o neplatnost usnesení členské schůze ze dne 8. 1. 2020, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. března 2021, č. j. 72 Cm 31/2020-54

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 28. 1. 2020 domáhala se navrhovatelka, aby soud vyslovil neplatnost usnesení členské schůze [právnická osoba] (dále jen „družstvo“), ze dne 8. 1. 2020, kterým bylo rozhodnuto o prodeji bytové jednotky č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] (dále jen „byt“) paním [Anonymizováno] a [Anonymizováno] do podílového spoluvlastnictví za kupní cenu 1 600 000 Kč a pověřeno představenstvo družstva uzavřít s jmenovanými kupní smlouvu.

2. Navrhovatelka tvrdila, že je členkou družstva od 19. 1. 2012 a užívá předmětný byt jako členka družstva; navíc k němu má předkupní právo. Upozorňovala na to, že v souladu s účelem bytového družstva, které má zajišťovat bytové potřeby svých členů, bylo družstvo povinno nabídnout byt ke koupi napřed jí, jako uživatelce bytu, poté ostatním členům družstva, a až následně třetím osobám. Kupující jsou navíc rodinnými příslušnicemi právního zástupce družstva [Anonymizováno]. Navrhovatelka dále namítala, že podle stanov družstva je k převodu vlastnického práva k družstevním bytům, budovám a pozemkům třeba souhlasu všech členů družstva, kteří jsou nájemci těchto družstevních bytů; souhlas vyžaduje úředně ověřené podpisy. Takový souhlas však udělen nebyl. Prodejem bytu do vlastnictví rodinným příslušnicím svého právního zástupce, které nejsou členky družstva, porušila členská schůze dobré mravy.

3. Družstvo uvedlo, že navrhovatelce byt nabídlo ke koupi za cenu 1 599 000 Kč dopisem ze dne 6. 6. 2018, na kterou navrhovatelka reagovala kladně. Družstvo jí proto poslalo k odsouhlasení návrh kupní smlouvy, kterou však navrhovatelka odmítla uzavřít dopisem ze dne 17. 1. 2019; potvrdila to i na následné členské schůzi. Předkupní právo navrhovatelky tak zaniklo. Družstvo tak mohlo prodat byt jinému zájemci za cenu, která nesměla být nižší, než cena nabídnutá navrhovatelce. Ostatně družstvo již v roce 2012 nabízelo navrhovatelce členství za členský vklad ve výši 1 073 750 Kč. Navrhovatelka je sice členkou družstva, avšak členství nabyla od právní předchůdkyně, které byl družstevní byt předtím převeden do vlastnictví, a nabytím členství se tak její předchozí nájemní vztah k družstvu nezměnil na nájem družstevního bytu. Navrhovatelka se na pořízení tohoto bytu nepodílela členským vkladem. Družstvo navíc převedlo všechny byty do vlastnictví členů, kteří byli předtím nájemci družstevních bytů, fakticky tak již nezajišťuje bytové potřeby svých členů, a pozbylo tedy charakter bytového družstva. Protože pak byt není bytem družstevním, mohli členové družstva rozhodnout o jeho prodeji komukoli, a jejich rozhodnutí tak nemůže být v rozporu s dobrými mravy.

4. Soud prvního stupně napadeným usnesením návrh zamítl (výrok I.) a družstvu přiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.). Po skutkové stránce zjistil, že družstvo je vlastníkem bytu. Na členské schůzi dne 8. 1. 2020 bylo konstatováno, že družstvo obdrželo dvě nabídky na odkoupení bytu za 1 600 000 Kč, a to od navrhovatelky s dcerou a od paní [Anonymizováno]. Předsedající nechal hlasovat napřed o prodeji navrhovatelce (1 hlas pro, 14 proti, 2 se zdrželi) a potom o prodeji paním [Anonymizováno] (14 hlasů pro, 1 proti, 2 se zdrželi). Členská schůze potom přijala napadené usnesení. Podle stanov družstva nesmí družstvo převést vlastnické právo k družstevnímu bytu bez předchozího souhlasu s převodem a s podmínkami tohoto převodu, uděleného všemi členy družstva, kteří jsou nájemci těchto družstevních bytů, nebo jim vzniklo právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu; souhlas musí být udělen písemně s úředně ověřenými podpisy. Podmínkou pro vznik práva člena na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu je, že se člen podílí nebo jeho právní předchůdce podílel na pořízení bytu nebo zhodnocení domu dalším členským vkladem. O dispozicích s byty a nebytovými prostory rozhoduje podle stanov členská schůze. Navrhovatelka nečinila sporným, že členská schůze byla řádně svolána. Navrhovatelka se nestala členkou družstva (zde má soud prvního stupně v odstavci 26 odůvodnění překlep) nájemní smlouvou z 1. 4. 2003; družstvo jí byt pronajalo jako nečlence družstva. Členkou družstva se navrhovatelka stala až na základě dohody o převodu členských práv a povinností, kterou dne 19. 1. 2012 uzavřela s [Anonymizováno]; s převodem práv a povinností však nebylo spojeno právo na uzavření nájemní smlouvy k bytu. Navrhovatelka ani netvrdila, že by se podílela na pořízení bytu dalším členským vkladem. Družstvo nabídlo navrhovatelce byt ke koupi, ta však nabídku za cenu 1 599 000 Kč odmítla. Soud prvního stupně zjistil rovněž, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2014, č. j. 75 Cm 77/2012-56, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2016, č. j. 14 Cm 467/2014-86, byl zamítnut návrh navrhovatelky na určení povinnosti družstva uzavřít s ní nájemní smlouvu o nájmu družstevního bytu.

5. Po právní stránce soud prvního stupně konstatoval, že navrhovatelka není členkou družstva s právem nájmu k předmětnému bytu. Její nájemní smlouva byla uzavřena podle obecných ustanovení o nájemní smlouvě. Na převod vlastnického práva k bytu se tak nevztahuje omezení čl. 4 stanov a § 751 odst. 1 z. o. k.; k jeho převodu tak nebylo potřeba souhlasu všech členů družstva s úředně ověřenými podpisy. Družstvo splnilo i svou povinnost nabídnout byt navrhovatelce ke koupi podle § 1187 odst. 1 o. z.; odmítnutím nabídky předkupní právo zaniklo. Pokud si navrhovatelka později své odmítnutí rozmyslela, nezakládá to neplatnost napadeného usnesení. Soud prvního stupně neshledal ani rozpor napadeného usnesení s dobrými mravy, neboť bylo v kompetenci členské schůze vybrat zájemce o koupi bytu.

6. Proti tomuto usnesení podala odvolání navrhovatelka, odmítajíc právní názor soudu prvního stupně, podle kterého existuje dvojí členství v bytovém družstvu, tedy takové členství, kdy navrhovatelka je sice řádnou členkou družstva, avšak není členkou s právem uzavření nájemní smlouvy k bytu. Navrhovatelka je členkou družstva a nájemkyní bytu, a proto se na ni vztahuje omezení čl. 4 stanov a § 751 odst. 1 z. o. k., neboť má stejná práva a povinnosti jako každý jiný družstevník. Podle čl. 4 odst. 2 stanov není možné disponovat s nemovitým majetkem družstva jinak než se souhlasem všech družstevníků, projeveným písemně s ověřenými podpisy. Totéž plyne podle navrhovatelky i z § 751 z. o. k. Tento postup se nepoužije jen tehdy, pokud družstvo převádí družstevní byt do vlastnictví člena družstva, který je jeho nájemcem. Soudu prvního stupně nepřísluší spekulovat, kdo byl členem družstva, který hlasoval proti napadenému usnesení. Navrhovatelka byt rekonstruovala a tím jej zhodnotila. Členská schůze tedy měla při prodeji bytu dát přednost navrhovatelce. Soud prvního stupně se podle navrhovatelky nezabýval prakticky vůbec otázkou dobrých mravů.

7. U jednání odvolacího soudu upozornila navrhovatelka na účel bytového družstevnictví, kterým je uspokojování oprávněných bytových potřeb svých členů. Navrhovatelka v bytě bydlí a uspokojuje tím svou bytovou potřebu; nemá možnost zajistit si jiné bydlení. Představenstvu družstva vypršel mandát a je otázkou, zda byla členská schůze svolána řádně. Navrhovatelka navrhla, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí a návrhu vyhověl, nebo aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Družstvo ve svém vyjádření považovalo napadené usnesení za správné po skutkové a právní stránce. Upozornilo na to, že navrhovatelce bylo v minulosti nabízeno členství v družstvu a byl jí i byt nabídnut ke koupi. Pokud se členové družstva rozhodli prodat byt osobám, v něž mají důvěru, nemohli tím porušit dobré mravy. Družstvo navrhlo napadené usnesení potvrdit.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací zjistil, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, avšak neshledal je důvodným.

10. Napadené usnesení je třeba posuzovat podle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění ke dni konání členské schůze (dále jen „z. o. k.“), totéž platí i pro aplikovatelné znění občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“).

11. Podle § 663 z. o. k. každý člen družstva, člen představenstva nebo kontrolní komise nebo likvidátor se mohou dovolávat neplatnosti usnesení členské schůze podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami (odstavec 1 věta první). Důvodem neplatnosti usnesení členské schůze je i jeho rozpor s dobrými mravy (odstavec 2).

12. Podle § 212 odst. 1 věty druhé o. z. korporace nesmí svého člena bezdůvodně zvýhodňovat ani znevýhodňovat a musí šetřit jeho členská práva i oprávněné zájmy.

13. Podle § 727 odst. 1 z. o. k. bytové družstvo může být založeno jen za účelem zajišťování bytových potřeb svých členů.

14. Podle § 729 odst. 1 z. o. k. družstevním bytem nebo družstevním nebytovým prostorem (dále jen „družstevní byt“) se rozumí byt nebo nebytový prostor, který je v budově ve vlastnictví nebo ve spoluvlastnictví bytového družstva, nebo který je ve vlastnictví nebo ve spoluvlastnictví bytového družstva, a bytové družstvo jej poskytlo do nájmu členovi bytového družstva, který se sám nebo jeho právní předchůdce na jeho pořízení podílel členským vkladem.

15. Podle § 751 z. o .k. bytové družstvo nesmí převést vlastnické právo k družstevním bytům nebo budovám s družstevními byty nebo pozemkům jimi zastavěným a s nimi věcně souvisejícím, ledaže s podmínkami převodu předem souhlasí všichni členové bytového družstva, kteří jsou nájemci těchto družstevních bytů, a všichni členové družstva, kteří mají podle platného znění stanov právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu (odstavec 1). Souhlas podle odstavce 1 musí mít písemnou formu s úředně ověřeným podpisem. Udělený souhlas je závazný i pro právního nástupce osoby, která jej udělila (odstavec 2). Odstavce 1 a 2 se nepoužijí, jestliže se jedná o převody družstevních bytů a družstevních nebytových prostorů do vlastnictví členů bytového družstva, kteří jsou jejich nájemci (odstavec 3).

16. Jestliže v projednávané věci nebylo sporné, že navrhovatelka nepřispěla na pořízení bytu členským vkladem, není byt užívaný navrhovatelkou bytem družstevním ve smyslu § 729 odst. 1 z. o. k. Právní předchůdkyně navrhovatelky paní [Anonymizováno] sice členským vkladem přispěla na pořízení bytu, avšak bytu jiného, který jí již byl převeden do vlastnictví, a navrhovatelka tak od ní sice nabyla členská práva a povinnosti, jejichž součástí však nebyl další členský vklad, který by byl příspěvkem na pořízení bytu.

17. Ustanovení § 729 z. o. k. zavádí pro potřebu zákona o obchodních korporacích definici pojmu „družstevní byt“. Družstevním bytem podle uvedeného zákona tak není každý byt ve vlastnictví bytového družstva, nýbrž jen takový byt, který je v nájmu člena, jenž na pořízení bytu přispěl (dalším) členským vkladem. Uvedená definice platí také pro podmínku převodu družstevního bytu podle § 751 z. o. k. - vyžaduje se úředně ověřený písemný souhlas nikoli všech členů družstva, nýbrž jen těch členů družstva, kteří jsou nájemci převáděných družstevních bytů, případně těch členů družstva, kteří mají právo na uzavření nájemní smlouvy k družstevnímu bytu. Soud prvního stupně ze stanov družstva zjistil, že právo na uzavření takové nájemní smlouvy je podmíněno poskytnutím dalšího členského vkladu. Navrhovatelka tak není nájemkyní družstevního bytu, ani nemá právo na uzavření nájemní smlouvy k družstevnímu bytu. Totéž ostatně konstatovaly soudy pravomocně již v předchozím řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 75 Cm 77/2012.

18. Závěr soudu prvního stupně, že napadené usnesení není neplatné pro rozpor s § 751 z. o. k., je tedy správný.

19. Zbývá posoudit, zda napadené usnesení není neplatné pro rozpor s účelem bytového družstva, se zásadou rovnosti členů, resp. s dobrými mravy.

20. Předně lze souhlasit s tím, že účelem bytových družstev je zajišťování bytových potřeb svých členů. To bytová družstva zajišťují tak, že z členských vkladů svých členů pořizují nebo staví domy a byty, a tyto domy a byty pronajímají svým členům, případně byty převádějí do jejich vlastnictví. V projednávané věci družstvo svůj účel již splnilo - zajistilo bytové potřeby těch členů, kteří přispěli na pořízení domu tím, že jim byty převedlo do vlastnictví. Činilo tak i v případě navrhovatelky, které nabídlo přispět na zhodnocení domu dalším členským vkladem proti uzavření nájemní smlouvy k družstevnímu bytu (to zjistil již soud prvního stupně z rozhodnutí v řízení sp. zn. 75 Cm 77/2012). Této nabídky navrhovatelka nevyužila a nevyužila ani nabídky na koupi bytu podle § 1187 odst. 1 o. z. Námitku navrhovatelky, že se družstvo nestará o její bytové potřeby, tak odvolací soud nepovažuje za oprávněnou.

21. Podle ustálené judikatury se práva a povinnosti člena družstva dělí na práva a povinnosti vztahující se ke konkrétnímu bytu a na práva a povinnosti, která příslušejí každému členu družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu. Rozlišováni jsou tak tzv. bydlící a nebydlící členové (viz např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 31 Cdo 1147/2012, uveřejněný pod R 7/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvedené rozlišení je založeno na tom, zda daný člen nebo jeho právní předchůdce přispěl na pořízení (případně zhodnocení) bytu nebo domu dalším členským vkladem, a nejde tak o neodůvodněné zvýhodnění nebo znevýhodnění ve smyslu § 212 odst. 1 druhé věty o. z.

22. K námitce rozporu napadeného usnesení členské schůze s dobrými mravy odvolací sodu dodává, že v případě navrhovatelky se jednalo již o třetí možnost, jak si zajistit stálé bydlení a naplnit svou bytovou potřebu, přičemž předchozí dvě možnosti navrhovatelka nevyužila. I na napadené členské schůzi dal předsedající družstva hlasovat nejdříve o návrhu navrhovatelky s dcerou na koupi bytu. Jestliže členové družstva tento návrh svou většinou neschválili a dali přednost jinému zájemci, je podle názoru odvolacího soudu třeba takové rozhodnutí respektovat. Předchozí chování navrhovatelky ostatně nezakládalo záruku, že od svého záměru byt odkoupit znovu neodstoupí, jako se tomu stalo již v minulosti. Postoj členské schůze vůči navrhovatelce je tak i lidsky pochopitelný. Pro úplnost nutno konstatovat, že navrhovatelka i po změně vlastníka bytu zůstane podle § 2221 odst. 1 nájemkyní bytu; práva a povinnosti z nájmu přejdou na nového vlastníka. S ním také navrhovatelka vypořádá případné úpravy bytu (§ 2263 a násl. o. z.). Za nemravnou potom bez dalšího nelze považovat ani skutečnost, že napadeným usnesením byl schválen prodej bytu rodinným příslušníkům právního zástupce družstva, jestliže jiný člen družstva o byt zájem nejevil a podmínky koupě nebyly výhodnější, než pro jiné zájemce.

23. Pro úplnost odvolací soud doplňuje, že z pouhé skutečnosti, že ke dni jednání odvolacího soudu uplynulo statutárnímu orgánu družstva funkční období, nelze pro otázku platnosti napadeného usnesení členské schůze nic dovozovat.

24. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

25. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšnému družstvu. Náklady družstva sestávají z

a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 3 úkonech právní služby (2 písemná vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 9 300 Kč,

b. 3 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 900 Kč.