o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka], [číslo jednací], o odvolání účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. října 2021, č.j. 38C 195/2016-326 ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 18. listopadu 2021, č.j. 38C 195/2016-335,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka], [číslo jednací] a vydání pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizováno] [obec] a obci [obec] (výrok I.). Žalobci vydal pozemky v k.ú. [obec] [anonymizováno] [obec], obci [obec] parc. [číslo] pozemky oddělené geometrickým plánem, který je přílohou rozsudku, [číslo] vyhotoveným [právnická osoba] [číslo] (dále též„ předmětné pozemky“) a v uvedeném rozsahu nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka], [číslo jednací] (výroky II., III.). Účastníkovi uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 17.237 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Soud při svém rozhodnutí vycházel z 2. aktualizace Zásad územního rozvoje Středočeského kraje [účinné od XY] a z výkresu„ [příjmení] [anonymizována tři slova]“ dovodil, že pozemky nárokované žalobcem ve výroku I. rozsudku jsou dotčeny plánovanou stavbou dálnice D3, kdežto pozemky uvedené ve výroku II. lze žalobci vydat, neboť nejsou dotčeny plánovanou veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury a není tak dán výlukový důvod podle § 8 odst. 1 písm. f) zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen„ zákon o majetkovém vyrovnání“). O náhradě nákladů účastníků řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř.

3. Účastník podal proti výrokům II., III. a IV. rozsudku v zákonné lhůtě odvolání. Zdůraznil, že spornou otázkou je stanovení typu, časové verze a výkresu územně plánovací dokumentace, podle níž se má posuzovat dotčenost pozemků, které byly žalobci vydány. Měl za to, že rozhodným okamžikem je učinění výzvy k vydání nemovité věci, jak dovodil i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25.3.2020, sp.zn. 28Cdo 164/2020. Protože výzva k vydání pozemků byla účastníkovi doručena dne 21.6.2013, tak mělo být vycházeno z nejaktuálnější verze platné a účinné územně plánovací dokumentace k uvedenému datu. V dané věci se jednalo o [obec] územního rozvoje Středočeského kraje, které nabyly účinnosti dne [datum]. Soud prvního [anonymizováno] však vycházel z 2. aktualizace Zásad územního rozvoje Středočeského kraje, které byly [účinné od XY]; přitom nejaktuálnější územně plánovací dokumentací byl územní plán [územní celek] z r. 2020. Zároveň soud při zkoumání jednotlivých potenciálně aplikovatelných verzí územně plánovací dokumentace bez jakéhokoli bližšího odůvodnění vycházel pouze z výkresů„ [anonymizováno 5 slov]“, aniž by se vypořádal s námitkou účastníka, že rozhodnými jsou primárně výkresy„ [příjmení] [anonymizována čtyři slova]“. Soud prvního stupně v rozhodnutí konstatoval, že bude vycházet z územně plánovací dokumentace nejpříznivější pro žalobce, když měl za to, že územní plán [územní celek] z r. 2020 překračuje [obec] územního rozvoje Středočeského kraje z r. 2018. Uvedený výklad nelze zaujmout ani při aplikaci zásady ex favore restitutionis. Účastník proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, event. napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

4. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku. Namítal, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.3.2020, sp.zn. 28Cdo 164/2020 na danou věc nedopadá, protože Nejvyšší soud se v rozhodnutí zabýval otázkou, jaký okamžik je rozhodný pro posuzování obsahu územně plánovací dokumentace v případě, že od uplatnění výzvy k vydání nemovité věci do doby rozhodování soudu o příslušné žalobě dojde ke vzniku skutečnosti, která zakládá překážku vydání pozemku podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání, ale nezabýval se situací, kdy po doručení výzvy k vydání věci povinné osobě dojde k odpadnutí překážky pro vydání konkrétního pozemku. Uvedl, že soud prvního stupně v tomto případě správně aplikovat zásadu ex favore restitutionis, když zákonný důvod pro nevydání pozemku odpadl. Pozemek nelze vydat tehdy, je-li potřebný pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní nebo technické infrastruktury, takže soud prvního stupně vycházel v souladu se zněním zákona správně z výkresu„ [anonymizována tři slova] a [anonymizováno]“ a nikoliv z výkresu„ [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno]“. Zdůraznil, že vymezuje-li územní plán [územní celek] z r. [rok] koridor pro veřejně prospěšnou stavbu dálnice D3 v širším rozsahu než [obec] územního rozvoje Středočeského kraje z r. [rok], pak je v této části v rozporu se zásadami územního rozvoje kraje a je proto správné, že soud prvního stupně posuzoval vydatelnost předmětných pozemků podle 2. aktualizace Zásad územního rozvoje Středočeského kraje.

5. Odvolací soud přezkoumal v rozsahu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, podle § 212 a § 212a o.s.ř., přihlédl k odvolání účastníka a k vyjádření žalobce a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání je z větší části důvodné.

6. Předmětem odvolání je, zda nárokované pozemky jsou dotčeny výlukovým důvodem podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání.

7. Podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání věc nelze vydat v případě, že se jedná o část pozemku nebo stavby, která je potřebná pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní nebo technické infrastruktury, vymezenou ve schválené územně plánovací dokumentaci, pro kterou lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit; to neplatí, postačí-li pro veřejně prospěšnou stavbu zřízení věcného břemene.

8. Co je územně plánovací dokumentací stanoví zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen„ stavební zákon“). Podstatné pro danou věc je především to, že zákonodárce vztáhnul rozsah výjimky podle § 8 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání z časového hlediska (v rámci celkového procesu územního plánování) právě k okamžiku schválení příslušné územně plánovací dokumentace. Postup vytváření právně závazného urbanistického řešení daného území, včetně umístění veřejně prospěšných staveb dopravní infrastruktury, totiž obsahuje celou řadu víceméně samostatných fází, během kterých dochází k postupnému upřesňování územních nároků pro jednotlivé urbanistické (stavební) záměry. Tento proces se zpravidla započíná od obecných koncepčních záměrů vyjádřených nejprve v dokumentech spíše politického charakteru, dále prochází přes přípravné fáze územního plánování, jako je zpracování (celostátní) politiky územního rozvoje, vytváření územně plánovacích podkladů (tj. územně analytických podkladů a územních studií), přípravu územně plánovací dokumentace, dále pak zpravidla následuje schválení vyšší územně plánovací dokumentace v podobě zásad územního rozvoje kraje formou jejího vydání zastupitelstvem kraje, schválení územního plánu obce formou jeho vydání zastupitelstvem obce, na jejich základě pak navazuje případné schválení regulačního plánu formou jeho vydání zastupitelstvem příslušného územně samosprávného celku a nakonec přichází vydání územního rozhodnutí ve správním (zjednodušeném) územním řízení o umístění konkrétní stavby. Jednotlivé fáze územního plánování jsou pak zpravidla charakteristické tím, že se jimi čím dál konkrétněji vymezují územní nároky pro jednotlivé stránky urbanistického záměru. Proto je i z hlediska posouzení výjimky podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání významné to, k jaké fázi postupné konkretizace územních nároků na výstavbu veřejně prospěšných staveb dopravní a technické infrastruktury je rozsah této výjimky zákonem vztažen.

9. Přitom platí, že účelem žádné z forem územně plánovací dokumentace (§ 2 odst. 1 stavebního zákona) zásadně ještě není určení konkrétního umístění určité stavby v území. Účelem zásad územního rozvoje je stanovit zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezit plochy nebo koridory nadmístního významu a stanovit požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření, stanovit kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití (srov. § 36 odst. 1 stavebního zákona). Účelem územního plánu pak je stanovit základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezit zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy a plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území, pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanovit podmínky pro využití těchto ploch a koridorů (§ 43 odst. 1 stavebního zákona). Účelem regulačního plánu pak je stanovit v řešené ploše podrobné podmínky pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí. Regulační plán vždy stanoví podmínky pro vymezení a využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb veřejné infrastruktury a vymezí veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšná opatření (§ 61 odst. 1 stavebního zákona). Jinými slovy u žádné z forem územně plánovací dokumentace zákon v zásadě nepočítá s tím, že tato dokumentace již bude nutně obsahovat zcela přesnou polohu budoucího umístění veřejně prospěných staveb dopravní infrastruktury.

10. Z uvedeného je nutno dovodit, že vyjádřil-li zákonodárce svoji právně politickou vůli vyloučit z restitučního vydávání podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání pozemky a stavby potřebné pro uskutečnění veřejně prospěšných staveb dopravní infrastruktury již podle stavu jejich územního plánování k okamžiku schválení příslušné územně plánovací dokumentace, zahrnul do této restituční výluky nevyhnutelně i takové pozemky a stavby (v rámci příslušného koridoru), na kterých se v souladu s (budoucím) rozhodnutím o umístění stavby nakonec vlastní těleso stavby dopravní nebo technické infrastruktury nacházet nemusí.

11. Rovněž je významné, že i samotné jednotlivé formy územně plánovací dokumentace se zásadně liší co do míry své konkrétnosti při vyjádření zvolené urbanistické koncepce, a to i z hlediska územních nároků pro umístnění veřejně prospěšných staveb dopravní infrastruktury, a to už z podstaty zvoleného měřítka příslušné grafické části dokumentace, přičemž různou míru této konkrétnosti mohou vzájemně nabývat i jednotlivé části téže územně plánovací dokumentace. Proto v souladu se shora uvedenými principy výkladu předpisů restitučního zákonodárství je nutno při posouzení rozsahu předmětné výjimky vyjít podle konkrétních okolností věci vždy z té formy dostupné územně plánovací dokumentace či z takové její části, která umístění dané stavby dopravní infrastruktury zachycuje co možná nejkonkrétněji (nejrestriktivněji). Proto zásadně platí, že tam, kde je k dispozici územní nebo regulační plán zachycující vedení příslušné stavby dopravní infrastruktury na předmětných pozemcích, nebude žádný důvod vycházet z obecnějších zásad územního rozvoje daného kraje apod. Stejně tak nelze vyloučit, že kupříkladu část územního plánu určující předpokládané zábory půdního fondu bude územní nároky budoucí stavby dopravní nebo technické infrastruktury zachycovat podrobněji, než obecné koordinační výkresy či výkresy veřejně prospěšných staveb apod. Rovněž pak platí, že pokud bude o umístění konkrétní veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury na předmětných pozemcích již vydáno územní rozhodnutí, je nutno vycházet z tohoto rozhodnutí jako konkrétnějšího nástroje územního plánování.

12. Pokud jde o časové hledisko, podle kterého je nutno vznik a trvání výluky podle zákona o majetkovém vyrovnání posuzovat, vychází odvolací soud (dlouhodobě) z názoru, že při posouzení vzniku výluky z restitučního vydávání majetku podle § 8 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání je nutno právní skutečnosti zakládající takovou výluku posuzovat z časového hlediska podle stavu, který zde byl k okamžiku výzvy oprávněné osoby k vydání věci (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.3.2020, sp.zn. 28Cdo 164/2020). Avšak případné odpadnutí této právní skutečnosti je nutno posuzovat podle stavu, který zde je v okamžiku rozhodnutí soudu. Promítnuto do otázky posouzení výluky podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání je nutno územní rozsah této restituční výluky posuzovat podle stavu platné (účinné) územně plánovací dokumentace k okamžiku restituční výzvy. Avšak došlo-li poté v průběhu procesu územního plánování předmětné veřejně prospěšné stavby ke konkrétnějšímu (restriktivnějšímu) vymezení územních nároků nezbytných pro její výstavbu, je nutno vycházet zásadně ze stavu územního plánování (účinné územně plánovací dokumentace či pravomocného územního rozhodnutí) ke dni rozhodnutí soudu (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23.5.2019, sp.zn. 4Co 85/2018).

13. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že pozemky uvedené ve výroku II. rozsudku nejsou dotčeny plánovanou stavbou dálnice D3, když vycházel z 2. aktualizace Zásad územního rozvoje Středočeského kraje [účinné od XY] a nikoliv z 1. změny územního plánu [územní celek] [účinné od XY]. Byť to v odůvodnění rozsudku není uvedeno, soud byl toho názoru, jak se podává z protokolu o jednání, že uvedený územní plán obce neodpovídá Zásadám územního rozvoje Středočeského kraje z r. [rok].

14. Z textové části odůvodnění 1. změny územního plánu [územní celek] vyplývá, že do této změny byly promítnuty požadavky 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Středočeského kraje [účinné od XY] týkající se zpřesnění koridoru dálnice D3 vedené řešeným územím. Do územního plánu byl tak koridor dálnice D3 aktualizován a zakreslen do výkresů s tím, že návrh změny č. 1 je v rámci řešeného území (celé území obce) v souladu s předmětnou nadřazenou územně plánovací dokumentací. Lze tedy uzavřít, že plánovaná stavba dálnice D3 byla promítnuta do 1. změny územního plánu [územní celek], přičemž tento územní plán obce obsahuje daleko podrobnější a tím přesnější umístění plánované dálnice D3 (výkres veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací v grafické části územního plánu obce byl vyhotoven v poměru 1: 5 000) než Zásady územního rozvoje Středočeského kraje, kde grafická část 1. aktualizace byla vyhotovena v měřítku 1:100 000. Dlužno dodat, že 2. aktualizace Zásad územního rozvoje Středočeského kraje účinná od [XY], z níž soud prvního stupně vycházel, se nijak netýkala plánované veřejně prospěšné stavby dálnice D3, ale reagovala na rozhodnutí soudu ohledně jiných plánovaných staveb (srov. sdělení Středočeského kraje k důvodu 2. aktualizace Zásad územního rozvoje č.l. 262 spisu).

15. Při zkoumání, zda od výzvy k vydání pozemků (tj. od [datum]) do rozhodnutí soudu nedošlo k takové změně, že nárokované pozemky už nejsou potřebné pro plánovanou stavbu dálnice D3, tak mělo být vycházeno z aktuálního plánu [územní celek] [účinné od XY]. Jak vyplývá z grafické části uvedeného plánu obce, a to z výkresu veřejně prospěšných staveb a ze sdělení stavebního úřadu [stát. instituce] ze dne [datum] a ze dne [datum], všechny nárokované pozemky vyjma pozemku [číslo] jsou dotčeny plánovanou stavbou dálnice D3. Lze tedy vydat toliko pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizováno] [obec], který není dotčen plánovanou veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury.

16. K námitce žalobce, že postačí zřízení věcného břemene k pozemkům, na kterých má být postavena dálnice D3, proto lze předmětné pozemky žalobci vydat, nutno odkázat na konstantní judikaturu, podle níž rozhodujícím hlediskem pro posouzení otázky, ve kterých případech je ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury, vymezené ve schválené územní plánovací dokumentaci, nutné právo k pozemku vyvlastnit (formou odnětí vlastnického práva) a kdy naopak postačí zřízení věcného břemene, je okolnost, zda restituent by mohl k této části pozemku dotčené takovou stavbou po jejím vydání realizovat své vlastnické právo nebo nikoliv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2017, sp.zn. 28Cdo 349/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.11.2017, sp.zn. 28Cdo 901/2017). V přezkoumávané věci by veřejná komunikace (dálnice) nepochybně bránila žalobci vykonávat vlastnická práva k pozemkům, jeho držba by byla permanentně rušena veřejným užíváním pozemní komunikace, takže nepřichází do úvahy zřízení věcného břemene.

17. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. v části týkající se vydání pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizováno] [obec] a tím nahrazení rozhodnutí správního orgánu podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil; v další části výrok II. rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že se žaloba zamítá, když správní orgán rozhodl správně o nevydání pozemků žalobci s poukazem na ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání.

18. Protože odvolací soud změnil napadený rozsudek, musel znovu rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně podle § 224 odst. 2 o.s.ř. Účastník byl v řízení neúspěšný jen v nepatrné části (vydání pozemku parc. [číslo]), proto mu byla přiznána plná náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Náklady účastníka ve výši 36.050,50 Kč představují náhradu hotových výdajů účastníka 900 Kč za tři úkony po 300 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb. (vyjádření k věci ze dne [datum], příprava a účast na jednání soudu dne [datum]), odměnu advokáta 26.350 Kč za osm úkonů právní služby po 3.100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, účast na jednání soudu ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], vyjádření k věci samé ze dne [datum], [datum], [datum]) a odměnu advokáta v poloviční výši 1.550 Kč (vyjádření ze dne [datum] k odvolání proti usnesení o zamítnutí návrhu na přerušení řízení), náhradu hotových výdajů advokáta 2.700 Kč za uvedených devět úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhradu 21% daně z přidané hodnoty ve výši 6.100,50 Kč (advokát je plátcem daně z přidané hodnoty).

19. Náklady odvolacího řízení byly účastníkovi přiznány rovněž podle § 142 odst. 3 o.s.ř. v plné výši 6.414 Kč; přiznané náklady zahrnují zaplacený soudní poplatek za odvolání 2.000 Kč, odměnu advokáta ve výši 3.100 Kč (odvolání proti rozsudku), náhradu hotových výdajů advokáta 300 Kč dle advokátního tarifu, náhradu 21% daně z přidané hodnoty ve výši 714 Kč a náhradu hotových výdajů účastníka za účast na jednání dne [datum] ve výši 300 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb.

20. K námitce žalobce, že účastníkovi by neměla být přiznána náhrada nákladů řízení za právní zastoupení, nutno uvést, že účastník řízení je státním podnikem a nikoliv organizační složkou státu, u které se předpokládá kvalifikované zastoupení zaměstnancem; nadto předmět podnikání účastníka se nijak netýká předmětu tohoto řízení, takže nelze považovat tyto náklady na neúčelně vynaložené.

21. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit účastníkovi do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).