o zaplacení 2 812 500 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. října 2022, č. j. 41 Cm 60/2022-125

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 30.5.2022 se žalobkyně domáhala na žalovaných zaplacení směnečné pohledávky ve výši 2 812 500 Kč s příslušenstvím a odměnou s odkazem na směnku vlastní vystavenou společností [právnická osoba] dne 1.12.2017, avalovanou žalovanými 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) se splatností dne 9.10.2021.

2. Soud tomuto návrhu vyhověl a vydal dne 24.6.2022 směnečný platební rozkaz, proti kterému podali žalovaní v zákonné lhůtě shodné námitky, ve kterých uvedli, že předmětná směnka byla původně blankosměnkou vystavenou k zajištění závazků ze Smlouvy o franšízingu a o zajištění reklamních a propagačních služeb ze dne 1.12.2017 (dále jen „Smlouva“), jež byla uzavřena mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] s tím, že žalovaní mají postavení směnečných rukojmí. Žalobkyně byla oprávněna vyplnit blankosměnku v případě, kdy její výstavce neuhradí řádně a včas jakoukoli peněžitou pohledávku vyplývající z výše uvedené smlouvy, přičemž den splatnosti může být nejdříve den, ke kterému došlo k zániku smlouvy. Žalovaní namítli nesprávné vyplnění blankosměnky v rozsahu směnečné sumy a rovněž zpochybnili výši příslušenství a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně neprokázala, že při vyplnění listiny postupovala v souladu s čl. 8.5 Smlouvy a v návrhu neuvedla, že uplatňuje nárok ze zajišťovací blankosměnky. Dle žalovaných proto nebyly naplněny smluvní podmínky pro vyplnění blankosměnky s tím, že nedošlo k zániku smlouvy v důsledku její výpovědi, odstoupením nebo uplynutím lhůty, na kterou byla sjednána. Odstoupení žalobkyně od smlouvy ze dne 17.8.2021 považují žalovaní za neplatné. Žalobkyní tvrzené porušení smluvních podmínek v čl. 4.2, čl. 3.6 a) ii. a čl. 3.6 d) předpokládá, že restaurace bude otevřená a v provozu. Restaurace byla od roku 2020 uzavřena v důsledku epidemie covid-19 a následně v důsledku protiprávního jednání města [adresa], tedy nikoli vinou výstavce směnky s tím, že tento stav trvá doposud. Výstavce směnky provozoval restauraci na základě nájemní smlouvy, kdy došlo s odkazem na e-mail ze dne 22.9.2021 ke změně nájemce na společnost [právnická osoba] s tím, že poté město [adresa] nájemní smlouvu vypovědělo a následně protiprávně vniklo do prostor restaurace a vyměnilo zámky, proti čemuž bylo vydáno předběžné opatření Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7.4.2021, č. j. 0Nc 8105/2021-49. Žalovaní mají za to, že výstavce směnky plnil smluvní podmínky, prováděl reklamu a propagaci služeb, i když byla restaurace uzavřena. Přitom žalobkyně byla ze strany výstavce informována o uzavření restaurace v důsledku protiprávního jednání města [adresa]. Na základě výše uvedeného měla být směnečná suma vyplněna ve výši 0 Kč. Pokud by snad žalobkyni měl vzniknout nárok na slevu z ceny za provádění reklamy a propagační služby dle čl. 5.5, tak pouze za období od září do prosince 2021, neboť případný uplatněný nárok na další období dosud není splatný. Směnečná suma tak měla být vyplněna na 15 000 Kč, což odpovídá slevě 10 % z ceny za provádění reklamy za výše uvedené období ve výši 150 000 Kč. Za celé období od září 2021 do prosince 2027 tak 10% sleva představuje částku 281 250 Kč, na kterou měla být směnka vyplněna. Žalovaní v rámci námitek uplatnili námitku započtení své pohledávky ve výši 3 752 615 Kč dle čl. 5.10 c) Smlouvy proti uplatněnému nároku žalobkyně. Dále uvedli, že k uzavření Smlouvy a k vystavení blankosměnky došlo dříve, než bylo výstavci plněno dle smluv o dílo ze dne 10.10.2017. Žalobkyně přitom plnění za prováděnou reklamu nehradila výstavci, nýbrž k rukám architekta a zhotovitele dle čl. 5.10 a),b) smlouvy. Cena díla byla nepřiměřeně vysoká a výběr architekta a zhotovitele včetně sjednaných smluvních podmínek nemohl výstavce ovlivnit. Výstavce směnky a žalovaní byli proto žalobkyní uvedeni v omyl ohledně hodnoty díla, za které ručili předmětnou směnkou. Žalobkyně jednala v rozporu s dobrými mravy a nesvědčí ji soudní ochrana. Žalovaní mají dále zato, že postup žalobkyně při uplatnění nároku je v rozporu s dobrými mravy, neboť výstavce investoval do vybavení restaurace značné prostředky a předpokládal dlouholetý provoz podniku. Stanovení výše ceny za provádění reklamy zohlednilo jedinečný a unikátní prostor restaurace a žalobkyně tak měla zájem na své prezentaci. Případný nový provozovatel tak přijde zcela zdarma k investičně zhodnocenému prostoru restaurace.

3. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 12.8.2022 zejména uvedla, že žalovaní jako směneční rukojmí mohou uplatnit pouze takové námitky, které se zakládají na jejich vztazích k majiteli směnky, nikoliv na vztazích avaláta k majiteli směnky. Směnečný rukojmí tak nemůže namítat cokoliv z kauzálních vztahů avaláta k věřiteli, ledaže by majitel směnky uzavřel se směnečnými rukojmími směnečnou smlouvu, v níž by byly dohodnuty podmínky, za kterých může majitel uplatnit směnku vůči rukojmímu. Je na žalovaných, aby existenci takové směnečné smlouvy prokázali. Důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek, a to i v případě negativních tvrzení tíží žalované. Dále uvedla, že směnečný zákon nerozlišuje směnky na platební a zajišťovací. Směnka jako taková tak představuje nesporný, abstraktní a přísný závazek z cenného papíru, aniž „zajišťovací směnka“ je speciálním druhem směnky. Ohledně naplnění podmínek pro vyplnění blankosměnky žalobkyně uvedla, že platně a účinně odstoupila od Smlouvy v důsledku porušení podmínek smlouvy, a to dopisem ze dne 17.8.2021. Výstavce směnky nejméně od 2.11.2020 neprovozoval hostinskou činnost, nepodával, neprodával a neprezentoval výrobky žalobkyně dle podmínek smlouvy. Žalobkyně doplnila, že v období uzavření provozoven následkem epidemie COVID-19 od smluv neodstupovala a snažila se vyjít vstříc svým partnerům, v tomto případě vyzvala výstavce ke sjednání nápravy dopisem ze dne 29.7.2021. Žalobkyně odstoupila od smlouvy až po několika měsících od okamžiku, kdy provozovny mohly být opět otevřené, výstavce směnky však svou provozovnu na adrese [adresa] již neobnovil. Vzhledem k uzavřené provozovně neobnovením provozu výstavce směnky neprováděl reklamní činnost specifikovanou ve smlouvě. Skutečnost, že provozovna zůstala uzavřena v důsledku jednání třetí osoby však nemůže jít k tíži žalobkyně, která by se následně mohla domáhat náhrady škody. V důsledku odstoupení od Smlouvy je námitka žalovaných týkající se slevy z ceny za provádění reklamy nepodstatná. Směnečný peníz tak odpovídá výši slevy za provádění reklamy za období od 1.9.2021 do 30.11.2027, přičemž žalobkyně nepožaduje plnění za období, kdy byla restaurace uzavřena v důsledku pandemie covid-19. Dle smluvního ujednání představuje cena provádění reklamních služeb za celé období 10 let (-120 měsíců) částku 5 445 000 Kč (včetně DPH). Jeden měsíc tak představuje částku 37 500 Kč bez DPH. Jelikož k ukončení provozu došlo o 75 měsíců dříve, požaduje žalobkyně úhradu slevy z ceny za reklamní činnost ve výši 2 812 500 Kč s tím, že splatnost slevy byla stanovena k 30.dni od okamžiku předčasného ukončení smlouvy. Cena za poskytnutí reklamy v celkové výši 5 445 000 Kč byla výstavci zaplacena zčásti a to v rozsahu 3 703 005 Kč v důsledku jejího snížení o částky 48 400 Kč a 1 210 Kč (částečný zápočet pohledávek) s tím, že žalobkyně uhradila architektovi částku 459 800 Kč a zhotoviteli částku 1 232 585 Kč. Výstavce převzal dílo od zhotovitele a ničeho nenamítal.

4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. ponechal vydaný směnečný platební rozkaz v plném rozsahu v platnosti a ve výroku II. přiznal žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 72 310 Kč. Soud prvního stupně měl za prokázané, že předmětnou směnku vystavila společnost [právnická osoba] s avalem žalovaných 1. a 2. s tím, že zajišťovala pohledávky žalobkyně ze Smlouvy. V důsledku porušení podmínek Smlouvy společností [právnická osoba] žalobkyně odstoupila od Smlouvy a vyplnila blankosměnku v rozsahu data splatnosti a směnečného penízu, který představuje slevu z ceny za prováděnou reklamu za dobu, kdy nebyl závazek řádně plněn, a to od 1.9.2021 do 30.11.2027. Soud prvního stupně vycházel ze závazkového a směnečného vztahu, který byl založen mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] zastoupenou jejím zmocněncem [Anonymizováno]. Soud dovodil, že závazek žalovaných, kteří vystupují jako směneční rukojmí, je abstraktní a nesporný, přičemž avalováním směnky nevstupuje avalista do mimosměnečných (kauzálních) vztahů dlužníka, i když souvisely se směnkou. Z tohoto důvodu avalistům nepřísluší právo namítat okolnosti z kauzálních vztahů tohoto dlužníka. Právo na uplatnění takových námitek umožní směnečnému rukojmímu pouze mimosměnečná smlouva mezi majitelem směnky a avalistou. Žalovaní však ničeho netvrdili ani neprokázali ohledně existence této smlouvy. Soud prvního stupně na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalovaným nepřísluší právo k uplatnění námitek z kauzálního vztahu a nemohou se proto ubránit povinnosti plnit z předmětné směnky. K námitce týkající se započtení pohledávek uvedl, že k zániku směnečné pohledávky v důsledku započtení může dojít pouze v případě, že k započtení dojde v době před vydáním směnečného platebního rozkazu, což nebylo tvrzeno ani prokázáno.

5. Žalovaní podali proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě blanketní odvolání, které doplnili písemným podáním ze dne 30.1.2023, ve kterém zejména uvedli, že namítli nedostatek kauzy, neboť nedošlo k naplnění podmínek pro vyplnění směnky dle čl. 8.5 příslušné smlouvy. Žalovaní dále namítli zneužití směnky žalobkyní, když směnečná práva byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Zajišťovací směnka má k zajištěné pohledávce tzv. nepravou akcesoritu a z tohoto důvodu žalovaným náleží právo namítat akcesoritu a subsidiaritu směnečného nároku. Z výše uvedených důvodů mají žalovaní právo k uplatnění kauzálních námitek. Pokud by skutečně měl jejich závazek povahu abstraktního závazku, pak by muselo být jejich postavení nerovné, neboť směnku podepsali jako nepodnikající fyzické osoby v postavení spotřebitelů, kteří ve vztahu k žalobkyni jsou slabší stranou. Současně uvedli, že mají postavení společníků a jednatelů společnosti [právnická osoba], jež provozovala danou restauraci, a proto se také stali avaly. Z tohoto důvodu byl jim také znám právní důvod vzniku směnky včetně jejího propojení s kauzální smlouvou. Žalovaní mají za to, že došlo k platnému sjednání neformální smlouvy mezi žalobkyní a žalovanými ohledně propojení kauzální smlouvy se směnečným rukojemským závazkem. Žalovaní dále namítli nesprávné posouzení námitky započtení soudem prvního stupně. Současně navrhli přerušení řízení dle § 109 odst.2 písm. c) o. s. ř. do pravomocného skončení řízení o žalobě na určení pravosti a výše pohledávky přihlášené žalobkyní v insolvenčním řízení výstavce směnky.

6. Žalobkyně ve svém vyjádření zejména uvedla, že podstatou uplatněných námitek žalovaných je snaha prolomit hranici přípustnosti kauzálních námitek pro směnečné rukojmí. Soud prvního stupně v tomto směru nepochybil, pokud žalovaným nepřiznal právo uplatnit námitky do kauzy směnky s vědomím toho, že žalovaní nebyli statutárním orgánem výstavce směnky a ani se neúčastnili jednání ohledně uzavření Smlouvy nebo dohody o vyplňovacím právu. Pokud žalovaní poukázali na Nález Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1293/2016, pak v daném případě nemohlo dojít k zneužití práva vlastníkem směnky. I když v daném případě došlo ke zhodnocení prostor restaurace, žalobkyně z toho nemá žádný prospěch a žádným způsobem se neobohatila, neboť není vlastníkem objektu. Nelze proto dovodit, že by ve vztahu k nájemci objektu a výstavci směnky jednala v rozporu s dobrými mravy. Naopak při uzavření takové Smlouvy nemá do budoucna žádnou garanci, že do restauračního objektu nenastoupí jiný provozovatel.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.

8. Je třeba konstatovat, že žalobkyně uplatnila svůj nárok z platné směnky vlastní vystavené dne 1.12.2017 společností [právnická osoba] na částku 2 812 500,- Kč splatnou dne 9.10.2021 s tím, že žalovaní mají postavení směnečných rukojmí. Vzhledem k tomu, že směnka obsahuje veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), je směnkou platnou. Mezi účastníky není sporným, že směnka byla původně blankosměnkou vystavenou k zajištění pohledávek žalobkyně ze Smlouvy.

9. Z výsledků dokazování plyne, že žalobkyně byla v kauzálním i směnečném vztahu se společností [právnická osoba], za kterou na základě písemné plné moci jednal [Anonymizováno]. Žalovaní, kteří směnku podepsali jako směneční rukojmí, však v námitkách ničeho netvrdili a ani ničeho neosvědčili o tom, že by jednali s žalobkyní nebo s jejím zmocněncem ohledně smluvních podmínek sjednané franšízy včetně poskytování reklamních a propagačních služeb, případně že by jim byl znám obsah takového smluvního vztahu a dohody o způsobu vyplnění směnky. Do smluvního vztahu vstoupili teprve za jeho trvání prostřednictvím společnosti [právnická osoba], jejímiž jsou společníky a jednateli, a která se stala nájemcem objektu na místo výstavce. Za těchto okolností je třeba konstatovat, že žalovaným jako směnečným rukojmím, jež mají zcela samostatné postavení ve směnečném vztahu, nemohou svědčit námitky, jež směřují do kauzálního vztahu. Žalovaným muselo být známo, že podepisují blankosměnku, která teprve v budoucnu může být doplněna, čímž se stane směnkou. Nejsou výjimečné situace, kdy směnečným rukojmím není znám obsah vyplňovací dohody (- a ani obsah směnečné dohody v případě vystavení úplné směnky). Zpravidla se bude jednat o situace, kdy směneční rukojmí nejsou jednateli výstavce a nejednají za výstavce ohledně zajištění kauzy směnky, což je daný případ. Jsou proto povinni směnku zaplatit, i když mezi nimi a majitelem směnky není žádný závazkový vztah (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11.6.2012, č. j. 9 Cmo 57/2012-239). V tomto směru jsou závěry rozsudku soudu prvního stupně zcela opodstatněné a správné. Z výše uvedeného proto vyplývá, že námitky do kauzy směnky by byl oprávněn uplatnit pouze výstavce směnky a to společnost [právnická osoba], případně za tuto společnost její zmocněnec [Anonymizováno]. Pokud žalovaní v odvolání proti rozsudku namítli, že žalobkyně při uplatnění nároku ze směnky jednala v rozporu s dobrými mravy, když zneužila směnku proti žalovaným, kteří jsou oproti ní slabší stranou, odvolací soud takové závěry nesdílí, zejména pak tato tvrzení nebyla uplatněna před soudem prvého stupně a jsou před odvolacím soudem v rámci režimu neúplné apelace dle § 205a o. s. ř. nepřípustná.

10. Nicméně i v případě, že by žalovaným svědčilo právo k uplatnění kauzálních námitek, pak žádným způsobem neprokázali, že žalobkyně porušila povinnosti při vyplnění blankosměnky, a to zejména při vyplnění výše směnečné sumy s poukazem na čl. 8.5 Smlouvy v důsledku odstoupení od smluvního vztahu. Zejména nebylo prokázáno, že by žalobkyně porušila svou povinnost, pokud výstavce směnky (- ve Smlouvě označen jako „hostínský“) nebo jeho právní nástupce v důsledku trvalého uzavření restaurace nezajistil plnění služeb dle výše uvedené Smlouvy. Žalovaní v námitkách nezpochybnili, že restaurace byla uzavřena následkem epidemie Covid-19 a i po zlepšení epidemické situace zůstala trvale uzavřena v důsledku protiprávního jednání města [adresa]. Již z tohoto zásadního důvodu nemohly být splněny podmínky stanovené Smlouvou. Z pohledu žalobkyně jako objednatele služeb je rozhodný výsledek bez ohledu na skutečnost, zda případné protiprávní jednání zavinil odlišný subjekt od společnosti [právnická osoba], jež je v právním vztahu s žalobkyní, která je případně oprávněna uplatnit nárok z titulu náhrady škody vůči jinému subjektu. Zejména se nelze ztotožnit s tvrzením žalovaných, že restaurace „řádné plnila své závazky“, i když byla dlouhodobě uzavřena.

11. Z výše uvedených důvodů odvolací soud neshledal podmínky pro přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. dle návrhu žalovaných do pravomocného skončení věci o určení pravosti a výše pohledávky žalobkyně v rámci insolvenčního řízení na výstavce směnky.

12. Ve vztahu k námitce týkající se započtení je třeba zejména uvést, že bez ohledu na to, zda nárok uplatněný ze strany žalovaných je oprávněný, pak k zápočtu vzájemných pohledávek a závazků je třeba nejpozději do vydání směnečného platebního rozkazu, nikoli v rámci lhůty pro uplatnění námitek.

13. Na základě výše uvedeného, kdy žalovaným zejména nesvědčilo právo k uplatnění námitek do kauzy směnky, postupoval odvolací soud ve shodě s § 219 o. s. ř. a rozsudek soud prvního stupně jako věcně správný potvrdil včetně výroku o náhradě nákladů námitkového řízení.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl dle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci ve shodě s § 7 a § 11 vyhl. č. 177/96 Sb., a to v rozsahu přiznaného 1 úkonu právní služby ve výši 19 620 Kč za 1 účast na jednání u odvolacího soudu dne 16.11.2023, v rozsahu 1 paušální částky ve výši 300 Kč, to vše zvýšené o 21% DPH, tj. celkem 24 103,20 Kč.