pro vymožení 62 500 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané oprávněným proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2022, č. j. 72 Co 150/2022-295, o dovolání oprávněného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 6. 2024, č. j. 5 Co 103/2023-406, o odvolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2025, č. j. 72 Co 150/2022-489,

Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil podle § 9 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku oprávněným. Uvedl, že nerozhodoval o nové (další) žádosti oprávněného o osvobození od soudních poplatků, protože osvobození oprávněnému nebylo přiznáno pro zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

Proti tomuto usnesení podal oprávněný v zákonné lhůtě odvolání. Požádal o ustanovení advokáta s tím, že není schopen odvolání sám kvalifikovaně sepsat. Vyjadřoval se k exekučnímu řízení a namítal, že vymáhaná částka byla vyplacena neoprávněnému subjektu.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení mu předcházející, podle § 212 a § 212a o. s. ř., přihlédl k odvolání oprávněného a poté, aniž nařídil odvolací jednání podle § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Obecně platí, že požádá-li účastník o osvobození od soudních poplatků, je třeba o jeho žádosti rozhodnout dříve, než bude rozhodnuto o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. V souladu s ustálenou judikaturou však není třeba o další žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodnout, je-li zřejmé, že nelze žádosti vyhovět; v takovém případě postačí, jestliže se soud s takovou žádostí vypořádá v odůvodnění usnesení, kterým řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaví (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09).

Oprávněnému nebylo pro dovolací řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků a nebyl mu ustanoven zástupce usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2024, č. j. 72 Co 150/2022-465, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 7. 2025, č. j. 5 Co 13/2025-479, a to pro zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Usnesení je pravomocné. Poté byl oprávněný znovu vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání, a to usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2025, č. j. 72 Co 150/2022-482. Na výzvu soudu oprávněný reagoval další žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Soud prvního stupně proto nepochybil, když řízení o dovolání oprávněného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 6. 2024, č. j. 5 Co 103/2023-406, zastavil pro nezaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, aniž předtím rozhodl o dalším návrhu oprávněného na osvobození od soudních poplatků. Nutno dodat, že nemůže-li být oprávněnému přiznáno osvobození od soudních poplatků pro zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (§ 138 odst. 1 o. s. ř.), pak nepřichází do úvahy ani ustanovení zástupce z řad advokátů (§ 30 o. s. ř.).

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné včetně výroku o náhradě nákladů řízení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Protože povinné v tomto stádiu řízení žádné náklady nevznikly, bylo o nich rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.