o zrušení výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2022 č. j. 85 Cm 2553/2020-53,

1. Návrhem ze dne 25. 11. 2020 se navrhovatelka domáhala, aby soud zrušil rozhodnutí soudu o výmazu obchodní společnosti [Jméno advokátky B]., IČ: [IČO advokátky B], (dále jen “společnost”) z obchodního rejstříku, společnost znovu vstoupila do likvidace a byl jmenován [tituly před jménem] znovu likvidátorem společnosti. Uvedla, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2017, č. j. 85 Cm 2553/2020-4, byla společnost zrušena s likvidací a jejím likvidátorem byl jmenován [Jméno advokátky E]. Ke dni 4. 12. 2018 byla společnost vymazána z obchodního rejstříku po ukončení likvidace. Návrh odůvodnila tím, že je podílovým spoluvlastníkem nemovitosti, k níž je zřízeno zástavní právo ve prospěch společnosti, a to na základě zástavní smlouvy uzavřené mezi navrhovatelkou jako zástavcem a společností jako zástavním věřitelem. Zástavní právo zajišťovalo pohledávku společnosti za navrhovatelkou ve výši 200 000 Kč. Dále uvedla, že v letech 2001 - 2006 pohledávky zanikla uhrazením v hotovosti k rukám tehdejšího jednatele společnosti [tituly před jménem], jež byl následně „vazebně stíhán“ a dlouhou dobu ve výkonu trestu odnětí svobody. Na společnost byl prohlášen konkurz, který byl zrušen pro nedostatek majetku. Na příslušném listu vlastnictví je stále zapsáno dávno zaniklé zástavní právo ve prospěch společnosti, jehož výmaz katastrální úřad zamítl s odůvodněním, že navrhovatelka nepředložila potvrzení o zániku zástavního práva. Navrhovatelka tak nemůže učinit, neboť subjekt, který by potvrzení mohl vystavit, případně se po něm mohla domáhat vystavení tohoto potvrzení o zániku zástavního práva určovací žalobou, byl vymazán z obchodního rejstříku. Proto má navrhovatelka právní zájem na obnovení zápisu společnosti dle § 209 o.z.

2. V prvním rozhodnutí v této věci (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2020 č. j. 85 Cm 2553/2020-22 /dále též jen „usnesení - 22“/) soud prvního stupně (dále též jen „soud“) rozhodl tak, že „Návrh, aby soud zrušil výmaz společnosti, nařídil její likvidaci a jmenoval jí likvidátora, se zamítá.“ (výrok I.) a dále, že „Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok II.). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že bývalý likvidátor se vyjádřil tak, že byl navrhovatelkou osloven se žádostí o vydání potvrzení o zániku zástavního práva již v průběhu likvidace. Navrhovatelka však nebyla schopna dodat jakékoliv doklady, které by potvrzovaly její tvrzení o uhrazení pohledávky, a on sám k uvedené pohledávce žádné podklady nedohledal. Z toho důvodu žádosti nevyhověl a nemá proto návrh za důvodný. Dále soud prvního stupně citoval ustanovení § 209 o.z. s tím, že ze sdělení likvidátora i ze samotného návrhu vyplývá, že „právní zájem“ navrhovatelky na výmaz zástavního práva časově předchází výmazu předmětné společnosti. Nejedná se tedy ve smyslu ust. § 209 o.z. o „právní zájem“, který se objevil po výmazu, a soud proto nemá zákonné podmínky za naplněné. Vedle toho navrhovatelka v původní likvidaci nepředložila žádné doklady o uhrazení pohledávky a ani v návrhu neoznačila k tvrzení o zániku pohledávky resp. zástavního práva žádné důkazy. Omezuje se na tvrzení, že dlužná částka byla v letech 2001-2006 uhrazena v hotovosti k rukám jednatele společnosti. Závěrem soud jen poukázal na odůvodnění rozhodnutí katastrálního úřadu, kde se uvádí, že navrhovatelka se může domáhat určení zániku zástavního práva žalobou. Soud prvního stupně proto návrh zamítl s tím, že „jednání přitom s ohledem na § 85 a 89 zákona o zvláštních řízeních soudních nebylo třeba nařizovat“.

3. Proti usnesení - 22 podala navrhovatelka včasné odvolání. V odvolání namítla zcela formalistický a alibistický přístup soudu prvního stupně. Dále uvedla, že v současné době nedisponuje žádným dokladem o úhradě dluhu, a to zejména z důvodu časového odstupu od vzniku dluhu do dnešního dne. S ohledem na datum vzniku zajištění pohledávky v roce 2000 je zcela nepochybné, že předmětná pohledávka by v současné době byla v případě jejího soudního vymáhání promlčená. Za situace, kdy věřitel zcela prokazatelně prošel insolvenčním řízením, resp. konkurzem a předmětná pohledávka v rámci konkurzu nebyla sepsána do majetkové podstaty účastníka č. 1 jako dlužníka, je zcela nepochybné, že tato již v době prohlášení konkurzu na majetek účastníka č. 1 jako dlužníka v roce 2009 neexistovala, a to právě z toho důvodu, že již byla uhrazena. I kdyby pohledávka existovala, tato by pravděpodobně byla promlčena. Za této situace neexistuje subjekt, po kterém by navrhovatelka mohla požadovat vydání potvrzení o zániku zástavního práva. Potom je zcela lichý názor soudu prvního stupně, který uvádí v odůvodnění rozhodnutí. Pokud by se soud vyložil obsah usnesením katastrálního úřadu řádně, došel by k závěru, že je nejdříve třeba postupovat pouze tak, že je třeba obnovit zaniklý subjekt v obchodním rejstříku a teprve poté se domáhat vydání potvrzení o zániku zástavního práva od likvidátora, případně se poté domáhat potvrzení o zániku zástavního práva žalobou na určení, že zástavní právo zaniklo. Dále brojila proti tomu, že v jejím případě bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a navrhovatelka tak nemohla uplatnit řádně všechna tvrzení a označit důkazy. Navrhla změnu napadeného usnesení tak, že bude jejímu návrhu vyhověno, případně zrušení odvoláním napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 9. října 2021, č. j. 6 Cmo 22/2021-42, usnesení - 22 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že soud prvního stupně v řízení nenařídil jednání, při kterém by provedl dokazování. Přitom mezi navrhovatelkou a dalšími účastníky nejsou jejich tvrzení nesporná (zaplacení předmětné pohledávky navrhovatelkou) a navrhovatelka navrhovala ke svým tvrzením provedení důkazů, které označila. Jednalo se o věc, kdy bylo na soudu, aby řádně zjistil skutkový stav, učinil o něm skutkový závěr, jež by následně právně zhodnotil. Vycházel-li proto soud prvního stupně při svém rozhodnutí ze zjištění, která učinil z listin založených v soudním spisu, nebyla jeho úvaha, že lze v tomto řízení rozhodnout bez nařízení jednání dle § 89 z. ř. s., správná. Listiny založené do soudního spisu jsou pouze důkazními prostředky ve smyslu § 125 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., jimiž lze zjistit stav věci, a to tak, že je soud provede k důkazu způsobem určeným v § 129 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., přičemž dokazování provádí soud zásadně při jednání dle § 122 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. a účastníci mají právo se ke všem provedeným důkazům vyjádřit (§ 123 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.). Odvolací soud proto uzavřel, že soud prvního stupně svým nesprávným postupem, kdy ve věci nenařídil jednání, při kterém by provedl dokazování, zatížil řízení vadou, jež je sama o sobě důvodem pro zrušení odvoláním napadeného usnesení (viz § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

5. V záhlaví označeným usnesením (dále též jen „napadené usnesení“), tedy již druhým rozhodnutím ve věci, soud prvního stupně rozhodl tak, že „Návrh na zrušení rozhodnutí o výmazu první účastnice, společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], naposledy sídlem [adresa], se zamítá.“ (výrok I.), „Navrhovatelka je povinna uhradit druhému účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.“ (výrok II.), „Navrhovatelka je povinna uhradit druhému účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.“ (výrok III.), „Ve vztahu mezi navrhovatelkou a první účastnicí nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok IV.).

6. Soud prvního stupně vyšel z toho, že

a. dne 29. května 2000 byla mezi navrhovatelkou a první účastnicí uzavřena smlouva, na základě které bylo ke spoluvlastnickému podílu navrhovatelky k nemovitým věcem zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávky první účastnice ve výši 220 000 Kč. Toto zástavní právo je v katastru nemovitostí dosud zapsáno. Návrh na výmaz zástavního práva zamítl Katastrální úřad [Anonymizováno] rozhodnutím z 11. 9. 2020, č. j. [č. účtu] s tím, že navrhovatelka nedoložila zánik zástavního práva splněním. Tuto skutečnost lze doložit např. potvrzením zástavního věřitele nebo soudním rozhodnutím o žalobě na určení, že zástavní právo zaniklo,

b. vzhledem k tomu, že navrhovatelka se domáhá zrušení rozhodnutí o výmazu první účastnice s odůvodněním, že potřebuje, aby jí první účastnice vystavila potvrzení o zániku zástavního práva váznoucího na jejím spoluvlastnickém podílu k nemovitým věcem, je dán právní zájem navrhovatelky na zrušení rozhodnutí o výmazu první účastnice z veřejného rejstříku,

c. navrhovatelka netvrdí, že by se po zániku společnosti objevil dosud neznámý majetek, nýbrž že je na její straně jiný zájem hodný právní ochrany. Obecně by takovým zájmem mohl být i zájem na vyřešení nedořešených vlastnických vztahů k nemovitým věcem za situace, kdy by uplatnění práv navrhovatelky bránila neexistence společnosti,

d. pokud by navrhovatelka doložila, že pohledávka, jejíž splnění je zajištěno zástavním právem zřízeným ke spoluvlastnickému podílu navrhovatelky na nemovitých věcech ve prospěch první účastnice, zanikla ještě před zánikem první účastnice, bylo by možno uzavřít, že je dána potřeba vyřešit nedořešené vlastnické vztahy ve vztahu ke katastru nemovitostí. Taková situace však v posuzovaném případě nenastala, neboť navrhovatelka nijak nedoložila, že by tímto zástavním právem zajištěná pohledávka první účastnice zanikla. Potřebnost prokázání tohoto tvrzení navrhovatelkou je pak o to naléhavější, když tvrzení navrhovatelky, že tuto pohledávku splatila první účastnici hotově k rukám druhého účastníka, coby jejího tehdejšího jediného jednatele, rozporoval i sám druhý účastník, když uvedl, že on sám hotovost rozhodně nepřijímal, jakož i že pokud by první účastnice přijala peněžité plnění v hotovosti, vystavila by příjmový doklad.

e. navrhovatelka neprokázala, že by v posuzovaném případě byl dán jiný zájem hodný právní ochrany, pro který by bylo možné rozhodnout o zrušení rozhodnutí o výmazu první účastnice z veřejného rejstříku. A to proto, že tím, že nedoložila zánik pohledávky první účastnice zajištěné zástavním právem ke spoluvlastnickému podílu navrhovatelky k nemovitým věcem splněním, neprokázala existenci potřeby vyřešit nedořešené vlastnické vztahy ve vztahu ke katastru nemovitostí. Zároveň soud prvního stupně poznamenal, že není předmětem tohoto řízení zkoumat, zda pohledávka společnosti byla skutečně navrhovatelkou splněna,

f. navrhovatelka mohla shora citované zamítavé rozhodnutí katastrálního úřadu napadnout žalobou podle části páté občanského soudního řádu, pokud měla za to, že prokázala zánik zástavního práva.

7. Proti napadenému usnesení podala navrhovatelka odvolání, v němž zopakovala své tvrzení, že v letech 2001 - 2006 došlo k zániku pohledávky zajištěné zástavním právem, a tedy i k zániku předmětného zástavního práva. Pokud by pohledávka takto nezanikla, zcela jistě by se jako aktivum objevila v soupisu majetkové podstaty společnosti poté, co byl na její majetek prohlášen konkurz. V soupise majetkové podstaty však tato pohledávka není, a to právě proto, že již neexistovala z důvodů jejího zániku uhrazením. Tento závěr je podporován i skutečností, že konkurz byl následně usnesením Městského soudu v Praze č. j. MSPH 94 INS 9389/2009-B-67 ze dne 29. 02. 2016 zrušen pro nedostatek majetku. Podle navrhovatelky měl soud prvního stupně věc uzavřít tak, že navrhovatelka doložila, že pohledávka, jejíž splnění je zajištěno zástavním právem zřízeným ke spoluvlastnickému podílu navrhovatelky na nemovitých věcech ve prospěch společnosti, zanikla ještě před zánikem společnosti, a tedy je dána potřeba vyřešit nedořešené vlastnické vztahy ve vztahu ke katastru nemovitostí. Soud prvního stupně naopak v rozporu s provedenými důkazy nesprávně uzavřel, že navrhovatelka neprokázala, že by v posuzovaném případě byl dán jiný zájem hodný právní ochrany, pro který by bylo možné rozhodnout o zrušení rozhodnutí o výmazu první účastnice z veřejného rejstříku. Odvolatelka proto s ohledem na výše uvedené navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se návrhu navrhovatelky v celém rozsahu vyhovuje, a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Společnost ani účastník č. 2 se k odvolání nevyjádřili. Účastník č. 3 se ve svém vyjádření ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že předpoklady aplikace § 209 o. z. nebyly naplněny. Situace navrhovatelky je jednoduše řešitelná předložením potřebných podkladů katastrálnímu úřadu, který nepochybně musí zástavní právo vymazat jako zaniklé zánikem společnosti, pokud mu budou doloženy potřebné listiny. Proti zjevně nesprávnému postupu katastrálního úřadu měla navrhovatelka brojit žalobou. Účastník č. 3 navrhl potvrzení napadeného usnesení.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Věc přitom projednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků č. 2 a 3, kteří se k jednání nedostavili, ačkoli jim bylo řádně doručeno předvolání.

10. Odvolací soud považuje skutková zjištění soudu prvního stupně za dostatečná a v následujících úvahách z nich vychází.

11. Podle § 209 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), zjistí-li se neznámý majetek právnické osoby po jejím výmazu z veřejného rejstříku nebo objeví-li se jiný zájem hodný právní ochrany, soud na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, zruší výmaz právnické osoby, rozhodne o její likvidaci a jmenuje likvidátora. Kdo vede veřejný rejstřík, do něho podle tohoto rozhodnutí zapíše obnovení právnické osoby, skutečnost, že je v likvidaci a údaje o likvidátorovi. Od obnovení se na právnickou osobu hledí, jako by nikdy nezanikla.

12. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že navrhovatelka, jejíž nemovitost zatěžuje zástavní právo ve prospěch společnosti, má právní zájem na tom, aby takové zástavní právo bylo z katastru nemovitostí vymazáno, neboť se tím zvýší hodnota uvedené nemovitosti. Nesouhlasí však již se závěrem, že navrhovatelka neprokázala zájem hodný právní ochrany podle § 209 odst. 1 věty první o. z., protože neprokázala, že zástavní právo zaniklo úhradou zajištěné pohledávky. Uvedený závěr je ostatně vnitřně rozporný za situace, kdy soud prvního stupně zároveň dodal, že předmětem řízení není otázka, zda zástavní právo skutečně zaniklo.

13. V literatuře se uvádí, že zájem hodný právní ochrany na obnovení likvidace právnické osoby „představují situace, kdy zánik právnické osoby brání uplatnění práv, k němuž je nutná existence této právnické osoby, a zároveň tato práva nezanikla či nepozbyla účinnosti v důsledku provedené likvidace.“ Jako praktický příklad se uvádí právě „obnovení právnické osoby z důvodu vyřešení jejích nedořešených vlastnických vztahů ve vztahu ke katastru nemovitostí“ (Holejšovský, J. in Lavický a kol. Občanský zákoník I. Obecná část. Komentář. Praha: C. H. Beck 2022, k § 209 marg. č. 11).

14. K argumentaci účastníka č. 3 a soudu prvního stupně ohledně možnosti domáhat se výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí odvolací soud uvádí, že řízení o povolení vkladu vede katastrální úřad na návrh, jehož přílohou musí být listina, na jejímž základě má být do katastru zapsáno právo (tzv. vkladová listina, § 15 odst. 1 písm. a/ katastrálního zákona č. 256/2013 Sb.). Jestliže k návrhu není přiložena vkladová listina, katastrální úřad k návrhu nepřihlédne (§ 15 odst. 2 katastrálního zákona). Podle § 66 písm. g) katastrálního zákona Český úřad zeměměřický a katastrální vyhláškou stanoví listiny pro zápis do katastru v případech, kdy zákon stanoví, že určitá skutečnost zapisovaná do katastru vzniká, mění se, zaniká nebo se promlčuje, ale nestanoví listinu, na jejímž základě se tato změna zapíše do katastru.

15. Podle § 66 odst. 1 písm. b) katastrální vyhlášky č. 357/2013 Sb. v případech, kdy zákon stanoví, že právo zapisované do katastru vzniká, mění se nebo zaniká na základě určité právní skutečnosti nezávisle na zápisu do katastru, anebo se promlčuje, ale nestanoví listinu, na jejímž základě se tato změna zapíše do katastru, ani listinu, která tuto změnu potvrzuje, nebo listinu, na jejímž základě k takové změně dochází, případně pro tuto listinu nestanoví náležitosti potřebné pro zápis do katastru, lze provést zápis do katastru na základě potvrzení o zániku nebo promlčení práva zapsaného dosud v katastru vydaného osobou, v jejíž prospěch je zaniklé nebo promlčené právo dosud v katastru zapsáno.

16. Podle § 70 odst. 3 katastrální vyhlášky je-li trvání práva omezeno na dobu existence právnické osoby, provede se výmaz tohoto práva na základě prohlášení o zániku práva s náležitostmi podle § 66 odst. 3 písm. a) až d) a f) doloženého listinou, která prokazuje, že oprávněná právnická osoba zanikla, pokud nelze tuto skutečnost ověřit v základním registru právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci.

17. Podle § 70a odst. 4 katastrální vyhlášky výmaz zástavního práva provede katastrální úřad také na základě prohlášení vlastníka o tom, že zástavní právo je promlčeno, s náležitostmi obdobnými potvrzení o zániku práva, pokud je zástavním věřitelem právnická osoba a uplynulo 10 let od zániku této osoby po jejím zrušení s likvidací nebo od zániku této osoby po jejím zrušení bez likvidace zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením konkursu proto, že majetek je zcela nepostačující.

18. Zástavní právo zřízené zástavní smlouvou provedenou k důkazu soudem prvního stupně není právem, jehož trvání by bylo omezeno na dobu existence společnosti. Zároveň od výmazu společnosti z obchodního rejstříku ještě neuplynulo 10 let; uvedená lhůta uplyne až 4. 12. 2028. Odvolací soud je toho názoru, že katastrální úřad správně zamítl návrh na výmaz zástavního práva s odůvodněním, že předložené listiny nejsou vkladovými listinami podle katastrálních předpisů. Navrhovatelka nemá jinou možnost, jak dosáhnout výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí, než získat potvrzení o zániku nebo promlčení práva podle § 66 odst. 1 písm. b) katastrální vyhlášky (tzv. kvitanci), případně rozhodnutí soudu určující, že zástavní právo její nemovitost nezatěžuje (§ 17 odst. 4 katastrálního zákona, § 985 o. z.). Takovou žalobu může navrhovatelka podat i s tvrzením, že zástavní právo je promlčeno (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2185/2009). Kvitanci však může vystavit jen společnost; stejně tak žalobu o určení neexistence zástavního práva může navrhovatelka podat jen proti společnosti. Neexistence společnosti, resp. její výmaz z obchodního rejstříku, tak brání uplatnění práva navrhovatelky na výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí.

19. Podle odvolacího soudu nastíněné závěry zcela postačují pro závěr, že je zde dán „jiný zájem hodný právní ochrany“ ve smyslu § 209 odst. 1 o. z. Předmětem řízení o zrušení výmazu společnosti z obchodního rejstříku není otázka, zda zástavní právo skutečně zaniklo splněním zajištěného dluhu, jiným způsobem, nebo se promlčelo. Tato otázka by byla až předmětem řízení o žalobě navrhovatelky proti obnovené společnosti v případě, že likvidátor společnosti nevystaví kvitanci dobrovolně.

20. Odvolací soud tedy považuje předpoklady pro zrušení výmazu společnosti podle § 209 odst. 1 o. z. v projednávané věci za splněné. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. napadené rozhodnutí změnil tak, že zrušil výmaz společnosti z obchodního rejstříku, nařídil její likvidaci a jmenoval likvidátora. Likvidátorem přitom jmenoval původního likvidátora společnosti, který je s jejími poměry seznámen a navíc zapsán do seznamu insolvenčních správců.

21. Odvolací soud podle § 1 odst. 3 a § 23 a contrario z. ř. s. a podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl dále o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Plně úspěšné navrhovatelce přiznal odvolací soud náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají z

a. zaplaceného soudního poplatku za návrh a odvolání v celkové výši 4 000 Kč,

b. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 6 úkonech právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu, prvního odvolání ve věci samé, účast u jednání soud prvního stupně dne 30. 3. 2022, sepis druhého odvolání ve věci samé, účast u jednání odvolacího soudu) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 18 600 Kč,

c. 6 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 1 800 Kč,

d. náhrady za 21 % DPH ve výši 4 284 Kč.