o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 1. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. srpna 2011, č. j. 24 Cm 43/2008-112

Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl postupem podle ustanovení § 208 odst. 1 o. s. ř. jako pozdě podané odvolání žalovaného 1. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2008, č. j. 24 Cm 43/2008-62.

Žalovaný 1. napadl usnesení včasným odvoláním. Uvedl, že odvolání podává zatím v blanketní podobě s tím, že doplněno bude až po pravomocném skončení incidenční žaloby žalobkyně proti správci konkursní podstaty žalovaného 1. coby úpadce, která je vedena u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 71/2009. Namítl dále „neplatnost právního úkonu“, když žalovaný 1. je v konkursu a žalovaný 2. má „zrušeného jednatele a společníka vykonává SKP“. Uvedl dále, že pro směnečný platební rozkaz není právní důvod pro neexistenci směnky. Směnka je podle žalovaného 1. neplatná.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.).

Podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZKV“), řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, se přerušují, ledaže jde o trestní řízení (v němž však nelze rozhodnout o náhradě škody), o řízení o výživném nezletilých dětí, o řízení o výkon rozhodnutí; s výjimkou řízení o pohledávkách, které je třeba přihlásit v konkursu (§ 20), lze v řízení pokračovat na návrh správce, popřípadě ostatních účastníků řízení a správce se stává účastníkem řízení místo úpadce.

Z obsahu spisu se podává, že řízení o žalobě na zaplacení směnečné pohledávky ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím a odměnou bylo zahájeno dne 4. 8. 2006, kdy žaloba došla soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že výrokem I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2009, č. j. 60 K 38/2006-977, byl na majetek žalovaného 1. coby dlužníka prohlášen konkurs, došlo k přerušení řízení podle shora citovaného ustanovení § 14 odst. 1 písm. c/ ZKV. K přerušení řízení přitom došlo ze zákona a bez ohledu na to, zda soud o prohlášení konkursu věděl. Ve smyslu ustanovení § 111 odst. 1 o. s. ř. se po dobu přerušení řízení nekonají jednání a neběží lhůty a soud nesmí v řízení vydat žádné rozhodnutí ani učinit jiný úkon. Z uvedeného vyplývá, že po dobu trvání účinků prohlášení konkursu nebylo možno v řízení pokračovat. V soudní praxi přitom není pochyb o tom, že vada řízení vyvolaná tím, že soud pokračoval v řízení a vydal rozhodnutí v době, v níž bylo řízení přerušeno, je vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 32 Cdo 2584/98, uveřejněný pod číslem 74/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1828/2000).

Z výše uvedeného pro poměry projednávané věci plyne, že odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně nemůže obstát již jen z toho důvodu, že vydáno bylo v době, kdy trvaly účinky prohlášení konkursu na majetek žalovaného 1. v podobě přerušení řízení o směnečné pohledávce. Řízení je tak postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.)

Z vyložených důvodů odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. o zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.