Přeskočit na obsah
Vrchní soud v Praze 5 Co 93/2025-443 ECLI:CZ:VSPH:2025:5.Co.93.2025.1 Rozsudek

o vydání věci, o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Praha ze dne 5. 6. 2017, č. j. SPU 188177/2017, sp. zn. SP17728/2015-537207, o odvolání účastníků proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2025, č. j. 38 C 69/2017-409 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 5. června 2025, č. j. 38 C 69/2017-419

JUDr. Irena Ondruszová · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 27. 11. 2025

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Ondruszové a soudců JUDr. Michala Mědílka a JUDr. Jany Sedlářové ve věci

žalobce: [Anonymizováno], IČ [Anonymizováno]

sídlem [Anonymizováno]

zastoupený advokátem [Jméno advokáta]

sídlem [Adresa advokáta]

za účasti

účastníka: [Jméno účastníka A], IČ [IČO účastníka A]

sídlem [Adresa účastníka A]

za nějž v řízení jedná [Jméno účastníka B]

[IČO účastníka B]

sídlem [Adresa účastníka B]

o vydání věci, o nahrazení rozhodnutí [Jméno účastníka C], [Anonymizováno] ze dne 5. 6. 2017, č. j. SPU 188177/2017, sp. zn. SP17728/2015-537207, o odvolání účastníků proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2025, č. j. 38 C 69/2017-409 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 5. června 2025, č. j. 38 C 69/2017-419


I. Rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení se ve výrocích II. a III. mění tak, že se žaloba na vydání pozemku parc. č. [Anonymizováno] o výměře 273 m2 v k. ú. [adresa], obci [adresa], který vznikl na základě geometrického plánu vyhotoveného [tituly před jménem] [Anonymizováno], č. plánu 974-315/2025, jenž tvoří nedílnou součást rozsudku soudu prvního stupně a nahrazení rozhodnutí [Jméno účastníka C], [adresa] ze dne 5. 6. 2017, č. j. SPU 188177/2017, sp. zn. SP17728/2015-537207 v uvedeném rozsahu, zamítá; jinak se výroky II. a III. soudu prvního stupně potvrzují.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalobce a účastník jsou povinni každý jednou polovinou zaplatit České republice – Krajskému soudu v Praze náhradu nákladů řízení, která bude stanovena soudem prvního stupně v samostatném usnesení, na č. ú. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol].

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vydání pozemků parc. č. [Anonymizováno] o výměře 392 m2, parc. č. [Anonymizováno] o výměře 506 m2, parc. č. 403/30 o výměře 8 m2 v k. ú. [adresa], obci [adresa], které vznikly na základě geometrického plánu vyhotoveného společností [právnická osoba]., č. plánu 832-13/2019 a tím nahrazení rozhodnutí [Jméno účastníka C], [adresa] ze dne 5. 6. 2017, č. j. SPU 188177/2017, sp. zn. SP17728/2015-537207 (výrok I.). Žalobci vydal pozemky parc. č. [Anonymizováno] o výměře 859 m2, parc. č. [Anonymizováno] o výměře 273 m2 v k. ú. [adresa], obci [adresa], které vznikly na základě geometrického plánu vyhotoveného [tituly před jménem] [Anonymizováno], č. plánu 974-315/2025, jenž tvořil nedílnou součást rozsudku a v uvedeném rozsahu nahradil rozhodnutí [Jméno účastníka C], [adresa] ze dne 5. 6. 2017, č. j. SPU 188177/2017, sp. zn. SP17728/2015-537207 (výroky II. a III.). Účastníkovi uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 108 174 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). Účastníkovi řízení také uložil povinnost zaplatit státu plnou náhradu nákladů řízení ve výši, kterou stanoví v samostatném usnesení (výrok V.).

2. Rozhodnutí odůvodnil tím, že pozemky uvedené ve výroku I. rozsudku jsou dotčeny plánovanou veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury ve smyslu § 8 odst. 1 písm. f) zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o majetkovém vyrovnání“), proto je nelze vydat. Naproti tomu pozemky parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] oddělené geometrickým plánem vyhotoveným [tituly před jménem] [Anonymizováno], č. plánu 974-315/2025, nejsou dotčeny veřejně prospěšnou stavbou dopravní infastruktury, a proto jejich vydání nebrání žádná překážka. K pozemku parc. č. [Anonymizováno] uvedl, že z textové části územního plánu města [adresa] po vydání 3. změny vyplývá, že by jeho vydáním žalobci nevzniklo holé vlastnictví pozemku s ohledem na možnosti přípustného využití. O náhradě nákladů řízení účastníků rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o základu náhrady nákladů státu s tím, že výše náhrady nákladů bude stanovena v samostatném usnesení.

3. Proti výrokům II. až V. rozsudku soudu prvního stupně podal účastník v zákonné lhůtě odvolání. V odvolání namítal, že pozemek parc. č. 403/40, který byl oddělen geometrickým plánem [tituly před jménem] [Anonymizováno], je určen pro veřejně prospěšnou stavbu č. 21 - pěší a cyklistická stezka podél silnice [Anonymizováno] nadmístního významu a č. 12 - sběrná komunikace sídliště [adresa]. Přesto soud prvního stupně vydal předmětný pozemek žalobci s odůvodněním, že zde žádná překážka bránící jeho vydání není a že by se nejednalo o holé vlastnictví pozemku. V té souvislosti poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 349/2017 s tím, že rozhodnutí je plně aplikovatelné na danou věc. Účastník navrhl, aby odvolací soud žalobu i v této části zamítl.

4. Žalobce se odvolal do výroku IV. o náhradě nákladů účastníků řízení. Domáhal se přiznání i náhrady nákladů za promeškaný čas advokáta za cestu z jeho sídla do sídla soudu a zpět.

5. Ve vyjádření k odvolání účastníka žalobce uvedl, že bylo jednoznačně prokázáno, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] vymezený geometrickým plánem č. 974-315/2025 není v územně plánovací dokumentaci dotčen koridorem pro výstavbu veřejně prospěšné stavby dopravní nebo technické infrastruktury, pro kterou lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit, přesto účastník trvá na jeho nevydání s odkazem na § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání. V případě pozemku parc. č. [Anonymizováno] soud prvního stupně učinil zjištění z textové části územního plánu [adresa] ve znění 3. změny, že jeho přípustné využití neznamená pro žalobce toliko holé vlastnictví. Žalobce zdůraznil, že ke dni, kdy uplatnil restituční nárok u povinné osoby, platná a účinná územně plánovací dokumentace města [adresa] ve své grafické části zobrazovala veřejně prospěšné stavby toliko jako osu, a nikoliv jako plochu a v textové části jakékoliv doplňující relevantní informace neobsahovala. Protože v územně plánovací dokumentaci není definovaná šíře koridoru, není možné určit plochu, resp. část pozemku, která je potřebná pro uskutečnění předmětné veřejně prospěšné stavby. Bylo na účastníkovi, aby šíři koridoru jasně tvrdil a konkrétním důkazem ji prokázal, což neučinil. Žalobce má proto za to, že vydání obou pozemků je zcela v souladu se zákonem o majetkovém vyrovnání. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku ve výrocích II., II. a V.

6. Odvolací soud přezkoumal v rozsahu podaných odvolání napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř., přihlédl k odvolání účastníků a k vyjádření žalobce a poté dospěl k závěru, že jen odvolání účastníka je částečně důvodné.

7. V přezkoumávané věci bylo již jednou rozhodováno soudem prvního stupně, a to rozsudkem ze dne 15. 6. 2020, č. j. 38 C 69/2017-113. Primární a první eventuální návrh žalobce byl pravomocně zamítnut. Soud prvního stupně vyhověl druhému eventuálnímu petitu žalobce na vydání části původně nárokovaného pozemku o celkové výměře 1 623 m2; v této části byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2022, č. j. 4 Co 255/2020-170, a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně po doplnění dokazování rozhodnutí své rozhodnutí opřel o oddělovací geometrický plán č. 974-315/2025 [tituly před jménem] [Anonymizováno]. K oddělovacímu plánu [tituly před jménem] [Anonymizováno] uvedl, že pouze oddělený pozemek parc. č. [Anonymizováno] není dotčen podle územního plánu města [adresa] veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury, ostatní oddělené pozemky jsou zasaženy veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury. Soud prvního stupně kromě uvedeného pozemku parc. č. [Anonymizováno] žalobci vydal i oddělený pozemek parc. č. [Anonymizováno] s tím, že vydání tohoto pozemku žalobci nebrání ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání s poukazem na textovou část územního plánu města [adresa] po vydání 3. změny, podle které by žalobci nevzniklo dle názoru soudu prvního stupně holé vlastnictví s poukazem na možnosti využití tohoto pozemku.

8. Podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání věc nelze vydat v případě, že se jedná o část pozemku nebo stavby, která je potřebná pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní nebo technické infrastruktury, vymezenou ve schválené územně plánovací dokumentaci, pro kterou lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit; to neplatí, postačí-li pro veřejně prospěšnou stavbu zřízení věcného břemene.

9. Výluku z vydání pozemku podle citovaného ustanovení lze aplikovat, jsou-li splněny kumulativně tři zákonem stanovené podmínky, a to 1. veřejně prospěšná stavba je vymezena v platné územně plánovací dokumentaci, 2. v případě konkrétního pozemku či stavby jsou splněny podmínky vyvlastnění a 3. pro veřejně prospěšnou stavbu nepostačí zřízení věcného břemene.

10. Rozhodujícím hlediskem pro posouzení, kdy je ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury, vymezené ve schválené územně plánovací dokumentaci, nutné právo k části pozemku vyvlastnit (formou odnětí vlastnického práva) a kdy postačí zřízení věcného břemene, je okolnost, zda restituent by mohl k této části pozemku dotčené takovou stavbou po jejím vydání realizovat své vlastnické právo, či nikoliv.

11. Se závěrem soudu prvního stupně, že žádná překážka nebrání vydání geometrickým plánem odděleného pozemku parc. č. 403/42, se odvolací ztotožňuje. V tomto směru lze proto odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku. Ostatně účastník v odvolání ani žádné konkrétní skutečnosti, které by bránily vydání tohoto pozemku, netvrdil.

12. Odvolací soud se však neztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že nic nebrání vydání pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Uvedený pozemek je dotčen plánovanou veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury označenou v územním plánu jako č. 21 – pěší a cyklistická stezka podél silnice [Anonymizováno]. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel z textové části územního plánu o možnostech využití předmětného pozemku. Územní plán je tvořen dvěma částmi textovou a grafickou a při rozhodování o věci je třeba vycházet z celého územního plánu, a nikoliv jen z jeho jedné části. Soud prvního stupně pominul, že hlavní podmínkou využití předmětného pozemku je místní komunikace a veřejně přístupné účelové komunikace, cyklostezky, stezky pro chodce včetně souvisejících staveb a zařízeními, čemuž odpovídá i grafická část územního plánu; na geometricky odděleném pozemku parc. č. [Anonymizováno] je plánována veřejně prospěšná stavba dopravní infrastruktury – pěší a cyklistická stezka. Je-li na pozemku plánována pěší a cyklistická cesta, pak uvedená veřejně prospěšná stavba brání vydání pozemku žalobci ve smyslu § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání, když vlastník pozemku by nemohl vykonávat své vlastnické právo, protože by bylo permanentně rušeno veřejným užíváním pozemku. Žalobci by tak zůstalo jen tzv. holé vlastnictví.

13. K námitce žalobce, že původní grafická část územního plánu města [adresa] nezobrazovala plochu pozemku potřebnou pro plánovanou veřejně prospěšnou stavbu dopravní infrastruktury, ale byla rozbrazena jen jako „osa“ a že nelze koridor potřebný pro veřejně prospěšnou stavbu dopravní infrastruktury napravit obecným odkazem na technickou normu, nutno uvést, že [tituly před jménem] [Anonymizováno] správně vycházel při zaměřování pozemku z novější a přesnější digitalizované verze grafické části územního plánu, z níž je zcela zřejmý rozsah dotčeného pozemku veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury, když od 14. 6. 2013 (tj. od data výzvy k vydání pozemku) ohledně této plánované stavby (pěší a cyklistické stezky podél silnice do Kojetic) nedošlo k žádné změně.

14. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích II. a III. v části týkající se vydání pozemku parc. č. [Anonymizováno] podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl pro překážku uvedenou v § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání. V případě vydání pozemku parc. č. [Anonymizováno] žalobci a v tomto rozsahu nahrazení rozhodnutí správního orgánu odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. Protože odvolací soud napadený rozsudek změnil, musel znovu rozhodnout o náhradě nákladů řízení účastníků před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Protože každý z účastníků byl v řízení částečně úspěšný (žalobci byl vydán jeden ze dvou nárokovaných pozemků; nadto vydaný pozemek má cca poloviční výměru oproti výměře pozemku, který byl požadován primárním návrhem), odvolací soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

16. O náhradě nákladů státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci a každému z účastníků, když u žádného z nich odvolací soud neshledal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř., uložil povinnost zaplatit polovinu nákladů, které stát v řízení platil. Dlužno dodat, že pro rozhodnutí o náhradě nákladů státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. není rozhodné, že žalobce i účastník jsou ze zákona osvobozeni od soudních poplatků.

17. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně.