o námitkách žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu ukládajícímu zaplacení směnečného peníze 600 000 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou 1 980 Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. dubna 2023, č. j. 24 Cm 31/2021-291,

1. Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) domáhal proti žalovaným vydání směnečného platebního rozkazu ukládajícího zaplacení směnečného peníze 600 000 Kč s 6% úrokem z uvedené částky od 1. 1. 2021 do zaplacení, směnečné odměny 1 980 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že první žalovaný vystavil dne 24. 9. 2015 směnku vlastní ve prospěch žalobce se směnečným penízem 3 500 000 Kč splatnou dne 31. 12. 2020. Druhý žalovaný směnku avaloval. Směnka není zaplacena; vzhledem k výši soudního poplatku se žalobce domáhá jen zaplacení částky 600 000 Kč.

2. K žalobě byl přiložen originál směnky vlastní vystavené prvním žalovaným v [Anonymizováno] dne 24. 9. 2015 na řad žalobce, se směnečným penízem 3 500 000 Kč, splatné dne 31. 12. 2020. Směnka byla podepsána druhým žalovaným jako směnečným rukojmím, přičemž tento podepsal jako jednatel směnku i za výstavce.

3. Dne 1. 9. 2021 vydal soud směnečný platební rozkaz č. j. 24 Cm 31/2021-18 (dále též „SPR“), kterým uložil žalovaným povinnost společně nerozdílně zaplatit směnečný peníz 600 000 Kč s 6% úrokem od 1. 1. 2021 do zaplacení, směnečnou odměnu 1 980 Kč a náhradu nákladů řízení 63 676,50 Kč nebo podat proti SPR námitky. První žalovaný podal včas proti SPR tyto námitky:

1) Žalobce není aktivně legitimován, neboť sám oznámil žalovaným, že pohledávku ze směnky postoupil společnosti [právnická osoba].

2) Žalobce směnku rubopisoval na slečnu [Anonymizováno] (svou partnerku a zároveň matku jeho dítěte) a po dalším rubopisu se opět stal žalobce majitelem směnky.

3) Rubopisy na směnce nejsou datovány.

4) První žalovaný směnku nevystavil a směnku nepodepsal. První žalovaný popírá, že by se stal zavázanou osobou v tvrzeném směnečném vztahu. Žalobce pravděpodobně zneužil nějakých neznámých listin či podpisů nebo informací získaných v době působení u prvního žalovaného.

5) Směnka nemá důvod, neboť podle předžalobní výzvy, kterou žalovaným před zahájením řízení žalobce doručil, zajištuje směnka půjčku, avšak žádná půjčka nebyla žalobcem ani jednomu ze žalovaných poskytnuta.

4. Druhý žalovaný podal včas proti SPR tyto námitky:

1) Totožné námitkové tvrzení jako druhá námitka prvního žalovaného.

2) Druhý žalovaný směnku nepodepsal.

3) Totožné námitkové tvrzení jako pátá námitka prvního žalovaného, žádnou půjčku první žalovaný neobdržel, půjčka se nikdy nerealizovala.

5. Žalobce v odpovědi ze dne 20. 10. 2021 (č. l. 59 spisu) na námitky uvedl, že sice pohledávku ze směnky skutečně postoupil, avšak po trestním oznámení druhého žalovaného na žalobce se dohodl žalobce s postupníkem na zpětvzetí postoupení s tím, že si bude pohledávku vymáhat sám. Žalovaní směnku podepsali (druhý žalovaný ji podepsal jako rukojmí i jako jednatel zastupující výstavce), přičemž žalobce rozhodně nezneužil jinou listinu či podpis druhého žalovaného. Nebylo by to ani fyzicky možné vzhledem k tomu, že na směnce se vyskytuje podpis druhého žalovaného na dvou místech. Důvodem směnky skutečně nebyla půjčka, jak v předžalobní výzvě nesprávně žalobce uvedl, nýbrž směnka vznikla proto, že se žalobce a první žalovaný dohodli na ukončení spolupráce s tím, že si žalobce jako [Anonymizováno] odkoupí od prvního žalovaného polovinu sítě a na ní si v rámci své nově založené společnosti vybuduje do pěti let vlastní infrastrukturu s novými klienty a poté, co bude schopen v nově založené společnosti samostatně fungovat, odejde ze společnosti prvního žalovaného tak, že tuto společnost přenechá druhému žalovanému za 1 Kč včetně všech klientů, domény [Anonymizováno], známého jména, loga, finančních prostředků ve společnosti a pronájmu ochranné známky „[Anonymizováno]“, jejímž vlastníkem je žalobce. Za to vše se druhý žalovaný zavázal vyplatit žalobci do pěti let částku 3 500 000 Kč, s tím, že ji uhradí ze svých zdrojů, až na to bude mít finanční prostředky, a tento závazek byl zajištěn předmětnou směnkou.

6. Usnesením ze dne 9. 11. 2021 na č. l. 90 soud nařídil znalecký posudek za účelem zjištění, zda jsou pravé oba podpisy druhého žalovaného na směnce. Ve znaleckém posudku ze dne 5. 3. 2022 znalkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] uvedla, že oba podpisy druhého žalovaného na směnce jsou pravými podpisy („variantou pravého podpisu“).

7. Při jednání dne 21. 10. 2022 soud konstatoval, že žalobce oproti tvrzení v předžalobní výzvě v řízení nově tvrdí jiný důvod vystavení směnky (soud zdůraznil, že tvrzení o kauze směnky nebylo obsaženo v žalobě, nýbrž pouze v předžalobní výzvě). Soud shledal přípustnými námitky žalovaných proti SPR, proto podle soudu je namístě stanovit žalovaným lhůtu k vyvrácení žalobcem nově tvrzené kauzy směnky.

8. Ve stanovené lhůtě 30 dní oba žalovaní (podání prvního žalovaného ze dne 20. 11. 2022 a podání druhého žalovaného ze dne 15. 11. 2022. odmítli důvod vzniku směnky uváděný žalobcem. Poukázali na to, že ke dni 24. 9. 2015 neměli žalobce a druhý žalovaný žádnou dohodu, že se budou rozcházet či ukončovat činnost a ani nevedli jednání o případném převodu obchodního podílu. Ani z notářského zápisu o převodu obchodního podílu neplyne, že by směnka měla souviset s tímto převodem. O závazku ze směnky se neúčtovalo (a žalobce byl jako jeden z tehdejších jednatelů spoluzodpovědný za to, že účetnictví zobrazuje věrně závazky společnosti). O směnce nikdo další až do jejího prvního vymáhání postupníkem nevěděl a ani při podání vysvětlení na policii o ní žalobce nehovořil (tam zmínil jen „vzájemné“ směnky k zajištění tehdejších životních partnerek žalobce a druhého žalovaného s tím, že tyto již byly skartovány) a nezmiňoval ji ani v komunikaci vedené výlučně s druhým žalovaným. Žalobce a druhý žalovaný se dohodli na rozdělení společnosti až v samém závěru roku 2015, oba společníci, tedy žalobce a druhý žalovaný si mezi své nově založené společnosti rozdělili aktiva prvního žalovaného. Žalobcem uváděný směnečný závazek a důvod pro vystavení směnky prvním žalovaným by neměl jakýkoli smysl. Žalobce využil toho, že měl stejně jako druhý žalovaný z podzimu 2015 směnku k zajištění jejich tehdejších partnerek, kdyby se jim něco stalo žalobce měl směnku pro paní [Anonymizováno] a druhý žalovaný pro paní [Anonymizováno]. Druhý žalovaný se domníval, že žalobce a žalovaný společně tyto směnky skartovali, ale žalobce tak účelově neučinil, mohl skartovat barevnou kopii a původní směnku uplatnil v tomto řízení ve zlé víře s účelovým argumentem ohledně ceny podílu. Sám žalobce 14 dní před datem splatnosti žalované směnky popřel před orgány činnými v trestním řízení existenci jakéhokoliv směnečného závazku žalovaných.

9. V replice žalobce uvedl, že v letech 2012 až 2013 si žalobce s druhým žalovaným vzájemně vystavili směnky se směnečným penízem 3 000 000 Kč na řad manželky (partnerky) vždy druhého společníka, tj. na řad žalobcovy manželky (nyní bývalé) [Anonymizováno] a partnerky druhého žalovaného [Anonymizováno]. V roce 2014 se žalobce rozvedl, čímž směnky pozbyly smyslu, a v tom roce byly obě směnky skartovány v kanceláři prvního žalovaného za přítomnosti žalobce a druhého žalovaného.

10. Soud v bodu I. výroku rozsudku z 26. 4. 2023 zrušil SPR. V bodu II. výroku uložil žalobci povinnosti zaplatit prvnímu žalovanému náhradu nákladů řízení 97 592,36 Kč k rukám zástupkyně prvního žalovaného a zaplatit druhému žalovanému náhradu nákladů řízení 80 484,37 Kč k rukám zástupkyně druhého žalovaného, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. V bodu III. výroku soud uložil žalobci povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení 5 837,20 Kč na účet soudu do tří dnů od právní moci rozsudku.

11. V odůvodnění rozsudku soud uvedl k námitce nedostatku aktivní legitimace žalobce a k námitce nedatovaných rubopisů, že obě námitky jsou nedůvodné. Nepřerušovaná řada rubopisů (v tomto případě dvou rubopisů) legitimuje žalobce jako vlastníka směnky. Neexistence data rubopisu není vadou směnky, platným rubopisem je i jen podpis indosanta na rubu směnky (Čl. I § 13 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb., dále jen ZSŠ). Neuvedení data rubopisů jen zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že rubopisy byly napsány před uplynutím lhůty k protestu (Čl. I § 20 odst. 2 ZSŠ), a tedy se nejedná o podrubopisy, které by měly účinky jen pouhé cese (Čl. I § 20 odst. 1 věta druhá ZSŠ).

12. Důkazní břemeno k vyvrácení námitky nepodpisu směnky nese žalobce. Znaleckým posudkem bylo prokázáno, že podpis jednatele prvního žalovaného a dále podpis rukojmího jsou pravými podpisy druhého žalovaného. Neodpovídá realitě dodatečné tvrzení žalovaných (po vypracování znaleckého posudku), že žalobce zneužil pravé podpisy druhého žalovaného z jiné listiny k dohotovení směnky. Podpisy druhého žalovaného zapadají do textu směnky, soud proto nemá pochybnosti o pravosti směnky.

13. Soud neakceptoval tvrzení žalovaných, že žalobce zneužil (jinou) směnku se stejnými údaji, ale vystavenou za jiným účelem, která však měla být zničena, ale nebyla. K podepření tohoto vysvětlení druhý žalovaný předložil soudu nepodepsané předtisky dvou směnek, které – v této podobě – vystavil první žalovaný ve prospěch žalobce a druhého žalovaného jako remitentů, a jež měly být zničeny, avšak zřejmě nebyly, nebo přinejmenším nebyla zničena ta, která byla vystavena ve prospěch žalobce jako remitenta. Toto vysvětlení žalovaných soud nepřijal směnka vystavená prvním žalovaným (rovněž dne 24. 9. 2015, ale podle žalovaných z jiného důvodu) ve prospěch žalobce jako remitenta (č. l. 180 spisu) se od předmětné směnky odlišuje. Jedná se o řadu detailů - ve směnce, jíž se dovolávají žalovaní, je datum vystavení „24. 9. 2015“, u údajů identifikujících remitenta není poštovní směrovací číslo, datum narození druhého žalovaného jako rukojmího je uvedeno „[Datum narození advokátky B]. Naproti tomu v předmětné směnce je datum vystavení „24. 09. 2015“ a datum narození rukojmího „[Datum narození advokátky B]“ a jak u adresy bydliště remitenta, tak i rukojmího je uvedeno poštovní směrovací číslo [adresa]. Je proto zřejmé, že předmětná směnka nemůže být, jak tvrdili žalovaní, tou (žalovanou) směnkou, kterou dne 24. 9. 2015 první žalovaný vystavil ve prospěch žalobce jako remitenta a druhý žalovaný ji avaloval, a která měla být posléze zničena, ale podle žalovaných nebyla.

14. Žalovaní namítli nedostatek kauzy směnky, proto se soud zabýval tím, zda směnka má důvod tvrzený žalobcem, který žalovaní popřeli. Tato relativní námitka je přípustná, protože žalobce sice nabyl směnky rubopisem, ale žalobce byl původně remitentem směnky, jedná se proto o námitku z vlastních vztahů žalovaných vůči žalobci. Námitku může uplatňovat i druhý žalovaný, směnečný rukojmí, neboť směnku podepsal i za prvního žalovaného jako jednatel. Z toho důvodu mají oba žalovaní uzavřenu se žalobcem stejnou směnečnou dohodu.

15. Z provedeného dokazování učinil soud závěr, že směnečná suma 3 500 000 Kč je cenou za přenechání podílu žalobce v prvním žalovaném druhému žalovanému. Tato úplata (cena) byla vyšší než cena 1 Kč uvedená v písemné smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 11. 6. 2019. Popěrná argumentace žalovaných, že první žalovaný o směnečném závazku neúčtoval, není způsobilá vyvrátit žalobcovo tvrzení o důvodu vystavení směnky. Soud uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že důvodem vystavení směnky byla skutečnost, kterou žalobce uvedl v odpovědi na námitky žalovaných.

16. Soud učinil závěr, že smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 11. 6. 2019 je neplatná, protože měla být dle § 209 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“) uzavřena v písemné formě s úředně ověřenými podpisy. Cena za přenechání obchodního podílu byla dohodnuta ve výši 3 500 000 Kč, avšak v písemné smlouvě o převodu obchodního podílu byla uvedena cena 1 Kč. Námitka nedluhu uplatněná žalovanými je proto důvodná.

17. Z uvedených důvodů soud SPR zrušil a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšných žalovaných. Rozhodnutí o náhradě zaplaceného znalečného státem odůvodnil odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř.

18. Žalobce podal proti rozsudku včas odvolání a navrhl napadený rozsudek změnit a ponechat SPR v platnosti. V odůvodnění odvolání uvedl, že soud učinil mylný závěr, že součástí převodu obchodního podílu muselo být vše, co jakkoliv souviselo se společností prvního žalovaného. Prodej [Anonymizováno] a jiných nehmotných statků nemusí být automaticky součástí tohoto převodu. Smlouva o převodu obchodního podílu splňovala zákonnou formu, ke dni prodeje obchodního podílu tato představovala „prázdnou skořápku“. Kauza směnky se k této smlouvě nevázala, byť s ní měla logickou souvislost. Druhý žalovaný měl zájem pokračovat v podnikání prvního žalovaného, proto si od žalobce formou směnky odkoupil veškeré nehmotné statky a [Anonymizováno]. Na druhé straně mělo žalobci plnění ze směnky umožnit novou společnost a vybudovat nové jméno.

19. Žalobce shledává „pravděpodobným“, že soud zrušil SPR na základě skutkových okolností, které žalovaní neuplatnili, tj. že cena převáděného podílu byla 3 500 000 Kč a že je neplatná smlouva o převodu obchodního podílu. Žalovaní se v průběhu řízení pokusili prokázat svou verzi neexistence kauzy směnky, ale tuto svou námitku neprokázali. Naopak podle závěru soudu bylo prokázáno, že směnka má kauzu.

20. Druhý žalovaný se k odvolání vyjádřil a uvedl, že žalobce v dovolání opět mění svá tvrzení ke kauze směnky. Žalobce drží směnku ve zlé víře a údajný nárok ze směnky neexistuje.

21. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání ve věci samé dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

22. Odvolací soud při odvolacím jednání informoval účastníky, že považuje pro uvedenou odvolací věc za právně významné, zda soud prvního stupně překročil či nepřekročil rozsah námitek proti SPR včetně tvrzení žalovaných vznesených ve lhůtě, kterou jim soud prvního stupně dodatečně poskytl na jednání dne 21. 10. 2022. Žalobce na tuto informaci blíže ústně nereagoval, nicméně v odvolání proti rozsudku uvedl, že žalovaní neprokázali svou námitku neexistence kauzy směnky. První a druhý žalovaní ve svých přednesech uvedli, že podle jejich názoru nebyl překročen rozsah námitkových tvrzení žalovaných.

23. Co se týče první až čtvrté námitky prvního žalovaného a první a druhé námitky druhého žalovaného proti SPR, odvolací soud se ztotožnil plně s hodnocením soudu prvního stupně, který tyto námitky zhodnotil jako nedůvodné, a odvolací soud odkazuje v tomto směru na odůvodnění napadeného rozsudku.

24. K první až třetí námitce prvního žalovaného (viz výše odstavec 3. tohoto odůvodnění) odvolací soud dodává, že předmětná směnka je směnkou na řad a nepřetržitá řada rubopisů (tu konstatuje i první žalovaný ve své druhé námitce), spočívající v rubopisu žalobce jako remitenta na [Anonymizováno] a ve zpětném rubopisu [Anonymizováno] na žalobce, legitimuje žalobce jako majitele směnky a jeho aktivní legitimace byla v souladu s Čl. I § 16 odst. 1 ZSŠ prokázána. Jak správně konstatoval soud prvního stupně, ZSŠ nevyžaduje, aby rubopisy na směnce byly datovány. Neuvedení dat rubopisů nepochybně nezbavuje směnečného dlužníka povinnosti zaplatit směnku.

25. Žalobce unesl své důkazní břemeno, že podpisy obou žalovaných ve směnce jsou pravé. Posudkem znalkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] bylo prokázáno, že oba podpisy druhého žalovaného, a to v pozici směnečného rukojmího a dále za prvního žalovaného jako jednatele prvního žalovaného, jsou pravé. Námitka žalovaných, že směnku nepodepsali, není důvodná.

26. V páté námitce prvního žalovaného a třetí námitce druhého žalovaného tito uvedli, že neodpovídá skutečnosti tvrzení žalobce v předžalobní výzvě ze dne 19. 5. 2021, že směnka zajišťovala splacení půjčky. Toto tvrzení žalovaných žalobce akceptoval (viz výše odstavec 5.) a uvedl jinou kauzu směnky (důvod, proč žalovaní směnku podepsali – zjednodušeně řečeno, konkretizoval souvislost směnky s převodem obchodního podílu žalobce na druhého žalovaného.

27. Byť tuto námitku žalovaní prokázali, nejedná se o námitku proti SPR, protože ve směnečné žalobě nebyla tvrzena žádná kauza směnky. Odvolací soud poukazuje na to, že kdyby byla ve směnečné žalobě tvrzena kauza směnky (a tím by byl napevno postaven skutkový rámec podané žaloby, který nelze po vydání SPR změnit) a žalovaní by prokázali, že žalovaná směnka tvrzenou kauzu nemá, pak by se bez dalšího ubránili nároku uplatněnému takovou žalobou a SPR by musel být zrušen. Nebylo by možné připustit procesně postup, aby po vydání SPR žalobce změnil své tvrzení ke kauze směnky jednalo by se o změnu žaloby, která by však dle § 95 odst. 2 o. s. ř. nemohla být soudem připuštěna, protože lhůta pro podání námitek proti SPR již uplynula a soud vždy rozhoduje podle stavu ke dni vydání SPR. V tomto případě nastala jiná procesní situace, nepředvídaná občanským soudním řádem, a to, že nesprávná kauza směnky nebyla tvrzena ve směnečné žalobě, nýbrž „jen“ v předžalobní výzvě podané dle § 142a o. s. ř. Je logické, že žalovaní se v námitkách proti SPR vymezili i proti tvrzení ke kauze směnky uvedené v předžalobní výzvě. Avšak kauza směnky tvrzená v předžalobní výzvě, byť nesprávně, nemá právní význam, neboť předžalobní výzva z 19. 5. 2021 vyzývala správně k zaplacení směnky, nikoliv k zaplacení pohledávky z půjčky. To, že žalobce v řízení o námitkách proti SPR tvrdí jinou kauzu směnky, než která byla zvedena v předžalobní výzvě, není změnou žaloby.

28. Soud prvního stupně vyhodnotil vzniklou procesní situaci tak, že je nutno poskytnout žalovaným možnost se v soudem stanovené lhůtě vyjádřit k žalobcem nově tvrzené kauze (vyjádření žalobce z 20. 10. 2021., resp. vznést (novou) námitku nedostatku kauzy směnky, a to vzhledem k nedopatření, kterého se žalobce dopustil tím, že v předžalobní výzvě (nikoliv v žalobě) uvedl nesprávnou kauzu směnky. Odvolací soud se s tímto procesním postupem soudu prvního stupně ztotožnil – nepochybně by se jednalo o porušení „rovnosti zbraní“, kdyby poté co žalovaní vyvrátili žalobcovo nesprávné tvrzení ke kauze směnky v předžalobní výzvě, by jim bylo znemožněno reagovat na žalobcovo „opravené“ tvrzení, které je procesně přípustné, protože se nejedná o změnu žaloby. Jinými slovy, nelze připustit, aby žalobce získal procesní výhodu způsobenou tím, že označil ve své předžalobní výzvě nesprávnou kauzu směnky. Pokud by to připuštěno bylo, jednalo by se o obdobu procesní situace, popsané výše v odstavci 27., kdy by žalobce ve směnečné žalobě tvrdil kauzu směnky „A“, žalovaní by prokázali v námitkách proti SPR, že směnka nemá kauzu „A“, žalobce by dodatečně dotvrdil a prokázal, že směnka má jinou kauzu „B“, a z toho důvodu by byl SPR ponechán v platnosti.

29. Z uvedených důvodů postupoval soud prvního stupně správně, když poskytl žalovaným dodatečnou lhůtu k podání námitky proti žalobcem tvrzené kauze směnky, v důsledku čehož nastala obdoba procesní situace, kdy ve směnečné žalobě je tvrzena též kauza směnky a žalovaným postačuje v námitkách proti SPR prokázat, že žalovaná směnka tvrzenou kauzu nemá.

30. Žalovaní v soudem stanovené lhůtě (viz výše odstavec 8.) nesouhlasili s kauzou směnky, kterou žalobce dodatečně označil ve svém podání z 20. 10. 2021 a uvedli jinou kauzu směnky – podle jejich tvrzení žalobce zneužil směnku, která se měla týkat zabezpečení partnerek žalobce a druhého žalovaného a po zániku důvodu směnky měla být skartována. Žalovaní své tvrzení neprokázali. Soud prvního stupně správně zjistil, že směnka má kauzu označenou žalobcem v jeho podání z 20. 10. 2021 (odvolací soud se v tomto směru plně ztotožňuje s tímto skutkovým závěrem soudu prvního stupně). Nicméně soud prvního stupně začal z vlastní iniciativy zkoumat platnost smlouvy o převodu obchodního podílu, byť žádné tvrzení o této kauze směnky a navíc neplatnosti uvedené smlouvy žalovaní nevznesli (logicky, když podle jejich názoru měla směnka zcela jinou kauzu). Tím soud překročil rozsah žalovanými dodatečně a přípustně vzneseného tvrzení obsaženého podání prvního žalovaného ze dne 20. 11. 2022 a podání druhého žalovaného ze dne 15. 11. 2022. Soud se mohl zabývat platností smlouvy o převodu obchodního podílu jen za procesní situace, že by žalovaní akceptovali kauzu směnky tvrzenou žalobcem v jeho podání ze dne 20. 10. 2021 a že by uvedli tvrzení, která by svědčila o neexistenci nároku, jehož splnění by bylo směnkou zajištěno, eventuálně by měl být tento neexistující nárok směnkou či prostřednictvím směnky zaplacen. K tomu ale nedošlo, žalovaní takové tvrzení nevznesli. Nelze proto shledat důvodným tvrzení žalovaných vznesená v jejich podáních ze dne ze dne 15. 11. a 20. 11. 2022.

31. Odvolací soud z uvedených důvodů v souladu s § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadený rozsudek a ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti.

32. V souladu § 224 odst. 1 a 2, § 137 odst. 1 a 3 a § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (námitkového řízení u soudu prvního stupně a řízení odvolacího) ve prospěch úspěšného žalobce.

33. Náklady žalobce v řízení u soudu prvního stupně o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu celkem 6 úkonů právní služby po 10 740 Kč (4 vyjádření ve věci samé a účast při 2 jednáních soudu dne 5. 10. 2021. a v hotových výdajích v rozsahu 6 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč k úkonům právní služby, v náhradě za promeškaný čas při cestách k 2 jednáním u soudu ve výši 1 200 Kč (100 Kč x 12 půlhodin) podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. d) a g), § 13 odst. 4 a § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (advokátního tarifu), v náhradě za použití automobilu při cestách k 2 jednáním, na trase [adresa] a zpět dne 21. 10. 2022 ve výši 1 429 Kč, dne 25. 1. 2023 ve výši 1 406 Kč podle § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb. (zákoníku práce) ve znění pozdějších předpisů a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Dále byla nákladem žalobce také záloha 15 000 Kč zaplacená na náklady znaleckého posudku nařízeného soudem prvního stupně. Celková náhrada nákladů žalobce v řízení u soudu prvního stupně o námitkách proti SPR činí 100 032,75 Kč.

34. Náklady žalobce v odvolacím řízení spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby po 10 740 Kč (odvolání a účast při 1 jednání u odvolacího soudu) a v hotových výdajích v rozsahu 2 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč k úkonům právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Celková částka včetně DPH činí 26 716,80 Kč. Dále byl nákladem také zaplacený soudní poplatek 30 099 Kč za podané odvolání. Celková náhrada nákladů žalobce v tomto stupni činí 56 815,80 Kč.

35. Náklady státu v řízení u soudu prvního stupně spočívaly v zaplaceném znalečném v celkové výši 20 837,20 Kč. Z této částky bylo 15 000 Kč uhrazeno ze žalobcem složené zálohy. Proto bylo v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. uloženo žalovaným zaplatit společně a nerozdílně státu náhradu nákladů řízení, kterou hradil stát, a to částku 5 837,20 Kč.