o vyklizení nemovitosti, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. února 2024, č. j. 18 Co 7/2024-83, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. září 2024, č. j. 18 Co 7/2024-177,

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl žalobu pro zmatečnost popsanou v záhlaví tohoto usnesení (výrok I.), uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení (výrok II.) a rozhodl o vrácení soudního poplatku v částce 5 000 Kč žalovanému (výrok III.).

2. V odůvodnění napadeného usnesení soud prvního stupně uvedl, že v řízení nedošlo k žádnému pochybení, které by zakládalo zmatečnostní vadu. Žalovaný potvrdil, že údaje, které uvedl na obálce a které jsou psány psacím písmem, psal sám; tyto údaje nesvědčí o tom, že zásilka byla předána k přepravě včas. Žalovaný tedy neprokázal, že zásilka byla podána k poštovní přepravě dříve, než je uvedeno na razítku na zásilce. Z příslušné judikatury (nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. IV. ÚS 110/06, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1473/2000) plyne, že je-li poštovní zásilka vložena do poštovní schránky, za den podání se považuje den nejbližšího výběru poštovní schránky uvedeného na jejím informačním štítku; ke dni, v němž byla poštovní zásilka skutečně vložena, se nepřihlíží. Jestliže odesílatel učiní jeden úkon – vhodí zásilku do schránky, dojde k uzavření poštovní smlouvy vzniku povinnosti poštovního přepravce zásilku doručit, přičemž za den podání se považuje ten den, který byl označen jako den výběru poštovní schránky. Faktické převzetí doručované zásilky poštovním přepravcem zde nehraje roli. Žalovaný však tvrdil, že zásilku vhodil do schránky až kolem deváté hodiny večerní a k přepravě tedy zásilka byla skutečně předána až následující pondělí po víkendu, neboť za den podání se považuje den nejbližšího výběru poštovní schránky. Pokud je rozhodováno o pozdě podaném odvolání, k doplnění odvolání postupem podle § 43 odst. 2 o. s. ř. se nevyzývá. Návrh žalovaného na provedení výslechu svědka byl v souladu s § 120 odst. 1 věta druhá o. s. ř. zamítnut, neboť tento svědek měl potvrdit pouze to, že zásilka byla vhozena do schránky kolem deváté hodiny večerní. Byl též učiněn dotaz na Českou poštu, která uvedla, že na adrese [adresa], poštovní schránka umístěna není a není ani nikde v okolí. Na této adrese má sídlo třídící centrum [adresa], které zpracovává veškeré svezené zásilky ze schránek, které jsou v jeho působnosti. Doba k výběru schránek v této oblasti je v pracovní dny v 8:00 hodin. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti výrokům I. a II. usnesení soudu prvního stupně podal žalovaný včasné odvolání s tím, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. Žalovaný odkázal na závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. IV. ÚS 110/06, a ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. I. ÚS 4/06. Žalovaný má s poukazem na čl. 8 odst. 1 poštovních podmínek za to, že vhozením podání do poštovní schránky poslední den lhůty je zachována lhůta, neboť bylo předáno k přepravě bez ohledu na informaci na poštovní schránce. Žalovaný má za to, že rozhodným dnem je den, kdy poštovního přepravce požádal (a uzavřel s tímto smlouvu) o doručení zásilky příjemci. Závěr soudu prvního stupně o tom, že v případě, kdy soud odmítá opožděné odvolání, se postupem podle § 43 odst. 2 o. s. ř. k doplnění podání nevyzývá, je nepřezkoumatelný.

4. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změnil tak, že žalobě pro zmatečnost vyhoví, případně aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobce k odvolání uvedl, že žalovaný se pouze snaží protáhnout řízení, přičemž přehlíží, že ochrana jeho práv nemůže být realizována pouze zpochybněním funkčního doručování. Napadené usnesení žalobce považuje za věcně správné, proto navrhl jeho potvrzení s tím, aby mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212 odst. 2, 3 a 5 o. s. ř. a aniž by shledal potřebu dokazování doplňovat či zopakovat důkazy již provedené, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Žaloba pro zmatečnost je mimořádným opravným prostředkem a již z tohoto důvodu je třeba na ni pohlížet jako na výjimečný prostředek ochrany práv účastníka řízení. Zákon proto taxativně vymezuje důvody, z nichž lze takovou žalobu uplatnit, resp. stanoví, za jakých podmínek je přípustná.

8. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

9. Pro posouzení důvodnosti projednávaného odvolání bylo zásadní otázkou to, zda žalovaný předal své odvolání proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. 10. 2023, č. j. 11 C 105/2023-63, k poštovní přepravě včas či nikoliv, a v návaznosti na to, zda bylo odvolání žalovaného proti zmíněnému rozsudku soudu doručeno včas či nikoliv. Otázka včasnosti předání zásilky poštovnímu doručovateli již byla řešena Nejvyšším soudem a zčásti i Ústavním soudem, proto odvolací soud z příslušné judikatury při posouzení důvodnosti projednávaného odvolání vychází. Tato judikatura je reprezentována usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1473/2000, v němž dovolací soud vyslovil závěr, že „pro zachování lhůty k podání opravného prostředku nepostačuje vhození poštou doručované zásilky do poštovní schránky, jestliže pošta neměla povinnost (podle údaje na poštovní schránce) téhož dne (jenž byl současně posledním dnem lhůty k podání opravného prostředku) zahájit přepravu zásilky.“ Ústavní soud se pak k této otázce vyslovil v nálezu ze dne 1. 11. 2026, sp. zn. IV. ÚS 110/06, v němž konstatoval, že „za průkazný doklad o dni podání poštovní zásilky považuje údaj na podací stvrzence, jež je projevem vůle poštovního přepravce směřujícím k potvrzení dne, kdy bylo uskutečněno předání doručované zásilky. Jestliže z obálky, v níž bylo doručeno dovolání, je patrný rozpor mezi datem na kulatém poštovním razítku a cennou nálepkou, nemůže se obecný soud spokojit s jedním z těchto údajů, ale je třeba, aby den podání zásilky ověřil, a to výzvou stěžovateli k předložení podací stvrzenky či dotazem na poštovního přepravce“.

10. Z obsahu spisu plyne, že právnímu zástupci žalovaného byl dne 23. 11. 2023 do datové schránky doručen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. 10. 2023, č. j. 11 C 105/2023-63. Žalovaný podal proti tomuto rozsudku odvolání, které podle poštovního razítka na obálce založené ve spisu bylo k poštovní přepravě předáno dne 11. 12. 2023; na této obálce je pak uvedeno, že k poštovní přepravě byla zásilka předána do schránky pošty dne 8. 12. 2023; na rubu této obálky se nachází rukou psaný údaj „[adresa] – Depo [adresa]“. Dále bylo soudu dne 10. 12. 2023 doručeno podání právního zástupce, které bylo označeno jako doplnění blanketního odvolání žalovaného podaného k poštovní přepravě dne 8. 12. 2023. Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. 12. 2023, č. j. 11 C 105/2023-79, bylo odvolání žalovaného jako opožděné odmítnuto; usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 2. 2024, č. j. 18 Co 7/2024-83, bylo zmíněné usnesení potvrzeno. Usnesení Krajského soudu v Plzni následně žalovaný napadl žalobou pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Soud prvního stupně pak v rámci řízení o předmětné žalobě pro zmatečnost požádal příslušnou poštu v [Anonymizováno] – [Anonymizováno] o vyjádření, v jakých hodinách se v této oblasti provádí výběr schránek. Dopisem ze dne 30. 8. 2024 bylo Českou poštou, s.p., soudu sděleno, že v [Anonymizováno] – [Anonymizováno] jsou umístěny 2 poštovní schránky a jejich výběr se provádí v pracovní dny v 8:00 hodin. Podle tvrzení žalovaného mělo být odvolání proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. 10. 2023, č. j. 11 C 105/2023-63, do poštovní schránky vhozeno (v pátek) dne 8. 12. 2023 kolem 21. hodiny.

11. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. 10. 2023, č. j. 11 C 105/2023-63, bylo soudu doručeno opožděně, neboť jeho poštovní přeprava započala až dne 11. 12. 2023. V řízení totiž bylo postaveno najisto, že poštovní schránka, do níž žalovaný v pátek 8. 12. 2023 kolem 21. hodiny vhodil své odvolání, byla podle sdělení příslušné pošty vybrána až v nejbližší pracovní den, tj. 11. 12. 2023 a teprve tímto dnem byla zahájena jeho přeprava. Podstatné v tomto případě totiž je, že patnáctidenní lhůta k podání odvolání proti zmíněnému rozsudku začala běžet dnem 24. 11. 2023 a jejím posledním dnem byl 8. 12. 2023. Ani doplnění odvolání žalovaného, jež bylo soudu doručeno dne 10. 12. 2023, tak není odvoláním včasným.

12. Žalovaný dále spatřuje nesprávnost, resp. nepřezkoumatelnost, napadeného usnesení v tom, že se soud prvního stupně nedostatečně vypořádal s námitkou, že v případě opožděně uplatněného odvolání není třeba vyzývat k odstranění jeho vad. Tato námitka však není opodstatněná, neboť je-li odvolání uplatněno opožděně, není třeba se zabývat tím, zda má všechny zákonné náležitosti, když na jeho opožděnosti se ani odstraněním (případných) vad nemůže nic změnit, tudíž by takový postup soudu byl v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

13. Po zhodnocení všech uvedených skutečností odvolací soud napadené usnesení ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. Výrok II. napadeného usnesení však zcela správný není. Řízení o žalobě pro zmatečnost totiž není řízením, jehož předmětem by bylo peněžité plnění, ani věc nebo právo penězi ocenitelné, neboť výsledkem tohoto řízení může být (v případě vyhovění žalobě pro zmatečnost) pouze zrušení žalobou pro zmatečnost napadeného rozhodnutí při shledaném porušení procesního postupu soudu, jenž k vydání žalobou pro zmatečnost napadeného rozhodnutí vedl. V řízení o žalobě pro zmatečnost je tak naprosto vyloučeno, aby se soud v rámci tohoto řízení zabýval věcí samou, resp. o ní rozhodoval. Lze proto uzavřít, že pro stanovení výše odměny advokáta v řízení o žalobě pro zmatečnost je nutno aplikovat § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. II. ÚS 2902/10), jež je možné považovat do jisté míry za „podpůrné“ ustanovení, které se použije pro výpočet odměny advokáta tehdy, pokud předmět právní služby nelze podřadit pod jiné ustanovení vyhl. č. 177/1991 Sb., advokátní tarif. Aplikace § 8 odst. 1 věty první cit. vyhlášky nepřichází v úvahu, neboť toto ustanovení lze použít pouze tehdy, je-li předmětem řízení peněžité plnění případně věc nebo právo penězi ocenitelné. Na doplnění lze uvést, že za odvolání proti rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost se vybírá soudní poplatek podle položky 4, bod 1. písm. c/ sazebníku soudních poplatků (položka 22 bod 11. Sazebníku soudních poplatků), podle níž se vybírá soudní poplatek za návrh na zahájení (…) řízení, jehož předmětem není peněžité plnění; zákonodárce tedy řízení o odvolání proti usnesení o žalobě pro zmatečnost výslovně považuje za řízení nikoliv o peněžitém plnění. Podle názoru odvolacího soudu je namístě, aby způsob stanovení výše odměny advokáta v řízení o žalobě pro zmatečnost odpovídal způsobu vyměření soudního poplatku za takové řízení. Tím se odvolací soud ve smyslu § 13 o. z. odchyluje od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2019, č. j. 27 Cdo 5307/2017-1389.

15. Na základě uvedeného východiska pak bylo nutno výši náhrady nákladů přiznaných výrokem II. napadeného usnesení korigovat, přičemž žalobkyni přísluší náhrada za tři úkony právní služby po 1 500 Kč podle § 9 odst. 1, § 7 bod 4. vyhl. č. 177/1991 Sb., advokátní tarif ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „AT“), tři paušální náhrady § 13 odst. 4 AT po 300 Kč. Odvolací soud proto výrok II. napadeného usnesení podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil pouze ohledně výše náhrady nákladů řízení tak, že žalobci přiznal náhradu za právní zastoupení ve výši 5 400 Kč.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč za jeden úkon právní služby podle § 9 odst. 1 za použití § 11 odst. 1 písm. d/ AT ve výši 1 500 Kč za písemné vyjádření k odvolání a jedna paušální náhrada podle § 13 odst. 4 AT ve výši 300 Kč. V odvolacím řízení neúspěšný žalovaný je povinen plnit do platebního místa podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.