o určení členství v bytovém družstvu, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 49 Cm 91/2015-185 ze dne 19. prosince 2019

1. Shora uvedeným rozsudkem Krajský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. zamítl z důvodu soudem nezjištěných vad vůle převodce členských práv v družstvu určovací žalobu o členství v bytovém družstvu, na základě níž se žalobce domáhal určení, že členská práva a povinnosti v [Anonymizováno], spojená s nájmem bytu č. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno] m2 ([Anonymizováno]), nacházejícím se v budově č.p. [Anonymizováno], na adrese [adresa], svědčila ke dni 16. března 2013 zůstaviteli [Anonymizováno].

2. Vyšel ze skutečnosti, že podle žaloby měl žalobce tvrdit, že je jediným synem a jediným zákonným dědicem zůstavitele [adresa], narozeného dne [Anonymizováno] a zemřelého dne [Anonymizováno] (dále též „zůstavitel“). Zůstavitel měl být členem výše uvedeného bytového družstva, s jehož členstvím mělo být spojeno rovněž právo nájmu bytu č. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno] m2 ([Anonymizováno]), nacházejícím se v budově č.p. [Anonymizováno], na adrese [adresa] (dále též „byt“). Zůstavitel měl podle žaloby byt užívat a na uvedené adrese měl rovněž podle žaloby až do své smrti mít vedenu adresu trvalého bydliště. Žalobce měl dále tvrdit, že v rámci projednávání dědického řízení zjistil, že mezi aktivy dědictví není zahrnut družstevní podíl zůstavitele ve shora označeném bytovém družstvu, když mu mělo být překvapivě sděleno, že zůstavitel nebyl ke dni úmrtí členem bytového družstva, neboť na základě smlouvy o převodu členských práv a povinností ze dne 28. 5. 2012 (dále též „smlouva“) měl jmenovaný otec žalobce převést svůj družstevní podíl darem na žalovaného. Uvedenou smlouvu měl žalobce považovat za neplatnou s ohledem na zdravotní stav zůstavitele v době uzavírání smlouvy. Žalobce měl tvrdit, že zůstavitel měl dlouhodobě trpět závažnými psychickými poruchami, s nimiž musel být od prosince 2008 až do konce svého života v roce 2013 prakticky trvale umístěn v ústavním prostředí. Vzhledem k tomu, že smlouva měla být uzavřena v období, kdy zůstavitel měl trpět organickou demencí, žalobce byl podle žaloby přesvědčen, že zůstavitel při podpisu smlouvy nebyl schopen rozpoznat následky svého jednání. Podle žalobce mělo uvedené skutečnosti nasvědčovat i to, že neexistuje racionálně vysvětlitelný důvod, proč by zůstavitel daroval podíl v bytovém družstvu žalovanému, jenž podle žalobce nebyl se zůstavitelem v rodinném či obdobném poměru. S ohledem na zdravotní stav zůstavitele v době uzavření předmětné smlouvy měl žalobce nechat zpracovat znalecký psychiatrický posudek [Anonymizováno], znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jenž mu měl dát v jeho pochybnostech za pravdu. Naléhavý právní zájem na určení členství v bytovém družstvu žalobce spatřoval v potřebě dosažení takového stavu, aby byl zůstavitel ke dni své smrti veden jako člen družstva, neboť bez požadovaného určení nelze projednat též členský podíl a s ním spojená práva a povinnosti v bytovém družstvu v dodatečném dědickém řízení po zůstaviteli.

3. Soud I. stupně měl posuzovat i obranu žalovaného navrhujícího zamítnutí žaloby s tím, že se žalobci nepodařilo prokázat jeho žalobní tvrzení, že posuzovaný zemřelý byl v době podpisu smlouvy, v takovém stavu, kdy nebyl schopen domyslet všechny okolnosti spojené s uzavřením smlouvy, přičemž žalovaný poukazoval zejména na závěry revizního znaleckého posudku [Anonymizováno] a na výslech svědka [Anonymizováno].

4. Po provedeném dokazování soud I. stupně žalobu zamítl s ohledem na závěry znaleckého posudku [Anonymizováno], jež měla provést revizi znaleckého posudku [Anonymizováno], jakož i s ohledem na závěry [Anonymizováno] Závěry obou znalkyň měly být podporovány zejména výslechem svědka [Anonymizováno], když zůstavitel z psychiatrického hlediska byl v době uzavírání smlouvy schopen pochopit obsah a smysl smlouvy a domyslet všechny důsledky takového úkonu. Podle soudu I. stupně, s ohledem na výsledky testu MMSE, kdy v rozhodné době měl zůstavitel dosáhnout plných 30 bodů, není důvod pochybovat o schopnosti zůstavitele orientovat se adekvátně při podpisu smlouvy v dané situaci. Podle závěrů soudu I. stupně není důvod pochybovat o způsobilosti zůstavitele k realizaci předmětného právního úkonu, když navíc tomuto úkonu dávaly smysl i rodinné vztahy mezi žalovaným a zůstavitelem, jenž byl jeho nevlastním dědou. Proto podle soudu I. stupně právní úkon zůstavitele spočívající v uzavření uvedené smlouvy a s tím související podpis smlouvy není ve smyslu § 38 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (OZ) neplatným právním jednáním a z toho důvodu soud I. stupně žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku se v zákonem stanovené lhůtě odvolal žalobce a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, když podle jeho názoru soud I. stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady. Rovněž neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Dále soud I. stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávně právně věc posoudil. Podle odvolatele znalecký posudek předložený žalovaným a zpracovaný [Anonymizováno], znalkyní z odlišného oboru (z oboru dětské psychiatrie), nemá náležitosti a vykazuje formální i věcné nedostatky, jak vyplývá z písemného vyjádření [Anonymizováno] Podle odvolatele dále znalecký posudek [Anonymizováno] vychází z analýzy zdravotnické dokumentace uvedené ve znaleckém posudku [Anonymizováno], když sama znalkyně neměla k dispozici zdravotní dokumentaci posuzovaného. Odvolatel dále zdůraznil, že se znalkyně nezabývala vlivem diagnostikované duševní poruchy, ačkoli na to odvolatel poukazoval v souvislosti s neplatností předmětného právního jednání svého otce.

6. Ve vztahu k reviznímu znaleckému posudku [Anonymizováno], odvolatel rovněž zpochybňoval jeho správnost, a to zejména s ohledem na závěry expertního odborného stanoviska [Anonymizováno], když znalkyně v doplnění revizního posudku konstatovala, že ve svém posudku neuvedla léky, jež měl dotyčný užívat. Dále má odvolatel za to, že závěry posudku revizní znalkyně nejsou správné, když i podle znalkyně posuzovaný v době před hospitalizací v sanatoriu Topas měl trpět popisovanou komorbidní symptomatikou až bludných hloubek s pocity okrádanosti, pronásledování a obavami o zdraví a o život.

7. Podle odvolatele dále znalecký posudek [Anonymizováno] trpí dalšími vadami, když si znalkyně nevyžádala k prostudování úplnou zdravotnickou dokumentaci posuzovaného a vycházela pouze z přepisu fragmentů zdravotnické dokumentace uvedené ve znaleckém posudku [Anonymizováno]. Revizní znalecký posudek je tak podle odvolatele i po jeho doplnění nepřezkoumatelný, zmatečný, neúplný, nekvalitní a nesprávný. Navíc neobjektivně uvádí pouze takové skutečnosti, jež korespondují pouze s konečným vyjádřením znalkyně, což nebylo rozptýleno ani při výslechu znalkyně. Nad to má odvolatel za to, že výslech znalkyně ohledně odborných závěrů znaleckého posudku byl zcela zbytečný, jestliže soud I. stupně nevyhověl odvolateli v jeho návrhu, aby soud nařídil konfrontaci znalkyně [Anonymizováno] s [Anonymizováno], případně se znalcem [Anonymizováno]. Za této situace měl podle odvolatele soud I. stupně vyžadovat posudek od znaleckého ústavu, když znalecké posouzení právních činů zemřelého občana patří k nejsložitějším úkolům soudní psychiatrie a různé skupiny znalců se mohou v závěrech lišit.

8. Žalovaný navrhl napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit, když závěry soudu I. stupně odpovídají provedenému důkaznímu řízení.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a odvolání žalobce důvodným neshledal, a to především z důvodu nedostatku právního zájmu na žalobcem požadovaném určení, byť soudem I. stupně učiněné právní závěry o nedůvodnosti požadovaného určovacího výroku mají oporu též ve správných závěrech soudu I. stupně o skutkovém stavu věci.

10. Jak je zřejmé z žalobního návrhu ze dne 10. 3. 2015, žalobce se domáhá určení, že členská práva a povinnosti v [Anonymizováno], spojená s nájmem bytu č. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno] m2 ([Anonymizováno]), nacházejícím se v budově č.p. [Anonymizováno], na adrese [adresa], svědčila ke dni 16. března 2013 zůstaviteli [Anonymizováno]. Uvedeného určovacího výroku se žalobce domáhá výlučně vůči žalovanému [Anonymizováno], aniž bere v úvahu též postavení samotného [Anonymizováno] v tomto sporu o členství v uvedeném družstvu a aniž bere v úvahu také práva družstva vyjadřovat se k uvedené sporné otázce členství v družstvu.

11. Podle právního názoru odvolacího soudu požadavek existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení podle § 80 o. s. ř. ve znění od 1. 1. 2014, jakož i požadavek na splnění povinnosti tvrdit a dokazovat skutečnosti, z nichž existence naléhavého právního zájmu vyplývá, je v případě určovací žaloby nezbytnou podmínkou její přípustnosti.

12. Obecně podle odvolacího soudu žalobce má právní zájem na žádaném určení tehdy, jestliže by bez tohoto určení bylo ohroženo jeho právo nebo právní vztah, na němž je zúčastněn, nebo jestliže by se jeho postavení bez tohoto určení stalo nejistým. Ke vzniku žalobcova právního zájmu na určení stačí takové chování žalovaného, jež nasvědčuje jeho úmyslu porušit právo žalobce nebo způsobit mu újmu na jeho právním postavení. Určovací žaloba je tak podle odvolacího soudu především prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než by toto jeho postavení bylo porušeno a jejím cílem je poskytnutí preventivní ochrany.

13. Podmínka naléhavého právního zájmu v případě určovací žaloby nebude podle názoru odvolacího soudu splněna, jestliže požadované určení neodstraní stav ohrožení práva nebo nezjedná efektivně jistotu v dotčeném právním vztahu. Jestliže soud dospěje k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na žádaném určení, žalobu zamítne. Nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je tak samostatným a prvořadým důvodem, pro nějž nemůže určovací žaloba obstát a jenž bez dalšího vede k jejímu zamítnutí.

14. V posuzovaném případě žalobce odůvodnil podmínku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení potřebou dosažení takového stavu, aby otec žalobce byl ke dni své smrti veden jako člen [Anonymizováno], když bez požadovaného určení nelze jako aktivum projednat členský podíl a s ním spojená práva a povinnosti v [Anonymizováno] v dodatečném dědickém řízení po zůstaviteli.

15. Podle právního názoru odvolacího soudu v tomto sporu - objektivně vzato - neskýtá jeho výsledek ani v případě požadovaného určení dostatečnou záruku, že otec žalobce bude ke dni své smrti veden jako člen [Anonymizováno], když žalobce nesleduje dosažení shody případného soudního rozhodnutí se zápisem v evidenci členů družstva, neboť družstvo není též žalovaným účastníkem řízení. Rozhodnutí o žalobou žádaném určení (ať již s jakýmkoliv výsledkem) nemůže být závazné pro uvedené družstvo právě z naznačeného důvodu, že družstvo není účastníkem daného řízení (§ 159a odst. 1 a 4 o. s. ř.). Jestliže družstvo neeviduje zůstavitele ke dni jeho úmrtí jako svého člena, stěží se může stát předmětem dědického řízení členský podíl zůstavitele v [Anonymizováno] a s ním spojená práva a povinnosti v uvedeném bytovém družstvu.

16. S ohledem na shora uvedené učinil odvolací soud pro rozhodnutí významný dílčí závěr, podle něhož podmínka naléhavého právního zájmu na žalobou požadovaném určení není v projednávaném případě podle právního názoru odvolacího soudu splněna a již z tohoto důvodu nemůže žaloba obstát.

17. Z těchto důvodů, byť odlišných od důvodů, pro něž žalobnímu návrhu nevyhověl soud I. stupně, žalobní návrh nemůže obstát a napadený zamítavý rozsudek soudu I. stupně je věcně správný. Proto odvolací soud napadený rozsudek postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo, vzhledem k plné úspěšnosti žalovaného, rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela úspěšnému žalovanému byla přiznána plná náhradu nákladů odvolacího řízení celkem ve výši 10 857 Kč představovaná náklady na právní zastoupení jeho advokátkou dle ustanovení § 6, § 7, § 9, § 11 odst. 1, § 13 a § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby jeho advokátky po 2 500 Kč, k čemu náleží 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč. Advokátce žalovaného náleží rovněž náhrada za promeškaný čas ve výši 1 250 Kč při jednání, jež se dne 26. 8. 2020 k žádosti žalobce nekonalo. Vedle toho má advokátka žalovaného právo na náhradu za promeškaný čas za 8 půlhodin po 100 Kč podle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. a dále na náhradu cestovného ve výši 1 768 Kč za dny 26. 8. 2020 a 10. 12. 2020 za cestu z [adresa] a zpět osobním automobilem [Anonymizováno] reg. zn. [SPZ]. Zástupkyně žalovaného má rovněž podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. právo na náhradu za advokátem odvedenou DPH ve výši 1 439 Kč.

19. Proto bylo rozhodnuto v bodu II. výroku tohoto rozsudku tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech odvolacího řízení částku 10 857 Kč k rukám zástupkyně žalovaného.