o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků ze dne 15. května 2019, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2021 č. j. 80 Cm 41/2020-54,

Návrhem došlým soudu prvního stupně dne 15. července 2019 se navrhovatel jako člen účastníka domáhal vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění účastníka, které se konalo 15. května 2019 a rozhodlo o schválení účetní závěrky za rok 2018.

Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 18. ledna 2021 č. j. 80 Cm 41/2020-54 tak, že „Návrh na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění účastníka konaného dne 15. května 2019 o schválení účetní závěrky na rok 2018 se zamítá.“ (výrok I.), „Navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi na účet jeho právního zástupce částku 16 456, a to do tří dnů od právní moci usnesení.“ (výrok II.).

Proti usnesení soud prvního stupně podal navrhovatel odvolání.

Před zahájením samotného jednání odvolacího soudu dne 16. března 2022 předseda senátu zdůraznil judikaturu senátu 26 Cdo Nejvyššího soudu ohledně otázky tzv. přehlasovaného vlastníka ve smyslu § 1209 odst. 1 obč. zák., kdy je za takové považován toliko ten, který buďto účastnil se shromáždění a hlasoval výslovně proti či případně ten který by se neúčastnil shromáždění nikoli ze své viny - v důsledku chybného oznámení o konání shromáždění. Poučil navrhovatele o tom, že se lze vzít kdykoli během řízení, tzn. i nyní před zahájením vlastního jednání, zpět odvolání případně návrh. Zástupce navrhovatele na to výslovně vzal odvolání zpět. Navrhl též odvolací řízení zastavit a přiznat účastníkovi právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v redukované výši. Zástupkyně dalšího účastníka souhlasila se zpětvzetím odvolání. Požadovala náhradu nákladů odvolacího řízení, a to za 1 úkon 3 100 Kč, 1x paušální náhradu 300 Kč a dále za půl úkonu 1 550 Kč a 1 paušální náhradu hotových výdajů 300 Kč.

Vrchní soud v Praze jako odvolací soud v důsledku tohoto procesního úkonu účastníka řízení zastavil odvolací řízení podle ustanovení § 207 odst. 2 o. s. ř.

Zastavuje-li soud řízení, zabývá se podle § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení nejprve tím, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění se posuzuje výlučně z procesního hlediska. Tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, přizná soud dalšímu účastníkovi (ostatním účastníkům) náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil (vynaložili) k uplatnění nebo bránění práva. V daném případě navrhovatel zpětvzetím odvolání procesně zavinil zastavení odvolacího řízení, a proto je podle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. (ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) povinen nahradit náhradu nákladů odvolacího řízení dalšímu účastníkovi. Ty sestávají z odměny advokáta za vyjádření účastníka k odvolání ze dne 7. 3. 2022 (dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4, písm. c) vyhl.č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/), za nějž náleží odměna 3 100 Kč a odměny v poloviční výši mimosmluvní odměny dle § 14 odst. 2 vyhlášky ve výši 1 550 Kč za dostavení se k jednání, které se nekonalo a dále náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč (přičemž náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč), celkem 5 250 Kč.