o vyslovení nicotnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 80 Cm 148/2020-52 ze dne 7. dubna 2022

1. Shora uvedeným usnesením Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. zamítl návrh na určení, že rozhodnutí představenstva účastníka ze dne 21. 11. 2012 sp. zn. 0133159/2012 není rozhodnutím představenstva účastníka a navrhovatelce stanovil povinnost zaplatit účastníkovi na náhradu nákladu řízení částku 12 343 Kč (výrok II.).

2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že se navrhovatelka domáhala vyslovení nicotnosti rozhodnutí představenstva účastníka ze dne 21. 11. 2012 sp. zn. 013/3159/2012, kterým měla být vyloučena z družstva, když vady tohoto rozhodnutí způsobující jeho nicotnost spatřovala v tom, že nebyly splněny předpoklady pro vydání tohoto rozhodnutí, samotné rozhodnutí podle navrhovatelky nesplňovalo předepsané náležitosti, nebyla jí doručena výstraha před vyloučením v souladu s čl. 13 odst. 1 písm. a) stanov družstva ve spojení s § 231 odst. 4 obchodního zákoníku a nebylo jí doručeno ani napadené rozhodnutí.

3. Soud I. stupně na projednávaný případ aplikoval § 80 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (o. s. ř.) a při zkoumání existence naléhavý právního zájmu na určení nicotnosti rozhodnutí představenstva účastníka ze dne 21. 11. 2012 dospěl k závěru, že na uvedeném určení naléhavý právní zájem nemůže být dán, když otázka správnosti postupu družstva při vyloučení navrhovatelky z družstva byla v minulosti soudy dostatečně přezkoumána a nebyla v tomto směru zjištěna žádná pochybení. Soudy přitom zjistily, že to byla sama navrhovatelka, která se svým opomenutím připravila o možnost podat odvolání proti svému vyloučení z družstva a nemůže být dán její naléhavý právní zájem na opětovném přezkoumávání předmětného rozhodnutí o vyloučení v rámci samostatného řízení o vyslovení nicotnosti tohoto rozhodnutí.

4. Závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení na straně navrhovatelky sám o sobě podle soudu I. stupně postačuje k věcnému rozhodnutí o tomto návrhu, tedy k jeho zamítnutí.

5. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle list. § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci.

6. Proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně se odvolala z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. d) a g) o. s. ř. navrhovatelka (odvolatelka) a navrhla napadené usnesení soudu I. stupně zrušil a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení, když podle odvolatelky soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a dále rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

7. Podle odvolatelky se doposud nikdo nezabýval otázkou nicotnosti rozhodnutí představenstva účastníka ze dne 21. 11. 2012 o jejím vyloučení z družstva a nebylo ani zjišťováno naplněni důvodů nicotnosti. Řešena byla pouze neplatnost uvedeného rozhodnutí. Odvolatelka dále zdůraznila, že důvod, pro nějž nebylo podáno včas odvolání ke shromáždění delegátů, spočívá v tom, že jí nebylo napadené rozhodnuti představenstva družstva o jejím vyloučení z družstva řádně doručeno, ale bylo ji doručeno toliko fikcí. Soudy se přitom nezabývaly tím, zda se odvolatelka skutečně svým opomenutím připravila o možnost bránit se svému vyloučení z družstva, když k tomu nebyly provedeny navržené důkazy. Dále zdůraznila, že v minulosti upozorňovala opakovaně na problémy s doručováním korespondence družstva. Uváděné vady podle odvolatelky ve svém souhrnu představují vady způsobující nicotnost rozhodnutí představenstva účastníka ze dne 21. 11. 2012 o jejím vyloučení z družstva.

8. Dále podle odvolatelky napadené rozhodnutí představenstva účastníka ze dne 21. 11. 2012 bylo vydáno za okolností, kdy vydáno být nemělo, neboť zde nebyly splněny zákonné předpoklady ani předpoklady dané stanovami, když především výstraha postrádá ve smyslu čl. 13 odst. 6) písm. b) stanov účastníka výzvu, aby navrhovatelka zanechala tvrzeného jednání, když výstraha pouze vyzývá, aby uhradila tvrzené dlužné částky. Podle odvolatelky je napadené rozhodnutí představenstva družstva rovněž v rozporu s dobrými mravy, což jej činí nicotným. Ani tato skutečnost však podle odvolatelky nebyla v žádném řízení zkoumána.

9. Podle odvolatelky je zneužitím možnosti vyloučení člena družstva jeho vyloučení za nevýznamné porušení členských povinnosti a právě proto je dána povinnost družstva přesně specifikovat dluh.

10. Podle odvolatelky je napadené usnesení soudu I. stupně nepřesvědčivé.

11. Účastník navrhl usnesení soudu I. stupně potvrdit za použití argumentace obdobné argumentaci soudu I. stupně se zdůrazněním na předpoklad úspěch ve věci spočívající v existenci právního zájmu navrhovatelky na určení nicotnosti. Rozhodnutí představenstva účastníka ze dne 21. 11. 2012 sp. zn. 013/3159/2012 o vyloučení navrhovatelky z družstva.

12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu I. stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen o. s. ř.), ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.). Odvolací soud dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

13. Předně odvolací soud vychází ze správných závěrů soudu I. stupně o skutkovém stavu věci, podle nichž navrhovatelka byla rozhodnutím představenstva účastníka ze dne 21. 11. 2012 sp. zn. 013/3159/2012, vyloučena z družstva, přičemž následně rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] z 16. 12. 2014 č. j. 28 C 165/2014-205, potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze z 28. 5. 2015 č. j. 17 Co 112/2015-229 bylo pravomocně určeno, že navrhovatelka má vyklidit předmětný byt a vyklizený jej předat účastníkovi. Ohledně rozhodnutí o vyklizení bytu navrhovatelka neuspěla ani před dovolacím soudem (usnesení Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 4808/2015-263 ze dne 28. 5. 2015) ani před Ústavním soudem (usnesení IV. ÚS 2320/16 ze dne 31. 1. 2017).

14. Odvolací soud vychází rovněž ze skutečnosti, že otázka členství navrhovatelky ve [Anonymizováno] byla předestřena Nejvyššímu soudu. Ten konstatoval ve svém usnesení č. j. 27 Cdo 3551/2018-78 ze dne 26. 5. 2020 právní praxi, podle níž je-li rozhodnutím o věci samé (jeho výrokem) ve sporu o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva, zcela vypořádán právní vztah založený ve sporu o plnění na řešení předběžné otázky (řešení přijaté v takovém sporu vyčerpalo beze zbytku obsah předběžné otázky, ze které již proto nemohou vzejít další spory o splnění povinnosti mezi týmiž účastníky), pak následnému sporu o určení, zda tu právní vztah (právní poměr) nebo právo je, či není, je-li na tom naléhavý právní zájem, jímž má být výrokem soudního rozhodnutí znovu posouzena stejná předběžná otázka, již brání překážka věci rozsouzené (res iudicata).

15. Uvedené Nejvyšší soud aplikoval na projednávanou věc a uzavřel, že rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 16. 12. 2014, č. j. 28 C 165/2014-205, jenž byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2015, č. j. 17 Co 112/2015-229, který nabyl právní moci dne 17. 7. 2015, byl zcela vypořádán právní vztah založený na řešení předběžné otázky existence členství navrhovatelky v družstvu. Pravomocné rozhodnutí ve věci o vyklizení bytu proto brání tomu, aby probíhal následný spor o určení, že je navrhovatelka členkou družstva.

16. Z hlediska právního odvolací soud vychází shodně se soudem I. stupně z § 80 o. s. ř. a obecně zastává právní názor, podle něhož závěr o nicotnosti (zdánlivosti) rozhodnutí orgánu družstva (v daném případě rozhodnutí představenstva účastníka ze dne 21. 11. 2012 o vyloučení navrhovatelky z družstva) lze přijmout v jakémkoli řízení, tedy jak v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva (shromáždění delegátů), tak i jako řešení předběžné otázky v jiném řízení, a lze se určení nicotnosti rozhodnutí domáhat i samostatným návrhem. Uvedené ovšem za předpokladu, že má navrhovatel na takovém určení naléhavý právní zájem. V takovém případě není omezen okruh potencionálních navrhovatelů a právo podat takovýto návrh není omezeno žádnou lhůtou.

17. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

18. Podle právního názoru odvolacího soudu řízení o tvrzené (projednávané) nicotnosti rozhodnutí představenstva účastníka ze dne 21. 11. 2012, shodně jako řízení o neplatnosti uvedeného rozhodnutí představenstva účastníka ze dne 21. 11. 2012 (skončeno rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 73 Cm 78/2016-27 ze dne 9. března 2017 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 138/2017-53 ze dne 9. května 2018), byla vedena a mají význam pouze za situace, měla-li by vést k závěru o existenci členství navrhovatelky ve [Anonymizováno].

19. Za situace, kdy Nejvyšší soud usnesením č. j. 27 Cdo 3551/2018-78 ze dne 26. 5. 2020 konstatoval, že otázka členství navrhovatelky ve [Anonymizováno] byla jednou provždy vyřešena v rámci shora uvedeného řízení o vyklizení bytu, potom podle odvolacího soudu nemůže existovat právní zájem na určení nicotnosti předmětného rozhodnutí představenstva účastníka ze dne 21. 11. 2012 o vyloučení navrhovatelky ze [Anonymizováno], když by ani případné rozhodnutí o takovémto návrhu nemohlo mít, v souladu se shora uvedenými závěry Nejvyššího soudu, vliv na již vyřešenou otázku neexistence členství navrhovatelky ve [Anonymizováno]. Uvedený dílčí závěr odvolacího soudu není v rozporu s argumentací odvolatelky ohledně jejího družstevního podílu (nyní již vypořádacího podílu), jehož výše a vyplacení bude (podle vyjádření navrhovatelky před odvolacím soudem) předmětem jiného řízení. Takovéto řízení o vypořádací podíl je již jen důsledkem definitivně vyřešené otázky neexistence členství navrhovatelky ve [Anonymizováno].

20. S ohledem na skutečnost, že ani odvolací soud za shora uvedených okolností neshledal na straně navrhovatelky právní zájem na určení nicotnosti (zdánlivosti) rozhodnutí představenstva účastníka ze dne 21. 11. 2012 o jejím vyloučení z družstva, což bylo základním předpokladem úspěšnosti navrhovatelky v tomto řízení, ve výroku I. tohoto usnesení postupem podle § 219 o. s. ř. napadené zamítavé usnesení jako věcně správné potvrdil.

21. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl ve výroku II. tohoto usnesení podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci. V odvolacím řízení vznikly účastníkovi řízení náklady na právní zastoupení ve výši 4 114 Kč, kdy advokátka účastníka má právo na odměnu za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání navrhovatelky) podle § 7, § 9 odst. 4, 11 odst. 1 vvhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve výši 3 100 Kč, k čemu přísluší i 1 režijní paušál 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a má právo na náhradu za odvedenou 21 % DPH ve výši 714 Kč.