnosti na topení a to jej rovněž mělo vést ke zjištění provedení nepovolených prací. Z tohoto důvodu před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatele uvedená pod bodem 14. jeho odvolání.

Odvolací soud se neztotožnil s argumentací odvolatele uvedené pod bodem 10. jeho odvolání zpochybňující zasazení provedení nepovolených stavebních prací do časové osy, kdy na jedné straně účastník sám je v důkazní tísni ohledně stanovení data prací a na druhé straně poukazuje na možné zkreslení závěrů znalce s ohledem na dovozování data provedení prací ze způsobu provedení prací, jakož i z použitých materiálů. K tomu odvolací soud konstatuje, že si je vědom možných časových nepřesností vyplývajících ze znalcem použité metody, avšak jestliže znalec stanovil období provedení prací přibližně na roky 2002 až 2006, tj. přibližně 10 let před rozhodnutím o vyloučení navrhovatele z družstva, podle právního názoru odvolacího soudu ani chybovost odhadu znalce v rozmezí 5 let nemůže vést k závěru o včasném rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatele z družstva.

Jestliže zákon přiznává soudu oprávnění přezkoumávat zákonnost rozhodnutí nejvyššího orgánu družstva (§ 663 NOZ), včetně jeho rozhodování o námitkách vyloučeného člena družstva podle § 620 NOZ, potom před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatele uvedená pod bodem 1 a 5 jeho odvolání poukazující na tvrzenou soudní bagatelizaci jednání navrhovatele a na zásahy soudu do vztahu mezi členem družstva a družstvem, neboť posouzení závažnosti jednání osoby, jež přestoupila zákon nebo povinnosti určené stanovami náleží do rozhodovací činnosti soudu v uvedeném směru.

Uvedené nedodržení 1 roční lhůty pro rozhodnutí o vyloučení člen z družstva a s tím související neúspěch účastníka v řízení o návrhu na prohlášení neplatnosti rozhodnutí členské schůze ze dne 27. 6. 2017 však podle právního názoru odvolacího soudu neznamená, že by účastník musel rezignovat na vymáhání plnění povinností svými členy, když tyto povinnosti lze vymáhat jednak postupy podle stanov, zejména cestou výstrah gradujících až do možnosti vyloučení z družstva např. za opakované porušování povinností, ovšem při dodržování zákonem stanovených postupů a lhůt družstvem, jakož i soudní cestou domáhání se splnění povinnosti, případně náhrad škod či domáhání se odstranění závadného stavu vzniklého z důvodu protiprávního jednání

Z těchto důvodů je napadené usnesení soudu I. stupně věcně správné a odvolací soud jej proto postupem podle § 219 o.s.ř. potvrdil včetně správného rozhodnutí o nákladech řízení.

O nákladech odvolacího řízení bylo, vzhledem k plné úspěšnosti navrhovatele, rozhodnuto podle § 224 odst.1 a § 142 odst.1 o. s. ř. tak, že zcela úspěšnému navrhovateli byla přiznána plná náhradu nákladů odvolacího řízení celkem ve výši 11 256 Kč představovaná náklady na právní zastoupení jeho advokátem dle ustanovení § 6, § 7, § 9, § 11 odst. 1, § 13 a § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč, k čemu náleží 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč. Advokátu navrhovatele náleží rovněž cestovné ve výši 1 503 Kč vynaložené dne 20. 6. 2023 cestu z [Anonymizováno] a zpět osobním automobilem [Anonymizováno] při ujetých 250 km. Zástupce navrhovatele má rovněž podle § 137 odst.3, odst.4 o. s. ř. právo na náhradu za promeškaný čas ve výši 1 000 Kč a za advokátem odvedenou DPH ve výši 1 953 Kč podle § 137 odst. 3, odst.4 o. s. ř.

Proto bylo rozhodnuto v bodu II. výroku tohoto usnesení tak, že účastník je povinen nahradit navrhovateli náklady odvolacího řízení ve výši 11 256 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce navrhovatele.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, za podmínek § 237 a násl. o. s. ř. Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně.