o zaplacení 2 411 561,60 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 30. 11. 2022, č. j. 55 Cm 66/2022-142

1. Žalobou podanou soudu prvního stupně dne 20. 4. 2022 domáhal se žalobce, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit mu částku 2 411 561,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 7. 2021 do zaplacení. Uvedl, že je vlastníkem 49 % podílu v žalovaném, který odpovídá vkladu do základního kapitálu ve výši 100 000 Kč. Dne 16. 6. 2021 se konala valná hromada společnosti, která rozhodla o rozdělení zisku za rok 2020 a nerozděleného zisku předchozích let tak, že mezi společníky bude rozděleno 5 790 063,87 Kč, zatímco zbývajících 17 522 135,03 Kč zatím rozděleno nebude. Splatnost podílů na zisku byla určena datem 15. 7. 2021. Ze zisku určeného k rozdělení tak (po odpočtu 15% daně z příjmů) připadla žalobci žalovaná částka. Žalovaný však podíl na zisku žalobci přes zaslanou výzvu nevyplatil.

2. Žalovaný se bránil tvrzením, že dopisem z 6. 8. 2021 započetl proti nároku žalobce na výplatu podílu na zisku své pohledávky za žalobcem ve stejné výši. Tyto pohledávky jsou podle žalovaného tři, a to:

a. pohledávky z bezdůvodného obohacení ve výši 1 443 355 Kč, které žalobci vzniklo tím, že mu žalovaný uvedenou částku postupně v letech 2013 až 2020 vyplatil jako mzdu a stravné podle pracovní smlouvy na pozici ředitele žalovaného. Žalobce však byl v uvedeném období rovněž jednatelem žalovaného a jeho obchodní vedení měl tedy vykonávat jako jednatel. Jeho vztah k žalovanému tak nebyl vztahem pracovněprávním a zákoníkem práce se řídil jen podle dohody stran. Odměna žalobce stanovená v pracovní smlouvě však nebyla schválena valnou hromadou společnosti. Žalobci tak byla odměna vyplacena neoprávněně.

b. pohledávky z náhrady škody ve výši 476 705 Kč. Uvedená částka je součtem odvodů na sociální pojištění a na zdravotní pojištění, které žalovaný za žalobce zaplatil, ačkoli k tomu nebyl povinen,

c. pohledávky na náhradě nákladů soudního řízení ve výši 174 992 Kč (soudní poplatek a odměna advokáta podle advokátního tarifu), které žalovaný proti žalobci zahájil u Okresního soudu v Chrudimi, aby vymohl pohledávky sub a) a b), respektive aby zabránil jejich promlčení. Řízení je vedenou pod sp. zn. 104 C 8/2021 (dále jen „řízení u okresního soudu“).

3. Žalobce namítl, že pohledávka žalovaného shora vymezená není způsobilá k započtení, a to s ohledem na § 1987 odst. 2 o. z. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020 (uveřejněný pod R 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 37/2021“). Konstatoval, že jeho pohledávka za žalovaným je mezi účastníky nesporná, zatímco započítávaná pohledávka sporná je. Žalobce tvrdí, že vymáhání pohledávek sub a) a b) je hrubě nemravné za situace, kdy druhý společník [tituly před jménem] (bratr žalobce) jako účetní žalovaného sám odměny žalobci vyplácel a odesílal platby pojistného, vědom si toho, že odměna nebyla formálně schválena valnou hromadou. Žalobce přitom pro žalovaného skutečně vykonával práci, a to nejen při řízení společnosti, ale vykonával i funkci stavbyvedoucího, přípraváře staveb, technologa svařování, vizuálního kontrolora a revizního technika, pročež mu u žalovaného vznikl faktický pracovní poměr na uvedené pozice. Za tyto práce měl žalobce proti žalovanému nárok na odměnu.

4. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobě vyhověl (výrok I.) a žalobci přiznal náklady řízení (výrok II.). Vzal za prokázané, že dne 16. 6. 2021 se konala valná hromada žalovaného, na které bylo pod bodem 17 pořadu jednání přijato usnesení o rozdělení zisku za rok 2020 a nerozděleného zisku předchozích let tak, jak uvedl žalobce. Společníky žalovaného jsou žalobce s podílem 49 % a [tituly před jménem] s podílem 51 %. Žalovaný ostatně proti uvedenému usnesení, žalobcově podílu na zisku ani jeho splatnosti nic nenamítal. Soud prvního stupně dále vzal za prokázané, že dopisem z 16. 7. 2021 započetl žalovaný proti pohledávce žalobce na podíl na zisku své pohledávky sub a) až c). Listina o zápočtu byla žalobci doručena 6. 8. 2021. Ani tyto skutečnosti nebyly mezi účastníky sporné. S odkazem na R 37/2021 dovodil, že za nejistou či neurčitou nutno pokládat aktivní (tj. započítávanou) pohledávku tehdy, jestliže míra nejistoty ohledně ní je vyšší než v případě pasivní pohledávky. Tento nepoměr soud prvního stupně shledal. Konstatoval, že obě pohledávky nevychází ze stejného právního vztahu, byť se týkají poměru žalobce k žalovanému. Započítávané pohledávky považoval za objektivně sporné co do základu i výše, přičemž jejich posouzení bude vyžadovat rozsáhlé dokazování, včetně případných znaleckých posudků, což by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o pohledávce, která sporná není. V případě pohledávky sub c) se jedná o pohledávku, která vzniká až pravomocným rozhodnutím soudu o nákladech řízení. Pohledávky žalovaného jsou tedy natolik nejisté, že v řízení by se jednalo především o spor o jejich existenci. Takový zápočet odporuje zákonu a jeho účinky (tj. zánik pohledávky) podle soudu prvního stupně nenastaly. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl, a to i co do nároku na úrok z prodlení v zákonné výši od dne následujícího po splatnosti podílu na zisku podle rozhodnutí valné hromady.

5. Žalovaný se odvolal proti všem výrokům napadeného rozsudku. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že jeho pohledávky sub a) až c) nejsou způsobilé k započtení, neboť tyto pohledávky podle něj nejsou nejisté ani neurčité ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. Poukazoval na skutečnost, že i sám žalobce na valné hromadě uznal, že jeho odměny nebyly schváleny valnou hromadou a nezahájil žádné jednání s žalovaným, ani soudní řízení, aby započítávané pohledávky zpochybnil. Řízení u okresního soudu zahájil žalovaný v době, kdy je ještě nemohl započítat, aby zabránil jejich promlčení. Existence řízení u okresního soudu tedy sama o sobě není důvodem nezpůsobilosti pohledávky k započtení. Argumentace žalobce, že mu vznikl faktický pracovní poměr na funkci stavbyvedoucího, má naprosto odlišný právní podklad a nezpochybňuje existenci započítávané pohledávky, navíc je pochybné, zda žalobce tuto pozici vykonával a jaká měla být jeho odměna. K námitce nemravnosti započítávané pohledávky potom žalovaný uvedl, že na účetního nelze klást stejné nároky, jak na jednatele, a není jeho úlohou kontrolovat právní podklad pro výplatu jakékoli částky z účtu společnosti. Argumentace žalobce tak podle žalovaného není objektivně schopna zpochybnit započítávanou pohledávku, přičemž za neurčitou ani nejistou nelze považovat pohledávku, kterou dlužník pouze neuznává. Důvodem, proč řízení u okresního soudu není skončeno, je žádost žalovaného o jeho přerušení; okresní soud tak v řízení zatím neučinil žádné úkony. Důvodem pro rozdělení zisku byla právě existence započítávané pohledávky žalovaný přistoupil k rozdělení zisku jen proto, aby mohl pohledávku vůči žalobci započíst proti jeho pohledávce na podíl na zisku. Započtení potom nebylo procesní obranou, avšak proběhlo dlouho před zahájením řízení v projednávané věci. Pochybnosti o určitosti a jistotě započítávané pohledávky mohl soud prvního stupně rozptýlit provedením důkazů navržených žalovaným, což však neučinil, případně měl řízení přerušit a vyčkat výsledku řízení u okresního soudu. Účastníci nebyli soudem prvního stupně dotázáni, zda nemají pochybnost o podjatosti soudu. Navíc jim nebylo umožněno přednést závěrečné návrhy, ohledně kterých soud prvního stupně odkázal na jejich písemné vyhotovení. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, případně jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že započítávané pohledávky opakovaně rozporoval, a to jak na valné hromadě žalovaného dne 16. 6. 2021, tak v rámci vyjádření k žalobě v řízení u okresního soudu. Započítávané pohledávky vycházejí z valnou hromadou neschválené pracovní smlouvy, zatímco žalovaná pohledávka vychází z postavení žalobce jako společníka žalovaného. Nejde tedy o pohledávky z téhož právního vztahu. Samotná skutečnost, že pracovní smlouvy žalobce nebyly schváleny valnou hromadou, bez dalšího neznamená, že žalovanému vznikly pohledávky na náhradu škody a vrácení bezdůvodného obohacení. To by se musel žalobce obohatit na úkon žalovaného bez spravedlivého důvodu a žalovanému by musela vzniknout škoda. Za vyplacené protiplnění se však žalovanému dostalo více než odpovídajícího protiplnění ve formě činnosti žalobce pro žalovaného. Žalobci byla vyplácena odměna ve výši 35 000 Kč měsíčně za výkon jednatelské funkce, za vyřizování „provozních záležitostí“ (shánění zakázek, jejich smluvní zajištění, realizace a vyúčtování) a výkon několika dalších funkcí/zaměstnání - stavbyvedoucí, přípravář staveb, technolog svařování, vizuální kontrolor, revizní technik…). Podle žalobce soud prvního stupně postupoval v intencích R 37/2021 a správně došel k závěru, že započítávané pohledávky jsou objektivně nejisté co do důvodu i výše. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud zopakoval dokazování zápisem z valné hromady žalovaného ze dne 16. 6. 2021. Ze zápisu je zřejmé, že společníci žalovaného (tj. žalobce a [tituly před jménem]) jsou ve sporu, a to ohledně činnosti žalobce jako bývalého jednatele žalovaného. Předmětem jednání tak byl prodej částí majetku žalovaného společnosti [právnická osoba]., přičemž hlasy [tituly před jménem] bylo současnému jednateli (tj. jemu samému) uloženo zahájit proti jmenované společnosti spor o vrácení prodaných věcí a do skončení sporu utlumit podnikatelské aktivity. Schválena byla i smlouva o výkonu funkce pro současného jednatele [tituly před jménem]. Projednány a schváleny byly účetní závěrky za léta 2018-2020. Předmětem jednání byly i započítávané pohledávky a) až c), přičemž právní zástupce žalobce připustil, že činnost jednatele nebyla „zasmluvněna řádně“, neboť smlouva podléhala schválení valnou hromadou. Současně ale podle něj bude prokazatelný vznik pracovního poměru na funkci stavbyvedoucího a podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení je nemravné za situace, kdy peníze vyplácel současný jednatel ve funkci účetního. Dále bylo schváleno rozdělení zisku žalovaného popsané shora, s tím, že pohledávky žalovaného za žalobcem sub a) až c) budou započteny proti jeho nároku na podíl na zisku.

9. U jednání odvolacího soudu právní zástupce žalovaného potvrdil, že podíl na zisku podle usnesení valné hromady žalovaného z 16. 6. 2021 byl druhému společníkovi, tj. [tituly před jménem], zaplacen.

10. Odvolací soud se především plně ztotožňuje s právním názorem soudu prvního stupně, podle kterého nelze proti žalované pohledávce započíst pohledávku sub c). Soud prvního stupně správně poukázal na ustálenou judikaturu, podle které „nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí orgánu (soudu), které má v tomto směru konstitutivní povahu; výrok o náhradě nákladů řízení je zpravidla závislý na rozhodnutí ve věci samé a je výrazem procesního vypořádání vztahu účastníků řízení ohledně jimi vynaložených nákladů (srov. soudem prvního stupně citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3092/2010). Protože řízení u okresního soudu, ve kterém měly započítané náklady řízení žalovanému vzniknout, ještě neskončilo, nebylo v něm rozhodnuto ani o náhradě nákladů tohoto řízení. Započítaná pohledávka sub c) ve výši 174 992 Kč proto žalovanému dosud nevznikla, a nelze ji tedy proti žalované pohledávce započíst.

11. Podle § 1987 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

12. K výkladu uvedeného ustanovení se vyjádřil velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku R 37/2021: „smyslem a účelem vykládaného ustanovení je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. „Nejistou nebo neurčitou“ ve smyslu vykládaného ustanovení je tudíž (zásadně, viz dále) právě pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá) a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky. Současně platí, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami (§ 2 o. z.). Vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami), nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl (okolnosti celého vztahu). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné.“

13. Podle R 37/2021 dále: „Přesto, že je likvidita aktivní pohledávky hmotněprávním předpokladem jednostranného započtení, ochrana poskytovaná vykládaným ustanovením se prosadí zpravidla až v soudním řízení, v němž se věřitel pasivní pohledávky domáhá jejího splnění. Uplatní-li žalovaný dlužník pasivní pohledávky v tomto řízení námitku započtení a vznese-li žalobce (věřitel pasivní pohledávky) námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení, musí soud posoudit, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., a tedy způsobilá přivodit svým započtením (v rozsahu, v jakém se pohledávky kryjí) zánik žalobou uplatněné (pasivní) pohledávky. Tak tomu zpravidla nebude tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. V úvahu je přitom třeba vzít i stav řízení v okamžiku, kdy byla námitka započtení vznesena. Je-li námitka započtení vznesena v okamžiku, kdy je řízení teprve na začátku a prokazování skutečností rozhodných pro posouzení aktivní pohledávky nebude významně složitější, než je tomu v případě žalobou uplatněné pohledávky, bude zpravidla namístě závěr, že započtení neodporuje § 1987 odst. 2 o. z. (srov. výše k posuzování, zda je aktivní pohledávka „nejistá nebo neurčitá“). Naopak, námitka započtení uplatněná až na konci nalézacího řízení, či dokonce až jako obrana v exekučním řízení, obstojí pouze v případě, bude-li aktivní (započítávaná) pohledávka zcela nepochybná (nebude-li nutné k jejímu zjištění provádět žádné složitější dokazování).“

14. V projednávané věci vyšel soud prvního stupně správně z toho, že žalovaný nárok je mezi účastníky nesporný a jediná obrana žalovaného se zakládá na námitce započtení nároku na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení, který naopak mezi účastníky sporný je. Odvolací soud přitom není toho názoru, že by tato spornost nebyla objektivní, resp. zakládala se na pouhém nesouhlasu žalobce se započítávanými pohledávkami sub a) a b).

15. Podle § 59 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění platném do 31. 12. 2020 (dále jen „z. o. k.“) není-li odměňování ve smlouvě o výkonu funkce sjednáno v souladu s tímto zákonem, platí, že výkon funkce je bezplatný (odstavec 3). Budou-li sjednaná smlouva o výkonu funkce nebo v ní obsažené ujednání o odměně neplatné z důvodu na straně obchodní korporace nebo nebude-li smlouva o výkonu funkce z důvodu překážek na straně obchodní korporace uzavřena nebo ji nejvyšší orgán neschválí bez zbytečného odkladu po vzniku funkce člena orgánu obchodní korporace, odstavec 3 se nepoužije a odměna se určuje jako odměna obvyklá v době uzavření smlouvy nebo, nebyla-li smlouva uzavřena, obvyklá v době vzniku funkce za činnost obdobné činnosti, kterou člen orgánu vykonával (odstavec 4).

16. Z uvedeného se podává, že pravidlo § 59 odst. 3 z. o. k. o bezplatnosti výkonu funkce jednatele, jehož smlouva o výkonu funkce nebyla schválena valnou hromadou, není bezvýjimečné. Podstatné především je, zda byl naplněn účel uvedeného ustanovení, vymezený Nejvyšším soudem např. v usnesení ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2279/2020: „Účelem pravidla, podle něhož členu orgánu náleží za výkon funkce toliko plnění, jež mu schválí valná hromada (nejde-li o plnění, na něž plyne právo z právního předpisu), je zabezpečit kontrolu společníků nad odměňováním členů orgánů a zamezit tomu, aby zejména členové statutárního orgánu určovali odměny sami sobě bez ohledu na majetkové poměry společnosti a na kvalitu výkonu funkce odměňovanými členy orgánů.“

17. Jinak řečeno, relevantní je námitka žalobce, že druhý společník, kterým byl jeho vlastní bratr, o výši odměny věděl, neboť ji sám jako účetní společnosti vyplácel. Jestliže by se prokázalo, že žalobce skutečně vykonával činnost jednatele způsobem pro společnost prospěšným, a že všichni společníci o výši jeho odměny věděli a projevili s ní (třeba i konkludentní formou) souhlas, je podle odvolacího soudu namístě zabývat se námitkou žalobce, že nárok společnosti na vrácení vyplacené jednatelské přestavuje zneužití práva ve smyslu § 8 o. z.

18. Stejně tak relevantní je námitka žalobce, že pro společnost vykonával odbornou činnost, která nesouvisela s výkonem funkce jednatele, a že za tuto činnost mu náleží odměna (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1993/2019, uveřejněný pod R 24/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, bod 43 odůvodnění). Přitom platí, že podmínkou vzniku nároku na vydání bezdůvodného obohacení je, že obohacený neměl žádný právní (spravedlivý) důvod pro přijetí plnění, jehož vrácení je žádáno. Pro posouzení vzniku započítaného nároku na bezdůvodné obohacení (a s ním spojeného nároku na náhradu škody) je tedy třeba posoudit, zda žalobce skutečně pro žalovaného vykonával činnost, která nespadá do rozsahu výkonu funkce jednatele (vymezeného zejména v R 24/2020). K tomu je zapotřebí poměrně rozsáhlého dokazování.

19. Uvedené vede odvolací soud k závěru, že relevantní námitky žalobce proti započítávaným pohledávkám vyžadují rozsáhlé dokazování listinami a pravděpodobně i svědky, případně dokonce (k výši obvyklé mzdy) i znaleckými posudkem. Rozsah takového dokazování je ve zřejmém nepoměru k nesporné povaze nároku žalobce. Přitom právo žalobce na podíl na zisku žalovaného je právem společníka, které vzniká bez ohledu na jeho činnost pro společnost jako jednatele, zatímco započítávaná pohledávka vychází z činnosti žalobce jako jednatele žalovaného. Nejde tak o pohledávku ze stejného právního vztahu.

20. Odvolací soud přihlédl i k rozporům mezi společníky žalovaného a k tomu, že druhý společník žalovaného a jeho současný jednatel přistoupil k rozdělení části zisku jen proto, aby podíl připadající žalobci započetl proti sporným pohledávkám žalovaného za žalobcem. K započtení došlo ještě před zahájením soudního řízení. Žalobci se tak fakticky žádného podílu na zisku nedostalo, zatímco druhému společníkovi podíl na zisku vyplacen byl. Výsledkem započtení je tak skutečnost, že výplata nesporného podílu na zisku žalobci je vázána na nejistý a budoucí výsledek sporu o započítávanou pohledávku, což je právě situace, jíž má § 1987 odst. 2 o. z. zabránit. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že ani pohledávky žalovaného sub a) a b) nejsou způsobilé k započtení.

21. Odvolací soud neshledal důvodnými ani odvolací námitky procesního charakteru. Účelem § 1987 odst. 2 o. z. je zabránit tomu, aby vymožení nesporného nároku žalobce bylo oddáleno započtením nejisté pohledávky žalovaného. Lze-li tedy započtení shledat podle § 1987 odst. 2 o. z. neplatným, není důvod provádět ohledně započtených pohledávek rozsáhlé dokazování ani přerušovat řízení za účelem vyčkání výsledku řízení vedeného o takových sporných pohledávkách. Nedostatek poučení o právu vyjádřit se k osobě soudce není sám o sobě vadou řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nýbrž umožňuje účastníku uplatnit námitku podjatosti kdykoli (§ 15a odst. 2 o. s. ř.). V projednávané věci navíc účastníci poučeni byli, a to v předvolání k jednání formou ustálených vzorů vydávaných Ministerstvem spravedlnosti. Ze zásady ústnosti řízení (čl. 38 odst. 2 Listiny) potom plyne, že účastníci mají právo přednést své závěrečné návrhy (§ 119a odst. 2 o. s. ř.) při jednání. Za situace, kdy v projednávané věci bylo účastníkům umožněno shrnout své návrhy a vyjádřit se k skutkové a právní stránce věci písemně a soud prvního stupně se s obsahem jejich návrhů vypořádal, neshledává odvolací soud, že by odepření práva tyto návrhy také ústně přednést představovalo vadu řízení, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

22. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, neboť je věcně správné.

23. O nákladech řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšnému žalobci. Náklady žalobce sestávají z

a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím ve 2 úkonech právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) ze základu 2 411 561,60 Kč (viz § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 35 960 Kč,

b. 2 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč,

c. cestovného k jednání odvolacího soudu na trase [adresa] (2x 123 km, 1:15 hod, www.mapy.cz) osobním automobilem [Anonymizováno] s kombinovanou spotřebou 6,9 l nafty/100 km (vyhláška č. 467/2022 Sb.), v částce 2 027,80 Kč,

d. náhrady za promeškaný čas v rozsahu dvakrát tří půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, ve výši 600 Kč,

e. náhrady za 21 % DPH ve výši 8 229,40 Kč.