o 3 948 326 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání Evy Žurek proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2025, č. j. 24 Cm 194/2024163

1. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně podle § 107 odst. 2 a 4 o. s. ř. rozhodl, že namísto žalovaného 4. bude v řízení pokračováno s žalovaným 2., žalovaným 3. a [Anonymizováno].

2. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že soud na základě zjištění, že žalovaný 4. v průběhu řízení zemřel, posuzoval předpoklady pro rozhodnutí o procesním nástupnictví. [Anonymizováno], notář, projednávající jako pověřený soudní komisař pozůstalost po žalovaném 4., soudu sdělil, že jako dědicové v úvahu připadají žalovaní 2. a 3. společně s [Anonymizováno] s tím, že tito jako dědicové také pozůstalost spravují, protože správce pozůstalosti nebyl ustanoven. Soud s odkazem na § 1475 a 1678 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) a § 107 odst. 2 a 4 o. s. ř. konstatoval, že je zřejmé, že žalovaný 2., 3. a [Anonymizováno] spravují pozůstalost po žalovaném 4. jako dědicové, a to včetně projednávané směnečné pohledávky vůči žalovanému 4. Proto se stali podle § 107 odst. 2 o. s. ř. jeho procesními nástupci. Rozhodl, že v řízení s nimi bude pokračováno namísto žalovaného 4.

3. [Anonymizováno] (dále jen odvolatelka) odvoláním, podaným v zákonné lhůtě, napadla usnesení v části, jíž bylo rozhodnuto o jejím vstupu do řízení namísto žalovaného 4. Dle § 1677 odst. 1 věty druhé (nepovolal-li zůstavitel žádného z nich, spravuje pozůstalost dědic; je-li dědiců více a neujednají-li si nic jiného, spravují pozůstalost všichni dědicové) ji jako dědice nelze bez dalšího automaticky považovat za správce pozůstalosti. Každý dědic může spravovat pozůstalost, pouze pokud s výkonem této funkce souhlasí. Nevyjádří-li v pozůstalostním řízení výslovný souhlas nebo s výkonem nesouhlasí, ani soud (soudní komisař) mu nemůže uložit, aby vykonával správu pozůstalosti, popřípadě při vedení pozůstalostního řízení postupovat tak, jako by mu příslušela správa pozůstalosti. Dědic, který souhlasil s tím, že bude spravovat pozůstalost, může svůj souhlas kdykoli odvolat; výkon správy pozůstalosti končí dnem, kdy soudu došlo dědicovo oznámení, že nadále nehodlá pozůstalost spravovat. Při předběžném šetření sice odvolatelka uvedla, že není potřeba, aby soud ustanovil správce pozůstalosti, z tohoto projevu vůle však její výslovný souhlas s výkonem funkce správce pozůstalosti dovozovat nelze.

4. V době do skončení řízení o dědictví je procesním nástupcem zůstavitele správce dědictví, jde-li v řízení o právo nebo povinnost, které jsou předmětem správy dědictví. Před skončením řízení o dědictví lze za dědice považovat jen toho, komu svědčí některý z důvodu dědění, kdo byl vyrozuměn soudem o svém dědickém právu a kdo dědictví ve stanovené lhůtě neodmítl nebo je z důvodů uvedených v § 465 obč. zák. nemůže odmítnout za předpokladu, že v řízení o dědictví nenastal spor o jeho dědické právo.

5. Dále odvolatelka uvedla, že v řízení o pozůstalosti proběhlo dne 30. 4. 2025 pouze předběžné šetření, při němž vystupovala jako manželka zemřelého. O svém dědickém právu, ani o právu dědictví odmítnout nebyla soudním komisařem dosud vyrozuměna a nezačala jí tak běžet lhůta pro odmítnutí dědictví. Povaha věci v této fázi dědického řízení po zemřelém žalovaném 4. dle § 107 odst. 2 o. s. ř. neumožňuje soudu s odvolatelkou pokračovat v řízení jako procesním nástupcem zemřelého žalovaného 4. Navrhla proto usnesení ve shora uvedeném rozsahu zrušit a věc v tomto rozsahu vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.)

7. Předně je nutno uvést, že až do pravomocného rozhodnutí soudu o pozůstalosti jsou dědici považováni za vlastníky celého majetku patřícího do pozůstalosti. Ve sporech s jinými osobami, týkajících se věcí nebo majetkových práv patřících do dědictví, se uvedený vztah dědiců k zůstavitelově majetku projevuje v jejich postavení tzv. nerozlučných společníků (§ 91 odst. 2 o. s. ř.), neboť jde o taková společná práva a povinnosti, že se rozhodnutí ve sporu musí vztahovat na všechny dědice (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 24 Cdo 586/2023, usnesení téhož soudu ze dne 26. 7. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1921/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 24, ročník 2000). V důsledku toho je nutno dovodit, že podaným odvoláním je usnesení soudu prvního stupně napadeno nikoliv jen ve vztahu k odvolatelce, ale v celém rozsahu.

8. Při přezkumu soudem přijatého závěru vyšel odvolací soud z § 107 o. s. ř., podle něhož ztratil-li účastník způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda může v řízení pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1. Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 2. Okolnost, zda je možné v řízení ihned pokračovat, se odvíjí od povahy předmětu řízení, osoby, která ztratila způsobilost být účastníkem řízení, a od stavu řízení o pozůstalosti, v němž jsou zjišťováni právní nástupci zemřelé osoby. V řízení nelze pokračovat zejména tehdy, pokud právo či povinnost, o nějž v řízení jde, je výlučně spjato s osobou zemřelého účastníka a nepřechází na dědice, nebo zemře-li v průběhu soudního řízení o ochranu osobnosti žalovaná osoba, která se údajně dopustila zásahu do osobnostní sféry oprávněné fyzické. Z obecného hlediska povaha věci v tomto řízení pokračování v řízení umožňuje s těmi, kdo převzali povinnost, o niž v řízení jde.

9. Podle obsahu spisu notář, projednávající pozůstalost po žalovaném 4., k výzvě soudu sdělil, že v intencích zákonné dědické posloupnosti jsou dědici po žalovaném 4. paní [Anonymizováno], [Jméno žalované C] a [Jméno žalované B] (manželka a synové). Z obsahu spisu ani z podání notáře neplynou žádná další zjištění o stavu řízení o pozůstalosti a jeho průběhu. Není zřejmé, zda shora uvedené osoby, označené notářem jako dědici v rámci zákonné dědické posloupnosti náležející do první třídy dědiců, byly o svém dědickém právu, včetně práva odmítnout dědictví, řádně poučeni, kdy se tak stalo a zda případně využili svého práva uplatnit výhradu soupisu.

10. Dědické právo, které poskytuje dědici (dědicům) právo na pozůstalost nebo na poměrný díl z ní a na nabytí dědictví (srov. § 1475 odst. 1 a 3 a § 1479 větu první obč. zák.) vzniká smrtí zůstavitele a podle usnesení soudu o dědictví se nabývá dědictví vždy s účinností ke dni vzniku dědického práva, tj. okamžiku smrti zůstavitele. V době od smrti zůstavitele až do pravomocného rozhodnutí o pozůstalosti není jisté a ani nelze předjímat, s jakým výsledkem řízení o pozůstalosti skončí, kdo a zda vůbec někdo se stane zůstavitelovým dědicem a jak bude vypořádána pozůstalost, je-li dědiců více.

11. Podle § 107 odst. 2 o. s. ř. ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, byli procesními nástupci zemřelého účastníka, nestanovil-li zákon jinak, jeho dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Podle § 107 odst. 2 o. s. ř. ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014 byli procesní nástupci zemřelého účastníka výslovně definováni jako ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. Lze tak dovodit, že zatímco předchozí právní úprava procesního nástupnictví umožňovala soudu za určitých podmínek pokračovat v řízení s okruhem dědiců, aktuální platná úprava vychází z předpokladu, že soud rozhodne o procesním nástupnictví po zemřelém účastníku až když je postaveno najisto, kdo konkrétně vstoupil do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. Z tohoto hlediska je důvodná argumentace odvolatelky, že za situace, kdy dosud není zřejmé, zda a případně který z dědiců v první třídě dědictví odmítne, nebo, pokud je neodmítne, uplatní výhradu soupisu, nejsou podmínky pro rozhodování o procesním nástupnictví splněny. Z § 1486 obč. zák. plyne, že když osoba přicházející v úvahu jako dědic dědictví odmítne, nedědí, a tudíž ani nemůže být procesním nástupcem zůstavitele v soudním řízení. Dědic, který uplatnil výhradu soupisu, je pak podle § 1706 obč. zák. právním nástupcem pouze v rozsahu, v jakém odpovídá za dluhy zůstavitele, tj. dle § 1707 obč. zák. do výše ceny nabytého dědictví, přičemž v rozsahu přesahujícím odpovědnost za dluhy zůstavitele nemá zůstavitel právního nástupce a řízení by tak v tomto přesahujícím rozsahu muselo být soudem zastaveno. Za určitých podmínek by tak bylo možno uvažovat o rozhodnutí o procesním nástupnictví v případě, kdy by existoval pouze jeden dědic, pokud by tato skutečnost soudu umožnila přijmout jednoznačný závěr, že tento jediný dědic vstoupil do povinnosti zůstavitele ze směnky, jejíž zaplacení je předmětem řízení, a to za předpokladu, že neuplatnil výhradu soupisu.

12. V případě více dědiců zpravidla do okamžiku pravomocného ukončení řízení o pozůstalosti není zřejmé, který z dědiců vstoupil do práv, resp. povinností zůstavitele, jež jsou předmětem řízení, a tudíž ani ve vztahu ke kterému z nich jsou naplněny zákonné předpoklady pro rozhodnutí soudu o procesním nástupnictví dle § 107 odst. 2 o. s. ř. V projednávané věci bylo soudem pouze zjištěno, kdo jsou dědici žalovaného 4. z hlediska zákonné posloupnosti v první dědické třídě (§ 1635 obč. zák.), nikoliv kdo z nich vstoupil do povinnosti, o niž v řízení jde, zákonné předpoklady pro rozhodnutí o procesním nástupnictví dle § 107 odst. 2 o. s. ř. proto nelze shledat naplněny.

13. Odvolací soud z důvodů shora vyložených usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. O procesním nástupnictví po žalovaném 4. soud rozhodne až poté, co bude postaveno najisto, zda, který z dědiců a v jakém rozsahu vstoupil do povinnosti, o niž v řízení jde, tj. povinnost ze žalobou uplatněné směnky.

14. Pro úplnost pak k výhradě odvolatelky, týkající se podmínění výkonu správy pozůstalosti dědicem jeho souhlasem, odvolací soud odkazuje na § 1677 odst. 1 obč. zák., podle něhož povolal-li zůstavitel správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti, spravuje pozůstalost až do potvrzení nabytí dědictví správce pozůstalosti, jinak vykonavatel závěti. Nepovolal-li zůstavitel žádného z nich, spravuje pozůstalost dědic; je-li dědiců více a neujednají-li si nic jiného, spravují pozůstalost všichni dědicové. Podle § 1678 odst. 1 o. z., kdo spravuje pozůstalost, vykonává její prostou správu. Názoru odvolatelky na podmíněnost výkonu správy pozůstalosti souhlasem osoby, která správu vykonává, lze přisvědčit jen ohledně výkonu správy soudem ustanoveným správcem pozůstalosti nebo vykonavatelem závěti. Z dikce § 1677 odst. 1 obč. zák. plyne, že v případě, že zůstavitel nepovolal správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti (jako třetí osobu) ke správě pozůstalosti, je správa pozůstalosti svěřena všem dědicům přímo zákonem a nelze tedy dovozovat, že by byla podmíněna jejich souhlasem. Která osoba nebo osoby vykonávají správu pozůstalosti, však současně není významné z hlediska posouzení a zjištění, kdo v rámci pozůstalosti vstoupil do práva nebo povinnosti, která je předmětem řízení v občanském soudním řízení.