o zaplacení částky 5 412 789 Kč s přísl., o odvolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 39 Cm 63/2005-458 ze dne 12. května 2015

1. Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. uložil [Jméno zemřelé B] povinnost zaplatit žalobci částku 5 412 789,12 Kč, představovanou škodou způsobenou jmenovaným konkursní podstatě úpadce OSAN, o.p. v likvidaci v době, kdy [tituly před jménem] [jméno FO] působil jako správce konkursní podstaty uvedeného úpadce, přičemž [Jméno žalobce] tuto pohledávku získal vydražením dne 26. 2. 2009 od tehdejšího správce konkursní podstaty úpadce [Anonymizováno], [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v konkursním řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. 94 [právnická osoba]/94. Ve výroku II. soud I. stupně současně zavázal [Jméno zemřelé B] k náhradě nákladů řízení úspěšnému žalobci.

2. Soud I. stupně shledal správnými tvrzení žalobce vyjádřená v žalobě ze dne 6. 1. 2003. Podle zjištění soudu I. stupně [tituly před jménem] [jméno FO] při výkonu funkce správce konkursní podstaty úpadce [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno]. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] způsobil konkursní podstatě újmu v žalované částce tím, že k tíži konkursní podstaty nepostupoval s odbornou péčí, když poskytl nedůvodně plnění advokátovi [tituly před jménem] [jméno FO], a to sice za advokátem vypracované návrhy smluv o prodeji podniku fakturované doklady č. 14/98 a 17/98, avšak provedení těchto prací měla zajistit na své náklady smluvní společnost [právnická osoba]., jež na uvedenou činnost na základě smlouvy se správcem konkursní podstaty dostávala z konkursní podstaty podle smlouvy o odborné pomoci ze dne 1. 7. 1994 měsíčně 300 000 Kč bez DPH, resp. podle dodatku ze dne 27. 3. 1998 ke smlouvě 200 000 Kč bez DPH na úhradu nákladů vynaložených při plnění smlouvy přičemž společnost [právnická osoba]. se podle uvedené smlouvy o odborné pomoci ze dne 1. 7. 1994 měla zavázat zajistit zpeněžení majetku úpadce za odměnu ve výši 5% z prodejní ceny.

3. V tomto postupu [Jméno zemřelé B] soud I. stupně spatřoval konkursní podstatě úmyslně způsobenou škodu kvalifikovanou podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen OZ), když [tituly před jménem] [jméno FO] podle soudu I. stupně porušil zákon tím, že nepostupoval s odbornou péčí podle § 8 odst. 2 věta prvá zákona. č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání (ZKV) a z toho důvodu odpovídá za škodu vzniklou porušením povinností, které mu ukládá zákon.

4. Podle soudu I. stupně nárok na náhradu škody není promlčen, když s ohledem na právnické vzdělání žalovaného a jeho působení jako advokáta je zřejmé, že si ve funkci správce konkursní podstaty musel být vědom toho, že uvedeným postupem z jeho strany úmyslně dochází ke zcela nehospodárnému a neúčelnému vynakládání finančních prostředků z konkursní podstaty a v takovém případě se ve smyslu § 106 odst. 2 OZ účinného do 31. 12. 2013 právo na náhradu škody způsobené úmyslně promlčuje za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla.

5. Proti tomuto rozsudku se v plném rozsahu odvolal původně žalovaný [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [Datum narození zemřelé B], zemřelý dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], posledně bytem [adresa]. Argumentoval tím, že se v průběhu výkonu funkce správce konkursní podstaty nedopustil porušení žádné povinnosti a odměna [tituly před jménem] [jméno FO] byla z konkursní podstaty vyplacena důvodně na základě uzavřené smlouvy.

6. Po úmrtí [Jméno zemřelé B] v průběhu odvolacího řízení dne[Anonymizováno][Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], když do skončení odvolacího řízení o projednávané věci nebylo vydáno usnesení o potvrzení nabytí dědictví, se stali účastníky řízení na místo zůstavitele oba shora uvedení dědicové spravující pozůstalost (§ 1677 odst. 1 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. - NOZ) s tím, že se za této situace žalobce v postavení věřitele domáhal plnění pouze vůči oběma správcům pozůstalosti (1703 NOZ).

7. Oba správci pozůstalosti, již procesně nastoupili do řízení na místo zůstavitele (dále též odvolatelé) se před odvolacím soudem domáhali změny rozsudku soudu I. stupně, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení

8. Oba žalovaní správci pozůstalosti (oba odvolatelé) poukázali na skutečnost, že v souladu s § 1711 NOZ navrhli, aby soud pro vyhledání dluhů zůstavitele věřitele vyzval, aby v přiměřené lhůtě ohlásili a doložili své pohledávky, přičemž žalobce tak neučinil.

9. Dále zdůraznili, že sice mohou být pasivně legitimováni, avšak nelze je zavázat povinností zaplatit žalovanou částku.

10. Odvolatelé poukázali na to, že důvodně namítli promlčení, když zařazení pohledávky do pasiv dědictví nestaví běh promlčecí doby a rovněž z jejich hlediska je podstatné i to, že případnou újmu na konkurzní podstatě úpadce [právnická osoba] v likvidaci [tituly před jménem] [jméno FO] nezpůsobil úmyslně, přičemž vznesená námitka promlčení se řídí ustanovením § 397 a § 398 obchodního zákoníku č. 513/1991Sb. (obchod. zák.) a promlčecí doba tak činí čtyři roky.

11. V jednání [Jméno zemřelé B] podle odvolatelů nelze spatřovat úmyslné jednání, když zaviněné jednání v činnosti jmenovaného nezjistily ani orgány činné v trestním řízení.

12. Z uvedených důvodů proto podle odvolatelů k promlčení předmětné pohledávky ve výši 5 412 789,12 Kč došlo nejpozději uplynutím dne 2. 4. 2002, když se řízení týká proplacení faktur č. 14/98 ze dne 16. 3. 1998, a č. 17/98 ze dne 2. 4. 1998 a žaloba původního žalobce [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] byla podána až dne 14. 1. 2003 po téměř pěti letech

13. V dalším odvolatelé poukázali na závažné porušení procesních práv [Jméno zemřelé B], jenž požádal o odročení jednání nařízené na den 12. 5. 2015 a přesto soud I. stupně ve věci jednal a vyhlásil k plnění zavazující rozsudek.

14. S argumentací odvolatelů se žalobce neztotožnil a poukázal na skutečnost, že v době do právní moci usnesení, kterým bude řízení o pozůstalosti skončeno, lze pohledávku věřiteli přisoudit rozhodnutím soudu s omezením, že jejího uspokojení se věřitel může domáhat jen z majetku náležejícího do pozůstalosti

15. Ve vztahu k výhradě soupisu, je námitka odvolatelů podle žalobce v dané věci bez právního významu a stejně tak je bez právního významu i otázka ohlášení žalované pohledávky v rámci tzv. konvokace věřitelů podle § 1711 NOZ.

16. Podle žalobce zákonné ustanovení omezující právo věřitele na uspokojení se nepoužije, pokud dědic o pohledávce věděl a vědomost obou žalovaných o žalované pohledávce vyplývá i z obsahu soudního spisu, např. z výzev nalézacího soudu ke sdělení adresy [Anonymizováno]. [jméno FO], které byly určeny žalovanému č. 2 (č. l. 415) i žalované č. 1 (č. l. 413), dále z výzev soudu atd. Žalobce dále zdůraznil, že žalovanou pohledávku do pozůstalostního řízení ohlásil, a to podáním ze dne 10. 1. 2018, o čemž přiložil soudu též doručenku, přičemž ohlášení pohledávky žalobce se uskutečnilo v roce 2017 a konvokační usnesení bylo vydáno až s odstupem času dne 20. 8. 2019.

17. Podle žalobce se soud I. stupně řádně vypořádal s obranou [Jméno zemřelé B], a to včetně námitek ohledně právní kvalifikace jeho jednání po čas jeho výkonu funkce správce konkursní podstaty a ohledně promlčení, posuzované soudem I. stupně správně podle § 8 odst. 2 ZKV ve spojení s dalšímu ustanoveními OZ.

18. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, avšak odvolání ani jednoho ze shodně argumentujících správců pozůstalosti důvodným neshledal.

19. Městský soud v Praze zjistil skutkový stav úplně a přesně, v rozsahu dostatečném pro učinění správných právních závěrů, přičemž závěr o skutkovém stavu věci, zjištěný soudem I. stupně, na nějž odvolací soud pro stručnost odkazuje, nedoznal změn ani v řízení odvolacím.

20. Kromě řádně a dostatečně zjištěného skutkového stavu se odvolací soud rovněž ztotožňuje s právním posouzením věci soudem I. stupně, které považuje za správné a rovněž i výstižné.

21. Odvolací soud proto vycházel ze skutečnosti, že [tituly před jménem] [jméno FO] ve funkci správce konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] v likvidaci uzavřel dne 1. 7. 1994 se společností [právnická osoba]. smlouvu o odborné pomoci, jejímž předmětem bylo mimo jiné vypracování analýzy hospodaření úpadce a zajištění a provedení výběrového řízení o koupi konkursní podstaty podniku včetně návrhů na jeho prodej a zajištění vlastního prodeje, a to za úplatu 5% z dosažené prodejní ceny, přičemž společnost měla rovněž smluvní nárok na paušální pravidelné měsíční platby 300 000 Kč, resp. od 27. 3. 1998 200 000 Kč, na náklady vynaložené při plnění smlouvy.

22. Ve vztahu k návrhům smluv vypracovaných [tituly před jménem] [jméno FO] a k úkonům s tímto souvisejícími o úplatných převodech částí podniku úpadce [právnická osoba] v likvidaci odvolací soud dále vyšel ze skutečnosti, že [tituly před jménem] [jméno FO] správci konkurzní podstaty [Jméno zemřelé B] vyfakturoval doklady č. 14/98 ze dne 16. 3. 1998 a č. 17/98 ze dne 2. 4. 1998 za návrhy smluv o prodeji podniku a za činnosti s tím související vykonávané od 31. 7. 1995 do 27. 2. 1998 k úhradě, po odečtení správcem vyplacených záloh, částky 2 040 969 Kč a 1 556 703,75 Kč a uvedený správce konkurzní podstaty tyto požadavky [tituly před jménem] [jméno FO] akceptoval a k tíži konkurzní podstaty shora specifikované faktury nechal proplatit.

23. Dále odvolací soud vyšel ze skutečnosti, že rozhodnutím tehdejšího Krajského obchodního soudu č. j. 94 [právnická osoba]/94-2176 ze dne 29. 3. 2000, jež nabylo právní moci dne 21. 11. 2000 byl [tituly před jménem] [jméno FO] zproštěn výkonu funkce správce konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] v likvidaci a na jeho místo byl jmenován [tituly před jménem] [jméno FO], jemuž měly být do 30 dnů doloženy zproštěným správcem konkurzní podstaty doklady. K doložení těchto dokladů musel být původní správce konkurzní podstaty opakovaně vyzýván, naposledy dopisy z 12. 7. 2002 a z 9. 9. 2002., přičemž se [tituly před jménem] [jméno FO] takto složitě dozvěděl o podstatných okolnostech o újmě způsobené konkursní podstatě v důsledku neoprávněně poskytnutého plnění [tituly před jménem] [jméno FO] až dne 14. 6. 2002, přičemž významný doklad představovaný smlouvou o právní pomoci uzavřenou s [tituly před jménem] [jméno FO], vztahující se k projednávaným platbám částek fakturovaných dokladem č. 14/98 ze dne 16. 3. 1998 a č. 17/98 ze dne 2. 4. 1998 nebyl soudu k dispozici ani v průběhu soudního řízení a na obsah této smlouvy bylo na základě svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] usuzováno z jiných obdobných smluv (č.l. 95 spisu). Podle obdobné smlouvy o poskytnutí právní pomoci ze dne 8. 8. 1995, včetně dodatku 1 ze dne 22. 10. 1995, dodatku ze dne 29. 4. 1996, dodatku ze dne 7. 3. 1997 a dodatku 4 ze dne 9. 12. 1997, měl [tituly před jménem] [jméno FO] poskytovat ve prospěch OSANu právní pomoc spočívající výlučně v posouzení správnosti a zákonnosti a zpracování právního rozboru případů postoupení a vzájemného započtení pohledávek a závazků mezi OSANem a dalšími subjekty, které byly provedeny a zaúčtovány v účetnictví v letech 1992 až 1994, a to ve 4 etapách, nejpozději do 12. 2. 1998. Dále podle obdobné smlouvy o poskytování právní pomoci ze dne 3. 4. 1995 měla být poskytována obdobná činnost, a to v dubnu a v květnu 1995. O okrajovém charakteru činnosti [tituly před jménem] [jméno FO] ve prospěch správce konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] v likvidaci [tituly před jménem] [jméno FO], jak to správně zjistil soud I. stupně, podle odvolacího soudu svědčí i výpověď [tituly před jménem] [jméno FO], jež označila tuto spolupráci [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] za „menší spolupráci“.

24. V rámci právního posuzování věci odvolací soud vyšel z § 8 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání č. 328/1991 Sb. (ZKV), z něhož je zřejmé, že povinností správce konkursní podstaty je, aby při výkonu funkce postupoval s odbornou péčí, přičemž správce konkursní podstaty odpovídá podle obecných předpisů za škodu vzniklou porušením povinností, které mu ukládá zákon nebo mu je uloží soud.

25. Podle právního názoru odvolacího soudu, obecně za škodu vzniklou účastníkům konkursního řízení nebo třetím osobám v důsledku porušení povinnosti uložené správci konkursní podstaty zákonem nebo soudem v souvislosti s výkonem této funkce, odpovídá správce konkursní podstaty podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (OZ). Tento zákon je tak obecným předpisem, v jehož rámci je nutno posuzovat také předpoklady odpovědnosti správce konkursní podstaty za škodu způsobenou porušením povinností stanovených § 8 odst. 2 ZKV a otázky promlčení (§ 100 a násl. OZ), včetně úpravy promlčecí doby.

26. Jak je zřejmé z § 420 odst. 1, odst. 3 OZ, každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

27. Jak je zřejmé z § 106 odst. 1, odst. 2 OZ, právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá a nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

28. V projednávaném případě byl správce konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] v likvidaci [tituly před jménem] [jméno FO] stranou smluv jednak o právní pomoci s [tituly před jménem] [jméno FO] a jednak o odborné pomoci ze dne 1. 7. 1994 uzavřené se společností [právnická osoba]. a na základě shora uvedeného podle právního názoru odvolacího soudu [Jméno zemřelé B] muselo být zřejmé, že vypracovávání návrhů smluv o prodeji částí podniku úpadce bylo smluvně sjednáno jako závazek pouze se společnosti [právnická osoba]., když vedle toho [tituly před jménem] [jméno FO] měl vymezen smluvní předmět právní pomoci velmi úzce a striktně se zaměřením pouze na posouzení správnosti a zákonnosti a na zpracovávání právních rozborů případů postoupení a vzájemného započtení pohledávek a závazků mezi OSANem a dalšími subjekty v letech 1992 až 1994. V projednávaném případě si [právnická osoba]. podle smlouvy o odborné pomoci mohl zajistit případnou právní pomoc, k čemu mu byly správcem konkursní podstaty smluvně poskytnuty finanční prostředky v pravidelných měsíčních platbách po 300 000 Kč, resp. od 27. 3. 1998 200 000 Kč. Tyto prostředky byly určeny na náklady vynaložené při plnění smlouvy ze dne 1. 7. 1994 o odborné pomoci. Vedle toho měla společnost [právnická osoba]. smluvně zajištěno právo také na úplatu 5% z dosažené prodejní ceny podniku.

29. Jestliže proto správce konkurzní podstaty [tituly před jménem] [jméno FO] znal obsah jím uzavřených smluv se společností [právnická osoba]. a s [tituly před jménem] [jméno FO] a znal i právní důvod fakturace [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž věděl, že pro potřeby finančního zajištění vyhotovení smluv o prodeji podniku inkasovala společnost [právnická osoba]. měsíčně 300 000 Kč, resp. od 27. 3. 1998 200 000 Kč a vedle toho měla tato společnost obdržet i cílovou odměnu 5% z dosažené prodejní ceny podniku, podle právního názoru odvolacího soudu správce konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] v likvidaci [tituly před jménem] [jméno FO] postupoval úmyslně minimálně v nepřímém úmyslu, když i podle odvolacího soudu věděl že uvedená souběžná úhrada za provedení shodné činnosti způsobí újmu konkurzní podstatě úpadce [právnická osoba] v likvidaci a s tímto důsledkem byl srozuměn, přičemž si takto v uvedeném směru počínal proplácením obou fakturovaných částek aktivně k tíži konkursní podstaty.

30. Uvedený dílčí závěr odvolacího soudu vychází z právního názoru odvolacího soudu, podle něhož právní praxe posuzování škod založených na principu zavinění podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., účinného do roku 2013, jenž pojem zavinění nevymezoval, vycházela z úpravy hmotného práva trestního (§ 4 a § 5 zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 30. 12. 2009)., Na zavinění tak bylo v civilní praxi OZ nahlíženo jako na vnitřní psychický vztah jednajícího k jeho vlastnímu protiprávnímu jednání a k výsledku tohoto jednání a bylo založeno jednak na prvku poznání, spočívajícím ve vědomosti a předvídání určitého výsledku a jednak na prvku vůle, spočívajícím v tom. že subjekt projevuje svou vůli tím, že něco chce, ale také tím, že je s něčím srozuměn. U úmyslu platilo, že bud’ škůdce věděl, že škodu způsobí a chtěl ji způsobit (přímý úmysl), anebo byl s tímto důsledkem srozuměn - nepřímý úmysl. V obou případech byl vyžadován aktivní kladný vztah škůdce k výsledku jednání, jak tomu bylo v projednávaném případě popsaném shora.

31. Na tomto místě odvolací soud konstatuje, že v projednávaném konkrétním případě požadované náhrady škody způsobené uvedeným správcem konkurzní podstaty není podstatné zda fakturovanou činnost [tituly před jménem] [jméno FO] řádně a včas provedl. Podstatné v projednávaném případě z hlediska újmy jdoucí k tíži konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] v likvidaci bylo to, že za zajištění převodu části podniku poskytl [tituly před jménem] [jméno FO] z konkurzní podstaty plnění jak společnosti [právnická osoba]., tak [tituly před jménem] [jméno FO].

32. Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu, jimiž podle § 420 odst. 1 OZ jsou 1. porušení právní povinnosti, 2. vznik škody, 3. příčinná souvislost a zavinění byly v projednávaném případě i podle právního názoru odvolacího soudu naplněny. Postupem shora popsaným došlo nepochybně ze strany správce konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] v likvidaci [Jméno zemřelé B] k porušení povinnosti dané mu § 8 odst. 2 ZKV postupovat s odbornou péčí (§ 8 odst. 2 ZKV). Tuto zákonnou povinnost [tituly před jménem] [jméno FO] porušil, když v důsledku jeho úmyslného jednání došlo k souběžnému vynaložení prostředků konkurzní podstaty na úhradu téže činnosti nasmlouvané pouze se společnosti [právnická osoba]., přičemž tuto činnost prováděl bezesmluvně i [tituly před jménem] [jméno FO], jemuž byla odměna za tuto činnost rovněž uhrazena. Takto vznikla konkurzní podstatě újma a tato újma je v příčinné souvislosti s uvedeným jednáním tehdejšího správce konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] v likvidaci JUDr. [Jméno zemřelé B].

33. Z dokazování nevyplynul závěr o existenci okolnosti vylučující protiprávnost (plnění povinnosti, výkon práva, svépomoc, nutnou obranu, krajní nouzi a svolení poškozeného).

34. Z hlediska subjektivní stránky došlo k naplnění skutkové podstaty odpovědnosti za způsobenou škodu podle § 420 OZ, když újma (škody) byla v souladu se shora uvedeným způsobena úmyslně,

35. Ve vztahu k uvedenému úmyslnému jednání [Jméno zemřelé B], majícímu za následek vznik újmy konkurzní podstatě úpadce [právnická osoba] v likvidaci, soud I. stupně učinil rovněž správný právní závěr, že žalobou uplatněný nárok nemůže být promlčen ve smyslu § 106 odst. 1 odst. 2 OZ, neboť jak je zřejmé z § 106 odst. 2 OZ, žalobce se o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá dozvěděl v roce 2002 a žaloba byla podána v dvouleté subjektivní promlčecí lhůtě následujícího roku 2003 a současně nebyla překročena ani objektivní desetiletá promlčecí lhůta stanovená v případě škody způsobené úmyslně.

36. V projednávaném případě původně žalovaný škůdce [tituly před jménem] [jméno FO] v průběhu odvolacího řízení zemřel a odvolací soud z tohoto důvodu pokračoval v řízení s jeho dědici, byť doposud nebylo vydáno usnesení o potvrzení nabytí dědictví. Za této situace, kdy se žalovaní 1) a 2) stali v postavení správců pozůstalosti (§ 1677 odst. 1 NOZ) postupem podle § 107 o. s. ř. účastníky řízení, odvolací soud po shledání napadeného rozsudku věcně správným (§ 219 o. s. ř.), přistoupil k jeho potvrzení s tím, že v souladu s 1703 NOZ se věřitel může domáhat uspokojení pouze z majetku náležejícího do pozůstalosti.

37. S ohledem na uvedené neobstály jednotlivé argumenty odvolatelů. Zvláště potom odvolací soud neshledal důvodnou argumentaci odvolatelů poukazující na výhradu soupisu, neboť za dané situace způsob rozhodnutí soudu o uplatněném nároku není v rozporu s omezením zákonné povinnosti k úhradě dluhů zůstavitele, jak tato stíhá dědice, jenž učinil výhradu soupisu pozůstalosti.

38. Stejně tak není významná ani argumentace odvolatelů poukazující na vyhledání dluhů zůstavitele (konvokaci) podle § 1711 NOZ, a to jednak z důvodu, že tato skutečnost neměla již z podstaty vliv na rozhodnutí o existenci uplatněného nároku, jednak proto, že jestliže zůstavitel za života byl účastníkem předmětného soudního řízení o zaplacení pohledávky a dokonce za jeho života mu byla uložena povinnost zaplatit, není podle právního názoru odvolacího soudu třeba tuto pohledávku žalujícím věřitelem ohlašovat pro potřeby vyhledání dluhů zůstavitele. Konečně argumentace konvokací v projednávaném případě je zcela účelová, když žalobce spolehlivě prokázal, že svoji pohledávku soudnímu komisaři oznámil, a stalo se tak s významným časovým předstihem před soudem učiněnou výzvou věřitelům k ohlášení jejich pohledávek.

39. Konečně před odvolacím soudem neobstála ani argumentace odvolatelů poukazující na tvrzené závažné porušení procesních práv [Jméno zemřelé B], jenž požádal o odročení jednání nařízeného na den 12. 5. 2015 a přesto soud I. stupně ve věci jednal a vyhlásil rozsudek. Je tomu tak proto, že i podle právního názoru odvolacího soudu v projednávaném případě jednání soudu I. stupně uskutečněné dne 12. 5. 2005, při němž byl vyhlášen rozsudek č. j. 39 Cm 63/2005-458, mohlo proběhnout v nepřítomnosti žalovaného [Jméno zemřelé B].

40. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

41. V projednávaném případě se žalovaný sice omluvil podáním doručeným soudu I. stupně dne 7. 5. 2015 z jednání soudu konaného dne 12. 5. 2015 a požádal o jeho odročení, avšak jeho omluvné důvody ani odvolací soud neshledal dílem natolik závažnými, že by mohly vést ke zmaření jednání soudu jeho odročením pro obavy žalovaného o život a dílem neshledal doloženými důvody pro odročení jednání z důvodu nepříznivého zdravotního stavu žalovaného.

42. Předmětné omluvné podání žalovaného žádající o odročení jednání nařízené na den 12. 5. 2015 poukazuje na strach žalovaného o život v souvislosti s děním a prací policejních a justičních orgánů ve Slovenské republice a jednak poukazuje na svůj zdravotní stav související s rakovinou ledviny. Podání poukazuje na zneužívání moci státem, projevující se ve sledování a politickém pronásledování [Jméno zemřelé B], v důsledku čeho jmenovaný nemůže podstoupit lékařské zákroky v České republice, případně ve Slovenské republice, přičemž mimo tyto země byla podle jmenovaného lékařská péče velmi finančně nákladná a žadatel o lékařskou péči, žijící ze starobního důchodu, nedisponoval potřebným finančním obnosem.

43. Jak je zřejmé z obsahu spisu (č.l. 450 a násl.), [tituly před jménem] [jméno FO] svoji argumentaci ohledně svého tvrzeného nepříznivého zdravotního stavu nedoložil, když argumentoval pouze přílohami majícími dokládat spojení a shodný postup českých a slovenských politiků.

44. Ve vztahu k tvrzenému nepříznivému zdravotnímu stavu [Jméno zemřelé B], jenž po roce a půl od konání jednání soudu I. stupně zemřel, odvolací soud nemá důvodu nevěřit žalovaným správcům pozůstalosti, že v době konání jednání soudu I. stupně dne 12. května 2015 [tituly před jménem] [jméno FO] věděl o svém onkologickém onemocnění. Podle právního názoru odvolacího soudu však podstatné pro možnost úspěšně žádat o odročení jednání je, aby účastníkovi bránil jeho zdravotní stav v účasti při jednání soudu, na což nelze usuzovat automaticky, bez zprávy lékaře, pouze z faktu, že u účastníka bylo diagnostikováno onkologické onemocnění, a to za situace, kdy pacienti s uvedeným druhem onemocnění, byť nepopiratelně vážným onemocněním, často chodí do zaměstnání, vykonávají běžné činnosti a léčbu absolvují ambulantně. Takovouto lékařskou zprávu svědčící o tom, že [Jméno zemřelé B] bránil jeho zdravotní stav v účasti při jednání soudu, jmenovaný soudu I. stupně nepředložil a soud I. stupně dostál své povinnosti věc projednat, když nezjistil podmínky definované § 101 odst. 3 o. s. ř. k odročení jednání. Ostatně [Jméno zemřelé B] evidentně jeho onkologické onemocnění v době konání jednání soudu I. stupně neznemožňovalo cestování, když se v průběhu řízení před soudem I. stupně pohyboval mimo své bydliště, a to i v zahraničí, např. ve Slovenské republice.

45. K argumentaci správců pozůstalosti poukazující na omluvu [Jméno zemřelé B] a jeho zdůrazňování nepříznivých politických propojení mezi českými a slovenskými politickými vrcholovými představiteli odvolací soud konstatuje, že mezinárodními smlouvami respektovaný veřejný pořádek v tom kterém státě, neumožňuje tuzemským soudům se jakkoli vyjadřovat k postupu politické reprezentace a justičních orgánů jiného státu, v daném případě Slovenské republiky, zejména k časově limitovanému uvěznění [Jméno zemřelé B] v uvedené zemi (č.l. 422 spisu). Podstatné pro úvahu odvolacího soudu o nedůvodnosti uvedené argumentace bylo to, že podle obsahu spisu nic nenasvědčuje tomu, že by bylo zasahováno např. politiky do práce soudů v projednávaném případě, jakož i to, že dne 12. května 2015 v den konání jednání soudu I. stupně [tituly před jménem] [jméno FO] nebyl omezen na svobodě a mohl se tak dostavit k soudnímu jednání.

46. Konečně odvolací soud se nemohl ztotožnit ani s další argumentací obou správců pozůstalosti poukazujících na skutečnost, že Policie ČR zastavila trestní stíhání vůči [Jméno zemřelé B]. Důvodem je skutečnost, že usnesení Policie ČR, jímž bylo ukončeno trestní stíhání, se netýkalo porušení týchž právních povinností (téhož skutku), jako v projednávaném případě civilní žaloby na náhradu škody způsobené [Jméno zemřelé B] porušením povinnosti při výkonu funkce správce konkursní podstaty úpadce OSAN, o.p. v likvidaci postupovat s odbornou péčí. Navíc ani nečinnost orgánů činných v trestním řízení nemůže automaticky znamenat, že se škůdce podle civilních předpisů nedopustil přestoupení zákona a uvedené již nemůže vůbec znamenat nedostatek podmínek pro jeho uznání povinným k náhradě způsobené škody, když si lze představit celou řadu důvodů, proč orgány činné v trestním řízení nekonají, a to např. po posouzení věci z hlediska hranice odpovědnosti za trestný čin a za přestupek, nebo z důvodu promlčení trestní odpovědnosti, k níž došlo před uplynutím promlčení práva na náhradu škody atd.

47. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozhodl v tomto sporném řízení z podnětu žalovaným podaného odvolání tak, že rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil s tím, že z důvodů a právní úpravy uvedené shora určil, že se věřitel může domáhat uspokojení pouze z majetku náležejícího do pozůstalosti [Jméno zemřelé B], zemřelého dne 7. 11. 2016.

48. O nákladech odvolacího řízení bylo, vzhledem k plné úspěšnosti žalobce, rozhodnuto výrokem II. tohoto rozsudku podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů odvolacího řízení celkem ve výši 2 500 Kč podle vyhl. č. 254/2015 Sb. představovaná náklady vynaložené účastníkem (žalobcem) v souvislosti s jeho účastí a s úkony jím provedenými v odvolacím řízením. Jednalo se o následující úkony honorované každý částkou 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. - vyjádření k odvolání žalovaného dne 14. 2. 2016, návrh na vydání předběžného opatření, účast při jednání soudu dne 23. 4. 2025, vyjádření k odvolací argumentaci správců pozůstalosti a účast při jednání odvolacího soudu dne 24. 6. 2025. K tomu náleží i prokázaná náhrada zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč, celkem tedy 2 500 Kč.