o zaplacení 119 427,34 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 2. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. března 2024, č. j. 47 Cm 150/2023-43, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2024, č. j. 47 Cm 150/2023-47

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 13. 11. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovaným 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) zaplacení částky 32 989,89 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 9. 1. 2021 do zaplacení a s odměnou ve výši 109,97 Kč a dále částky 86 437,45 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 9. 1. 2021 do zaplacení a s odměnou ve výši 288,12 Kč. Jak žalobkyně uvedla, žalovaná 1. vystavila v Praze dne 5. 3. 2018 směnku vlastní na řad [právnická osoba]., IČO [IČO] na směnečnou sumu 32 989,89 Kč se splatností dne 8. 1. 2021 a místem placení [adresa] u [právnická osoba]. Směnka byla avalována žalovaným 2. a rubopisem byla převedena na řad žalobkyně. Žalovaná 1. dále vystavila v [Anonymizováno] dne 2. 10. 2017 směnku vlastní na řad [právnická osoba]., IČO [IČO] na směnečnou sumu 86 437,45 Kč se splatností dne 8. 1. 2021 a místem placení [adresa] u [právnická osoba]. I tato směnka byla avalována žalovaným 2. a rubopisem byla převedena na řad žalobkyně. Obě směnky byly ve lhůtě jejich splatnosti předloženy k placení, k jejich zaplacení však žalovanou 1. ani žalovaným 2. nedošlo.

2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě vydáním směnečného platebního rozkazu ze dne 12. 12. 2023, č. j. 47 Cm 150/2023-23, proti kterému podali žalovaní včasné námitky. Uvedli v nich, že obě směnky obsahují vady, které způsobují jejich neplatnost. Podle žalovaných směnky neobsahují v rozporu s čl. I. § 75 bod 2. zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“) bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou částku. Na směnkách je sice uvedena „nějaká číselná hodnota“, není ale zřejmé, jaký je její účel. U vlastního textu směnky není v rámci věty „Za tuto vlastní směnku zaplatím …“ uvedena žádná peněžitá částka. Jak žalovaní uvedli, ani u textu předtištěného k vyplnění směnečné částky slovy není uveden žádný údaj (slovy ani číselně) o částce, kterou má výstavce směnky zaplatit.

3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 15 004 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že obě směnky předložené žalobkyní jsou platnými směnkami vlastními dle čl. I. § 75 ZSŠ, neboť obsahují veškeré tímto ustanovením požadované náležitosti platné směnky. Vystaveny byly za použití směnečného formuláře, jehož součástí je označení remitenta [právnická osoba]., IČO [IČO]. Rukou byl vepsán údaj o směnečné sumě v části předtisku pro tento údaj určené, který se nachází pod doložkou „BEZ PROTESTU“ umístěnou v levé části listiny pod údajem o datu a místu vystavení směnky. Pod číselným vyjádřením směnečného peníze se nachází text „ZA TUTO VLASTNÍ SMĚNKU ZAPLATÍM“, pod nímž je uveden text „NA ŘAD: [právnická osoba]., [adresa], IČ [IČO]“. Pod tímto textem je předtištěn text „datum splatnosti směnky“, u něhož je rukou napsáno „8. ledna 2021“. U předtištěné části pod právě uvedeným textem určené pro vyjádření směnečné částky slovy není uveden žádný údaj. Pod tímto textem je údaj o splatnosti směnky u [právnická osoba]. (pokud není uvedeno jinak platí adresa výstavce). Pod směnečným prohlášením jsou v pravé části uvedeny identifikační údaje žalované 1. jako výstavce a v levé části pod doložkou „Per aval“ identifikační údaje žalovaného 2., který se podepsal jak za výstavce, tak jako rukojmí. Nedatovaným záznamem na rubu byly směnky rubopisovány na žalobkyni. Soud prvního stupně citoval ustanovení čl. I. § 75 ZSŠ a zdůraznil, že směnka je sama o sobě právním důvodem plnění směnečného závazku vyjádřeného obsahem směnky. Uvedl dále, že uvedené ustanovení nestanoví a ani to z něj nevyplývá, že by platnou směnkou vlastní byla pouze listina, v níž jsou náležitosti směnky uvedeny v navazujícím pořadí tak, jak jsou uvedeny v bodech 1. až 6. čl. I. § 75 ZSŠ. Jestliže ve směnkách, z nichž žalobkyně plnění v soudním řízení požaduje, je po datu a místu jejich vystavení uvedena výše směnečného peníze tak, že za ní následuje text vyjadřující závazek za tyto směnky zaplatit konkrétně označenému subjektu v určitý den a místě, jedná se o platné směnky vlastní, z nichž je jako jejich výstavce zavázána žalovaná 1. a jako jejich rukojmí žalovaný 2. Směnečný platební rozkaz byl proto ponechán v platnosti a úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů námitkového řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve výši odměny za 2 úkony právní služby a dále ve výši 2 paušálních náhrad hotových výdajů a náhrady za daň z přidané hodnoty.

4. Usnesením ze dne 16. 4. 2024, č. j. 47 Cm 150/2023-47, soud prvního stupně opravil postupem podle ustanovení § 164 o. s. ř. záhlaví rozsudku tak, že v něm doplnil údaj o tom, že oba žalovaní jsou zastoupeni advokátem [tituly před jménem] [Anonymizováno].

5. Žalovaní podali proti rozsudku včasná odvolání, ve kterých navrhli jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Setrvali na argumentaci v podaných námitkách, kterou zopakovali. Obě směnky jsou podle žalovaných neplatné, neboť neobsahují bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou částku.

6. Řízení o odvolání žalované 1. bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 8. 2024, č. j. 47 Cm 150/2023-56 (výrok I.), jímž bylo zároveň rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1. tak, že právo na jejich náhradu nemají. Předmětem odvolacího řízení je tak nadále pouze řízení o odvolání žalovaného 2.

7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného 2. navrhla potvrzení rozsudku vůči tomuto žalovanému a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. S tvrzeními žalovaného 2. v podaném odvolání vyslovila nesouhlas. S postupem a rozhodnutím soudu prvního stupně se žalobkyně zcela ztotožnila.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu dotčeném odvoláním žalovaného 2., tedy nakolik jím bylo rozhodnuto ve vztahu mezi žalobkyní a tímto žalovaným. Předmětem odvolacího řízení přitom bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaného 2. a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.

9. Vzhledem k tomu, že podáním ze dne 14. 9. 2024 sdělil žalovaný 2. k výzvě odvolacího soudu dané usnesením ze dne 2. 9. 2024, č. j. 5 Cmo 90/2024-65, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a že u žalobkyně odvolací soud týž souhlas předpokládal postupem podle ustanovení § 101 odst. 4 ve spojení s § 211 o. s. ř., neboť ke shora uvedenému usnesení se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, bylo o odvolání žalovaného 2. rozhodnuto podle ustanovení § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž k veřejnému vyhlášení rozsudku došlo dne 15. 10. 2024 (§ 156 odst. 1 o. s. ř.).

10. Podle čl. I. § 30 odst. 1 ZSŠ může být zaplacení směnky pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Podle čl. I. § 32 odst. 1 ZSŠ je směnečný rukojmí zavázán jako ten, za koho se zaručil. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle § 48 a 49 ZSŠ. Podle čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat: 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, 2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti, 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty, 4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

11. Podle čl. I. § 11 odst. 1 ZSŠ lze každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, převést indosamentem (rubopisem). Podle čl. I. § 14 odst. 1 ZSŠ se indosamentem převádějí všechna práva ze směnky. Podle čl. I. § 16 odst. 1 ZSŠ o tom, kdo má směnku v rukou, platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem.

12. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě provedeného dokazování, a shodně s ním konstatuje, že obě směnky k důkazu předložené žalobkyní jsou platnými směnkami vlastními podle čl. I. § 75 ZSŠ, jejichž podpisem založil žalovaný 2. jako směnečný rukojmí za žalovanou 1. coby výstavce směnky svůj směnečný závazek vůči žalobkyni, na kterou směnky byly indosovány jejich remitentem, jímž je [právnická osoba]. (čl. I. § 32 odst. 1 ve spojení s čl. I. § 30 odst. 1, § 47 odst. 1 a § 11 odst. 1 ZSŠ). Dnem 8. 1. 2021, kdy se směnky staly splatnými, tak vznikl žalobkyni jako jejich řádné majitelce nárok vůči žalovanému 2. na zaplacení směnečného peníze ve výši Kč 32 989,89 Kč ze směnky vystavené dne 5. 3. 2018 a ve výši 86 437,45 Kč ze směnky vystavené dne 2. 10. 2017 (čl. I. § 48 odst. 1, bod 1. ZSŠ) s 6% úrokem ročně z těchto částek (čl. I. § 48 odst. 1, bod 2. ZSŠ) a s odměnou ve výši 109,97 Kč, pokud jde o směnku vystavenou dne 5. 3. 2018, a ve výši 288,12 Kč, pokud jde o směnku vystavenou dne 2. 10. 2017, když tyto částky odpovídají jedné třetině procenta směnečných penízů na směnkách vypsaných (čl. I. § 48 odst. 1, bod 4. ZSŠ).

13. Námitka neplatnosti směnek, kterou žalovaný 2. spatřuje v tom, že směnečný peníz není pojat do vlastního textu směnek, nemůže být důvodná, neboť vzájemná souvislost i logická návaznost textu směnečného prohlášení je ze směnek naprosto zřejmá, když směnka z 2. 10. 2017 obsahuje slib jejího výstavce „Kč 86 437,45 ZA TUTO VLASTNÍ SMĚNKU ZAPLATÍM NA ŘAD: [právnická osoba]. …..“, a směnka z 5. 3. 2018 obsahuje slib jejího výstavce „Kč 32 989,89 ZA TUTO VLASTNÍ SMĚNKU ZAPLATÍM NA ŘAD: [právnická osoba]. …..“, přičemž v obou případech je slib součástí vlastního textu listiny. Každá ze směnečných listin přitom obsahuje i tomuto slibu předcházející údaje místa a data vystavení směnky, jakož i postupně navazující údaje identifikující osobu remitenta, údaje data splatnosti, osoby, u které má být placeno, místa, kde má být placeno, a dále podpis výstavce. Obě směnky tak obsahují výstavcův bezpodmínečný slib zaplatit jejich majiteli v určitém místě a čase určitou směnečnou sumu. Sama okolnost, že slib u obou směnek začíná částkou, kterou se výstavce zavazuje zaplatit, oproti obvykle formulovaným slibům, kdy částka následuje až za slovesem slib vyjadřujícím, je přitom irelevantní, neboť při souvislém čtení textu sporných směnek nelze údaj směnečného peníze opomenout.

14. S odkazem na závěry výše uvedené odvolací soud konstatuje, že směnky, z nichž žalobkyně právo v soudním řízení uplatnila, netrpí žalovaným 2. vytýkanou vadou.

15. Vzhledem k tomu, že námitka, jak žalovaným 2. byla proti směnečnému platebnímu rozkazu vznesena, ho nemohla zprostit povinnosti směnky žalobkyni zaplatit, postupoval soud prvního stupně správně, pokud směnečný platební rozkaz vůči žalovanému 2. ponechal v platnosti a pokud v řízení úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému 2. právo na náhradu nákladů, které v námitkovém řízení účelně vynaložila.

16. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2. v obou jeho výrocích potvrdil jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř.

17. Výrok o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2. je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých bylo úspěšné žalobkyni přiznáno právo na jejich náhradu proti neúspěšnému žalovanému 2. Náklady žalobkyně sestávají z odměny za její zastoupení advokátem v rozsahu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby ve výši 5 900 Kč (vyjádření k odvolání) podle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z 1 paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1 302 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 7 502 Kč je žalovaný 2. povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).