o žalobě na náhradu škody 1 425 Kč a nemajetkové újmy 100 000 Kč, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 6. srpna 2024, č. j. 57 Cm 1/2024-84,

1. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“), usnesením ze dne 6. 8. 2024 v bodu I. výroku nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků. V bodu II. výroku soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 3 000 Kč a to do 15 dnů ode dne právní moci usnesení.

2. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se žalobkyně žalobou ze dne 27. 5. 2024 domáhá vůči žalovanému náhrady škody a jiné újmy v celkové výši 101 425 Kč. Usnesením ze dne 17. 7. 2024 na č. l. 9 spisu soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu ve výši 3 000 Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci usnesení. Podáním doručeným soudu dne 22. 7. 2024 žalobkyně požádala o osvobození od poplatkové povinnosti. Žádost odůvodnila tím, že nemá žádný majetek, protože po zamítnutí insolvenčního návrhu váznou na jejím nemovitém majetku zástavní práva, s tímto majetkem proto nelze disponovat a odkázala na řízení vedené před Okresním soudem v České Lípě sp. zn. 12 C 3/2024 o určení neexistence zástavního práva. Žalobkyně nepobírá starobní ani invalidní důchod, nemá ani jiné příjmy. Manžel žalobkyně pobírá starobní důchod 6 861 Kč.

3. Soud uvedl, že žalobkyně vlastní nemovitosti na [Anonymizováno], obec a k. ú. [adresa], zapsané u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], a to pozemky st. p. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., st. p. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] (rodinný dům), st. p. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], st. p. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., p. č. [Anonymizováno]. Na těchto nemovitostech váznou zástavní práva pro pohledávky věřitelů ve výši 66 509 Kč ([Anonymizováno]), 25 000 Kč (Krajský soud v Ostravě) a 21 997 (Finanční úřad pro [Anonymizováno]). Dále žalobkyně vlastní nemovitost zapsanou na LV č. [Anonymizováno] pro k. ú. [adresa] a obec [adresa] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] Na této nemovitosti vázne zástavní právo pro pohledávky věřitelů ve výši 66 509 Kč ([Anonymizováno]), 2 276 Kč ([Anonymizováno]) a 30 582 Kč (Finanční úřad pro [Anonymizováno]). Celková výše zástavních práv činí 146 364 Kč. Z insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSLB 76 INS 13345/2022 soud zjistil, že hodnota nemovitostí činí 33 243 700 Kč. Nesporné závazky žalobkyně zjištěné v insolvenčním řízení činí 350 290,62 Kč. Podle závěrů soudu žalobkyně vlastní nemovitý majetek v hodnotě přes 10 000 000 Kč (hodnotu 33 243 700 Kč považuje soud za nadsazenou).

4. V případě prodeje rodinného domu ve Svoru by žalobkyně obdržela 4 200 000 Kč a při prodeji pozemku na [adresa] v záplavové oblasti by obdržela 1 838 Kč/m2, tj. celkem by pozemek o výměře 550 m2 mohl být prodán za cenu 1 010 900 Kč, přičemž nesporné závazky žalobkyně činí 350 290,62 Kč.

5. Žalobkyně nevlastní žádné cenné papíry. V registru motorových vozidel je na jméno žalobkyně evidován vůz BMW 318, VIN [VIN kód], který je údajně odcizen. Žalobkyně není zaměstnána ani nepobírá starobní či invalidní důchod. Z nabídky volných pracovních míst na Úřadu práce soud zjistil, že nabízí i místo švadleny se mzdou 19 900 Kč. Pokud by žalobkyně aktivně svoji situaci řešila, mohla zpeněžením majetku uspokojit své věřitele a také si zajistit finanční prostředky pro vedení soudních sporů. Současně se mohla žalobkyně snažit nalézt zaměstnání.

6. Soud dospěl k závěru, že návrh žalobkyně na osvobození od poplatkové povinnosti není důvodný a majetkové poměry žalobkyni umožňují zaplatit soudní poplatek 3 000 Kč.

7. Žalobkyně podala proti usnesení včas odvolání a navrhla je zrušit. Odvolání odůvodnila tím, že do doby rozhodnutí o podaném odvolání do bodu I. výroku napadeného usnesení nelze žalobkyni uložit pod bodem II. výroku napadeného usnesení poplatkovou povinnost. Řízení vedené před Okresním soudem v České Lípě pod sp. zn. 12 C 85/2024 o určení neexistence zástavního práva bylo zastaveno. V řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 144/2024 nebylo meritorně rozhodnuto. Existence zástavního práva na nemovitém majetku žalobkyně proto trvá. Starobní důchod zmocněnce žalobkyně činí 6 868 Kč od ledna 2024. Vůz byl žalobkyni odcizen dne 18. 11. 1994. Žalobkyni bylo usnesením č. j. 76 ICm 1848/2013-1840 ze dne 19. 2. 2020 přiznáno osvobození od poplatkové povinnosti v řízení vedeném pod sp. zn. KSLB 76 INS 22654/2011, 76 ICm 1848/2013 o žalobě pro zmatečnost. Žalobkyně není schopna s ohledem na důchodový věk a invaliditu (karpální tunel) vykonávat své povolání designera, a proto není schopna vykonávat ani práci švadleny. Žalobkyně nemohla prodat nemovitý majetek, který je bydlištěm celé rodiny a současně je předmětem sporných řízení, proto by nemohl sloužit ani k zajištění případného úvěru žalobkyně. Napadené usnesení je rozporné s dobrými mravy.

8. Odvolací soud, aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně proti bodu I. výroku není důvodné a proti bodu II. výroku není přípustné.

9. Nejdříve se odvolací soud zabýval odvoláním žalobkyně proti bodu I. výroku usnesení.

10. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

11. Odvolací soud uvádí, že osvobodit od soudních poplatků lze dle § 138 odst. 1 o. s. ř. za kumulativního splnění dvou podmínek. Podmínkou první jsou poměry účastníka řízení, druhou pak skutečnost, že v dané věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Účelem institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit přístup k soudu a s ním spjatou ochranu práv i v podmínkách tíživé materiální a sociální situace žadatele. Posouzení naplnění tohoto účelu je striktně vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2856/08 ze dne 9. 2. 2009). Současně je třeba vzít v úvahu, v jaké fázi řízení je osvobození od poplatkové povinnosti navrženo.

12. Účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat právo před soudem. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry a zdravotní stav. Soud přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku. Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník řízení (žadatel) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s právním zastoupením. Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.

13. Při zkoumání toho, zda je doložen nedostatek prostředků pro úhradu soudního poplatku, účastníka řízení tíží jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní. Jinak řečeno, pokud chce být účastník ohledně své žádosti o osvobození od soudních poplatků procesně úspěšný, musí uvést, v čem spatřuje svůj nedostatek prostředků, který dle jeho názoru vede k tomu, že nemůže soudní poplatek uhradit, a dále musí takové tvrzení řádně doložit. Jak dovodil Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 99/2013, má-li být účastník osvobozen od soudních poplatků, je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti, přičemž celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 96/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013). Z toho vyplývá, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 1 Afs 5/2003, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 7 Ans 15/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014). Zásadně platí, že neuvede-li žadatel o osvobození od soudních poplatků skutečnosti, z nichž dovozuje důvodnost svého návrhu, či nepodaří-li se mu tyto skutečnosti prokázat, soud mu osvobození od soudního poplatku nepřizná.

14. Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že žalobkyně byla usnesením č. j. 57 Cm 1/2024-9 ze dne 17. 7. 2024 vyzvána k úhradě soudního poplatku za podanou žalobu podle Položky 1 bodu 1 písm. a) (za žalobu o náhradu škody ve výši 1 425 Kč) a podle Položky 3 písm. a) (za žalobu o náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč) Sazebníku soudních poplatků, tj. v částce 1 000 Kč a 2 000 Kč v celkové výši 3 000 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů právní moci usnesení, které jí bylo doručeno 21. 7. 2024. Současně byla žalobkyně poučena, že v případě, že nebude uložená poplatková povinnost ve stanovené lhůtě splněna, soud řízení zastaví. Soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě uhrazen.

15. Odvolací soud na základě shora uvedených zjištění dospěl k závěru, že výzva k zaplacení soudního poplatku netrpěla žádnými vadami, a proto bylo na žalobkyni, aby poplatkovou povinnost splnila.

16. Odvolací soud se dále zabýval návrhem žalobkyně na osvobození od poplatkové povinnosti. Ohledně včasnosti podání návrhu na osvobození od poplatkové povinnosti odkazuje odvolací soud na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, uveřejněné pod číslem 1/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, s právní větou: Žádost o osvobození od soudních poplatků lze s účinky zabraňujícími zastavení řízení pro nezaplacení poplatku dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění od 30. 9. 2017, podat nejpozději v poslední den lhůty určené soudem pro jeho zaplacení. Z uvedeného závěru je zřejmé, že žalobkyně měla podat návrh na osvobození od poplatkové povinnosti spolu s podáním žaloby, resp. do konce běhu lhůty určené výzvou k zaplacení soudního poplatku, což žalobkyně splnila podáním ze dne 22. 7. 2024 na č. l. 10 a násl. spisu.

17. Odvolací soud nejdříve zkoumal otázku, zda v případě podané žaloby nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně se domáhá vůči žalovanému coby insolvenčnímu navrhovateli náhrady škody podle § 147 odst. 1 insolvenčního zákona z důvodu zamítnutí insolvenčního návrhu usnesením č. j. KSLB 76 INS 13345/2022-133 ze dne 24. 5. 2024, které nabylo právní moci dne 11. 6. 2024. Z toho důvodu lze mít za legitimní snahu žalobkyně o náhradu škody a jiné újmy, která jí mohla podáním insolvenčního návrhu vzniknout a jejíž reparace se podanou žalobou domáhá. Pro účely rozhodnutí o návrhu na osvobození od poplatkové povinnosti proto nelze mít podanou žalobu za svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

18. Odvolací soud se dále zabýval další podmínkou pro osvobození žalobkyně od poplatkové povinnosti, tj. jejími poměry majetkovými, finančními a osobními.

19. Návrh na osvobození od poplatkové povinnosti ze dne 22. 7. 2024 žalobkyně odůvodnila tím, že její nemovitý majetek je předmětem zástavních práv, s tímto majetkem nemůže disponovat a probíhalo také insolvenční řízení. Žalobkyně nemá žádný příjem, a to ani ze starobního či invalidního důchodu. Manžel žalobkyně pobírá starobní důchod 6 861 Kč.

20. Z Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech na č. l. 50 a násl. spisu plyne, že žalobkyně žije ve společné domácnosti s manželem (jejím obecným zmocněncem), na kterém je finančně závislá. Manžel žalobkyně pobírá starobní důchod 8 861 Kč měsíčně. Žalobkyně tvrdila svoji finanční závislost na svých 3 dětech, se kterými nežije ve společné domácnosti a že je od roku 2018 „ve stavu nemocných“. Žalobkyně nemá příjmy z podnikání ani z jiné činnosti ani nepobírá sociální dávky. Žalobkyni nebyl přiznán nárok na starobní ani invalidní důchod. Veškerý nemovitý majetek žalobkyně je zatížen zástavním právem. Žalobkyně byla osvobozena od poplatkové povinnosti v řízení sp. zn. 76 ICm 2086/2013.

21. Žalobkyně netvrdila, resp. neprokázala své životní náklady, např. na bydlení, přičemž lze předkládat, že žalobkyně má alespoň minimální životní náklady. Výdajové poměry žalobkyně, zůstaly neobjasněny i v odvolacím řízení. Důvodnost návrhu na osvobození od poplatkové povinnosti přitom nelze posuzovat bez znalosti alespoň základních životních nákladů žalobkyně. Břemeno tvrzení a důkazní přitom tížilo žalobkyni.

22. Odvolací soud v tomto ohledu odkazuje na právní závěr o zkoumání závazků žadatele o osvobození od poplatkové povinnosti uvedeného např. v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 z 18. 9. 2013 (je třeba přihlédnout i k závazkům žadatele o osvobození), avšak tyto závazky, resp. náklady, musí být doloženy. Poměry žalobkyně zůstaly částečně neobjasněny i v odvolacím řízení, nemohl odvolací soud již z tohoto důvodu přiznat ani případně částečné osvobození od poplatkové povinnosti, a to z důvodů shora uvedených.

23. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že byť je nemovitý majetek žalobkyně předmětem zajišťovacích práv, nelze žalobkyni považovat za nemajetnou. Skutečnost, že nemovitý majetek je předmětem zajištění závazků žalobkyně, nemůže vést k závěru o důvodnosti návrhu na osvobození žalobkyně od poplatkové povinnosti. Okolnosti, jak účastník řízení (ne)nakládal se svým majetkem a případnými závazky, jdou jen k tíži účastníka řízení a poplatkové povinnosti se netýká. Insolvenční řízení vedené vůči žalobkyni pod sp. zn. KSLB 76 INS 13345/2022 pravomocně skončilo zamítnutím insolvenčního návrhu. Žalobkyni tudíž netíží žádná omezení spojená se zahájením insolvenčního řízení.

24. Na závěru o nesplnění podmínek pro osvobození od poplatkové povinnosti nemění nic ani skutečnost, že v minulosti byla žalobkyně od poplatkové povinnosti osvobozena např. v řízení sp. zn. 76 ICm 4063/2013, KSLB 76 INS 22654/2011. V některých řízeních bylo osvobození žalobkyně od poplatkové povinnosti naopak zrušeno (např. v řízení sp. zn. 76 ICm 2086/2013, KSLB 76 INS 22654/2011). Důvody, pro které mohla být žalobkyně v některých řízeních v minulosti osvobozena od poplatkové povinnosti, resp. předchozí rozhodnutí o (ne)osvobození od poplatkové povinnosti, nejsou pro rozhodnutí v dané věci závazná. Soud vždy zkoumá aktuální poměry žadatele o osvobození.

25. Je správný závěr soudu prvního stupně, že u žalobkyně nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud proto napadené usnesení v bodu I. výroku dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

26. Odvolací soud se dále zabýval odvoláním žalobkyně proti bodu II. výroku usnesení.

27. V soudní praxi není pochyb o tom, že proti usnesení, kterým soud podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. (dále jen „zákon o SP“) vyzve účastníka k zaplacení soudního poplatku, není odvolání podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, neboť se jedná o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení. Poplatková povinnost vznikla žalobkyni podáním žaloby [§ 4 odst. 1 písm. a) zákona o SP], nikoliv až doručením usnesení 6. 8. 2024 s výzvou k zaplacení soudního poplatku 3 000 Kč. Splatnost soudního poplatku nastává zároveň se vznikem poplatkové povinnosti (viz § 7 odst. 1 zákona o SP). Pro úplnost odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1341/2024 ze dne 23. 7. 2024, podle jehož závěrů podáním žaloby vznikla poplatková povinnost (coby poplatníkovi) žalobci [§ 2 odst. 1 písm. a) a § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]. Soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně byl splatný vznikem poplatkové povinnosti (tj. podáním žaloby; viz § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, uveřejněné pod číslem 120/2019 Sb. rozh. obč.).

28. Z uvedených důvodů je nutno usnesení, kterým je účastník vyzván soudem podle § 9 odst. 1 zákona o SP, považovat za usnesení upravující vedení řízení. Jedná se svou povahou o obdobné usnesení, jako je např. usnesení obsahující výzvu soudu podle § 43 odst. 1 o. s. ř. k opravě vad podání účastníka, proti kterému ze stejného důvodu [§ 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] není odvolání přípustné.

29. Ostatně o nepřípustnosti odvolání proti poplatkové povinnosti uložené pod bodem II. výroku usnesení byla žalobkyně poučena a současně z napadeného usnesení vyplývalo, že žalobkyně má povinnost soudní poplatek zaplatit, až nabude právní moci rozhodnutí o návrhu na osvobození od poplatkové povinnosti.

30. Odvolací soud si je vědom závěrů prezentovaných Ústavním soudem např. v nálezu sen. zn. II. ÚS 1138/15 ze dne 24. 8. 2016, 157/2016 USn, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, 82/2016: Z výše uvedeného tedy vyplývá, že podá-li si účastník návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků, je správným postupem soudu, pokud tento, byť zčásti, tomuto návrhu nechce vyhovět, aby o něm nejprve rozhodl a znovu účastníka vyzval k zaplacení soudního poplatku či zbývající částky částečně prominutého soudního poplatku, a teprve pokud ani v této lhůtě účastník nezaplatí, může soud usnesením řízení zastavit (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2009 sp. zn. II. ÚS 783/09, v SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz). V daném případě, jak již odvolací soud uvedl, se soudem uložená poplatková povinnost žalobkyně uplatní až okamžikem nabytí právní moci napadeného usnesení, tj. poté, co bude pravomocně rozhodnuto o návrhu na osvobození od poplatkové povinnosti. Žalobkyně tak není vystavena riziku, že by snad neměla časový prostor pro zaplacení soudního poplatku po pravomocném rozhodnutí o návrhu na osvobození. Z hlediska procesní ekonomie pak není třeba řízení prodlužovat o dobu, než by po nabytí právní moci rozhodnutí o neosvobození žalobkyně od poplatkové povinnosti soud znovu žalobkyni ke splnění poplatkové povinnosti vyzval. Ostatně poplatková povinnost byla již v předchozí fázi řízení žalobkyni uložena usnesením č. j. 57 Cm 1/2024-9 ze dne 17. 7. 2024 v totožné výši 3 000 Kč. Nebylo proto důvodu, aby soud prvního stupně poté, co odvolací soud rozhodne o odvolání žalobkyně o návrhu na osvobození od poplatkové povinnosti, opětovně samostatným usnesení vyzýval žalobkyni ke splnění poplatkové povinnosti.

31. Odvolání žalobkyně proti bodu II. výroku usnesení bylo podle § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto, neboť směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž nebylo odvolání přípustné.

32. Podle § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž pravomocně skončí řízení o podané žalobě.