o zaplacení 89 482 281 Kč s přísl. a 3 670 000 Kč s přísl., o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2025, č. j. 65 Cm 62/2025-52

1. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně v bodě I. výroku zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by žalovaným 1. a 2. bylo zakázáno disponovat s finančními prostředky na jejich bankovních účtech dále v usnesení specifikovaných, které by vedly ke snížení zůstatku na těchto účtech pod částku 89 482 281 Kč, bankám, které tyto účty pro žalované vedou, bylo nařízeno neprovádět platební transakce na těchto účtech, které by vedly ke snížení zůstatku na účtech pod částku 89 482 281 Kč, a jímž by dále advokátní kanceláři [právnická osoba]. bylo nařízeno neprovádět platební transakce týkající se v usnesení specifikovaného účtu advokátní úschovy vedené pro žalované u [právnická osoba]., které by vedly ke snížení zůstatku na tomto účtu pod částku 89 482 281 Kč, a jímž by rovněž [právnická osoba]. bylo nařízeno z předmětného účtu advokátních úschov neprovádět platební transakce, které by vedly ke snížení zůstatku na tomto účtu pod částku 89 482 281 Kč. V bodě II. výroku soud rozhodl, že po právní moci usnesení se žalobci vrací složená jistota ve výši 500 000 Kč.

2. Podle odůvodnění se návrh na nařízení předběžného opaření zakládal na tvrzení žalobce o existenci důvodné obavy, že by výkon budoucího soudního rozhodnutí mohl být ohrožen a je proto nutné zajistit, aby žalovaný 1. disponoval majetkem, postačujícím k uspokojení žalobcovy pohledávky. Žalobce uvedl, že žalovaný 1. bez jakéhokoliv důvodu veškeré finanční prostředky na svých bankovních účtech, které obdržel jako protiplnění za akcie, jakož i další prostředky, jejichž prostřednictvím žalobce ujišťoval o své bonitě, vyplatil ve prospěch spřízněných osob bez jakéhokoliv zřetele ke svým závazkům vůči žalobci a bez jakéhokoliv protiplnění. Je tak důvodná obava, že vymahatelnost této pohledávky po vydání soudního rozhodnutí bude zmařena a výkon rozhodnutí ohrožen.

3. Soud s odkazem na zákonnou úpravu obsaženou v § 74 a násl. a § 102 o. s. ř. a předpoklady, za nichž lze předběžné opatření nařídit, konstatoval, že v případě návrhu na nařízení předběžného opatření z důvodu možného ohrožení výkonu budoucího soudního rozhodnutí musí být prokázáno reálně hrozící ohrožení výkonu soudního rozhodnutí a současně musí být osvědčen nárok ve věci samé, přičemž oba tyto předpoklady musí být naplněny současně. Podle soudu žalobce reálně hrozící ohrožení výkonu soudního rozhodnutí neprokázal. Pokud jde o bankovní účty žalovaného 1., žalobce sám v návrhu uvedl, že v průběhu šetření Policie ČR vyšlo najevo, že na bankovním účtu žalovaného 1., dispozice, s nímž má být omezena, nejsou dostatečné zůstatky pro doplacení zbývající části dodatečné kupní ceny, neboť k červnu 2024 činil zůstatek jen částku 14 623,45 EUR. Uložením zákazu dispozice s tímto účtem by tak nebylo dosaženo požadovaného cíle, tj. schopnosti z tohoto účtu zaplatit žalobci část dodatečné kupní ceny, nadto o výši zůstatku na účtu ke dni podání návrhu na nařízení předběžného opatření žalobce ničeho netvrdí ani neprokazuje. Stejný závěr se pak dle soudu uplatní i ohledně účtu advokátní úschovy advokátní kanceláře [právnická osoba]., jakož i ohledně bankovních účtů žalovaného 2., o nichž žalobce netvrdí a ani neprokazuje, že ke dni podání návrhu na nařízení předběžného opatření se na výše uvedených účtech nachází zůstatek ve výši postačující k úhradě žalobou uplatněného nároku. Z uvedených důvodů proto návrh zamítl a rozhodl o vrácení složené jistoty ve výši 500 000 Kč.

4. Žalobce podal proti usnesení včasné odvolání. Navrhl jej zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jej změnit tak, že návrhu na nařízení předběžného opatření bude vyhověno. Závěr soudu, že žalobce neprokázal reálně hrozící ohrožení výkonu soudního rozhodnutí, neboť netvrdí a ani neprokazuje, že by na účtech obou žalovaných a na účtu advokátní úschovy advokátní kanceláře [právnická osoba]. byl ke dni podání zůstatek ve výši postačující k úhradě žalovaných částek, považuje za nesprávný. Podle žalobce kvantitativní snižování majetku dlužníka v tvrzeném rozsahu samo o sobě představuje skutečnost, která zakládá důvodnou obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí. Jednání žalovaného 1., spočívající v účelovém vyvádění finančních prostředků ve velkém rozsahu bez protiplnění, zakládá reálně hrozící ohrožení výkonu soudního rozhodnutí. Žalobce tuto skutečnost prokázal a splnil tak všechny zákonné podmínky pro nařízení předběžného opatření. Tvrdit ani prokazovat, že na předmětných bankovních účtech se nachází prostředky v dostatečné výši k úhradě jeho pohledávek, nebyl povinen. Jedná se o požadavek zjevně nepřiměřený, nemající podklad v žádném právním předpise. Taková povinnost by nadto činila institut návrhu na vydání předběžného opatření zásadně obsoletním. Soud tento požadavek v usnesení ani neodůvodnil a jím přijatý závěr není přezkoumatelný. Ohledně zůstatku na účtu advokátní úschovy [Anonymizováno] mohl žalobce vycházet pouze z informací, poskytnutých mu právním zástupcem žalovaného 1. o tom, že dne 15. 2. 2024 byla uzavřena smlouva o úschově, jejímž předmětem bylo vypořádání kupní ceny za akcie, a že v úschově jsou finanční prostředky ve výši 64 444 444 Kč. Samotná smlouva o úschově je však zcela mimo jeho dispozici a nemá tak možnost ověřit poskytnuté informace.

5. Žalovaný 1. ve vyjádření k odvolání s poukazem na předchozí opakované a neúspěšné návrhy žalobce na nařízení předběžných opatření v řízení před Krajským soudem v Brně uvedl, že jak podanou žalobu, tak návrh na nařízení předběžného opatření považuje za účelové, s cílem získat příznivější výsledek, protože Městský soud v Praze není seznámen s dosavadní neúspěšnou snahou žalobce o nařízení předběžného opatření. Žalobce přitom zamlčel, že nařízení předběžného opatření ve vztahu k části touto žalobou uplatněného nároku (v rozsahu částky 21 481 481 Kč) se domáhal již v řízení před Krajským soudem v Brně sp. zn. 22 Nc 36/2024, který sice návrhu vyhověl, ale jeho rozhodnutí Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. 2. 2025, č. j. 5 Cmo 30/2025-550, změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl. Žalovaný 1. má za to, že se v souladu s 13 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uplatní v tomto ustanovení zakotvená zásada legitimního očekávání, že projednávaný případ bude soudem rozhodnut obdobně jako případy již projednané a rozhodnuté. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

6. Rovněž žalovaný 2. navrhl napadené usnesení potvrdit. Zdůraznil, že v návrhu na nařízení předběžného opatření ve vztahu k žalovanému 2. žalobce ani netvrdí, natož pak prokazuje obavu z možného ohrožení budoucího soudního výkonu rozhodnutí. Již jen z tohoto důvodu nelze předběžné opatření nařídit.

7. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř).

8. Podle obsahu spisu se jedná o v pořadí již druhý návrh na nařízení předběžného opatření, podaný žalobcem bezprostředně po pravomocném odmítnutí původního návrhu. Předmětem řízení je zaplacení dodatečné kupní ceny za převod akcií na základě smlouvy uzavřené dne 14. 11. 2021 mezi žalobcem a žalovaným 1. a dále smluvní pokuta. Podle tvrzení žalobce se žalovaní svým společným jednáním snaží uplatnění pohledávky žalobci znemožnit. Zajistili, že část protiplnění za převod akcí byla vyplacena netransparentně ve formě vysoké dividendy ze společnosti [Anonymizováno], aby žalovaný 1. nemusel hradit žalobci podstatnou část dodatečné kupní ceny dle smlouvy. Ohledně osvědčení nároku ve věci odkázal na žalobní tvrzení a připojené důkazy. Důvodnou obavu možného ohrožení výkon budoucího soudního podle žalobce zakládá jednání žalovaného 1., který v průběhu posledního roku konstantně vyvádí finanční prostředky ve prospěch osob s ním spřízněných, bez jakéhokoliv protiplnění, nikoliv v rámci obchodního styku či své podnikatelské činnosti. Úmyslem je společnost ponechat bez finančních prostředků k úhradě jakýchkoliv případných pohledávek žalobce. Celková výše finančních prostředků, poukázaných z bankovního účtu žalovaného 1. ve prospěch člena statutárního orgánu žalovaného 1. [Anonymizováno], dále osoby ovládající společnost žalovaného 1. [Anonymizováno] a jemu blízkých osob a ve prospěch osob ve skupině [Anonymizováno] tak bylo vyvedeno celkem 861 679 034 Kč. Žalovaný 1. přitom jiné podnikatelské aktivity nevykazuje. Realizované převody byly předmětem šetření ze strany Finančního analytického útvaru a z podnětu žalobce se jím zabývaly také policejní orgány. Dalším důvodem pro nařízení předběžného opatření je neuspokojivá platební morálka žalovaného 1., spočívající ve značném prodlení žalovaného 1. s plněním jeho předchozích finančních závazků a dále zamlčování či uvádění nepravdivých informací o skutečnostech relevantních z hlediska plnění uzavřené smlouvy. K osvědčení svých tvrzení doložil k návrhu listiny (přepis části záznamu z jednání dne 17. 4. 2024, v němž právní zástupce žalovaného 1. doznává, že stávající peněžní prostředky k úhradě pohledávek žalobce v brzké době ze společnosti a společnost nebude schopna plnit své závazky, dále jednotlivé transakce o převodech z účtu žalovaného 1. třetím osobám, včetně výpisů z účtu, výši zůstatku na účtu k 06/2024 nepostačující k úhradě pohledávky žalobce, odborné vyjádření [právnická osoba]. o porušování účetních předpisů žalovaným 1., jehož důsledkem je zkreslený obraz účetnictví, analýza policejního orgánu, podle níž žalovaný 1. nedisponuje krytím potřebným pro úhradu části dodatečné kupní ceny žalobci, s tím, že jediné finanční prostředky žalovaného 1. jsou v advokátní úschově [právnická osoba]., do níž byla složena částka 64 444 444 Kč ve prospěch žalovaného 2. v souvislosti s úhradou úplaty za převod akcí, souhrnnou zprávu policejního orgánu ze dne 18. 7. 2024).

9. Zákonné předpoklady, za nichž může soud nařídit po zahájení řízení předběžné opatření, upravuje § 102 o. s. ř. (ve spojení s § 74 o. s. ř.). Předběžné opatření soud nařídí, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Předběžné opatření představuje ve svém důsledku vždy zásah do práv účastníků v době, kdy tato práva ještě nejsou postavena najisto, neboť o nich bude teprve v řízení ve věci rozhodováno. Má-li k takovému zásahu dojít, musí žalobce dostatečně osvědčit zákonem stanovené předpoklady pro takový postup. V případě, že návrh je podáván pro obavu z možného ohrožení budoucího soudního výkonu rozhodnutí, jako je tomu v projednávané věci, musí žalobce osvědčit existenci své pohledávky a prokázat důvodnost tvrzené obavy, zejména jednání žalovaných, spočívající v dispozici s jejich majetkem, která by s možným důsledkem ohrožení výkonu rozhodnutí mohla být spojena a také přiměřenost navrhovaného předběžného opatření, neboť při rozhodování o nařízení předběžného opatření není prejudikován konečný výsledek sporu a tudíž ochrana práv musí být poskytnuta jak tomu, kdo o vydání předběžného opatření žádá, tak v rámci ústavních pravidel i tomu, vůči komu předběžné opatření směřuje. Směřuje-li návrh vůči třetím osobám, které nejsou účastníky řízení, musí být také naplněny zákonné předpoklady, za nichž lze takto třetím osobám předběžným opatřením povinnost uložit.

10. Pokud jde o osvědčení nároku ve věci, jímž se soud prvního stupně vůbec nezabýval, je nutno uvést, že žalobou uplatněný nárok na zaplacení dodatečné kupní ceny za převod akcií a nárok na zaplacení smluvní pokuty se podle žalobních tvrzení odvíjí od smluvních ujednání v uzavřené smlouvě o převodu akcií, která byla soudu doložena. Z tohoto hlediska a výhradně pro účely předběžného opatření lze tak nárok považovat za osvědčený, když samotné posouzení, zda jsou tyto nároky také po právu, bude soud moci přijmout až po provedení dokazování. Při přezkumu závěru soudu prvního stupně, že žalobce neprokázal existenci důvodné obavy možného ohrožení budoucího soudního výkonu rozhodnutí, vyšel odvolací soud se žalobcem doložených listin. Výpisy z bankovních účtů žalovaného 1., vyhodnocením bankovních výpisů policejními orgány lze pro účely předběžného opatření podle odvolacího soudu za osvědčené považovat tvrzení žalobce, že z účtů žalovaného 1. byly finanční prostředky ve výši jím tvrzené poukázány na jiné účty osob uvedených žalobcem. Tvrzení, že se jednalo o vyvedení těchto finančních prostředků z účtu bez jakéhokoliv protiplnění, však žalobce neosvědčil. Pouze ohledně převodu částky 100 000 000 Kč na účet pana [Anonymizováno] uvedl, že se mělo jednat o zápůjčku s tím, že tento důvod platby považuje za zcela formální s ohledem na okolnosti a postavení příjemce platby. Ze souhrnného vyhodnocení výpisů z bankovních účtů, vypracovaného Krajským ředitelstvím Policie Moravskoslezského kraje, odborem hospodářské kriminality, ze dne 18. 7. 2024, plyne kromě podrobných zjištění o jednotlivých převodech závěr, že neustále dochází k přesunům peněžních prostředků mezi bankovními účty žalovaného 1., společnosti [právnická osoba] a společnosti [právnická osoba], kdy celkový objem převodů se pohybuje ve stovkách milionů korun či EUR. Ze zprávy neplyne žádný závěr o hodnocení důvodů převodů či absence takových důvodů. Předpoklady pro nařízení předběžného opatření, pokud směřuje vůči žalovanému 1., k němuž se výhradně váží tvrzení žalobce o bankovních převodech, by byly splněny pouze v případě, že by bylo listinami či jinak osvědčeno, že pro převody finančních prostředků neexistovaly žádné relevantní právní důvody. To však v dostatečném rozsahu nebylo žalobcem ani tvrzeno, natož osvědčeno. Skutečnost, že se jednalo o převody subjektům spojeným se žalovaným 1., případně členům jeho orgánů nebo ovládající osobě, nemůže být sama o sobě významná, pokud současně nebylo tvrzeno a osvědčeno, že mezi nimi neexistovaly žádné právní vztahy, zakládající důvody pro realizaci převodů a jednalo se tak o zcela bezdůvodné vyvedení finančních prostředků.

11. Pokud předběžným opatřením měla být žalovanému 2. zakázána dispozice s finančními prostředky na jeho účtech až do výše zůstatku odpovídající žalobou uplatněné pohledávce a ve spojení s tím uložena povinnost i bankám, vedoucím pro žalovaného 2. tyto účty, je nutno konstatovat, že v tomto rozsahu předpoklady pro nařízení předběžného opatření vůbec splněny nebyly. Žalobce v návrhu na nařízení předběžného opatření ani netvrdil, že by se žalovaný 2. měl dopustit jakékoliv dispozice se svým majetkem, potažmo s finančními prostředky na svých bankovních účtech, v jejichž důsledku by byl ohrožen budoucí soudní výkon rozhodnutí. Na to ostatně také žalovaný 2. ve vyjádření k odvolání důvodně poukazuje.

12. Již vůbec nebyly splněny předpoklady pro nařízení předběžného opatření dle § 76 odst. 2 o. s. ř. vůči advokátní kanceláři [právnická osoba]. a uložení povinnosti bance, vedoucí pro tuto advokátní kancelář účet advokátních úschov. Z citovaného ustanovení vyplývá, že předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat. V projednávané věci tento předpoklad splněn není. Jedná se o subjekt, který není účastníkem řízení, tedy o třetí osobu. Té může být v předběžném opatření uložena povinnost jen za splnění dvou kumulativních předpokladů, a to že je to nutné pro splnění povinnosti uložené účastníku a že se jedná o povinnost, kterou je možné charakterizovat jako součinnost při splnění povinnosti účastníka. Tyto předpoklady dány nejsou. Advokátní úschova spočívá v bezpečné úschově finančních prostředků nebo jiného majetku klienta advokáta, obvykle během realitních transakcí, ale i v jiných situacích. Peníze jsou uloženy na zvláštním bankovním účtu odděleném od majetku advokáta a jsou chráněny před zneužitím a insolvencí. Vyplacení peněz z úschovy probíhá až po splnění předem stanovených podmínek, sjednaných ve smlouvě o úschově. Tou jsou smluvní strany plně vázány. Nařízení navrhovaného předběžného opatření ve vztahu k této advokátní kanceláři by nadto představovalo zcela nepřiměřený a nepřípustný zásah do soukromoprávních vztahů účastníků smlouvy o úschově. Nelze ani pominout, že výše částky složené do advokátní úschovy je téměř o 25 000 000 nižší než částka, dispozice, s níž měla být advokátní kanceláři a bance vedoucí účet úschov pro tuto advokátní kancelář předběžným opatřením zakázána, resp. omezena.

13. Odvolací soud z důvodů shora vyložených usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 145 a 151 odst. 1 o. s. ř.).