o neplatnosti rozhodnutí přijatých mimo zasedání, o odvolání navrhovatelů proti usnesení Krajského soudu Hradec Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 30. ledna 2020, č. j. 54 Cm 292/2018-140,

1. Shora označeným usnesením (dále též „předmětné usnesení“) Krajský soud v Hradci - pobočka v Pardubicích (dále též „soud prvního stupně“) zamítl návrh na určení, že usnesení účastníka (tj. [právnická osoba]) přijatá mimo shromáždění vlastníků, kterými byla: schválena zpráva o hospodaření, účetní závěrka za rok 2017 a udělen souhlas s převodem zisku do fondu oprav, schválen plán oprav na rok 2018, zvoleny [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] členy výboru SVJ a [Anonymizováno] nebyl zvolen členem výboru SVJ a odsouhlaseno, aby měsíční odměny zvoleným členům orgánů SVJ byly zachovány ve stejné výši, jako tomu bylo v minulém volebním období 2013 - 2018, tzn. předseda výboru SVJ 2 500 Kč, místopředseda výboru SVJ 2 000 Kč, člen výboru SVJ 1 500 Kč (dále též „předmětná rozhodnutí“; výrokem I.), navrhovatelům uložil povinnost nahradit účastníkovi společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 46 050 Kč (výrokem II.), jakož jim i uložil povinnost nahradit společně a nerozdílně České republice - Krajskému soudu v Hradci Králové náklady řízení ve výši 355 Kč (výrokem III.). Soud prvního stupně návrh ve věci samé posuzoval podle § 1221, resp. § 258 občanského zákoníku a proto nezjišťoval, zda jsou navrhovatelé přehlasovanými vlastníky, jak je vyžadováno § 1209 občanského zákoníku. Dovodil, že navrhovatelé návrh podali včas. O hlasování per rollam rozhodl výbor účastníka pro neusnášeníschopnost shromáždění dne 22. 5. 2018. Lhůta pro rozhodování per rollam ode dne neusnášeníschopného shromáždění pak byla dodržena. Nad rámec bodů programu shromáždění dne 22. 5. 2018, jež měly být projednány, bylo per rollam hlasováno i o souhlasu s převodem zisku do fondu oprav, a to v rámci schválení zprávy o hospodaření, účetní závěrky za rok 2017, a dále byly schvalovány měsíční odměny členům výboru. Rozhodování o těchto bodech nad rámec původního neusnášeníschopného shromáždění úzce souviselo a logicky vyplývalo z bodů schvalovaných per rollam a navržených na shromáždění dne 22. 5. 2018. I pokud by bylo možno posoudit obsah hlasování per rollam tak, že neodpovídá týmž záležitostem jako na neusnášeníschopném shromáždění dne 22. 5. 2018, šlo by o porušení, které nemá závažné právní následky, a je v zájmu účastníka hodného právní ochrany neplatnost takového rozhodnutí nevyslovit. Z obsahu hlasovacích lístků soud zjistil, že navrhovateli namítané další výhrady byly pochybeními administrativním povahy a z výsledků hlasování bylo zjištěno, že rozhodování per rollam se účastnilo celkem 72 vlastníků či zástupců s podílem 55,67 % všech podílů v domě, tedy nikoliv, že by se hlasování účastnili i ti, kteří vůbec nehlasovali. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a o povinnosti nahradit náklady státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti všem výrokům tohoto usnesení podali navrhovatelé odvolání. Namítají, že účastník učinil písemný návrh na hlasování per rollam listinou datovanou 12. 6. 2018, jež však neobsahovala návrh usnesení, o kterých mělo být rozhodnuto. Následně vyhotovená listina návrh těchto usnesení sice obsahovala, avšak neobsahovala jiné podstatné náležitosti předepsané v § 1211 občanského zákoníku, např. lhůtu, ve které se má vlastník jednotky vyjádřit. Dovozují, že písemný návrh na rozhodnutí mimo zasedání mohl být učiněn jen jednou listinou. V řízení pak nebylo postaveno na jisto, kdy konkrétně byl učiněn písemný návrh na rozhodování mimo zasedání. Pokud byl písemný návrh odeslán dne 22. 6. 2018, pak se do dispoziční sféry adresátů mohl dostat nejdříve dne 23. 6. 2018, tedy až po uplynutí prekluzivní lhůty jednoho měsíce dle § 1210 občanského zákoníku. Pokud byl návrh odeslán již 20. 6. 2018, jak uvádí účastník, pak většina písemných vyjádření jednotlivých vlastníků byla účastníku doručena až po uplynutí lhůty stanovené pro vyjádření. Dispozice s hospodářským výsledkem, resp. hlasování o výši odměn pro členy statutárního orgánu, nelze subsumovat pod bod označený v pozvánce na shromáždění jako zpráva o hospodaření a účetní závěrka 2017. Dispozice s hospodářským výsledkem účastníka představuje důležitou záležitost a došlo-li k rozporu se zákonem, musí taková skutečnost způsobovat neplatnost usnesení. Obdobné pak platí i pro hlasování o výši odměn členů statutárního orgánu. Při přijetí napadených rozhodnutí platně nehlasovala požadovaná většina všech vlastníků jednotek, neboť existuje důvodná pochybnost, zda většina vyjádření vlastníků nebyla doručena až po uplynutí stanovené lhůty pro vyjádření dle stanov účastníka. Řada vyjádření pak vykazovala vady, které způsobují neplatnost některých z nich, a nelze je bagatelizovat s poukazem na to, že jde o písařské chyby nebo drobná administrativní pochybení. Navrhovatelé proto požadují zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Účastník se k podanému odvolání vyjádřil tak, že navrhovatelům nesvědčí aktivní věcná legitimace k podání návrhu, protože žádný z nich není přehlasovaným vlastníkem, neboť každý z nich se hlasování zdržel, resp. se jej vůbec nezúčastnil. Soud prvního stupně pochybil, pokud se touto otázkou nezabýval. Dále uvádí, že byla dodržena lhůta stanovená v § 1210 občanského zákoníku, a konkrétní záležitosti, o nichž bylo hlasováno per rollam nad rámec záležitostí výslovně navržených k rozhodování na shromáždění dne 22. 5. 2018, implicitně vyplývaly z jiných původně navržených bodů hlasování a šlo vpravdě o jejich konkretizaci, nikoliv o navržení jiných bodů hlasování.

4. Odvolací soud přezkoumal předmětné usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb. v platném znění, o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)], a odvolání neshledal ve věci samé důvodným.

5. Soud vycházel ze skutkového stavu správně zjištěného soudem prvního stupně, který je ve vztahu k právním závěrům dále dovozeným zjištěn dostatečně. Při posouzení věci vycházel dále z doznání navrhovatelů obsažených již v návrhu, dle něhož byli vyrozuměni (listinou označenou jako Rozhodování mimo shromáždění, datovanou dnem 12. 6. 2018) o tom, že bude rozhodováno mimo zasedání shromáždění o záležitostech, o kterých mělo být rozhodováno na svolaném shromáždění dne 22. 5. 2018, jakož i že jim byla doručena listina obsahující návrh jednotlivých usnesení (označená jako Písemné vyjádření vlastníka jednotky, Rozhodování mimo shromáždění).

6. Podle § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2020, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

7. Podle § 1210 odst. 1 o. z. není-li svolané shromáždění způsobilé usnášet se, může osoba, která je oprávněna shromáždění svolat, navrhnout v písemné formě do jednoho měsíce ode dne, na který bylo zasedání svoláno, aby vlastníci jednotek rozhodli o týchž záležitostech mimo zasedání. Podle § 1210 odst. 2 o. z. v jiných případech lze mimo zasedání rozhodnout, pokud to připustí stanovy.

8. Předpokladem úspěchu návrhu na posouzení platnosti rozhodnutí shromáždění účastníka, tj. předmětných rozhodnutí, je postavení navrhovatelů jako přehlasovaných vlastníků (§ 1209 odst. 1 ve spojení s § 1210 o. z.).

9. Úprava § 258 o. z. se ve spojení s § 1221 o. z. přitom v dané věci neuplatní, protože předpoklady, za nichž je možno domáhat se přezkoumání platnosti rozhodnutí o záležitosti, o níž bylo rozhodnuto na shromáždění vlastníků jednotek, jsou v celém rozsahu speciálně upraveny v § 1209 odst. 1 o. z. Podpůrná aplikace ustanovení o spolku je tudíž vyloučena (§ 1221 o. z.; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. 26 Cdo 5883/2017, či ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016.).

10. Na tomto závěru pak ničeho nemění ani nyní účinná (od 1. 7. 2020) úprava § 1209 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, která umožňuje uspořádání právních poměrů vlastníků podle slušného uvážení. Je tomu tak proto, že pramenem práva obecně jsou rovněž základní právní principy a zvyklosti, mezi které patří princip nepřípustnosti retroaktivity, a to nejenom pro odvětví práva trestního. Retroaktivní účinek právního předpisu může být stanoven zákonodárcem jen výslovně (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97, či ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 2843/18). Ve vztahu k § 1209 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění tak ale zákonodárce nestanovil.

11. Toto posouzení dopadá i na hlasování mimo zasedání dle § 1210 o. z., protože zde není žádný teleologický ani jiný rozumný argument pro výklad [je výkladovou notorietou, že pro určení významu ustanovení je určující především jeho teleologický výklad, tj. smysl a účel právní normy v tomto ustanovení obsažené (v literatuře srov. např. Melzer, F., Tégl, P. a kol., Občanský zákoník - velký komentář, Svazek I, § 1-117, Praha: Leges, 2013, s. 51]), opodstatňující závěr, že při hlasování členů stejného orgánu má existovat odlišný režim posuzování založený v podstatě jen na nahodilé okolnosti, zda je hlasováno na shromáždění nebo mimo něj (shodně Petrov, J., Výtisk, M., Beran V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1303, marg. č. 1214 4).

12. Stručně vyjádřeno, při rozhodování mimo zasedání se uplatní požadavky § 1209 odst. 1 o. z., nikoliv však § 258 o. z.

13. Soudní praxe je ustálena v posouzení, dle něhož, přiznává-li zákon výslovně aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu i přehlasovanému vlastníku, je odpovídajícím výkladem tohoto ustanovení především závěr, že takovouto osobou je vlastník, který se zúčastnil hlasování o zpochybňovaném rozhodnutí společenství a neuspěl (hlasoval proti, byl však přehlasován většinou tvořenou jiným vlastníky; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 924/2012, mutatis mutandis).

14. Vlastník, který se účastní shromáždění a zdrží se hlasování, totiž svým postojem nedává najevo, že s rozhodnutím nesouhlasí. Stěží proto může být považován za přehlasovaného vlastníka.

15. Smysl a účel požadavku na hlasování proti přijetí rozhodnutí spočívá i v tom, že dává účastníku relativní jistotu, že může – nehlasuje-li člen účastníka proti - z přijatých rozhodnutí vycházet (spolehnout se na to, že jejich platnost nebude zpochybněna; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 927/2020, mutatis mutandis).

16. Jestliže tedy navrhovatelé nehlasovali proti přijetí předmětných rozhodnutí (při jednání odvolacího soudu uvedli, že netvrdí, že by hlasovací lístky ohledně posuzovaného hlasování per rollam byly odeslány a doručeny účastníku, s čímž souhlasí i účastník, z čehož je zřejmé, že takto nehlasovali) a přitom byli vyrozuměni tom, že bude rozhodováno mimo zasedání shromáždění o záležitostech, o kterých mělo být rozhodováno na svolaném shromáždění dne 22. 5. 2018 (listinou označenou jako Rozhodování mimo shromáždění, datovanou dnem 12. 6. 2018), jakož jim i byla doručena listina obsahující návrh jednotlivých usnesení (označená jako Písemné vyjádření vlastníka jednotky, Rozhodování mimo shromáždění), přičemž namítali pouze to, že mohli mít pro hlasování stanovenu kratší lhůtu, než je lhůta vyplývající z § 1211 o. z. (byla-li stanovena v délce 20 dnů ode dne odeslání návrhu na rozhodnutí vlastníkům), pak se hlasování účastnit měli (mají-li být aktivně věcně legitimováni k podání posuzovaného návrhu). Nejsou proto přehlasovanými vlastníky a návrh byl zamítnut důvodně.

17. Odvolací soud proto předmětné usnesení jako věcně správné v jeho výroku I. v části, která se týká věci samé, podle § 219 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 4 z. ř. s. potvrdil (výrok I. usnesení odvolacího soudu).

18. Správné však nejsou výroky o nákladech řízení.

19. Podle § 212 písm. c) o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 4 z. ř. s.) odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Tímto rozsahem není vázán, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

20. Jelikož návrh mohl podat každý z navrhovatelů samostatně, nejde o nerozlučné společenství dle § 91 odst. 2 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.), což znamená, že navrhovatelé jsou povinni zaplatit účastníku náklady řízení rovným dílem (což vyplývá z § 140 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.). Úprava § 140 odst. 1 o. s. ř. představuje též případ zahrnutelný pod § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

21. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. per analogiam (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2014, sp. zn. 23 Cdo 251/2012), změnil (výrok I. usnesení odvolacího soudu ve zbylé části).

22. O nákladech odvolacího řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. (a § 1 odst. 3 z. ř. s.), neboť účastník byl i v odvolacím řízení plně úspěšným. Navrhovatelé jsou proto povinni nahradit účastníku náklady řízení spočívající v nákladech jeho právního zastoupení za 2 úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“), a to za vyjádření k podanému odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) AT a za účast na jednání odvolacího soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) AT ve výši 3 100 Kč za každý z těchto úkonů, určených na podkladě § 9 odst. 4 písm. c) AT z tarifní hodnoty 50 000 Kč (což je opodstatněno typovou obtížností posuzované věci, jež se projevuje v určené věcné příslušnosti soudu k jejímu projednání), ve spojení s § 7 bodem 5 AT, a dále v paušální náhradě za tyto úkony právní služby ve výši 300 Kč za každý z nich dle § 13 odst. 3 AT. Dále účastníku náleží náhrada za promeškaný čas ve výši 6 započatých půlhodin x 100 Kč za cestu k jednání soudu z místa sídla kanceláře jeho právního zástupce a zpět, dle § 14 odst. 3 AT (z googlemaps.cz bylo zjištěno, že obvyklá doba trvání této jednosměrné cesty trvá 1 hodinu a 18 minut), jakož i cestovné podle § 13 odst. 4 AT za tuto cestu k jednání soudu a zpět v délce 240 km (z internetového výpočtu vzdálenosti mezi těmito adresami programem googlemaps.cz bylo zjištěno, že tato vzdálenost je odpovídající). Výše náhrady cestovních výdajů se řídí § 13 odst. 4 AT ve spojení s § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. v platném znění, zákoníku práce, a sestává ze základní náhrady (4,40 Kč za km; 240 km x 4,40 Kč) a náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu (při průměrné spotřebě určené ze součtu hodnot 7.5/5.7/6.3 l/100 km, jež byla zjištěna z fotokopie technického průkazu vozidla použitého k této cestě), počítané ve vztahu k ceně paliva benzín 98 oktanů ve výši 31,5 Kč za 1 l dle § 4 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb. (vydané na podkladě zákonného zmocnění dle § 158 odst. 3 zákoníku práce, ve spojení s § 189 zákoníku práce), neboť právní zástupce účastníka neprokázal jinou cenu pohonné hmoty dokladem o nákupu. Cestovné proto bylo určeno v požadované částce 1 490 Kč. Celkem náleží účastníkovi 8 890 Kč (2x 3 100 Kč + 2x 300 Kč + 600 Kč + 1 490 Kč). Tyto náklady jsou povinni zaplatit účastníkovi rovným dílem (§ 261a odst. 3 o. s. ř.).