o zaplacení 1 206 865,46 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 2. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2024, č. j. 49 Cm 29/2023-98

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvoláních žalovaných 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2023, č. j. 49 Cm 29/2023-54 (výrok I.) a žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč (výrok II.). V odůvodnění usnesení uvedl, že žalovaní podali včasná odvolání proti rozsudku shora uvedenému, čímž jim vznikla každému poplatková povinnost ve výši 60 545 Kč podle položky 22. bod 1. písm. a/ sazebníku soudních poplatků. Po pravomocném zamítnutí žádostí žalovaných o osvobození od soudního poplatku za odvolání byli žalovaní opětovně vyzváni k uhrazení soudního poplatku ve lhůtě patnácti dnů usnesením ze dne 26. 3. 2024, č. j. 49 Cm 29/2023-96, které bylo zástupci žalovaných doručeno dne 8. 4. 2024. Soudní poplatek za odvolání nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen, a proto soud prvního stupně odvolací řízení zastavil postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSOP“). Výrok o nákladech odvolacího řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť odvolací řízení byla zastavena pro nezaplacení soudního poplatku žalovanými. Žalobkyni bylo proto přiznáno právo na náhradu nákladů za její vyjádření k odvolání žalovaných v rozsahu jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč.

2. Žalovaní se proti usnesení v zákonem stanovené lhůtě odvolali. Uvedli, že usnesení napadají z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. c/, e/ a g/ o. s. ř.

3. Pokud jde o žalovanou 1., odvolací soud konstatuje, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2024, č. j. MSPH 79 INS 11267/2024-A-12, byl zjištěn úpadek žalované 1. jako dlužnice a na její majetek byl prohlášen konkurs, v důsledku čehož došlo podle ustanovení § 263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, k přerušení řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1. Vzhledem k tomu, že po dobu, po kterou trvají účinky prohlášeného konkursu, nelze ve vztahu mezi těmito účastníky v řízení pokračovat, rozhodoval odvolací soud pouze o odvolání podaném žalovaným 2. s tím, že o odvolání žalované 1. bude možno rozhodnout až poté, kdy stávající překážka řízení vůči této žalované odpadne, případně za podmínek, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

4. S ohledem na přerušení řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1. z důvodu prohlášení konkursu na majetek této žalované přezkoumal odvolací soud napadené usnesení pouze ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2., tedy nakolik jím bylo zastaveno řízení o odvolání žalovaného 2. proti rozsudku ve věci vydanému a nakolik jím byla žalovanému 2. uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení. Usnesení bylo přezkoumáno včetně řízení, které předcházelo vydání tohoto usnesení, aniž by k projednání odvolání žalovaného 2. bylo nařizováno jednání (§ 212, § 212a a 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.).

5. Podle § 2 odst. 5 ZSOP je poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem odvolatel. Podle § 4 odst. 1 písm. b/ téhož zákona vzniká poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, podáním odvolání. Podle § 7 odst. 1 ZSOP je poplatek, s výjimkou poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, splatný vznikem poplatkové povinnosti. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, vyzve soud podle § 9 odst. 1 ZSOP poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň patnácti dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

6. V daném případě se žalovaný 2. včas odvolal proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 2. 8. 2023, č. j. 49 Cm 29/2023-54, jímž byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 9. 3. 2023, č. j. 49 Cm 29/2023-9, a jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů námitkového řízení. Podáním odvolání vznikla žalovanému 2. poplatková povinnost ve smyslu výše citovaného ustanovení § 4 odst. 1 písm. b/ ve spojení s § 2 odst. 5 ZSOP. V reakci na výzvu soudu prvního stupně k zaplacení soudního poplatku požádal žalovaný 2. podáním ze dne 17. 10. 2023 o osvobození od jeho placení. Výrokem II. usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. 12. 2023, č. j. 49 Cm 29/2023-79, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2024, č. j. 5 Cmo 20/2024-93, bylo rozhodnuto, že žalovanému 2. se osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Soud prvního stupně poté znovu vyzval žalovaného 2. k zaplacení soudního poplatku za jím podané odvolání, a to usneseními ze dne 26. 3. 2024, č. j. 49 Cm 29/2023-96. Usnesení bylo doručeno zástupci žalovaného 2. dne 8. 4. 2024. Lhůta k zaplacení poplatků byla žalovanému 2. stanovena v délce patnácti dnů ode dne doručení usnesení. Součástí usnesení bylo poučení o tom, že v případě nezaplacení soudního poplatku bude odvolací řízení zastaveno. Vzhledem k tomu, že žalovaný 2. ani v takto stanovené lhůtě soudní poplatek za jím podané odvolání nezaplatil, postupoval soud prvního stupně správně, pokud odvolací řízení zastavil postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

7. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení v jeho výroku I. potvrdil ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2. jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. Usnesení bylo ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2. potvrzeno rovněž v jeho výroku II. o nákladech odvolacího řízení, neboť žalovaný 2. nesplněním poplatkové povinnosti zavinil, že řízení o jím podaném odvolání muselo být zastaveno, a stíhá ho tak povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů, které v odvolacím řízení účelně vynaložila.

8. Výrok o nákladech tohoto odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu vůči žalovanému 2. měla v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně. Žalobkyni však žádné takové náklady nevznikly, a proto odvolací soud rozhodl tak, že žalobkyně a žalovaný 2. vůči sobě navzájem právo na jejich náhradu nemají.