o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění účastníka, o odvolání účastníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. února 2019, č. j. 24 Cm 79/2018-57,

1. Výše uvedeným usnesením, vydaným podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen soud) ve výroku I. vyslovil neplatnost usnesení shromáždění společenství ze dne 14. 3. 2018 pod bodem 2., jímž nebyla schválena žádost navrhovatele o uznávání měření kalorimetrem v jeho bytové jednotce; zamítl návrh navrhovatele na vydání rozhodnutí, že společenství uznává měření tepelné energie kalorimetrem v bytové jednotce navrhovatele pro výpočet nákladů za dodávku tepelné energie a ve výroku II. uložil účastníkovi povinnost zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů řízení 14 342 Kč k rukám zástupkyně navrhovatele.

2. V řízení, zahájeném dne 14. 6. 2018, vyšel soud z toho, že se navrhovatel, jenž je vlastníkem bytové jednotky č. [Anonymizováno] v budově č.p. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], domáhal vyslovení (určení) neplatnosti usnesení společenství vlastníků jednotek, jež je obsahem výroku I. usnesení soudu a rozhodnutí soudu, že společenství vlastníků jednotek uznává měření tepelné energie kalorimetrem v bytové jednotce navrhovatele pro výpočet nákladů za dodávku tepelné energie.

3. V usnesení soud uvedl podrobně obsah návrhu navrhovatele, vyjádření účastníka k němu a repliky navrhovatele ze dne 11. 1. 2019. Na základě stanov účastníka, založených pod SL 4 ve sbírce listin v rejstříku společenství vlastníků jednotek (Krajský soud v Ústí nad Labem, oddíl S, vložka 445) a navrhovatelem předložených listinných důkazů, jejichž obsah soud uvedl v odůvodnění usnesení, učinil soud skutkový závěr, že shromáždění společenství vlastníků jednotek, jež přijalo dne 14. 3. 2018 navrhovatelem napadené usnesení (pod bodem 2. zápisu ze shromáždění), bylo, po podnětu navrhovatele ze dne 6. 11. 2017, svoláno pozvánkou ze dne 22. 2. 2018, že se tohoto shromáždění zúčastnili vlastníci disponující 51,16 % všech hlasů, že toto shromáždění bylo tak usnášeníschopné podle § 1206 odst. 2 věty první o.z. a čl. 10 bodu 5 stanov účastníka, a že u uvedeného navrhovatelem napadeného usnesení hlasoval pro schválení žádosti navrhovatele o uznávání měření kalorimetrem v bytové jednotce navrhovatele jeden vlastník (16,67 % přítomných hlasů), jeden vlastník (16,67 % přítomných hlasů) se zdržel hlasování a 4 vlastníci (66,66 % přítomných hlasů) byli proti, tj. projednávaná žádost navrhovatele nebyla schválena, neboť nebylo dosaženo nadpoloviční většiny hlasů přítomných členů. To, že navrhovatel se uvedeného shromáždění zúčastnil, vyplývá z bodu 6. zápisu z tohoto shromáždění, přičemž pro schválení žádosti navrhovatele hlasoval jediný přítomný vlastník, a s ohledem na okolnosti není pochyb o tom, že právě navrhovatel byl oním jediným vlastníkem, který hlasoval pro schválení své žádosti. Soud uzavřel, že návrh, podaný u soudu dne 14. 6. 2018, podal navrhovatel v zákonné lhůtě tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl (§ 1209 o.z.), a že tento návrh podal přehlasovaný vlastník, tedy že navrhovatel je aktivně legitimován k návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek a jeho právo (podat návrh) nezaniklo uplynutím doby. Soud uvedl, že usnesení, jehož se navrhovatel dožadoval, tedy shromáždění nepřijalo, a ohledně svolání, projednání a hlasování o tomto usnesení nezjistil soud žádné, natož závažné, nedostatky; ani ostatně nebyly žádným z účastníků namítány.

4. Soud posuzoval, zda navrhovatelem napadené usnesení, jež bylo přijato řádným postupem, představuje důležitý důvod pro přezkoumání tohoto usnesení soudem.

5. Soud vycházel ze skutkového závěru, že bytová jednotka navrhovatele je vybavena kalorimetrem, jenž je přístroj registrující dodávku tepelné energie, což vyplývá ze skutečností obsažených v žádosti navrhovatele o uznávání měření kalorimetrem a ze stanoviska pana [Anonymizováno] z firmy „[Anonymizováno]“, prezentovaných při projednávání žádosti navrhovatele na shromáždění společenství vlastníků jednotek, a dále z korespondence účastníků, dopisu společenství ze dne 20. 2. 2015 a dopisu navrhovatele ze dne 14. 12. 2015. Soud uvedl, že kalorimetr je pracovní měřidlo určené k měření tepla nebo chladu podle zákona o metrologii ve smyslu § 7a vyhlášky č. 194/2007 Sb. ve znění novely učiněné vyhláškou č. 237/2014 Sb. (dále jen vyhláška). Z žádosti navrhovatele o svolání shromáždění společenství vlastníků jednotek ze dne 6. 11. 2017 vyplývá, že při vyúčtování záloh na služby za rok 2016 byla bytová jednotka navrhovatele klasifikována jako jednotka bez nainstalovaného měření tepla, a že důsledkem je sankční výpočet spotřební složky ceny tepelné energie v jeho jednotce podle § 6 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb., zákona o službách (dále jen zákon o službách).

6. Soud uvedl, že účelem § 1209 odst. 1 o.z. je mimo jiného ochrana práv a oprávněných zájmů vlastníků jednotek. Skutečnost, že na bytovou jednotku navrhovatele je při výpočtu nákladů na vytápění (spotřební složky) nahlíženo jako na jednotku bez zařízení registrujícího dodávku tepla, ačkoliv kalorimetr je zařízením registrujícím dodávku tepla (v kategorii pracovní měřidlo), což se významně promítá do rozúčtování nákladů za teplo, je důležitým důvodem pro ingerenci soudu v této věci, tedy pro přezkum toho, zda práva přehlasovaného navrhovatele nebyla porušena.

7. K námitce účastníka, že vyhláška vylučuje možnost souběžného užití kalorimetru (v bytové jednotce navrhovatele) a indikátorů (ve všech dalších jednotkách), což bylo uvedeno panem [Anonymizováno] z firmy „[Anonymizováno]“ před hlasováním o navrhovatelem napadeného usnesení, uvedl soud, že vyhláška takový souběh nevylučuje. Ustanovení § 7a odst. 2 vyhlášky, jde-li o systémy s více než jedním vstupem tepla do jednotky, stanoví pouze požadavek, aby zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění (přičemž takovým zařízením je buď indikátor anebo přístroj se snímačem teplot), byla v budově vždy stejného typu. Kalorimetr ale není zařízením pro rozdělování nákladů, ale je pracovní měřidlo podle zákona o metrologii. Jelikož má bytová jednotka navrhovatele jediný vstup tepla, jak vyplývá z technické zprávy pana [Anonymizováno], měla by být podle tohoto ustanovení vyhlášky vybavena právě pracovním měřidlem podle zákona o metrologii, jímž kalorimetr je. Bytová jednotka navrhovatele tedy může být, resp. měla by být, vybavena právě pracovním měřidlem podle zákona o metrologii, jímž kalorimetr je. Soud neshledal účastníkem uvedenou právní překážku pro uznání měření odběru tepla v bytové jednotce navrhovatele.

8. K námitce účastníka, že navrhovatel rekonstruoval otopnou soustavu, přičemž rozvody tepla jsou společnými částmi domu, a to bez souhlasu shromáždění společenství vlastníků jednotek, tedy protiprávně, uvedl soud, že souhlasí s právním posouzením učiněným účastníkem ve vyjádření k návrhu a že navrhovatel připustil, že ke změně otopné soustavy takový souhlas neměl, ovšem tak jako jiní vlastníci jednotek před ním a po něm. Soud ale neshledal důvod pro to, aby se zabýval tím, zda toto je problém pouze v případě bytové jednotky navrhovatele, tedy neviděl důvod pro to, aby řešil, zda i někteří další vlastníci, jak tvrdí navrhovatel, provedli rekonstrukci otopné soustavy ve svých bytech bez souhlasu shromáždění společenství vlastníků jednotek, a pokud ano, tak zda i jim je ignorováno měření (indikátory). Soud se tedy odmítl zabývat (pro neúčelnost) tím, zda se všem vlastníkům jednotek dostává (při stejných okolnostech) stejného zacházení, nebo zda snad jde o diskriminaci navrhovatele. Za podstatné soud měl to, že modernizovaná otopná soustava v bytové jednotce navrhovatele byla a je užívána pokojně, bez námitek společenství vlastníků jednotek řadu let, přičemž účastník prokazatelně v roce 2015 sám učinil kroky, vedoucí ve svém důsledku k aprobaci modernizované otopné soustavy v bytové jednotce navrhovatele, jestliže vyzvalo navrhovatele, aby k provedené rekonstrukci předložil technickou dokumentaci, a poté, co ji v závěru roku 2015 obdrželo, nečinil účastník jakékoliv kroky, z nichž by jakkoliv vyplýval nesouhlas s provedenou modernizací otopné soustavy. Kdyby šlo o protiprávní stav (s negativním následkem), tak účastník jej měl do značné míry pod kontrolou, přičemž mohl žádat nápravu, kupř. vyzvat navrhovatele k žádosti o dodatečné odsouhlasení provedené modernizace společenstvím vlastníků jednotek, mohl žádat provedení nutných technických opatření při naznačované možnosti dysbalance otopného systému, ale účastník nic z toho nečinil. Již jen proto nemůže účastník z daných okolností („protiprávnosti“ modernizace) profitovat (§ 6 odst. 2 o.z.). Nadto je třeba vzít v úvahu, že modernizace otopné soustavy v bytové jednotce navrhovatele (dokončená v roce 2010) je relativně nezávislá na tom, zda jeho bytová jednotka (přívod tepla do ní) je osazen kalorimetrem (což se stalo podle návrhu v únoru 2015).

9. Soud uzavřel, že nic, fakticky ani právně, nebrání tomu, aby požadavku navrhovatele, jenž byl předmětným usnesením shromáždění společenství vlastníků jednotek zamítnut, bylo vyhověno.

10. Z uvedených důvodů soud návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vyhověl, a zamítl část návrhu s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016. Důvod pro nevyslovení neplatnosti navrhovatelem napadeného usnesení soud neshledal (§260 o.z.).

11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jejich náhradu přiznal úspěšnému navrhovateli.

12. Proti části výroku I. usnesení soudu, jíž byla vyslovena neplatnost usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, účastník podal odvolání, v němž uvedl zejména, že je řízení před soudem postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť soud účastníkovi nedoručil repliku navrhovatele na vyjádření účastníka k návrhu, a účastník tak neměl možnost reagovat na svou obranu, a je-li v replice uvedeno to, co je obsaženo v usnesení soudu, potom by účastník nesouhlasil s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Podle názoru účastníka důsledkem rozhodnutí soudu, který se uchýlil k pouhému gramatickému výkladu vyhlášky, je to, že v domě nebude technicky možné rozúčtovat spotřebu tepla, na což soud nepomyslel. Účastník dovodil zejména, že vyhláška neumožňuje, protože to technicky není možné, že část spotřeby tepla v jednotkách v jednom domě je měřena kalorimetry a část indikátory, neboť nejde o kompatibilní zařízení, každé z nich měří natolik odlišně, že neexistuje metodika, která by umožnila kombinaci těchto tzv. registračních zařízení pro měření tepla, „náměry“ z nich nejsou srovnatelné a nelze je použít pro tzv. poměrové rozpočítání nákladů na vytápění dle § 6 odst. 2 zákona o službách. Podle názoru účastníka je třeba též zohlednit, že bytové domy se společnou otopnou soustavou byly projektovány na jednotnou vnitřní teplotu a na teplotní individualizaci nejsou technicky připraveny, a proto se požaduje jednotnost měření pro účely následného spravedlivého rozúčtování tepla. Účastník setrval na tom, že navrhovatel nebyl oprávněn provést modernizaci otopné soustavy, neboť s modernizaci společných částí domu nebyl vysloven souhlas shromážděním společenství vlastníků jednotek dle § 11 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů. Účastník uvedl, že v důsledku zásahu navrhovatele neexistuje pokojný stav, neboť existoval-li by, neřešil by účastník, zda mohou kooperovat indikátory a kalorimetry osazené na jedné otopné soustavě. Zásah navrhovatele do ní je protiprávní. Je možná pravdou, že účastník měl rychle zasáhnout, ale ve výboru účastníka jsou lidé bez příslušného právního a technického povědomí, kteří se snažili činit kroky dle svého uvážení nejrozumnější, i proto si tehdejší výbor účastníka vyžádal technickou dokumentaci od navrhovatele.

13. Při jednání před odvolacím soudem účastník kromě toho, že zopakoval a rozvedl svou dosavadní argumentaci, zdůraznil zejména, že dle vyjádření „asociace rozúčtovatelů tepla“, konkrétně pana [Anonymizováno], není technicky možné rozúčtovat teplo v domě, v němž na jedné otopné soustavě je indikační zařízení a kalorimetr, a že se v takovém případě postupuje podle § 6 odst. 3 zákona o službách.

14. Ve vyjádření k odvolání navrhovatel má usnesení soudu za věcně správné. Navrhovatel uvedl zejména, že účastník se mohl ke tvrzením obsaženým v návrhu navrhovatele dostatečně vyjádřit v podaném vyjádření, čehož účastník nevyužil, přičemž v replice navrhovatel reagoval na tvrzení účastníka o neplatně provedené rekonstrukci otopné soustavy, a soud se touto otázkou zabýval pouze v nezbytné míře. Navrhovatel se podrobně vyjádřil k argumentaci účastníka uvedené v odvolání, neztotožnil se s ní. Dovodil zejména, že rozdělení spotřební složky nákladů na vytápění mezi jednotlivé byty při kombinaci indikátorů a kalorimetru je proveditelné.

15. Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu v napadené části výroku I. podle § 212 a násl. o. s. ř.

16. Odvolací soud vychází z toho, že podle obsahu spisu soud mohl ve věci rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů, aniž by k projednání věci nařídil jednání. Odvolací soud shodně se soudem vychází z nich, odkazuje na jejich obsah, jak obsah v podrobnostech soud uvedl v napadeném usnesení soudu, a pro závěr o důvodnosti návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí účastníka tyto listinné důkazy shledává za postačující. Vzhledem k tomu odvolací soud neshledal vadu řízení, účastníkem tvrzenou v odvolání, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

17. Na skutkovém základu ustaveném soudem a podle rozhodné hmotněprávní úpravy pro posouzení věci odvolací soud přezkoumal správnost usnesení soudu v napadeném rozsahu.

18. Podle skutkového závěru soudu usnášeníschopné shromáždění účastníka, jež se konalo dne 14. 3. 2018, většinou přítomných neschválilo, jak vyplývá z bodu 2. zápisu z tohoto shromáždění, uznávání měření kalorimetrem v bytové jednotce navrhovatele.

19. Podle § 1209 odst. 1 o.z. je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

20. Postupem podle citovaného ustanovení se přehlasovaný vlastník jednotky u soudu domáhá pouze vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého shromážděním, a lze tak učinit pouze do uplynutí v tomto ustanovení stanovené prekluzivní lhůty tří měsíců, ale je-li pro to důležitý důvod. Soud nemůže svým rozhodnutím změnit přijaté většinové rozhodnutí účastníka, i kdyby dospěl k závěru, že je třeba v důležité záležitosti jiné rozhodnutí. Při aplikaci citovaného ustanovení se soud nejprve zabývá tím, zda je splněn předpoklad, že k soudnímu přezkoumání rozhodnutí shromáždění existuje důležitý důvod. Odvolací soud shodně se soudem v posuzované věci shledává existenci důležitého důvodu. Soudní praxe dovodila, že důležitý důvod pro přezkum rozhodnutí přijatého shromážděním existuje, je-li jím rozhodnuto o záležitosti, jež přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití, jak Nejvyšší soud České republiky uvedl např. v rozsudku ze dne 8. 6. 2016, sp.zn. 26 Cdo 4386/2015. Jak soud správně uvedl, je podstatou návrhu navrhovatele vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, jímž nebyla schválena žádost navrhovatele o uznání kalorimetru jako měřidla odebrané tepelné energie v jeho bytové jednotce.

21. Odvolací soud shodně se soudem shledává, že pro přezkoumání navrhovatelem napadeného usnesení shromáždění účastníka existuje důležitý důvod podle § 1209 o.z. Při rozúčtování nákladů na vytápění účastník nebere zřetel na skutečnost, že bytová jednotka navrhovatele, u níž vnitřní rozvod tepla pro vytápění vstupuje a vystupuje z ní v jednom místě, je vybavena kalorimetrem, tj. přístrojem registrujícím odebranou tepelnou energii v bytové jednotce navrhovatele, a účastník postupuje při rozúčtování nákladů vytápění tak, že bytová jednotka navrhovatele nemá nainstalováno měřidlo, a postupuje podle § 6 odst. 3 zákona o službách, tj. používá u spotřební složky nákladů vytápění u navrhovatele sankční způsob. Jde o záležitost, jež zasahuje do právního postavení vlastníka jednotky.

22. U návrhu podaného podle § 1209 odst. 1 o.z. soud, je-li zde důležitý důvod, se zabývá tím, zda shromáždění účastníka přijalo usnesení platně, a shledá-li, že shromáždění účastníka usnesení přijalo v rozporu s právními předpisy a stanovami účastníka, mělo-li zjištěné porušení závažné právní následky, vysloví neplatnost takového usnesení.

23. Z § 1 písm. c) vyhlášky č. 194/2007 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími a registrujícími dodávku tepelné energie, ve znění novely provedené vyhláškou č. 237/2014 Sb., vyplývají stanovené požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov měřicí a indikační technikou.

24. Podle § 7a odst. 1 vyhlášky č. 194/2007 Sb., ve znění uvedené novely, platí, že v budovách se vnitřní rozvod tepla pro vytápění a vnitřní rozvod chladu vybaví v případě, že a) vstupuje a vystupuje z bytu nebo nebytového prostoru v jednom místě, pracovním měřidlem stanoveným určeným k měření tepla nebo chladu podle zákona o metrologii v místě vstupu vnitřního rozvodu tepla pro vytápění nebo vnitřního rozvodu chladu do bytu nebo nebytového prostoru, b) vstupuje a vystupuje z bytu nebo nebytového prostoru v několika místech, 1. zařízením pro rozdělování nákladů na vytápění, nebo 2. pracovním měřidlem stanoveným určeným k měření tepla nebo chladu podle zákona o metrologii. Podle odstavce 2) uvedené vyhlášky platí, že zařízením pro rozdělování nákladů na vytápění je indikátor pro rozdělování nákladů na vytápění místností otopnými tělesy instalovaný na každém otopném tělese, indikátor instalovaný na odtokové trubce z otopného tělesa nebo přístroj se snímačem teploty vnitřního vzduchu ve vytápěném prostoru a teploty venkovního vzduchu ve dnech vytápění v otopném období s trvalým průběhovým záznamem rozdílů těchto teplot vzduchu za časový interval, kterým je počet dnů v otopném období. V budově se instalují vždy stejné typy indikátorů nebo přístrojů se snímačem teplot.

25. Z citovaných ustanovení vyplývá, jak soud správně uzavřel, že uvedená vyhláška možnost použití kalorimetru v bytové jednotce navrhovatele a indikátorů ve zbylých jednotkách domu nevylučuje, a že kalorimetr je pracovní měřidlo podle zákona o metrologii, jímž by měla být bytová jednotka navrhovatele vybavena, neboť má jediný vstup pro rozvod tepla. Kalorimetr je měřidlo podle zákona o metrologii a není zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění.

26. Odvolací soud se zcela ztotožnil s posouzením, jež soud učinil ve vztahu k rekonstrukci otopné soustavy navrhovatelem bez příslušného souhlasu shromáždění společenství vlastníků jednotek.

27. Podle § 260 odst. 1 o. z. soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit. Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví ani tehdy, bylo-li by tím podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře, jak vyplývá z odstavce 2 tohoto ustanovení.

28. Z tohoto ustanovení, jež se ve spojení s § 1221 o.z. použije přiměřeně pro společenství vlastníků, vyplývá, že pro to, aby soud nevyslovil neplatnost usnesení shromáždění, musí být současně splněny zákonem stanovené dvě podmínky, a to porušení zákona, nebo stanov, nemělo závažné právní následky a nevyslovení neplatnosti usnesení shromáždění je v zájmu účastníka hodném právní ochrany. Odvolací soud shodně se soudem neshledal naplnění těchto podmínek v posuzované věci.

29. Z uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení v napadeném rozsahu včetně vedlejšího výroku o nákladech řízení jako věcně správné potvrdil.

30. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Navrhovateli, který měl úspěch ve věci, přiznal odvolací soud plnou náhradu nákladů proti účastníkovi ve výši celkem 11 046,09 Kč. Tato částka sestává z odměny za právní zastoupení navrhovatele za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem), a to ve výši 2x 3 100 Kč podle § 6, § 7, § 9 odst. 4 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif). Náklady advokátky navrhovatele tvoří též paušální částka náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 2x 300 Kč. Advokátka navrhovatele má rovněž právo na náhradu jízdného osobním automobilem k jednání odvolacího soudu ([adresa]), a to ve výši 1 529 Kč. Advokátka navrhovatele má podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu také právo na náhradu za promeškaný čas za 8 půlhodin po 100 Kč ve výši 800 Kč v souvislosti s jednáním odvolacího soudu. Advokátce navrhovatele náleží podle § 137 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu 21% DPH ve výši 1 917 Kč. Platební místo odvolací soud stanovil podle § 149 odst. 1 o. s. ř.