o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka ze dne 3. 5. 2017, o odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2022, č. j. 80 Cm 80/2017-241

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 2. 8. 2017 se navrhovatel vůči [právnická osoba] (dále jen „společnost“) domáhal, aby soud rozhodl, že neplatná jsou rozhodnutí [Anonymizováno] jako jediného společníka společnosti, učiněná v působnosti valné hromady dne 3. 5. 2017, kterými byl navrhovatel odvolán z funkce jednatele společnosti a byla změněna její zakladatelská listina.

2. Podle navrhovatele je důvodem neplatnosti sporných rozhodnutí skutečnost, že [Anonymizováno] nebyl jediným společníkem společnosti. Podíl ve společnosti měl [Anonymizováno] nabýt převodem podle smlouvy ze dne 16. 2. 2017 od společnosti [právnická osoba] se sídlem [Anonymizováno] (dále jen „smlouva o převodu“ a „americká korporace“). [Anonymizováno] přitom jednal také za americkou korporaci na základě plné moci. Jeho vlastní zájmy tak byly při uzavírání smlouvy o převodu v rozporu se zájmy americké korporace, kterou zastupoval. Smlouva o převodu je proto podle § 437 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) neplatná.

3. Společnost ve svém vyjádření považovala smlouvu o převodu za platnou a popřela, že by se [Anonymizováno] při jejím uzavření ocitl ve střetu zájmů.

4. Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 4. 2019, č. j. 80 Cm 80/2017-188, vyslovil nicotnost sporných rozhodnutí s tím, že nejde o rozhodnutí společnosti a hledí se na ně, jako by nebyla přijata. Zjistil, že smlouva o převodu byla uzavřena formou notářského zápisu [tituly před jménem] ze dne 16. 2. 2017, [Anonymizováno]. [Anonymizováno] jednal nejen sám za sebe, ale zároveň i za americkou korporaci, a to na základě plné moci ze dne 10. 2. 2017, kterou jej americká korporace pověřila zastupováním při provedení veškerých úkonů souvisejících s pořízením obchodních podílů na obchodních společnostech nebo akcií akciových společností, při provedení všech procesních úkonů nutných k zápisu změn do obchodního rejstříku, k seznámení se s hospodařením převáděné společnosti, k přistoupení ke společenské smlouvě, k převodu nebo zastavení obchodního podílu na převáděné společnosti a k výkonu veškerých práv společníka nebo akcionáře, zejména při konání valných hromad nebo rozhodování jako jediný společník v působnosti valné hromady. Plnou moc podepsala za americkou korporaci oprávněná osoba, pan [Anonymizováno]. Podle soudu prvního stupně uvedená plná moc neopravňovala [Anonymizováno] k převodu obchodních podílů. Vedle toho měl soud prvního stupně za to, že sjednaná cena byla výrazně nižší, než skutečná hodnota převedeného obchodního podílu, že navíc pravděpodobně nebyla ani zaplacena a že zájmy [Anonymizováno] byly v rozporu se zájmy americké korporace, což má za následek, že smlouva o převodu je neplatná a Kamil Kubásek se nestal jediným společníkem společnosti.

5. Posledně uvedené usnesení zrušil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 3. 2021, č. j. 7 Cmo 227/2019-217, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Text plné moci vyložil tak, že [Anonymizováno] opravňovala převést nebo zastavit podíly v obchodních společnostech. Měl-li soud prvního stupně za to, že vůle stran právního vztahu byla jiná, tj. že plná moc neměla [Anonymizováno] oprávnit k zastoupení americké korporace při převodu nebo zastavení podílů v obchodních společnostech, měl tuto skutečnou vůli zjistit dokazováním. Vedle toho odvolací soud upozornil na vyvratitelnou právní domněnku založenou § 437 odst. 2 o. z., podle které je rozpor mezi zájmy zástupce a zastoupeného dán tehdy, jedná-li zastoupený ve vlastní záležitosti. Tato vyvratitelná právní domněnka se v projednávané věci uplatní, neboť [Anonymizováno] jednal při uzavírání smlouvy o převodu ve vlastní záležitosti. Společnosti však měl soud prvního stupně poskytnout možnost uvedenou domněnku vyvrátit.

6. Soud prvního stupně napadeným usnesením znovu vyslovil nicotnost napadených rozhodnutí jediného společníka s tím, že nejde o rozhodnutí orgánu právnické osoby a hledí se na ně, jako by nebylo přijato (výrok I.) a navrhovateli přiznal náklady řízení (výrok II.). Přehodnotil svůj právní závěr ohledně obsahu plné moci a vyšel z právního názoru odvolacího soudu, podle kterého byl [Anonymizováno] oprávněn převést obchodní podíl. Jednal však ve vlastní záležitosti, pročež na jeho jednání dopadá vyvratitelná domněnka střetu zájmů. V souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu vyzval soud prvního stupně společnost k doplnění tvrzení a důkazů, které by tuto domněnku vyvrátily. Společnost však svá tvrzení ani důkazní návrhy nedoplnila, pouze trvala na tom, že zájmy [Anonymizováno] a americké korporace nebyly v rozporu. Z toho soud prvního stupně dovodil, že [Anonymizováno] nemohl americkou korporaci pro střet zájmů zastoupit. Smlouva o převodu je proto neplatná a [Anonymizováno] se na jejím základě nemohl stát jediným společníkem společnosti.

7. Proti tomuto usnesení podala společnost odvolání. Tvrdila, že domněnka střetu zájmů je vyvrácena už z logiky věci, neboť americká společnost „samozřejmě“ o případném rozporu v zájmech musela vědět. Upozornil na to, že soud prvního stupně se vůbec nevypořádal s možností aplikace cizího práva, když přitom podle § 44 odst. 2 písm. a) zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „z. m. p. s.“) má právní jednání zmocněnce účinky pro zastoupeného i tehdy, jestliže to odpovídá právnímu řádu platnému v sídle zmocnitele, tj. ve [právnická osoba] Soud prvního stupně nezkoumal, jaká byla při udělení plné moci vůle stran, a vyšel jen z českého překladu plné moci. Podle společnosti aplikoval soud prvního stupně nesprávně i § 437 o. z., neboť zastoupená (tj. americká společnost) o střetu zájmů věděla, a tudíž střet zájmů nebyl na překážku zastoupení. I kdyby tomu tak nebylo, má podle společnosti střet zájmů za následek relativní neplatnost právního jednání, které se musí dovolat zastoupený. Navrhovatel tedy není tím, kdo by se neplatnosti mohl dovolat. Společnosti navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že žalobu zamítne.

8. Navrhovatel ve svém vyjádření podotkl, že společnost byla soudem prvního stupně dokonce dvakrát vyzvána, aby doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy k vyvrácení domněnky střetu zájmů. Žádné skutečnosti však netvrdila a důkazy nenavrhla. Ve zbytku navrhovatel odkázal na svá předchozí vyjádření a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Věc přitom projednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti zástupce společnosti, který se z jednání omluvil a souhlasil s projednáním věci.

10. V projednávané věci je spornou otázka, zda jednání [Anonymizováno], který při uzavírání smlouvy o převodu jednal jak sám za sebe, tak i za americkou korporaci, tuto americkou korporaci zavazuje, a zda tedy 100% podíl ve společnosti přešel na [Anonymizováno]. Pokud tomu tak není, nejsou sporná rozhodnutí [Anonymizováno] rozhodnutími jediného společníka v působnosti valné hromady a hledí se na ně, jak by nebyla přijata (§ 45 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění před 1. 1. 2021, ve spojení s § 245 o. z.).

11. K tomu společnost správně upozorňuje na to, že právní vztah zastoupení mezi [Anonymizováno] a americkou společností je vztahem s cizím prvkem, neboť se jedná o společnost se sídlem ve [Anonymizováno]. K tomu odvolací soud podotýká, že otázka, zda může zmocněnec zavazovat třetí osobu, na jejíž účet tvrdí, že jedná, je podle jeho čl. 1 odst. 2 písm. g) vyloučena z působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými neplatí ani žádná mezinárodní smlouva, který by určovala rozhodné právo. To je tedy třeba určit podle § 44 z. m. p. s., podle něhož právní jednání učiněné zmocněncem má účinky pro zastoupeného, jestliže to odpovídá právnímu řádu platnému v místě, ve kterém (a) zmocněnec jednání učinil, (b) zmocnitel má své sídlo nebo obvyklý pobyt, (c) zmocněnec má své sídlo nebo obvyklý pobyt, nebo (d) je nemovitá věc, jestliže se právní jednání týká této nemovité věci (odstavec 2). Právní jednání učiněné zmocněncem má účinky pro zastoupeného také tehdy, jestliže to odpovídá právnímu řádu, kterým se řídí nebo má řídit právní poměr založený právním jednáním zmocněnce (odstavec 3).

12. Citované ustanovení vychází ze zásady favor negotii, tedy ve prospěch zachování účinků právního jednání vůči třetím osobám. Jednání zástupce má tedy účinky pro zastoupeného, jestliže tyto účinky má podle jednoho z pěti právních řádů vymezených v § 44 odst. 2 a 3 z. m. p. s. (srov. Pfeiffer, M. in: Pauknerová, Rozehnalová a kol. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. Praha: Wolters Kluwer 2013, k § 44 marg. č. 10). Hraniční určovatelé v § 44 odst. 2 písm. a), c) a v odst. 3 ukazují na české právo, neboť smlouva o převodu byla uzavřena v České republice, zmocněnec [Anonymizováno] má v tuzemsku bydliště a smlouva o převodu se řídí právem českým. Nicméně hraniční určovatel v § 44 odst. 2 písm. b) ukazuje na právo Spojených států amerických, respektive na právo teritoria District of Columbia, kde sídlí americká korporace.

13. Jinak řečeno, právní jednání [Anonymizováno], kterým převedl 100% podíl ve společnosti z americké korporace na svou osobu, zavazuje americkou korporaci tehdy, jestliže ji zavazuje podle českého práva nebo podle práva teritoria District of Columbia (práva USA), přičemž pro jeho závaznost (a tedy účinky v tom směru, že se [Anonymizováno] stal jediným společníkem společnosti) postačí, aby jednání [Anonymizováno] jako zmocnitele mělo účinky pro americkou korporaci podle jednoho z uvedených právních řádů.

14. Z uvedeného tak plyne, že dospěl-li soud prvního stupně k závěru, že [Anonymizováno] nebyl oprávněn podle českého práva zastoupit americkou korporaci, měl se dále zabývat i tím, zda k tomu nebyl oprávněn podle práva District of Columbia. Jestliže tak neučinil, je jeho závěr o nicotnosti rozhodnutí [Anonymizováno] jako jediného společníka společnosti předčasný.

15. Vedle toho považuje odvolací soud za předčasný i závěr o tom, že podle českého práva smlouva o převodu nezavazuje americkou korporaci.

16. Podle § 437 o. z. zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, ledaže při smluvním zastoupení zastoupený o takovém rozporu věděl nebo musel vědět (odstavec 1). Jednal-li zástupce, jehož zájem je v rozporu se zájmem zastoupeného, s třetí osobou a věděla-li tato osoba o této okolnosti nebo musela-li o ní vědět, může se toho zastoupený dovolat. Má se za to, že tu je rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného, pokud zástupce jedná i za tuto třetí osobu nebo pokud jedná ve vlastní záležitosti (odstavec 2).

17. Podle § 440 odst. 1 o. z., překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna.

18. Odvolací soud předně souhlasí se soudem prvního stupně v tom, že z plné moci samotné ani ze skutečností zatím v řízení zjištěných neplyne, že by americká korporace musela v době uzavření smlouvy o převodu vědět o tom, že její zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. Tak by tomu bylo v případě, kdyby taková vědomost byla seznatelná ze samotné plné moci, tj. pokud by např. plná moc zněla tak, že by [Anonymizováno] opravňovala převést podíly patřící americké korporaci na něj samotného. Plná moc je však formulována obecně, zmocňuje [Anonymizováno] k pořízení, zcizení či zastavení podílů v obchodních společnostech od kohokoli a komukoli, a tudíž z ní není zřejmé, že by americká korporace věděla, že [Anonymizováno] hodlá převést podíl ve společnosti na svou osobu. Taková skutečnost by musela být v řízení tvrzena a dokázána, což se nestalo.

19. Správný je tedy závěr soudu prvního stupně, že (za situace, kdy společnost nevyvrátila první domněnku v § 437 odst. 2 větě druhé), nemohl [Anonymizováno] americkou korporaci při uzavírání smlouvy o převodu zastoupit. To však ještě neznamená, že by takové jednání bylo bez dalšího neplatné.

20. Většina právní teorie i judikatury zastávala donedávna názor prezentovaný v projednávané věci společností, podle kterého měl nedostatek zástupčího oprávnění podle § 437 o. z. za následek relativní neplatnost právního jednání, které domnělý zástupce učinil. Bylo tedy na zastoupeném, aby se této neplatnosti dovolal vůči druhé smluvní straně. Tento názor však byl překonán rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. 31 Cdo 1640/2022, který dospěl k závěru, že „jedná-li zástupce, jehož zájmy jsou ve střetu se zájmy zastoupeného, je tímto jednáním zastoupený vázán vždy, byla-li třetí osoba (s níž zástupce jednal) v dobré víře, že zástupci svědčí zástupčí oprávnění (že mezi zájmy zástupce a zájmy zastoupeného není rozpor, popř. že existující rozpor neomezuje zástupčí oprávnění zástupce). Není-li třetí osoba v dobré víře, není zastoupený jednáním zástupce vázán; může je však v souladu s § 440 o. z. dodatečně schválit (ratihabovat). Nedostatku zástupčího oprávnění zástupce (způsobeného nedovoleným střetem zájmů) se zastoupený dovolá ve smyslu § 437 odst. 2 věty první o. z. tím, že právní jednání bez zbytečného odkladu dodatečně neschválí.“ […] „K dodatečnému schválení právního jednání neoprávněného zástupce musí dojít ve lhůtě bez zbytečného odkladu (§ 440 odst. 1 věta první o. z.) běžící od okamžiku, kdy se zastoupený dozví o tom, že zástupce jednající v nedovoleném střetu zájmů za něj učinil určité právní jednání. Vědomost zástupce jsoucího ve střetu zájmů přitom nelze zastoupenému přičítat; […].“

21. Pro projednávanou věc tak z uvedeného plyne, že jednání [Anonymizováno] by americkou korporaci zavazovalo tehdy, jestliže by je dodatečně schválila, a to bez zbytečného odkladu poté, co se o něm dozvěděla. Vědomost právnické osoby o určité právní skutečnosti se odvíjí především od toho, kdy se o této skutečnosti dozvěděl její statutární orgán, přičemž za určitých okolností může být rozhodná i vědomost dalších osob (v podrobnostech viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2020, sp. zn. 21 Cdo 391/2020, shrnující ustálenou judikaturu k této otázce). Rozhodná je tedy především vědomost osoby oprávněné jednat za americkou korporaci jako její statutární orgán, tj. podle dosavadních zjištění soudu prvního stupně pana [Anonymizováno]. Otázkou, kdy se americká korporace, resp. její statutární orgán, dozvěděly o tom, že se [Anonymizováno] pokusil převést její podíl ve společnosti na svou osobu, a zda případně tento převod bez zbytečného odkladu neschválily, se soud prvního stupně nezabýval za situace, kdy mu citovaný rozsudek velkého senátu ještě nemohl být znám.

22. Závěry uvedené shora vedou k tomu, že na základě skutečností zjištěných dosud v projednávané věci nelze učinit závěr o nicotnosti sporných rozhodnutí jediného společníka, přičemž nápravu nelze zjednat v odvolacím řízení. Odvolacímu soudu proto nezbylo, než napadené usnesení zrušit a věc znovu vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 219 odst. 2 ve spojení s § 213 odst. 4 o. s. ř.).

23. V dalším řízení soud prvního stupně především poučí společnost podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení o tom, kdy se americká korporace dozvěděla o smlouvě o převodu a zda ji dodatečně schválila, a navrhla k tomu důkazy. Jestliže ji bez zbytečného odkladu dodatečně schválila, zavazuje smlouva o převodu podle českého práva americkou korporaci, podíl ve společnosti přešel na [Anonymizováno], a ten tedy učinil sporná rozhodnutí jako jediný společník. Jestliže americká korporace bez zbytečného odkladu neschválila smlouvu o převodu, nezbude soudu prvního stupně, než zjistit, zda jednání [Anonymizováno] by americkou společnost zavazovalo alespoň podle práva platného v jejím sídle. Soud prvního stupně tedy bude muset cizí právo zjistit (postupem podle § 23 z. m. p. s.), přičemž cizí právo lze podle ustálené judikatury zjišťovat i v součinnosti s účastníky (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2019, sen. zn. 29 ICdo 96/2016), a případně doplnit dokazování o skutečnosti podle cizího práva rozhodné.

24. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro soud prvního stupně závazný (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).