o doplnění listin do sbírky listin obchodního rejstříku, o odvolání obchodní společnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2023, č. j. C 209301/RD32/MSPH, Fj 87543/2023/MSPH,

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně obchodní společnosti [právnická osoba] (dále též jen společnost) uložil pořádkovou pokutu ve výši 10 000 Kč s tím, že je ji nutno zaplatit na soudem specifikovaný účet u České národní banky.

2. Soud prvního stupně poukázal na povinnost společnosti zakládat do sbírky listin účetní závěrky s tím, že společnost povinnost zakládat do sbírky listin účetní závěrky za roky 2016 až 2021 neplní. Rejstříkový soud poukázal na to, že společnost byla soudem vyzvána k doložení listin povinně zakládaných do sbírky listin, přičemž ani po marném uplynutí lhůty (jednoho měsíce od doručení usnesení) svoji zákonnou povinnost společnost nesplnila. Proto jí soud uložil s odkazem na ustanovení § 104 z. v. r. pořádkovou pokutu ještě při spodní hranici zákonné sazby ve výši 10 000 Kč.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně ohledně uložené pořádkové pokuty podala společnost včasné odvolání, v němž uvedla následující stěžejní odvolací námitky:

1) Společnost byla za naprosto identický přestupek, tj. neuložení účetních dokladů do obchodního rejstříku za roky 2016 - 2021 již jednou obviněna Finančním úřadem pro hlavní město Prahu a na základě platebního příkazu jí byla vyměřena pokuta, kterou uhradila.

2) Pro zachování právního charakteru státu je vyloučeno, aby stát jeden a tentýž skutek šetřil a trestal skrze své správní orgány vícekrát, a to s ohledem na zásadu, že za - jeden trestný čin/přestupek má následovat jeden trest.

3) Rozhodnutí o pokutě udělené soudem, „zastoupeným [jméno FO]“ nebylo činěno v jakékoliv souvislosti se standardním výkonem jeho agendy, nestranně a nepodjatě, o čemž odvolatelka podle svých slov může předložit písemně důkazy i ústní svědectví, která konkrétní osoba z řad pracovníků justice za tímto ve skutečnosti stojí, koho tato osoba úkolovala a snažila se řešit svůj soukromý osobní problém a spor s místním obchůdkem s botami.

4) Soudem požadované účetní závěrky jsou dokumentem, jenž obsahuje řadu citlivých údajů a informací, jež jsou podle jiných českých zákonů neveřejné a mohou k nim mít přístup a pracovat s nimi jen osoby a instituce k tomu určené.

5) Poskytnuté informace dostupné v obchodním rejstříku jsou dostupné komukoliv z 8,5 miliardy lidí na planetě, což pošlapává podle odvolatelky práva osob fyzických či právnických.

4. Z obsahu odvolání vyplývá požadavek změny napadeného rozhodnutí tak, aby pořádková pokuta nebyla společnosti ukládána.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 121/2008 Sb. „Vyšší soudní úředník je vyloučen z provedení úkonu soudu z obdobných důvodů, které zvláštní zákon stanoví pro vyloučení soudce. Jakmile se vyšší soudní úředník dozví o skutečnostech, pro které by mohl být vyloučen, oznámí to neprodleně předsedovi senátu. V řízení může do doby, než je o vyloučení rozhodnuto, učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.“ Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

7. Odvolací soud byl povinen se předně vypořádat s námitkou podjatosti rozhodujícího vyššího soudního úředníka. K tomu odvolací soud uvádí, že rozhodnutí o vyloučení soudce či rozhodujícího vyššího soudního úředníka (dále též pouze „úředník“ či „v.s.ú.“) podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci/úředníkovi/ (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Soudce či rozhodujícího vyššího soudního úředníka lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zjevně brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě a je-li taková pochybnost (objektivně posuzováno) dána. K důvodům vyloučení podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův/úředníkův poměr k projednávané věci může vyplývat především z jeho přímého právního zájmu na projednávané věci. Tak tomu je v případě, kdyby soudce/úředník sám byl účastníkem řízení. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení. Žádné takové rozhodné a právně relevantní okolnosti však z obsahu předloženého rejstříkového spisu nevyplývají. Odvolací soud tedy neshledal, že by [jméno FO] coby v této věci rozhodující v.s.ú. byl podjatý, resp. že by vůbec existoval jakýkoliv důvod pochybovat o její nepodjatosti.

8. Jak již bylo uvedeno ve výše citovaném ustanovení zákona, důvodem k vyloučení soudce (přísedícího)/úředníka nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího)/úředníka v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Rozhodl-li tedy v projednávaném případě příslušný vyšší soudní úředník o uložení pořádkové pokuty v rozporu s právním názorem odvolatelky o nezákonnosti požadavku na předložení příslušných listin, nemůže tato skutečnost vést k závěru o podjatosti uvedeného úředníka. Odvolatelka nepředložila ani neoznačila a nenavrhla žádné jiné konkrétní důkazy nasvědčující tomu, že by uvedený vyšší soudní úředník nerozhodoval nestranně. V daném případě proto neexistuje žádná právně relevantní skutečnost, jež by nasvědčovala, byť jen potencionálně, o podjatosti rozhodujícího úředníka.

9. Povinnost osob zapsaných ve veřejném rejstříku vedeném soudem předkládat k založení do sbírky listin zákonem stanovené listiny je založena § 72 odst. 1 z. v. r. Podle tohoto ustanovení zákona zapsaná osoba předloží bez zbytečného odkladu od vzniku rozhodné skutečnosti rejstříkovému soudu listiny zakládané do sbírky listin. Pro všechny obchodní společnosti a družstva platí povinnost zakládat do sbírky listin listiny dle § 66 písm. c) z. v. r. ve spojení s § 21a odst. 4 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Proto i společnost s ručením omezeným je povinna založit do sbírky listin příslušné účetní závěrky.

10. Odvolací soud dále konstatuje, že povinnost osob zapsaných v obchodním rejstříku předkládat soudu listiny, které se zakládají do sbírky listin, byla výslovně stanovena před desítkami let již obchodním zákoníkem s účinností od 1. 7. 1996, a to § 27a obchod. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2005, a s účinností od 1. 7. 2005 v § 38k obchod. zák. V § 38i obchod. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2013 byl uveden výčet listin, jejichž založení do sbírky listin zákon požadoval (účetní závěrky byly uvedeny pod písm. c/ prvního odstavce tohoto ustanovení zákona).

11. Podle § 3 odst. 1 z. v. r. rejstříkový soud uveřejní…... listiny uložené ve sbírce listin způsobem umožňujícím dálkový přístup a umožní získat úředně ověřený elektronický opis. Podle § 4 odst. 1 z. v. r. na žádost vydá rejstříkový soud listinný úředně ověřený částečný nebo úplný opis ...listiny uložené ve sbírce listin....

12. Uvedeným způsobem zákon vymezuje naplňování principu formální publicity veřejných rejstříků vedených rejstříkovými soudy, přičemž ve smyslu § 2 odst. 1 z. v. r. je součástí veřejných rejstříků i sbírka listin. Tedy i na sbírku listin se vztahuje princip formální publicity. Tento princip zajišťuje osobám zapsaným do veřejného rejstříku a třetím osobám dosažitelnost informací zapsaných ve veřejném rejstříku vedeném soudy a dosažitelnost informací vyplývajících z listin obligatorně zakládaných do sbírky listin obchodního rejstříku. Těmito informacemi jsou zákonem stanovené údaje týkající se vnitřního právního režimu příslušné zapsané osoby, některých ekonomických ukazatelů a dalších skutečností. Nezaložení zákonem určené listiny do sbírky listin ze strany povinné osoby (ve veřejném rejstříku zapsané osoby) znamená nepřípustnou blokaci realizace zákonného principu formální publicity.

13. Zákon o veřejných rejstřících posílil míru sankcí proti protiprávně jednajícím zapsaným osobám, jež neplněním svých zákonných povinností blokují možnost získání informací ze sbírky listin veřejných rejstříků vedených rejstříkovými soudy. Proto podle § 104 z. v. r., předseda senátu může uložit pořádkovou pokutu zapsané osobě tehdy, jestliže neuposlechla výzvy rejstříkového soudu, aby mu sdělila skutečnosti nebo předložila listiny potřebné k rozhodnutí v řízení zahájeném bez návrhu nebo aby mu předložila listiny, které podle tohoto nebo jiného zákona mají být založeny do sbírky listin; pořádkovou pokutu lze uložit až do výše 100 000 Kč.

14. V daném případě stojí proti sobě právo na dosažitelnost informací o zapsaných osobách, mj. obchodních společnostech (realizované právě zákonnou povinností zakládat do sbírky listiny stanovené listiny a mj. i účetní závěrky), a na druhé straně zájem zapsaných osob na utajení, resp. nezveřejňování citlivých informací.

15. Podle právního názoru odvolacího soudu se při kolizi dvou (či více) chráněných subjektivních práv, jak tomu je v projednávaném případě, uplatní princip proporcionality (neboli spravedlivá únosnost v užším slova smyslu). Dojde-li proto ke konfliktu mezi konkurujícími si subjektivními právy, mělo by právo tento spor řešit takovým způsobem, aby „oběť“ přinesená v podobě omezení (zásahu do) základního práva se nedostala do nepoměru s užitkem, který byl tímto omezením dosažen ve prospěch veřejnosti.

16. Ze současné zákonné úpravy je zřejmé, že u zákonodárce převážil zájem třetích osob na dostupnosti informací před zájmem dotčených subjektů na ochraně předmětných informací. Třetími osobami není míněna jen „konkurence“ (tedy konkurující si obchodní společnosti), mající stejnou zákonnou povinnost - zakládat mj. účetní závěrky do sbírky listin, ale i jiné podnikatelské či nepodnikatelské subjekty, které mají nepochybně právo vědět „s kým mají tu čest“, než se rozhodnou s někým uskutečnit určité právní jednání (např. než uzavřou určitou smlouvu nebo než zadají nějaké obchodní společnosti větší zakázku na dodávku většího celku služeb, zboží apod.). Toto právní jednání, resp. právní vztahy coby jeho důsledek může mít pro subjekt vstupující do obchodního vztahu s jiným (do obchodního rejstříku zapsaným subjektem) zásadní význam a následky, a to i fatální např. z hlediska dobytnost pohledávek vůči dlužníkovi.

17. Zájem na jisté míře transparentnosti v rejstříku zapsaných subjektů tak nepochybně převažuje nad jejich ryze soukromým zájmem na případném utajení ekonomických informací o své činnosti, přičemž účetní závěrka je nepochybně zdrojem informací, ze kterého lze důvodně usuzovat na to, zda jde o ekonomicky stabilní či naopak nestabilní obchodní společnost a částečně z ní lze usuzovat i na platební schopnost, resp. neschopnost takové společnosti. Uvedené přitom platí s jistou výhradou, neboť účetní závěrky vypovídají striktně vzato jen o příslušném účetním období, za které jsou zpracovány. Přesto mají takové informace poměrně vysokou vypovídací hodnotu o ekonomické situaci společnosti. Takové informace jsou důležité pro všechny třetí osoby, které s ní budou vstupovat do obchodních vztahů při kontraktačním procesu, ale i např. pro potencionální zaměstnance, kteří se budou ucházet o práci v takové obchodní společnosti apod. či pro stávající zaměstnance, zda setrvávat ve společnosti, jejíž ekonomická situace se může stát nejistou.

18. Lze tedy shrnout, že právě zájem třetích osob na dosažitelnosti informací ekonomického charakteru o zapsaných osobách, mj. obchodních společnostech, resp. na výše popsané transparentnosti informací, je podle právního názoru odvolacího soudu zákonem chráněným obecným zájmem zmíněným v čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Z těchto důvodů proto také odvolací soud nedospěl ani k závěru, že zákon, jehož bylo při řešení projednávané věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, a tudíž neshledal žádný právní důvod pro předložení věci Ústavnímu soudu ve smyslu článku 95 odst. 2 Ústavy.

19. Odvolací soud v této souvislosti poukazuje i na skutečnost, že předmětná zákonná úprava ohledně povinnosti zveřejňovat účetní závěrky u zapsaných obchodních společností do obchodního rejstříku jejich uložením do sbírky listin je zcela v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/101/ES ze dne 16. září 2009 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 48 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření, neboť dle kapitoly 2 - zveřejňování, článek 2 písm. f) „Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění povinného zveřejňování alespoň následujících listin a údajů týkajících se společností uvedených v článku 1: účetní doklady za každé účetní období, které je třeba zveřejnit v souladu se směrnicemi Rady 78/660/EHS, 83/349/EHS, 86/635/EHS a 91/674/EHS“.

20. Na podporu uvedené argumentace odvolací soud považuje za nezbytné poukázat také na usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 4. 2015 sp. zn. II. ÚS 2984/14, v němž Ústavní soud uvedl, že v jím projednávaném případě byl podstatou ústavní stížnosti nesouhlas stěžovatelky s náhledem rejstříkového a odvolacího soudu na její povinnost předložit zákonem požadované listiny, které jsou povinně zakládány do sbírky listin a bylo nutno řešit, zda obsah těchto listin může být s ohledem na ochranu informací, které stěžovatelka považuje za své obchodní tajemství, upraven či nikoli. Ústavní soud poukázal na svoji praxi zabývající se touto problematikou a konstatoval, že v minulosti v otázce předkládání listin obsahujících údaje o osobách fyzických a právnických a o jejich majetkových poměrech za účelem jejich zařazení do sbírky listin ani v jednom z dosud projednávaných případů neshledal porušení ústavně zaručených práv tehdejších stěžovatelů.

21. Konečně shora uvedený právní názor odvolacího soudu má oporu i v legislativním vývoji právní úpravy předmětné otázky, kdy zákon o veřejných rejstřících, který byl přijat v důsledku zásadních změn v oblasti soukromého práva, k 1. 1. 2014, nahradil mj. dosavadní právní úpravu evidence podnikatelů obsaženou v nyní již zrušeném zákoně č. 513/1991 Sb. (dále jen obchod. zák.).

22. Ustanovení § 66 zákona o veřejných rejstřících uvádí výčet dokumentů povinně zakládaných do sbírky listin (dříve shodně upraveno ustanovením § 38i obchod. zák.), mezi něž patří i po stěžovatelce požadované účetní závěrky, přičemž zákon o veřejných rejstřících neuvádí žádné důvody, pro které by bylo možno předložení těchto dokumentů za účelem jejich založení do sbírky listin odmítnout či v jejich rámci znemožnit čitelnost některých, tam uváděných údajů.

23. Podle ustanovení § 104 zákona o veřejných rejstřících dále platí, že předseda senátu může uložit pořádkovou pokutu zapsané osobě tehdy, jestliže neuposlechla výzvy rejstříkového soudu, aby mu sdělila skutečnosti nebo předložila listiny potřebné k rozhodnutí v řízení zahájeném bez návrhu nebo aby mu předložila listiny, které podle tohoto nebo jiného zákona mají být založeny do sbírky listin; pořádkovou pokutu lze uložit až do výše 100 000 Kč.

24. Podle posledně uvedeného ustanovení postupoval soud rovněž v nyní projednávané věci. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že soud prvního stupně při ukládání pořádkové pokuty odvolatelce postupoval v souladu s příslušnými právními předpisy a své rozhodnutí řádně, byť stručně, odůvodnil. Odvolací soud má tak za to, že výše uvedená zákonná úprava listin povinně zveřejňovaných ve sbírce listin sleduje legitimní cíl, když důvodem pro založení předmětných účetních závěrek do sbírky listin je, že se jedná o dokumenty, z nichž lze zjistit stav hospodaření zapsaných subjektů, jak bylo rozebráno shora.

25. Důvodné nejsou podle právního názoru odvolacího soudu ani ostatní stěžejní odvolací námitky poukazující na tvrzené opakované uložení pokuty za totéž jednání.

26. Jak již bylo naznačeno podle § 104 z. v. r. předseda senátu může uložit pořádkovou pokutu zapsané osobě také tehdy, jestliže neuposlechla výzvy rejstříkového soudu, …… aby mu předložila listiny, které podle tohoto nebo jiného zákona mají být založeny do sbírky listin; pořádkovou pokutu lze uložit do výše 100 000 Kč. Dle § 105 z. v. r. neplní-li zapsaná osoba povinnosti podle § 104 opakovaně…..

27. Z uvedených ustanovení zákona vyplývá, že podmínkou uložení pořádkové pokuty za nepředložení listin (ohledně nichž je dána zákonná povinnost založit je do sbírky listin příslušného veřejného rejstříku) je existence bezvýsledné výzvy rejstříkového soudu k jejich předložení. Pořádková pokuta udělená podle § 104 z. v. r. je speciálním případem pořádkového opatření a lze ji ukládat i opakovaně, a to právě za účelem napravení nezákonného stavu. Smyslem postupu podle § 104 z. v. r. je tedy přimět povinný subjekt ke splnění zákonné povinnosti. Obdobně na smysl pořádkové pokuty nahlíží i odborná právní teorie např. v komentáři k § 53 o. s. ř. Drápal,L.,Bureš,J., a kol. - Občanský soudní řád, komentář k 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009. Podle teorie nesplní-li osoba řádně výzvu soudu ve stanovené lhůtě, soud uloží této osobě pořádkovou pokutu ve výši, která bude povinný subjekt motivovat k plnění povinností. Pokutu lze ukládat i opakovaně,….

28. Uvedené týkající se § 53 o. s. ř. znamená, že odvolatelkou uváděná zásada „ne bis in idem“ předmětné zákonné ustanovení zcela popírá, jestliže lze pořádkovou pokutu ukládat za stejný skutek i opakovaně.

29. Také při aplikování ustanovení o ukládání dalších pořádkových pokut dle § 104 z. v. r. by odvolatelkou namítaná nemožnost ukládat pokuty opakovaně byla v rozporu se smyslem předmětného ustanovení, když odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně nemá pochyb o tom, že uvedené ustanovení umožňuje rejstříkovému soudu opakovaně ukládat pořádkové pokuty ke zjednání nápravy. Proto podle právního názoru odvolacího soudu ani případně již uložená sankce za přestupek finančním úřadem, coby správním orgánem, nebrání ukládání pořádkových pokut dle § 104 z. v. r. rejstříkovým soudem.

30. K odvolatelkou uváděné zásadě ne bis in idem odvolací soud podpůrně poukazuje na právní větu, jež byla přijata Nejvyšším soudem ve vztahu k jeho usnesení ze dne 29. 5. 2019 sp. zn. 5 Tdo 115/2019, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 24/2020, podle níž pořádková pokuta podle § 53 odst. 1 o. s. ř. není sankcí trestněprávní povahy a její uložení dlužníkovi (resp. osobě za něj jednající) v insolvenčním řízení z důvodu, že nevyhověl výzvě insolvenčního správce ani insolvenčního soudu a nepředložil požadované dokumenty, nezakládá překážku věci rozhodnuté s účinkem ne bis in idem, která by vylučovala trestní postih dlužníka za přečin porušení povinnosti v insolvenčním řízení.

31. Konečně odvolací soud poukazuje i na ustanovení § 105 z. v. r. dle kterého neplní-li zapsaná osoba povinnosti podle § 104 z. v. r. opakovaně nebo může-li takové neplnění mít závažné důsledky pro třetí osoby a je na tom právní zájem, může rejstříkový soud i bez návrhu zahájit řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací; rejstříkový soud na tuto skutečnost zapsanou osobu upozorní a poskytne jí přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků. Podle § 106 odst. 1 z. v. r. za neuposlechnutí výzvy podle § 104 z. v. r. se závažnými důsledky pro třetí osoby se považuje zejména nepředložení aktualizovaných listin podle § 66 písm. a) až c) a j) z. v. r. a dle § 106 odst. 2 z. v. r. se má za to, že člen statutárního orgánu právnické osoby, která neplní povinnosti podle § 105 z. v. r., porušuje povinnost postupovat s péči řádného hospodáře.

32. Z uvedeného tak vyplývá, že při splnění zákonem stanovených předpokladů může být případné nepředložení listin obligatorně zakládaných do sbírky listin příslušného veřejného rejstříku, např. účetních závěrek do sbírky listin obchodního rejstříku, za něž již byla uložena případná pořádková pokuta, důvodem pro zrušení příslušné právnické osoby s likvidací. Jestliže by se měla uplatnit odvolatelkou namítaná argumentace zásadou ne bis in idem, potom by v takovém případě nebylo možno zahájit řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací, jak zákon předpokládá.

33. Podle § 154 odst. 1 o. s. ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení, přičemž dle § 167 odst. 2 o. s. ř. se na usnesení přiměřeně užije ustanovení o rozsudku. Dle § 211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.

34. Z citovaných ustanovení - ve spojení s § 120 z. v. r. vyplývá, že pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodný stav v době vydání tohoto usnesení.

35. Podle obsahu předloženého spisu byl soud prvního stupně upozorněn na neuveřejňování účetních závěrek a tím neplnění zákonné povinnosti společností. Na základě toho usnesením ze dne 8. března 2023 č. j. C 209301/RD29/MSPH, Fj 87543/2023/MSPH rejstříkový soud vyzval společnost k předložení účetních závěrek za roky 2016 až 2021, a to ve lhůtě 1 měsíce od doručení usnesení. Usnesení bylo řádně doručeno společnosti dne 9. 3. 2023. Ve stanovené lhůtě, ani později - do dne rozhodnutí odvolacího soudu, společnost chybějící účetní závěrky nepředložila k založení do sbírky listin obchodního rejstříku. Ostatně tato skutečnost není ani sporná. Z odvolání vyplývá, že společnost ani nemá prozatím v úmyslu splnit svoji zákonnou povinnost.

36. Z výše uvedených důvodů je napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správné a odvolací soud jej proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil.