o zaplacení 1 980 361,26 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2014, č. j. 53 Cm 73/2014-46

Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 18. 3. 2014 se žalobkyně domáhala proti žalované (původně žalovaná 1.) a dále proti [Anonymizováno] (původně žalovaný 2.) a [Anonymizováno] (původně žalovaná 3.) zaplacení částky 1 980 361,26 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 24. 2. 2014 do zaplacení a s odměnou ve výši 6 602 Kč jako pohledávky ze směnky vlastní č. [Anonymizováno] vystavené podle tvrzení žalobkyně žalovanou v [adresa] dne 1. 12. 2008 na řad žalobkyně znějící na směnečnou sumu 1 980 361,26 Kč s datem splatnosti 23. 2. 2014 a avalované původně žalovanými 2. a 3.

Soud prvního stupně vyhověl žalobě vydáním směnečného platebního rozkazu ze dne 1. 4. 2014, č. j. 53 Cm 73/2014-19, který byl napaden námitkami žalované a námitkami původně žalovaných 2. a 3. O těchto námitkách bylo rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 24. 6. 2014, č. j. 53 Cm 73/2014-46, tak, že směnečný platební rozkaz byl ponechán v celém rozsahu v platnosti (výrok I.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů námitkového řízení (výrok II.). Žalovaná napadla rozsudek včasným odvoláním.

Pokud jde o původně žalované 2. a 3., i tito podali proti shora uvedenému rozsudku odvolání. Po zjištění úpadku žalované byla věc projednávaná ve vztahu mezi žalobkyní a původně žalovanými 2. a 3. vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí postupem podle ustanovení § 112 odst. 2 o. s. ř. (u Městského soudu v Praze vedeno pod sp. zn. 53 Cm 31/2015).

Po zrušení konkursu na majetek žalované vzala žalobkyně podáním ze dne 14. 9. 2022 žalobu vůči žalované zpět s odůvodněním, že pohledávka, která je předmětem řízení a která byla žalobkyni přiznána směnečným platebním rozkazem ve věci vydaným ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 24. 6. 2014, č. j. 53 Cm 73/2014-46, byla po podání žaloby zcela zaplacena. K tomu žalobkyně předložila potvrzení Exekutorského úřadu [adresa] ze dne 12. 9. 2022, podle kterého byla v rámci exekuce vedené pod sp. zn. 206 EX 131/18 proti původně žalovaným 2. a 3. pohledávka žalobkyně jako oprávněné s náklady exekuce, pro jejichž vymožení byla exekuce zahájena, vymožena.

Usnesením ze dne 31. 10. 2022, č. j. 5 Cmo 89/2022-183, vyzval odvolací soud žalovanou, aby se ve lhůtě deseti dnů ode dne jeho doručení vyjádřila, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí. Žalovaná byla zároveň poučena o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude odvolací soud předpokládat, že se zpětvzetím žaloby souhlasí. Žalovaná na uvedené usnesení, které jí bylo doručeno do datové schránky dne 1. 11. 2022, žádným způsobem nereagovala, a proto se její souhlas se zpětvzetím žaloby předpokládá ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.

Podle ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř. vezme-li žalobce za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví.

Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu zpět v době, kdy odvoláním napadený rozsudek nenabyl vůči žalované ještě právní moci, a že žalovaná se zpětvzetím žaloby souhlasila, postupoval odvolací soud podle výše citovaného ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou zrušil a řízení vůči žalované zastavil. Zrušen byl vůči žalované též směnečný platební rozkaz soudu prvního stupně ze dne 1. 4. 2014, č. j. 53 Cm 73/2014-19.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2, druhá věta o. s. ř., podle kterého by žalovaná byla povinna hradit náklady řízení žalobkyni, neboť plnění na žalobou uplatněnou pohledávku bylo žalobkyni poskytnuto původně žalovanými 2. a 3. po podání žaloby, v důsledku čehož je třeba žalobu považovat za důvodně podanou, a to i ve vztahu k žalované, která z hlediska hmotného práva má postavení dlužníka solidárně zavázaného s původně žalovanými 2. a 3. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5949/2016). Vzhledem k tomu, že žalobkyni byly již náklady řízení přiznané směnečným platebním rozkazem ve věci vydaným a rozsudkem, jímž byl tento platební rozkaz ponechán v platnosti, zaplaceny, jak prokazuje potvrzení Exekutorského úřadu [adresa] ze dne 12. 9. 2022, č. j. 206 EX 131/18-290, rozhodl odvolací soud tak, že na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nemá právo žádný z účastníků řízení.